Svého času jsem prohlásil, že se nebudu věnovat dění v Českých Budějovicích alias Thomadorfu, protože občanům působení pana Thomy, paní Popelové a dalších podobných z ptákostrany zjevně nevadí, naopak to vítají a proto je ve volbách podpořili.
Doufám tedy, že si voliči ODS minulé tři roky užili a nyní vidí, jak se zlepšila doprava ve městě, jak město vzkvétá, jak se utrácí peníze za užitečné projekty. Prostý občan si může být jist, že ho nešpehují kamery a řidič jistě lituje, že se nedočkal desítek radarů v rámci zmanipulované soutěže s výhercem Czech Radar.
Myslím, že nadešel opět čas se dění v Thomadorfu začít věnovat.
Prioritní projekt zastupitelstva se jmenuje „regenerace sídliště Máj“. V tomto týdnu proběhlo veřejné projednávání tohoto projektu a protože jsem byl hned z více stran upozorněn, že to bude prima show, šel jsem se tam podívat.
Pro neznalé, Máj je panelové sídliště z osmdesátých let na západním okrají Českých Budějovic. Bydlí tam skoro 30.000 lidí a podobný počet voličů. Bylo navrhováno za socialismu a jeho návrh se příliš nepovedl – architekti jako by odmítali vidět dopředu. Je mizerné i optikou socialistické architektury, Vltava nebo Šumava jsou snesitelnější. Nikoho nenapadlo, že občan může mít i jiné zájmy než se přepravovat mezi továrnou a bytem, že může mít vlastní auto a bude je chtít parkovat někde poblíž svého domu a podobně. Poslední ránu zasadilo sídlišti seskupení cikánské menšiny. Cikánští výrostci kradou, šikanují obyvatele, hlavně ty slabší – to je tak nějak součást jejich povahy – a zdevastují, co se dá. Na Máji bych bydlet nechtěl, když tam večer jdu, beru si hromovou hool a z peněženky vyndávám přebytečné bankovky. Máj je místo, kde se mělo něco začít dělat už dávno.
A tak jsem kráčel po popraskaných chodnících kolem trávníků pokrytých psími hovny a sem tam šlápnoul do bahna nebo do louže. Původní pan architekt asi předpokládal, že lidé se rádi pohybují v pravých úhlech a navrhl všechny chodníky a stezky na sebe kolmo, což nevyhnutelně vede k projevům vlastního myšlení na straně občanů a zkracují si to přes trávníky bahnitými stezkami. Vypasené cikánské matky a moderně oblečení cikánští výrostci s nagelovanými vlasy utvářely obraz neobyčejně hluboké sociální krize rómského etnika.
Asi desetiminutová procházka po Máji mi stačila na to, abych pochopil, jak to úředníci dělají. Recept je jednoduchý:
1. Nechte to pořádně zchátrat
2. Nabídněte „řešení“
3. Vydělejte na tom (popularitu, vliv, provize…)
Veřejné projednávání se odehrávalo v základní škole euforicky pojmenované „Škola porozumění“ s webovými stránkami s hodnotnou grafikou provedenou v módních duhových barvách. Zejména mě zaujalo jakési funkční schéma, které se asi kvůli většímu porozumění opakuje hned dvakrát. Před školou postával Superb páně starosty (4C5 3399) a trojice městských ozbrojených šimpanzů, kteří si hlasitě sdělovali zážitky ze služby veřejnosti („řek´ ´sem jí, že mě to nezajímá vole“). Akce probíhala od 16 hodin, protože si asi pořadatelé mysleli, že všichni účastníci budou mít v tu dobu volno, protože pracují na magistrátě a v neziskovkách.
Sál, který byl pro „veřejné projednávání“ vyhrazen, byl přesto zcela plný. U stolu vpředu seděli vybraní zastupitelé, jejich kolaboranti a zástupci architekta, který „revitalizaci“ navrhl. Čelem k nim byl řečnický pultík, ke kterému přicházeli poddaní přednášet své supliky do mikrofonu. Celý výjev u stolu připomínal poslední večeři páně, přičemž na místě Ježíše seděl Thoma a na místě Matouše Popelová – snad jen s tím rozdílem, že Kristus neměl před sebou malé vlaječky ČR a Svazu evropských socialistických republik. Konstatoval jsem, že vlajka EU začíná být stejně neodbytnou jako vlajka SSSR kdysi. Jak se stalo v poslední době zvykem, za účelem zlepšení kvality poskytovaných služeb byly hovory nahrávány.
Celé jednání řídila nějaká dáma s dikcí ámosačky. Byla pevně přesvědčena, že má jednání pod kontrolou, ale opak byl pravdou – nedovedla mu dát žádnou koncepci a zvládala pouze hašení požárů. Místy jí nedocházelo, že tady není ve třídě, ale že má proti sobě kompetentní publikum. Publikum bylo totiž na celé akci to nejhodnotnější. Byli tam převážně starší lidé, mladých jsem tam viděl jen pár, a převážně na Máji bydlící. Vůbec si nebrali servítky a šli rovnou do nich. Protože jsem přišel pozdě, neviděl jsem začátek, ale bylo zřejmé, že za hodinu a půl stačili magistrátní crew už řádně vydeptat.
