Zkušenosti: Škoda Favorit 136

Featured Image

Původně jsem si myslel, že pokud na tento web budu někdy psát, budu si stěžovat na politickou situaci, policejní buzeraci nebo něco podobného. Nakonec mě ale napadlo sepsat tento článek pojednávající o Favoritu, jenž si to momentálně lebedí v naší garáži.

Proč? Jednak proto, že jsem se nedávno dobral k D-FENSově článku a také pár jiným(tuším dva, jeden o mooc zachovalém a skoro nejetém fávu a jeden o formanu), ale hlavně proto, že tohle auto mám moc rád a žiju vedle něj skoro celý život a stejnou dobu mě i dopravuje na různá místa. Abych eliminoval svůj neduh, totiž nakousnutí tématu bez dokončení minulého a z toho resultující plácání „pátýho přes devátý“  jsem právě D-FENSův článek použil jako strukturovou šablonu.

O co jde?

Nejdříve však představení, jakéže auto vlastně v té garáži stojí; jedná se o Favorit 136L poněkud nehezké barvy(však posuďte sami dle obrázku), ale jak známo auto na barvu nejezdí a mě nijak nevadí. Je to jeden z prvních modelů, na servisce je napsán datum prodeje na desátý den listopadový roku 1988. Z toho plyne další důležitý fakt, že motor kromě 46 kilowattů disponuje karburátorem Pierburg a nikoli Jikov, k čemuž se ještě vrátím. Jelikož s ním jezdil děda, tak s ním kromě se mnou a bratrem k doktorovi, na dovolenou…..moc nejezdil, takže ke dni psaní tohoto článku má nalítáno něco málo přes 82tkm. Pravost ověřená, vůz nepoznal jiného majitele, dodnes mám v deskách fakturu : ).

Motor, převodovka, brzdy, řízení

Jak již bylo psáno, ve voze se nachází motor 781.136, jenž dodává papírově 46kW a vzhledem ke stavu bych si dovolil říci, že mu jich moc neubylo a tedy podobný počet ještě dodává. Všichni si stěžují, jak je to strašně líný vůz. No, Loeb by v něm asi titul nevyhrál (i když kdo ví, Seb opravdu umí), ale z mých zatím ještě skromných zkušeností mohu říci, že se mi nijak líně nezdá. Na dálnici nemá problém držet rychlost okolo 100-120 km/h a ruku na srdce, co víc by od něj mohl kdo chtít. Ani tak vytýkaná hlučnost se jaksi nevyskytuje, nebo alespoň mě to nevadí. Dovolím si říci, že Felicie, se kterou jsem se také svezl, mi připadla mnohem hlučnější. Motor je ovšem samozřejmě slyšet, ale ne více, než TDi ve stříbrné Octávii, ve které mě kdysi někdo někam vezl. Já to navíc beru jako plus, jelikož v základní výbavě L se vpravo od rychloměru nacházejí hodiny namísto otáčkoměru, člověk tak aspoň ví, kdy řadit. Akorát na čtyřku zhruba ve stovce už mi celkem vadilo, že začaly vibrovat plasty ve středovém panelu. Navíc na mě zvuk motoru působí hodně uklidňujícím dojmem, ale to budu asi v jasné menšině. Co ale potvrdím, jsou vibrace. Když člověk stojí na světlech, je to opravdu cítit, ať sedíte vpředu a svíráte volant, či sedíte vzadu. Ale na to si člověk zvykne. Jako jeden z opravdu mála (já vím o dvou) nemá náš Pierburg automatický sytič, alebrž dodatkově předělaný mechanický. Když jsem se ptal otce mého kamaráda, jenž vlastnil druhý mně známý exemplář, říkal, že prý automatika držela sytič v akci moc dlouho, nicméně on sám to moc neovlivnil, vůz tak již koupil. Názor majitele našeho kousku je, že „automatickej sytič je pro blbý“. Mě osobně to ale žádnou výhodu nepřináší, nehledě nato, že při první jízdě mi motor třikrát zdechnul, než jsem objevil, že musím po nastartování prošlápnout plyn, aby se sytič uráčil fungovat. Celkově jsem ale s motorem spokojený a jak pronesl kamarád, mimochodem syn zmíněného majitele druhého favorita, na tohle auto „to stačí“. Na dálnici si člověk dá spoustu aut bez problému, pokud tedy zrovna nenarazí na zmrda, kterej jak zmerčí blinkr a mě v levém pruhu, vjede mi do cesty, šlápne na plyn a ujede…. Řazení? Ano, má dlouhé dráhy. Nato, že má zespodu kloub nekrytý, jde obdivuhodně zlehka. I pětka se řadí bez problému, na rozdíl od pseudoChevroletu Aveo, s nímž jsem strávil tři měsíce autoškoly, brrrr….Brzdy fungují dost dobře nato, abyste nikoho netorpédovali, nicméně zázrak to není. U našeho auta je to ještě horší, takže se plánuje výměna válce a destiček. Samotné řízení sice nemá posilovač, ale krom Avea v autoškoly jsem ještě nikdy auto s posilovačem neřídil, měl sem tu čest s „ouzkou“ stopětkou a multikárou, takže mi ani nijak těžké nepřijde, prostě tak akorát. Na výjezdu ze zatáček se pak příjemně a nijak rychle vrací do neutrální polohy, což se třeba o Aveu rozhodně říct nedalo.

