Babiš jako krizový manažer

Featured Image

Dovolil bych si navázat na článek kolegy Challengera, který vyslovil hypotézu, že taktika vytloukání politického kapitálu z koronaviru se může Babišovi také vymstít. Myslím, že to není hypotéza, ale realita. V mých očích Babiš ohledně koronaviru prosral, co se dalo a současná situace mu nijak nepomůže.

Základní problém je, jaký má kdo očekávání od předsedy vlády. Například buřtožrouti bývají stupidní, často jsou v jejich běžném životě závislí na příkazech a fascinuje je mikromanagement. Není na tom nic špatného, oni jsou na to tak zvyklí, potřebují někoho, kdo jim říká, jak mají pracovat, že nemají strkat prsty do stroje, že nemají zalepovat bezpečnostní senzory žvýkačkou, že musejí na konci směny uklidit a podobně. A tohle je i základní level komunikace Babišova elektorátu s jeho voliči. Fascinuje je, že premiér zná detaily o tom, jaké letadlo poletí do Číny nebo parametry lékařských přístrojů, líbí se jim, když pan premiér reportuje, co všechno zařídil, komu zavolal a co se povedlo dojednat pomocí jeho legendárních esemesek, protože si myslí, že takhle to vlastně má být, protože pan premiér se stará a zařizuje různé věci pro ně.

To, co vohnoutovi zní jako rajská hudba, je ve skutečnosti totální průser. Babiš by docela dobře  vyhověl na pozici obchodního zástupce ve fabrice na hnojivo. Tam by mohl přesně takhle fungovat. Být denně v kontaktu s kámošema jezedákama, mít plus mínus přehled o tom, kolik je na skladě ledku a sušených slepičinců a kam jede jaká dodávka. Jenže ten pán je bohužel předseda vlády. Jeho úkol není operativní řízení, jeho úkol je vytvářet systém, ve kterém budou fungovat jeho lidé, tedy státní správa a veřejní zaměstnanci. S každým dalším Babišovým sdělením o tom, co zase zařídil sděluje současně národu, že na fungující státní správu mohou zapomenout. Z nedávných výroků předsedy vlády mi ulpěl v hlavě ten, kde si stěžoval, že mu někde nevyhověl nějaký úředník. On nechápe svoji roli tak dalece, že to ještě říká veřejně: Já to nemám pod kontrolou, předseda vlády jsem jen formálně, protože jsem hlavně mediální projekt.

Babišův team se rozhodl coronavirus „podojit“ a spolu se jejich mediálními poradci se pokusil postavit Babiše do pozice krizového manažera. Filmy o nákazách mají tradičně vysokou sledovanost. Byl to od počátku marný pokus. Pokud měl v této roli uspět, musel by v zásadě mít tři věci. Jednak spolehlivé spolupracovníky, kteří by byli ochotni přijímat rozsáhlou odpovědnost, pak schopnost rychlé analýzy a priorizace a nakonec plán. Ve všech aspektech shořel jako papírový čert. Zejména absence jakéhokoli plánu je evidentní, vládní „krizová“ rozhodnutí jsou zcela chaotická a nepodložená.

Hned samotný začátek Babišova krizového „řízení“ byl poznamenán přiměřeně zábavnou příhodou. Soudružka Merkelová se nechala slyšet, že Coronavirus ist hier a že ho víceméně všichni Němci dříve nebo později dostanou tak, že se nakazí zhruba 60% populace. Což nebylo zas takové překvapení, koronaviry jsou součástí našeho prostředí pravidelně a otravují nás v podobě například letní rýmy, a strategie „chránit ohrožené a zbytek nechat nakazit“ se pomalu prosazuje i v politikách jiných států než Švýcarsko. Pro Babiše to byla rána pod pás, protože image galaktického mesiáše a geniálního krizového manažera dostala ránu ještě dříve, než vůbec začala.

Poté, co se mediální tým oklepal z této rány a vysvětlil, že Adolfína měla určitě na mysli stav, kdy se nedělají žádná opatření a virus se volně šíří, zatímco oni vyzvou přírodu na souboj, projevil se další problém. Babišovy „krizové“ projevy byly slepené velmi narychlo. Prchal neměl dost času to natunit a ukázalo se, že Babiš je bez důkladné podpory jeho puppet masters úplně v loji. Většina lidí kolem mně si říkala – co tohle kurva je? Babiš plácal kraviny páté přes deváté, bez jakéhokoli smyslu a logiky, a do toho provolával různá politická hesla. Připadal mi jako sjetej. Celkově to připomínalo projev Miloše Jakeše v Červeném Hrádku, jen s tím rozdílem, že Jakeš nečelil žádné akutní krizi.