Nyní přijde to, kvůli čemu píšu tento článek.
Budějovičáci, absolutně se nebojte do nich jít při libovolné příležitosti, která se vám naskytne.
Argumentační schopnosti Popelové jsou na úrovni dítěte a Thoma je na tom jen o málo lépe. Nechápu tu ironii osudu, která je dostala do čela města. Bude příště kandidovat Láďa Kajbar? Popelová se vždy, než něco řekla, podívala okolo, zda jí někdo nepomůže. Zbytek úředníků převážně mlčel anebo to nechával sežrat projektantovi. Jediný, kdo byl co k čemu, byl úředník Šeda a ten starší zástupce projektanta. Pod jedním přítomným radničním pomahačem se během jednání rozlomila židle, zřejmě znamení osudu a věcí příštích. Prostě, občané nad zastupiteli zcela dominovali a drželi je v defenzívě. Byl jsem svědkem toho, jak sestra ze zdravotního střediska pomocí zcela jednoduchých vět a faktů rozložila pana architekta, až na něm naskákaly červené fleky. Sice štěkala na špatný měsíc, protože inženýr nevypadal jako grázl, ale když se kácí les… Obdivoval jsem výkon starého pána jménem Mrázek, jinak předsedy samosprávy z ulice Dr. Bureše, který přednesl výborně a jednoduše formulovanou petici, která měla hlavu a patu. Bývalá zastupitelka a nyní profesionální aktivistka Paukejová zase napadala územní plán. Velice zdařilý výpad provedl starší pán, který se dožadoval provedení zápisu a jeho zveřejnění, přímo bylo vidět, jak to Thomově crew není po chuti.
Thoma se pokusil vyvolat pocit urgence a připomněl, že je třeba urychleně rozhodnout, protože jinak nepřifrčí prachy z EU a sídliště si za ně budou „revitalizovat“ někde v Bulharsku. Připomnělo mi to obvyklou proceduru „do konce roku musíme utratit všechny peníze, jinak nám příští rok žádné nedají “ známou z dob socialismu.
Po dobu, co jsem tam byl, byly diskutovány tři hlavní problémy.
Jednak nová organizace parkovacích míst, která nic nepřinese. Město se rozhodlo odstranit rozbahněné a posrané trávníčky před domy, na jejich místo posunout chodník a na místo současného chodníku udělat plochy pro kolmé stání. Je to asi jediné východisko, které současná prostorová dispozice umožňuje, proto jsem považoval tento návrh za celkem rozumný, přičemž jsem ale postrádal od města údaje, kolik parkovacích míst takto vznikne navíc, což vzápětí jeden diskutující brilantně spočítal sám a zjistil, že žádná – protože zase jiná jinde ubydou.
Mnohem větší vychytávka byly „multifunkční“ domy. Multifunkční dům je taková ta zbytečná krabice, co jsou v ní obchody a byty a služby a garáže. V prostředí sídliště s vysokou hustotou osídlení je to samozřejmě fabrika na peníze, jinak to pouze zabírá místo a dohromady to k ničemu není. Především se jedná o výhodnou zakázku pro developery a firmy, které budou tyto moderní koldomy provozovat, přičemž potentáti jistě nepřijdou zkrátka. Při prvním projednávání byla tato multifunkční monstra zdrojem kritiky a proto mě naprosto konsternovala ta drzost, kdy si město dovolilo předstoupit před veřejnost s plánem, ve kterém multifunkční domy byly zakresleny znovu. Je mi otázkou, proč nebyly z aktuálního plánu vyňaty, Thoma to obhajoval tím, že je to pouze formální chyba, ale neznělo to moc důvěryhodně – ostatně jako všechno, co Thoma kdy řekl.
Dalším zdrojem diskuse byla dětská hřiště na Máji, a to především jejich počet. Myslím že spíše nežli počet hřišť rozhoduje jejich poloha a odolnost vůči multikulturnímu obohacování, musejí být tedy zabezpečena a provedena z materiálů, které nelze ani odnést do sběrny, ani spálit.
Nejhorší na tom všem bylo, že jsem v plánu postrádal cokoli, co by se dalo nazvat skutečnou revitalizací. Tohle je jakýsi předvolební facelift, kdy se před volbami vysadí pár stromečků a pak se velkohubě v médiích prohlašuje, že se zvýšila atraktivita lokality a bla bla. Divím se, že někdo akceptuje jako revitalizační opatření opravu chodníků, vždyť to je přece povinnost města a ne nějaká laskavost. Myslím si, že celá „revitalizace“ je pouze trojským koněm pro výstavbu multifunkčních dinosaurů. V pozadí se pak vznáší ještě jeden skandál Thomovy administrativy, totiž finanční ztráty z výkupu pozemků v blízkosti území zvaného U Hvízdala.
