Dlouho jsem přemýšlel jak tento můj výplod nazvat, uvažoval jsem i o anglické verzi, ale nakonec zvítězil český patriotismus.
Po velmi „úspěšném“ dni, jsem uvažoval, proč mě všechno tak neskutečně sere. Když už se mi nepovedlo žádným z mých oblíbených způsobů náladu sobě zlepšit, začal jsem se věnovat nasranosti samotné a zkoumat její původ. Zkusil jsem na to jít vylučovací metodou – našel jsem toho hodně – ČD se svým věčným zpožděním, na které si nemůžu zvyknout, tupost státních institucí, zmrdi, vohnouti, politici, policajti, silnice, FM rádia ( neposlouchatelná ), TV (nedívatelné), já sám, počasí, mouchy v kafi atd. stále ještě spousta nasranosti zbývalo.Co s tím ???
Pozn. Pořadí výše uvedených je jen náhodné.
Druhý den čtouce knihu plnou brutálních a destrukčních scén kvůli zlepšení nálady, moje manželka v zoufalství projíždějíc nabídku TV programů přepnula i na TV „černá díra“ totiž nova a tam právě běžel přenos z nějaké ceny o zlatou hokejku.Ani mě nepřekvapilo, když jsem uslyšel jak uvádějí „finalisty se superškvár“ a nastoupila kompletní sestava – a už jsem věděl proč…
Žiji ve žvejkačkovým světě !!! Ne opravdu jsem se nezbláznil (no, možná trochu). Nejdříve jsem nacházel příklady a pak jsem došel i k definici. Zde to udělám opačně a myslím že příkladů najde každý i z vlastních zkušeností sám dost a dost.
Definice žvejkačkového světa :
Jakýkoliv nový nápad, idea či cokoliv jiného je přežvykován tak dlouho, až se z něj stane odporná sračka s nahořklou chutí.
A teď slibované příklady :
1. povede se natočit kvalitní a úspěšný film ( alespoň průměrně) – následuje remake a po něm seriál. Seriál má n řad s pochopitelně klesající tendencí koeficientu H. H = q-n , kde q je index kvality původního filmu.
2. Skladatel nebo skupina napíše a vydá píseň. Tato je po x letech „ znovuobjevena“ ( přitom nebyla nijak anihilována, takže existovala stále) a zcoverizována, zremixována a zcela zprasena. Pozn. U některých hudebních stylů toto lze i v rámci jedné „skladby“ spáchat jedním člověkem – autorem.
3. Vydaný zákon, i když všelijaký, no ale jakž takž funkční je znovelizován do zrůdnosti, jejíž idiocie je plně srovnatelná s naší politickou scénou. Platí rovněž podobný vztah jako u seriálů – čím více pokračování ( novel ) tím hůř.
4. Automobilka vyvine auto – to má určitá pozitiva i negativa. Po x té generaci ( je-li auto úspěšné ) je z původních x nedostatků většina více či méně odstraněna, ale objeví se x2 nedostatků jiných – a hlavně za dvojnásobek ceny.
5. Malíř namaluje obraz nějakým novým způsobem – velmi rychle se objeví řada dalších kteří malují podobně a dle komerční úspěšnosti jich přibývá, až se na to nedá koukat.
6. Jízdní řád, který více méně vyhovuje, je nutno každý rok překopávat, ale nejen tam kde je to nutné, ale všude. Děje se to tak dlouho, až se úplně ztratí jeho původní smysl a vznikne paskvil, kde na sebe vlaky nenavazují, nebo naopak nabírají „ pravidelné“ zpoždění ( které se však chová souladu s Murphyho zákony).
7. Jednoduchý a logický formulář je přežvykován tak dlouho až je z něj absurdní nestvůrnost a noční můra všech co ho mají vyplňovat.
8. Windows ( no comment )
Proč ?
Proč k této situaci došlo a dochází. Bylo by zajisté jednoduché obvinit z toho zmrdy. Bylo by to i z větší části pravdivé, ale nechci tento degenerovaný druh používat jako berličku vždy když se mi nechce přemýšlet. Návod na řešení mi dala právě scéna z „alefujtoseminechceříkatvšakvítevojakoutelevizijde“ stanice. Žvejkačkový svět se ale jako žvejkačka i chová. Je to podobné efektu sněhové koule.
Definice chování žvejkačkového světa :
Rozblemcaná sračka na sebe nabaluje další a díky příznivým podmínkám začíná žít vlastním životem. Spojuje se, nabývá nových pachutí a barev.
Jenom pro vysvětlení a příklad – hnus, kterým jsme byli otravováni půl roku i mimo prožluklou TV tzv. „superškvár“ byl spojen s již zmiňovanou rádoby show o ničem zvanou „zlatá hokejka“ a doplněn obvyklým nováckým slizem – ničemnou režií, milionkráte vsouvanými znělkami a předpokládám, že se to nemohlo obejít bez nějaké „celebrity“ typu plastiková Helena. To ovšem nevím, neb jsem viděl asi tak 5 minut.
Spojíme-li zmrdy a jejich typické vlastnosti (hlavně touhu po úspěchu, penězích a nedostatek vlastní invence) s vlastnostmi entity vzniklé ve žvejkačkovém světě, uvidíme obraz, který můžeme kolem sebe vidět téměř každý den.
Vše je přežvykováno, recyklováno, opakováno, až je z toho šlichta vhodná právě pro přežvýkavce, jejichž intelekt je cílovou skupinou pro tyto činnosti a předměty.Pokud se tomu má člověk ubránit je to velmi těžké – nejstrašnější efekt přinášejí právě ty produkty, jejichž původní předloha byla nejkvalitnější, neb ta dodá šlichtě punc serióznosti.
(Zatím nikdo nehlasoval)