Podle mně by každý soudný člověk, jedno zda Babišův příznivec nebo ne, musel po shlédnutí některého z jeho psychokorona vystoupení okamžitě zalitovat, že tohle je předseda vlády zrovna v této době. Dá se říci, že libovolně náhodně odchycený občan z ulice by neperformoval o nic hůř než Babiš.

I za podmínek pandemie funguje overbastarding. Hamáček vytušil, že Babiš je extrémně slabý a ve srovnání s ním může být nyní úspěšný. Navlékl si červenou mikinu a za pomoci čínských kontaktů „sehnal“ nějaké ty ochranné prostředky. Ty nás ještě přijdou draho, pochybuji, že Číně bude stačit úhrada, poděkování a hluboké pukrle. Na dnešek uspořádal mediální show s ruským velkoletadlem. Musíme si uvědomit, že Hamáček je taky budižkničemu, celý život nedělal nic jiného než politiku a jeho schopnosti krizového řízení nebudou o nic větší než schopnosti moje nebo vaše. Těžko si lze představit větší prohru, než když bezvýrazný politik z chřadnoucí politické strany převálcuje předsedu vlády. Momentálně má Hamáček navrch, což není tím, že by byl tak dobrý, ale že Babiš je tak špatný.

Babišovi puppet masters zjevně pochopili, že s tímhle materiálem díru do světa neudělají a boj s přírodními zákony z této platformy vést nepůjde. Poslední dva dny změnili taktiku. Jejich nový koník je nyní lampasák Prymula, kterého Babiš bez ohledu na standardní postupy prohlásil za „ministra přes koronavirus“. Prymula není natolik deficitní jako Babiš, tedy z těch třech faktorů má jeden – byl ochotný přijmout odpovědnost. V případě Prymuly vystupuje do popředí něco jiného. Taky nemá plán. To, co Prymula aplikuje, není nic jiného než improvizace a gambling. Člověk by logicky očekával, že když někdo z pozice absolutní moci (dané nouzovým stavem, což je vlastně řízení státu vládními dekrety) zavádí opatření, která se velmi výrazně dotýkají chodu celé společnosti, že bude schopen vyhodnotit účinnost těchto opatření. V případě, že takovou metodu nemá, pak to hraje pouze na náhodu, což je typický gambling. A to přesně dělá Prymula. Pravděpodobně mu to už vlezlo na mozek, protože poslední dobou říká úplně nesmyslné a nepodložené věci, kterým nikdo soudný nemůže věřit. Například dnešní prohlášení o zákazu slevových akcí, protože se pomocí letáků přenáší koronavirus nebo týden staré ničím nepodložené výkřiky o shromažďování lidí v obchodních centrech.

Důvodem Prymulovy hysterie v posledních dnech je, že není vidět efekt plošného sociálního distancingu, který uvedl Prymula a spol. v život 11.3. zavřením škol a pak formou utahování šroubu jej postupně zpřísňovali. Dříve nebo později se občané začnou ptát, k čemu tato opatření jsou a podle čeho vlastně pan profesor pozná, že fungují. On ve skutečnosti nějaký efekt musel nastat, protože s uzavřením škol bylo najednou nuceno zůstat doma 1.7 miliónu lidí, ale ten efekt nemusí být vidět, protože ho nejde ho jen tak oddělit od všech ostatních efektů, z nichž některé jsou pozitivní, jiné jsou negativní. Některá z vládních drakonických opatření byla ve skutečnosti velmi kontraproduktivní, například dramatické noční uzavření obchodů z minulého víkendu, které ve skutečnosti následně nahnalo do obyvatelstvo zbývajících dosud otevřených obchodů. Nákupní orgie tak v době propukající nákazy prožilo zhruba 900 tisíc lidí, tedy o nějakých 200 tisíc víc, než obvykle.