Bylo vidět, že některým místním chybí zkušenosti z fightu a neútočí na úředníky tak, jak by měli a jak by se patřilo, u jiných byla znát praxe. Usoudil jsem, že léta na Máji člověka vycvičí lépe než Shaolin. Také jim chyběla nějaká jednotící filozofie, pokud šlo o parkování. Měli před vlastní akcí uspořádat schůzku, vytyčit hlavní směry boje, připravit si podklady, soustředit se na to, co je spojuje a pro začátek odložit to, co je rozděluje. Jinak se mi jejich nasazení moc líbilo a doufám, že jim to vydrží. Rád vidím, když se lidé nenechají ohlupovat.
Osobně mám problém se ztotožnit s argumentací sdružení Máj, které mi připadá, že funguje podle hesla „omývej mě, ale nenamoč mě“. Druhá petice vypracovaná lidmi kolem p. Mrázka je podstatně realističtější. Nevím jaký má význam obhajovat „zeleň“ v podobě pokakaných rozbahněných trávníků před domy, ale současně chtít řešit problémy s parkováním. Poloprofesionální aktivistky z tohoto sdružení budou muset vzít na vědomí, že auto se stává součástí domácnosti, a i když se jim osobně tak hrozně nelíbí, tak že se jím jistě také někdy vozí. Rovněž z kolem dokola omílaných maminek s kočárky a vozíčkářů mě po chvíli brněla hlava, ale každopádně jim maminka s kočárkem poděkuje, až si bude chodit každé ráno kilometr pro auto. Ale rád jsem to přehlížel, protože hlavní myšlenka byla v pořádku: nenechat si vnutit vůli byrokratů a rozhodovat o svých věcech sami.
Je dobře, že to občané Thomadorfu berou za tento konec, protože je v blízké budoucnosti čeká protiútok na tyto dva projekty:
IPOD – projekt Integrovaný projekt organizace dopravy představuje krycí název pro záměr, jak nahnat občany do rozhrkaných autobusů městem vlastněného dopravního podniku, kde se budou moci přepravovat pomalu, neprakticky a za horentní jízdné. V souvislosti s tímto projektem padají takové výroky jako právo přednostní jízdy pro autobusy, redukce parkovacích míst v centru, zpřístupnění Dlouhého mostu pouze pro autobusy, preferenční pruhy pro MHD namísto současných silnic pro všechny… Nyní vzniká lehce manipulativní studie a veřejné projednání první etapy projektu, které bylo původně plánováno na leden 2009, bylo v tichosti odsunuto. Držte si klobouky, tady to pojede vážně s kopce. Cituji jen některá hesla: „přerozdělení prostoru stávajících ulic ve prospěch pěší, cyklistické a veřejné dopravy“, „zapojení inteligentních dopravních systémů do širokého spektra aktivit s vazbou na automobilovou dopravu… v rovině… dohledu (např. prevence přestupků)“, „organizace a regulace parkovacích kapacit“, „převedení objemu dopravy na jiné druhy dopravy (MHD, cyklistická, pěší)“, „rozptýlení dopravy do více tras základního komunikačního skeletu při současné regulaci dopravy v centru města“ atd. Kdo cítí, že je doprava v Thomadorfu nyní problematická, pak teprve bude vidět věci.
Lejnok – Kaplického pohrobek, kombinace lejna a rejnoka, má najít místo tam, kde je nyní opuštěný vojenský prostor a také cíl procházek obyvatel Máje. Pokud jim teď vadí úbytek zeleně, tedy zakrslých stromů, vypelichaných keřů a pošlapaných trávníků, museli by z lejnoka začít rovnou srát atomové hřiby. Budova s kapacitou 1400 osob, které také budou chtít nějak přijet a zaparkovat, by je skutečně neměla nechávat chladnými. Neznámý investor, pozemky v držení soukromého subjektu, čuchám tunel jako hrom.
Myslím, že mi návštěva na Máji hodně dala. Z Máje jsem měl někdy pocit, že je v tomto stavu udržován schválně, protože se zoufalí obyvatelé stávají snadnou kořistí realitek a bank s jejich zlodějskými hypotékami a úvěry na bydlení. Místní však nerezignovali a to je dobře. Nemyslím si, že by rebelie obyvatel Máje něco přinesla, možná jen lehkou korekci záměru městských papalášů nebo jeho posunutí v čase. Veřejné projednávání pro ně není závazné, mohou udělat to, co sami uznají za vhodné, podobně jako v případě Pražského předměstí. Jak jste asi pochopili, hlavním účelem tohoto článku je dodat sebevědomí a zbavit obyvatele Thomadorfu strachu z konfrontace s magistrátními vyžírky – no, prostě, na Máji se to výborně naučili a ostatním to taky půjde. Je čas dát Jurajovi pápá a vytvořit prostor pro ty kandidáty, kteří se ještě nezkompromitovali.
(Zatím nikdo nehlasoval)