Předpokládám, že tento článek čtou především pokročilí zmrdobijci a pro takové lidi asi nebude žádná novina, že osamělý zmrd je v podstatě ničím.
Osamělý zmrd bez kamarádů souzmrdů okolo je méně než nula. Je bezcenný jako zmuchlaná účtenka z Delvity a těší se stejnému respektu jako starý hadr, který odložila hajzbába. Dokonce v něm většinou ani nejde identifikovat zmrda, z pohledu okolí se jedná o neškodného imbecila, kterého nikdo nebere vážně a kterému se svěřují zásadně jednoduché a naprosto bezvýznamné práce, na kterých nemůže nic pokazit. S takovým latentním spícím zmrdem to sice cloumá, protože si vysnil svůj život v pozici chief executive officera a teď dělá pučmidráta a podržtašku, ale nemůže s tím nic dělat, protože mu pragmaticky zaměřené okolí nic jiného nedovolí.
Skutečná síla zmrdů je v jednotě a skutečná síla zmrdobijce je v individualitě. Taková jest smutná pravda; zmrdi mají nad zmrdobijci principiálně vždy početní převahu.
Dnes si povíme něco o hulibrcích. Někdy se jim říká čuráček nebo hovnař. Hulibrk je zmrdův poskok a už z výše uvedeného wordingu je zřejmé, že hulibrk se těší minimální popularitě. Hulibrk je nula, která žije se zmrdem v symbióze a spolu vytvářejí jeden organismus o viditelných osmi končetinách, jedné hlavě a jednom análním otvoru. Zánik jedné hlavy a jednoho análu je vysvětlitelný tím, že čuráčkova hlava je po většinu času skryta do zmrdova análu, který zcela vyplnila.
V přírodovědě je popsán jeden velmi podobný případ symbiózy. Ostatně většina pravidel ze zvířecí říše je 1:1 aplikovatelná i na říši zmrdů. Existuje ptáček, který se živí vyzobáváním zbytků ze zubů v tlamě krokodýla. Krokodýl otevře držku a do ní vletí ptáček. Ptáček se nažere a krokodýl má čisté zuby, jedná se tedy o činnost oboustranně výhodnou. Předpokladem dobré a dlouhodobé spolupráce mezi oběma stranami samozřejmě je, že krokodýl nezavře tlamu předčasně, ale pokud se tak stane, není to pro krokodýla žádná tragédie, protože přiletí ptáček jiný. Ptáčkové se pořád množí o hodně rychleji než krokodýli, takže občasné spolknutí ptáčka nikdo nezaznamená.
Stejné je to se zmrdy a jejich hulibrky. Hulibrk jakožto naprosto bezvýznamná entita je rád, že může spolupracovat se zmrdem a parazitovat na jeho postavení, používat podobná slova a gesta, povyšovat se na lidi, kterým by za běžných okolností mohl pouze pucovat boty, ale zase jako protihodnotu musí za zmrda dělat špinavou práci. Může se mu stát, že jej zmrd zničehonic nahradí nějakým jiným hulibrkem, protože tenhle ho už omrzel. Čím více hulibrků má zmrd, tím větší boss se cítí být. Virtuózní zmrdi se obklopují celými strukturami z hulibrků, které se dovedou zaměstnávat samy sebou bez viditelných výstupů s neskutečnou spotřebou finančních i jiných zdrojů. Tyto struktury jsou někdy dokonce víceúrovňové tvořené z nadhulibrků a podhulibrků, kteří spolu ještě navíc soutěží o to, kdo tam vleze první.
Základním poznávacím znakem hulibrka je naprostá neměřitelnost výstupu jeho práce. Neexistuje fyzikální, finanční nebo jakákoli jiná jednotka, kterou by se dala hulibrkova činnost kvantifikovat. Z téhož důvodu není hulibrk připraven nést jakoukoli odpovědnost. Hulibrky nejvíce baví supervize nad prací jiných, tvorba nástěnek, hlavičkových papírů a jiných zbytečností, případně opakované stále stejné činnosti, takže jsou navíc velmi neproduktivní. Implementace norem ISO ukázala hulibrkům zcela nové obzory, ve kterých mohou uplatnit svoji neschopnost a zvrhnout tento sám o sobě nepružný normativní aparát v cosi neskutečně bizarního.
