Zkušenosti : Suzuki Ignis a SX4

Je to už asi 9 let, co jsem zde popisoval svého prvního japonce, a to Suzuki Ignis první generace. Musím říci, že to zatím bylo to nejspolehlivější a nejvděčnější auto, co jsem kdy měl. Nikdy mě nenechalo na holičkách, vždy startovalo na první otočení klíčku. Samozřejmě mělo i své mouchy, jako nepříjemně tvrdý podvozek, který se v kombinaci s R15/165 na „kvalitních českých silnicích snažil z člověka vytřást duši a kufr tak na menší nákup.

Převodovka s pěti stupni má lehké převody, takže ve městě to jezdilo jak motokára, ale na dálnici motor trpěl. Moje oblíbená „tachometrová“ 160 (cca 152 GPS) znamenala cca 5500 ot/min a to už auto žralo i trávu podél silnice a autorádio mělo co dělat, aby motor přehlušilo. Ale ke cti motoru, i přes toto zacházení neměl jedinou poruchu a nikdy jsem nemusel dolít olej, za rok mezi výměnou oleje klesla hladina na měrce asi o centimetr (při nájezdu cca 1200 km měsíčně). Kromě spotřebního materiálu (olej, brzdové destičky, filtry) jsem měnil jednou přední kotouče, jednou obě přední ramena, dvakrát autobaterii , asi 5 žárovek a čidlo na teplotu vody (ve vedrech občas vyhodilo závadu přehřátí motoru).

I když je to velikostí nákupní taška, po sklopení zadních sedaček a odsunutí předních vznikla rovná plocha pro nouzové přespání, což jsem na několika akcích využil. Sex v autě jsem nezkusil , nejsem masochista ani neprovozuji jógu, asi by to šlo přes přední blatník.

Vzhledem ke stáří vozidla cca 15 let jsem usoudil, že je čas na jeho nástupce. Ignis dále bude sloužit jako první auto pro puberťáka, technickou prošel bez ztráty květinky a tak ještě dva roky vydrží. Jako jeho nástupce byl zvolen Suzuki SX4. Jedno SX4 slouží v rodině cca 3 roky bez problémů, což byl jeden z argumentů pro výběr. Chtěl jsem benzín, manuální převodovku a nechtěl jsem bezklíčové startování. Chtěl jsem auto v nižší výbavě, neboť si myslím, že čím méně toho v autě je, tím méně se toho může posrat. Občas opravuji elektroinstalace v autech kamarádům a vím, co odnáší taková oprava něčeho, co je narvané řídícíma jednotkama.

Po přečtení desítek inzerátů a návštěvě několika autobazarů jsem nakonec objevil SX4 vyrobenou koncem roku 2010, s 52tkm na tachometru (ověřeno v servisu Suzuki, kde bylo auto servisováno) a po schválení mým automechanikem bylo zakoupeno. Cesta domů byla vcelku dobrodružná, auto jsem koupil začátkem února a zrovna v den, kdy napadlo asi 15 cm sněhu a vál vítr, který vytvářel závěje. Samozřejmě auto bylo na napůl sjetých letních pneu. Tak dlouhých 30 km jsem ještě nezažil.

A teď k autu:

Stříbrná barva, předokolka, motor 1,5 VVT 82 kW a pětistupňová převodovka . Je to model po faceliftu, takže oproti staršímu modelu má jiný motor (starší model má 1,6 VVT s 79 kW), těžší převodovku a podle mého názoru hezčí přístrojový štít s vestavěným palubním počítačem (starší model má palubní počítač v kapličce uprostřed palubní desky). Dále tu jsou elektrická přední okna, vyhřívaná zrcátka a manuální klimatizace. Na autě bylo namontováno tažné zařízení a originální autorádio s CD a ovládáním na volantu. Po zakoupení jsem nechal vyměnit olej, filtry, brzdovku a vyměnit letní pneu za zimní. Dále následovala montáž denních světel, parkovacích senzorů a protože nejsem příznivcem žonglování s CD-čky, tak montáž adaptéru s USB a SD vstupem, který emuluje CD měnič .