Celá mediální komunikace toho „boje s koronavirem“ je extrémně svázaná se soustavně propíraným ukazatelem „počet nakažených“, který publikuje ministerstvo zde. Vypovídací hodnota tohoto numera přitom není vysoká. Správně se jedná o počet zjištěných případů, tedy lidí, kteří byli pozitivně testováni, protože měli příznaky nebo jinou motivaci absolvovat test. Počet nakažených může být násobně větší, a nikdo neví, kolik těch nakažených ve skutečnosti je, protože v České republice se soustavně podtestovává (Itálie coby veřejný příklad liknavého přístupu k nákaze prováděla na začátku týdne asi 1400 testů na milión obyvatel, ČR v současné době asi 200). Svoji roli hraje také senzibilizace veřejnosti a rostoucí počet testů, které táhnou číslo nahoru, a pak zase nějaké faktory táhnoucí číslo směrem dolů. Nemocní s lehkým průběhem to tak zkusí doma vyležet, protože se jim nechce diskutovat s nějakou píčou z hygieny nebo absolvovat nějaké ponižující žadonění o test, který jim stejně nijak terapeuticky nepomůže, stejně jak ten zoufalý pán, co uvěřil vládě a chtěl se nechat (ne)otestovat v ÚVN. Spíš než rostoucí ministerské hausnumero by veřejnost mělo znepokojovat, že Prymula a spol. provozují let naslepo, který maskují za drakonickou rétoriku.

Pokud jde o způsob práce s realitou, Babiš a Prymula jsou z jednoho těsta a mohli by si podat ruku. Vlastně nemohli, chytili by navzájem koronavirus.

Co bude dál?

Silové složky a rozvědky se nám probudily z počátečního šoku a že pravděpodobně nehrozí, že by policejní sbor pomřel během prvního týdne. Vyhodnotily, že ve hře s tolika hráči bude pro ně také místo. Zatím se oddávají jen drobné buzeraci občanů, ale čekají je větší operace. Aktuální cíl hry je plošný zákaz vycházení. Zhruba třetí den probíhá mediální operace, kterou často označujeme jako „palebná příprava“. Ta má prezentovat velkolepé nedodržování celonárodní karantény. Nejprve začali od prezentování jednotlivých případů, například šiřitele globálního doomu, který si dojel v Černošicích nakoupit (následně to musel korigovat místní starosta, který zjevně nepochopil, co obnáší psaní na objednávku) nebo zloducha z Uherského Hradiště, který otevřel zahrádku, případně nejrůznější story o lidech, kteří se rozhodli jet v karanténě na chalupu (což je z hlediska šíření koronaviru zcela nekritická činnost, nicméně přesto je to důvod, aby je policie buzerovala) nebo se rozhodli okopávat si v uzavřených oblastech záhonky (i oni si zaslouží pozornost policie). Do kategorie těch veselých patří korona party účastníků programu Erasmus. Hlavně není dovoleno široce prezentovat, že většina lidí opatření dodržuje, někdy možná až příliš úzkostlivě (viz roušková hysterie).

Nicméně včerejší úvodník v iDnes jasně konstatuje, že „klíčové je striktní opatření“. K tomu se přidalo prohlášení čím dál méně racionálního Prymuly, který už evidentně ztratil sebekontrolu, že pokud lidi budou zlobit, tak je zavře doma. Na druhé straně jsou tady mladí digitální svazáci, kteří se rozhodli předvést celé zemi, co umí big data.

Takže se nabízí následující scénář. Vyšinutý „krizový manažer“ Prymula vyhlásí po nočním krizovém zasedání, že se křivky neploští tak, jak potřebují a je proto třeba sáhnout k ultima ratio, tedy zavřít lidi doma. Po nějakém týdnu dvou, kdy se země ocitne na pokraji kolapsu, se objeví cesta ven. Pan Prymula nám vysvětlí, že zůstat doma nebude nutné, když si do telefonu dáme takovou jako aplikaci na sledování polohy a kontaktů, kterou narychlo vyvinuli digitální svazáci a která bude sloužit pro vaše pozdější trasování v případě, že byste náhodou onemocněli. S aplikací budete moct ven. Něco jako náramek pro trestance, jen si ho namontujeme „dobrovolně“ sami. Jasně, je to jen pro tento účel a na konci všechno smažem. Anebo taky ne.

Možná na začátku řeknete ne, v žádném případě, ale lednička není bezedná. Možná by to chtělo během víkendu, každopádně co nejdřív, koupit si speciální corona telefon a simku, které bude možné obětovat v boji za svět viruprostší.

 


21.03.2020 D-FENS


Související články:


12345 (394x známkováno, průměr: 1,68 z 5)
31 300x přečteno
Updatováno: 21.3.2020 — 12:47

Reklama

D-FENS © 2017