Podvozek

Jó, na podvozek našeho Favorita asi moje sedací ústrojí jen tak nezapomene. Jednak proto, že s ním nějakou dobu jezdit budu a též proto, že zrovna nepatří mezi nejkomfortnější. Jako nezkušeného řidiče mě však překvapí, jakou rezervu má, projíždím li nějakou rychlejší zatáčku. Když pak jedu stejným místem jako spolujezdec vyšší yrchlostí, celkem se divím, že nesekáme kopřivy, co rostou vedle našich udržovaných silnic. Ale aspoň pak se nebojím, když jedu prímo já. Na sněhu ale už tak dobře auto nejede, dokonce jsme letos zažili dost nepříjemnou situaci, kdy se mírně přetočil zadek….a to prosím na zimních.

Karosérie, interiér, prostor, pohodlí

Co se týče designu, není samožřejmě žádným krasavcem, ale mě se líbí. Je osobitý, na nic si nehraje, stylem “ prostě jsem takový a teď si vyber, jestli ti to vadí nebo ne“. Je sice fakt, že by mu slušela nižší přední světla, ale klidně je oželím, zvlášť potom, co soused v lavici přiznal, že jeho Felicie v noci svítí mizerně. Společně s tím, co ve své knize napsal pan Hrdlička a tím, jak svítí ten náš, jsem rád za to, že ty větší máme. Co se týče stavu karoserie, je v obdivuhodně zachovalý. Za celý život je garážovaný, zevnitř pravidelně natírán protikorozním nátěrem, po každé jízdě v dešti vytřen do sucha. Díky tomu rezne jen na pár místech, tedy na předních blatnících, na předních dveřích u podběhu nebo na zadním blatníku u nárazníku, což jsou víceméně vyhlášená místa. D-FENS kdysi psal, jak chtěl koupit Favorita a divil se, že by rezla maska. Ač je jasné, že jej ten majitel tahal za nos, maska vážně rezne. Ne nijak markantně, spíš stylem tisíc malinkejch pih rzi, ale nekouká se na to hezky. Už je doma připravená nová, takže to neřeším, díky zmíněnému kamarádovi. Interiér je světle hnědý dvoubarevný, přičemž se náhodou stalo, že vnější barva je shodná s tou světlejší uvnitř. Spoustě lidem se tahle kombinace nelíbí, ale já bych černou nechtěl, to se tam člověk v létě snad musí grilovat. Co mi ale vadí, je lajdácké provedení, daň za náběhový kus. Část, v níž jsou spínače světel, se pohybuje, ač je přichycená šroubem, a kolikrát tak nelze na spínač zatlačit tak, aby se zaaretoval a světla tak svítila. Taktéž víko odkládací schránky nelícuje s jejím zbytkem. Krom ní a popelníku (jsme nekuřácká rodina) nemá více odkládacích prostor, ale mě to nevadí, však také nejsem redaktor Světa motorů a Favorit psací stůl. Při první jízdě s řidičákem jsem si vzpomněl na tuto větu: „Sériový volant padne do ruky mimořádně blbě“. Takže až to bude na mě, plánuji výměnu, Felicie má aspoň ze strany prstů hrbolky, tohle je ale v létě a zpocených rukách o hubu. Hranatost přístrojovky sice opět oko nijak neuchvátí, osobně jej ale považuji za mnohem zdařilejší, než to, co studio IDEA namontovalo do Tipa, z něj vycházející Tempry nebo Alfy 155. Co ale opravdu stálo v interiéru prvních verzí za drek, byly přední sedačky. Podobně jako pan ing. Hrdlička jsme řešili jejich propadnutí a nakonec vyřešili instalací novějších z provedení LS, tedy i lépe tvarovaných s pohodlnější hlavovou opěrkou. On to vyřešil pochopitelně také, jinak bychom to nevyřešili my. Uvnitř je ale opravdu hodně místa a to i vzadu. Když si například na místo spolujezdce sedne babička a před nohy dá na podlahu tašku, já si za ní v pohodě sednu a na nohy mi nic netlačí. I nad hlavou mám dost místa, takže spokojenost. Zcela debilní je však utěsnění vozidla, nebo spíš jeho neutěsnění. Jednak pod kapotu zatéká, čimž plocha blatníků pod ní rezne, jednak občas zatéká i do auta a jednak profukuje dveřmi na nohy, což krom protivnosti i o něco snižuje životnost nohou posádky. Stejně jako pod kapotu zatéká i do pantů zadních dveří.