Pro hulibrka je dále příznačné, že se chová jako Jekyll a Hyde. Směrem ke svému zmrdibossovi je podlézavý až devótní, směrem od něho pak arogantní, asertivní, nepříjemný a nadutý. Zásadně vždy začíná věty „Boss chce…“ a věty končí „…jsme všichni jeden tým“. Hulibrk je něco jako velvyslanec zmrdí kliky a v tom místě, kde se právě vyskytuje, nahrazuje zmrdovu autoritu do té doby, než se objeví zmrd osobně nebo alespoň výše postavený nadhulibrk.
Protože hulibrk sám nic neví a nechápe, nemá vlastní úsudek. Sám neví, co je dobře a co je špatně, takže dobře je pro něj to, co řekl zmrd a špatně všechno ostatní. Pro jakoukoli skutečnou týmovou práci je hulibrk nepoužitelný, protože se bojí sám rozhodovat, bojí se mít sám vlastní názor a pořád se běhá zeptat. Hulibrkové bývají hvězdami tlachacích porad svolávaných na pátek odpoledne, kde fungují jako vykladači slova božího, tedy vlastně v tomto případě zmrdího.
Hulibrk je prostě nula.
Na druhou stranu není úplně snadné být hulibrkem. Pro líné, blbé, kolektivistické slabošské entity se sice profese hulibrka zdá být výhodnou a jistou životní vizí, ve skutečnosti se jedná o chůzi po napjatém laně nad propastí. Životnost jednoho hulibrka v boji se měří řádově na hodiny až měsíce. Jednak se hulibrkové stávají častými oběťmi začínajících zmrdobijců, kteří si na nich nacvičují základní praktiky a postupy odzmrdovávání, ale to není ten hlavní problém. Model spolupráce zmrda s hulibrkem má totiž vestavěn silný a spolehlivý autodestrukční mechanismus.
Jelikož zmrd není myšlenkově konzistentní, neustále mění své názory a tak se může čuráčkovi stát, že omylem bude nasazovat krk za ideje, které jeho pán před minutou a půl opustil a dokonce možná označil za špatné, negativistické a nesmysluplné. Mezitím zmrd proaktivně přijal jiné, nové a pokud čuráček nevnímá tuto změnu, pak je právě on nositelem těch konzervativních málo progresívních nedostatečně optimálních tendencí a je nutno jej odstavit. Pokud nemá hulibrk smysl předvídat zmrdovy myšlenkové obraty minimálně o dva tahy dopředu, skončí v hanbě a zapomnění.
Pokud je zmrd sám ohrožen, zpravidla reaguje napoprvé obětováním hulibrka. Krásnou hereckou etudu na toto téma jsme mohli vidět v roce 1997, kdy byl za úplatkářskou aféru v ODS obětován kolaterální hulibrk Libor Novák. Hulibrk se pak ocitne nejen bez práce, ale i bez pána a nejhorší na tom je, že vůbec netuší, co udělal špatně.
P.R. manažer pan Dalík, který nám byl naservírován spolu s causou pana Kořistky, je klasickou ukázkou hulibrka obětovaného ve prospěch vyššího cíle. Pan Topolánek si jistě už našel jiného hulibrka, který již obsadil židli pana Dalíka a jistě funguje stejně dobře, ne-li ještě lépe.
Časem byla ve zmrdistrukturách vytvořena typizovaná místa, na která bývají umisťování hulibrkové. Zde uvádím několik příkladů:
Asistent
Asistent je typický kazatel slova zmrdího. Zmrdi si opatřují asistenty nikoli ze stejných pohnutek jako normální lidé (tedy k vyřizování administrativy, která jen zabírá čas), ale pověřují je samostatnými projekty s cílem utužit svoje postavení ve zmrdistruktuře. Hulibrk asistent samozřejmě chce vyniknout a být ještě zmrdštější než zmrd, což vyvolá roztáčení spirály zmrdismu nad únosné meze. Základním předpokladem správné funkce zmrdiasistenta je loajalita a myšlenková uniformita. Za svou nedlouhou kariéru v prostředí veskrze zazmrdovaného automobilového průmyslu jsem nepotkal jednoho asistenta, který by byl inteligenčně alespoň průměrný a dalo se s ním lidsky hovořit.