A moje postřehy po cca 2 měsících ježdění s autem:

Oproti Ignisu je jízda mnohem pohodlnější. Zásluhou pneu R16/205 a měkčímu odpružení díry, které u Ignise vytloukali plomby ze zubů, tady jen zhoupnou autem. Těžší převodovka je znát, po městě se bez trápení motoru nedá použít čtvrtý rychlostní stupeň, ale na dálnici při rychlosti 130km/h motor točí cca 3000 ot/min (5 rychlostí stupeň) a při 4000 ot/min jedu mojí oblíbenou 160-tkou. Výkon motoru je dostatečný vzhledem k velikosti a váze auta, brzda provozu nejsem, ale trhač asfaltu to není. Lepší by byl dvoulitr s 105 kW, ale ten se dodával pouze pro Japonsko a USA. Po faceliftová 1,6 VVT má o 6 kW více, ale dodává se pouze jako čtyřkolka a vzhledem k větší hmotnosti a větším odporům dalšího diferenciálu na tom nebude lépe.Brzdy kotoučové na všech kolech (předfacelift vzadu bubny), pedál má na můj vkus poměrně krátký krok, musel jsem si na něj zvyknout. Řízení má elektrický posilovač a je tradičně přeposilované. Interiér se dá shrnout větou „nepotěší, ale neurazí“. Plasty jsou tvrdé, ale zatím nikde nic nevrže a budou i poměrně odolné, nikde není nic poškrábaného. Ovládací prvky jsou podle mě umístněny logicky a jsou po ruce, jedinou výtku bych měl k otočnému ovladači cyklovače, který má nelogický směr ovládání a pokaždé, když chci prodloužit interval stěračů, tak ho zkrátím. Palubní počítač měří venkovní teplotu, okamžitou a průměrnou spotřebu, dojezd na zbývající palivo, má dvě denní počitadla kilometrů a čas. Ovládání je trochu archaické tyčkami ve štítu, takže při přepínání údajů musím prostrčit ruku volantem. Nepovažuji to nevýhodu, na display mám stále čas a teplotu, jiné údaje nepřepínám a alespoň na páčkách pod volantem není zbytečně moc tlačítek. Počítač vylepšuje průměrnou spotřebu asi o 0,4 l/100km (měřeno stylem natankování do plna a vynulování denního počitadla). Hodiny také přesností neoplývají, asi jednou za měsíc je potřeba je seřídit. U stařečka Ignise jsem čas nastavoval dvakrát ročně při změně času. Trochu zvláštní jsou stropní lampičky, ta ovládaná dveřmi je uprostřed střechy a ta mezi předními sedadly je ovládaná pouze ručně. Sedadla jsou pohodlná a mají i náznak bočního vedení, nastavení sedadel je manuální, ale dá se nastavit i výška sedadla v poměrně velkém rozsahu. Pod sedadlem spolujezdce je schránka, ale tady stařeček Ignis vyhrává. Schránka v Ignisu je velká a dobře vyřešená, v SX4 je malá a její uchycení je chatrné, není možné ji naplnit něčím těžkým, okamžitě vypadne ze závěsu. Budu muset uchycení předělat, schránku vcelku využívám. Kapsy ve dveřích velké, ale ploché, vejde se tam půllitrová pet-ka. Díky vysoké karosérii se do auta dobře nastupuje a vystupuje. Je nutné si zvyknout na tlusté přední sloupky, ale o této nectnosti jsem věděl předem a očekával jsem jí.

Celé auto je zvenku dost oplastované, plasty pokrývají podběhy, lemy blatníků a dveře. Dobře to chrání proti otlučení a odření, ale doufám, že to ty kluci šikmooký mají dobře vyřešené, abych nebyl za pár let nemile překvapen skrytou korozí. Zatím karoserie vypadá být bez stop koroze, podvozek je na tom hůře, ale to byl i u Ignise a nebyl s tím žádný problém, nic za ty roky neprorezlo skrz, i výfuk je původní .

I přes výše uvedené výtky jsem zatím s autem spokojen, jízda je pohodlná, jízdní vlastnosti vzhledem k poměrně vysoké karoserii dobré. Na hodnocení spolehlivosti je zatím příliš brzy, doufám že bude stejně spolehlivé jako jeho předchůdce. Ignise jsem vybral proto, že to nebylo úplně běžné auto a potkat jiné na parkovišti bylo vzácné. SX4 potkávám o něco víc, ale taky to není auto, které by stálo na každém rohu.

09.04.2017 007

Související články: