Časopis Svět motorů na mě vždy působil jako spíše najatý propagátor pohybovadel Škoda, nicméně občas si ho koupím, abych se měl nad čím zasmát.
Třeba nedávný srovnávací test „dvanáctsettrojky“ a Roomstera, ve kterém jsme se mimo jiné dozvěděli, že „pokojstr“ je prostě nej auto (jak jinak) a chudák pekáč nedrží v zatáčkách a neodvážili se s tím jet víc, jak osmdesát. Ty krávo, větší blbost by nenapadla ani mě. Chápu, že jde (snad) od recesi, ale už jenom srovnávat nové auto s autem, jehož doposud nezměněná koncepce pochází snad ze šedesátých let minulého století, mi připadá trochu scestné. Neva.
V čísle 04/2009 máme na hlavní stránce další srovnávací test, tentokrát budeme srovnávat dvě fobie (jak jinak) a to HTPčko s 1,4 16V. Doslova se tam píše „zkouška dvou oblíbených motorů“. Redaktoři si zřejmě pletou pojmy „oblíbenost“ a „prodejnost“. Důvod, že se tyto motory hodně prodávají je spíš kvůli tomu, že za ještě jakž takž rozumný peníz do ní jiné motory prostě nejsou. A jak nám test dopadl? HTP žere na dálnici bezmála 9,5litrů a udržet stotřicítku do byť mírného kopce je problém. Stará známá věc. Nic víc zajímavějšího tam pro mě nebylo.
Ale pak přichází borec nakonec. Článek „Česko je rokec“ a rozhovor s objevem roku Zlatého slavíka 2008 Markem Ztraceným. Jeho uslintaná píseň „ztrácíš se v mojí paměti“ mě opruzuje v každém rádiu už hodně dlouhou dobu a z jeho zpěvového projevu číší určitá zoufalost, jakoby mu zrovna někdo rval do rekta ostnatý drát. Ale nechme mé osobní invektivy k němu stranou.Vezmu to formou citace a úvahy. Někteří v tom možná spatří jistou analogii s D-Fensovým článkem Darinka za volantem. Áno, u Máry lze taktéž spatřit příznaky akutního imbecilismu v pokročilém stadiu.
Hned na začátku se dozvíme, že Mára je jasným a nefalšovaně vášnivým milovníkem aut: “Všechno to začalo, když mi bylo čtrnáct. Kradl jsem tátovi auto. Vždycky přišel tak kolem šesté z práce, hodil klíčky na zrcadlo a já si je vzal a šel někam jezdit“. Nakonec se dozvíme že to na něj prasklo, protože někam mizel benzín, s čímž asi Mára nepočítal. Možná kdyby nebyl úplnej debil, tak by aspoň natankoval. Pevná ruka otcova se ale zřejmě neangažovala, takže: “V sedmnácti jsem tátovi zrušil nový passat, který si dovezl z Něměcka“. Divím se, že po tomhle „hříchu dospívání“ neskončil Mara bez zubů a s vykloubenou čelistí. Márův papa je ale asi velkorysý člověk, tak nad tím jen mávnul tlapkou.
V první den svých osmnáctin si pan zpěvák koupil první vlastní vůz Opel Kadett. A jelikož nebyl na ruky úplně levý, dokázal si jej i sám opravovat: “Byla to taková skládačka, Opely jsou hrozně jednoduchý“, zdrcuje nás svou dokonalostí. Dále máme tu čest vědět, že kkt. Ztracený najezdí měsíčně kolem sedmi až osmi tisíc kilometrů. “Takže bylo otázkou asi půl roku, než mi auto vypovědělo službu“. Z toho vyplývá že za toho půl roku pan hňup najede asi 45000 km. To pak musel kupovat totální vraky na pokraji smrti nebo jezdit jak nahorázný prase, což se potrvrdí dále. Další možnost nám naznačil sám: “I když jsem prováděl různé domácí opravy, už tu mojí zátěž pak nerozchodily“. Zátěž z jízdy nebo z opravy..? Asi obojí.
“Nesnáším dálnice“, povídá. Na tom by nebylo nic zvláštního – ale v zápětí mi spadne čelist: “Jet po nich dvěstě je ohromná nuda. Mě baví rychlá auta, proto jsem si teď pořídil fabii er eso a nechal si ji trochu čipnout, tak uvidím, co vydrží“. Mára nám právě ukázal, že je opravdu korunovanej vůl. Jeho načipovaná fobie teď zřejmě lítá i 300 že jo. Ještě jsi, Marečku, zapomněl dodat, že i při této rychlosti se spotřeba pohybuje do šesti litrů dehtu na sto.
Mára nám tím nejspíš chtěl sdělit, že jeho „ereso“je prostě nejhustější kára a ať se mu ve vlastním zájmu raději klidíme z cesty – to všechno jsou typické příznaky infekce virem TDi. A když ho náhodou chytne policie? No problem.“Zhřešil jsem, zastavili mě, ale proběhlo to s cédéčkem, podpisem a stokorunou. Mimochodem policistka byla moc hezká“. Inu, popularita je dobrá věc.I kdyby se třeba nažranej vracel z celebrity párty, kde předtím chlastal vodku s Hanychovou a chválil přitom její celulitidu, tak to vyřeší stovka a cédéčko.
Má sebedůvěru. “Jsem zvyklý řídit stále sám, a tak si nerad sedám vedle někoho jako spolujezdec. Ostatním nedůvěřuju.“ A je také ambiciózní: “nabídka na řízení formule by se mi hodila extrémně“. Jenom já jsem ten nejlepčí řidič, rozumíš jo?
Na otázku, kde se mu jezdí líp, jestli u nás nebo v zahraničí, odpovídá stylem sobě vlastním: “U nás je to větší rokenrol. Německý styl, deset aut za sebou vzorně dodržujících pravidla, mě prostě nebaví“. Ty vole, tak to už je moc -:D Já se zas obávám, že v Německu by si za prvé s tím svým slintáním do mikrofonu ani neškrtl a za druhé už by byl zřejmě na doživotí bez řidičáku. Tam by byl teprve věrný své doméně.
Opravu se poslední dobrou pozastavuji nad tím, co se nám to tu prosazuje ze zmrdy. Tenhle člověk je naprosto průměrný zpěvák, který má jednu naprosto průměrnou písničku, která se hraje pořád dokola, protože ho banda poblázěných -náctek prostě žere. Kdo ho protlačil tam navrch nevím, ale očekávám, že velice rychle spadne zase dolů, jak většina takových. Hřebínek mu ale narostl dřív, než stačil zakokrhat. Je opravdu k zamyšlení, co za zmrdy se tu uživí.
No nic – jdu protáhnout Imprezu :-D
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)