Sekretářka
Sekretářka je na tom podobně jako asistent. Zmrdisekretářka, která se přidala na stranu hulibrků (někdy doslova), je známá tím, že už nevykonává běžné sekretářské práce, ani neprovádí kofeinové mise typu uvař – přines – umyj, ale zasahuje do daleko významnějších procesů. Některé firmy ve třetím nebo čtvrtém stádiu zazmrdování bývají za běžného provozního stavu řízeny pouze sekretářkami, které pak provádějí i strategická rozhodnutí. Časem dojde k vytvoření řídícího orgánu nadsekretářek, které už se stihly se zmrdem vyspat, a celá firma pak připomíná francouzský královský dvůr. Nadsekretářky se pak prohlásí za manažerky a přijímají šeredné, hloupé a sexuálně neobratné podsekretářky, které jsou zpravidla díky pravidlům výběru handicapovány v dosažení pozice nadsekretářek. Přijímání žalostně vypadajících blbých sekretářek je tedy zpravidla vedlejším znakem pokročilého zazmrdování. Pokud z pozice řadového nezmrda hovoříte se podsekretářkou, je vám vždy velmi asertivně vysvětleno, že přízemní špinavé hovado jako vy nemá vůbec nárok domlouvat si se zmrdibossem termín, ale že pro tentokrát se všichni ustrneme a ještě jednou vás tady v té naší kanceláři strpíme, i když to pak tady budeme muset celé vydezinfikovat.
Tiskový mluvčí
Pokud máte rádi věty typu „schůzka byla proto dlouhá, protože byla dlouhá“, pak musíte milovat tiskové mluvčí. Tiskoví mluvčí představují skutečný Top Gun hulibrků. Dokonce existují speciální firmy, kde trénují tento druh hovnařů k tomu, aby působili dostatečně asertivně a sebevědomě i za situace, že obhajují zcela neudržitelnou kravinu a kdy by rozumný člověk raději mlčel nebo dokonce zvracel. Výsledkem pak jsou ukrutné situace, které vídáme na obrazovce každý večer: mladý nadutec v perfektním obleku plácá s vážným výrazem takové kraviny, že když přijde domů, tak mu za ně máma nafackuje a nedá mu večeři.
Může se hulibrk proměnit ve zmrda? Spíše ne, pokud ano, výsledkem je velmi průměrný zmrd. Hulibrk je z úplně jiného materiálu než zmrd. Zatímco u zmrda se předpokládá jistý zvrácený druh odvahy až oprsklosti, nezdravé sebevědomí až chvástavost, je čuráček jeho přesný opak. Čuráček je zoufalec bez vlastního já, doživotně odsouzený k tomu, být poskokem někoho silnějšího a ke schovávání se za zmrdovu sukni. Jediné, co zmrda a čuráčka spojuje, jsou ambice stanout úplně nejvýš a mít co největší moc nad co největším počtem lidí, čuráček však takovou vizi nedovede realizovat sám, kdežto zmrd ano.
V boji se zmrdy představuje hulibrk strategicky naprosto nepoužitelný prvek. Primárním cílem našich aktivit musí být principiálně vždy sám zmrd. Pokud znemožníme, pokoříme či zaženeme zmrdovy čuráčky, snadno si opatří další, protože na pracovním trhu je v segmentu hulibrků značný přetlak. Jak řečeno, hulibrk je po všech stránkách průměrný až podprůměrný jedinec, zpravidla neschopný postavit se vlastními silami čemukoli a komukoli. Myslím, že ho tím příroda potrestala dost a jen zřídka bývám na čuráčky hustej. Z mého hlediska je hulibrkovi vždy zapotřebí vysvětlit, že bez ohledu na to, kdo ho poslal, je on sám pouze malý hulibrk a že veškeré vzorce jeho chování by měly být napasovány na tento fakt. Hulibrk má význam jako zkušební a testovací objekt, případně jich můžeme několik terorizovat pro vlastní potěšení a odreagování. Bystřejší hulibrk se nechá systematickou prací převychovat k tomu, aby se choval jako normální člověk a dá se pak začlenit do lidských struktur na nějaké méně náročné místo.
Závěrem opět zcela teoretická vsuvka na téma, kde se hulibrci berou. Původně jsem myslel, že je někde pěstují metodou klonování nějakého protohulibrka, protože jsou všichni stejní. Pak mi došlo, že hulibrk je produktem současného životního stylu. Zkuste jednou televizi nevypnout, když běží reklamy, a pište si slova, která vám projdou ušima. Na papírku bude stát: v pohodě, bez stresu, bez námahy, relaxujte a tak dále. Být hulibrkem znamená být také v pohodě, bez stresu a bez námahy. Kdyby se měli starat o své živobytí jen trochu slušným způsobem, zákonitě by se nepohodě, konfliktům, stresu a námaze nevyhnuli. Být hulibrkem je tedy cesta pro pohodlného zbabělce a současně být hulibrkem je podle všeho in. Proto jich asi bude tolik.
(44x známkováno, průměr: 1,73 z 5)