Spolehlivost, zažité poruchy

Nutno úvodem říci, že se auto nikdy neporouchalo tak, že by se s ním nedalo dojet domů, popř. do servisu. Motor sám o sobě je OK, vždy byl až na to, že se do něj dostal špatný nenažraný fridex a vynutil si zbroušení hlavy a nové těsnění. Sám si pamatuji, jak jsem jako malý v servisu zíral na motor bez hlavy : ) Z vyprávění si taky pamatuji příhodu na cestě z autosalonu (jak nádherně to zní), kdy najednou beze všeho vůz přestal jet, nic nesvítilo, nestíralo, nestartovalo a tedy bylo k ničemu. Následovala otočka zpět do prodejny a tamějšího servisu, ale nothing was found (D-FENS vzpomene zcela jistě na Felicii rodičů). Nakonec to vyřešil jeden známý z města, jenž náhodou řešil stejný problém a náhodou byl též automechanik. Problémem byl tištěný spoj, na němž jsou relátka a pojistky. Přepájel jej a od té doby o něm nebylo slyšet. S nedávnou „poruchou“ zpětných světel se váže další velký neduh auta, to jest že mnoho důležitých součástek blízkých spodku je nekrytých, třebas táhlo řazení, spínač zpátečky….A právě jeho znečištění zabránilo světlům ve funkci, stačilo jen očistit. Spousta věcí je také v autě jakoby volně, již jsem mluvil o spínačích předních světel, stejně tak i vnitřek středového panelu s výdechy topení. Podobně jsou na tom zapalovací kabely a to na straně, kde jsou napojeny ke svíčkám. Stačí párkrát přejet klasický rozbitý železniční přejezd (a to si piště, že krokem) a auto najednou jede na tři válce – upadl kablík. Také jsme zaznamenali netěsný zadní buben, konkrétně obligátní prasátko. Asi nejvíc otravná a také nejúsměvnější závada se začala asi před dvěma lety projevovat náhlým vypnutím motoru, který sám znova naskočil, ještě než člověk stačil zareagovat a vyhodit kvalt, popř. jenom sešlápnout spojku. Občas se motor jenom cukal. Dumali jsme dumali a nakonec se ukázalo, že sítko sacího koše se uvolnilo a zacpávalo přívod benzínu, koho by to hned napadlo. Cukání nakonec bylo samostatné, mohly za něj zapalovací kabely. Taktéž je měněná páčka přepínání blinkrů, samovolně se spínaly dálkovky. Pár hodin po vyjmutí jsem tomu přišel na kloub(někde se to tu psalo, jeden plíšek na ohnutí), ale to už za stovku a něco byla zakoupena nová. Zase se ale projevilo, že se celkově nevyplatí mít exemplář z doby náběhu, jelikož kablíky vedoucí na konektory přepínače byly napájené, zatímco novější modely již mají klasické konektory. Mimochodem ta nová občas odmítá spolupracovat a umožnit mi sepnutí blinkru. Vždy ji tam musím mírně přitáhnout k sobě a pak už se nechá, celkem divné.

Co říci na závěr? Auto je to dobré a třeba za Logan nebo jemu podobné bych jej neměnil. Jednak proto, že mi přirostlo k srdci, což pochybuji, že by Logan dokázal. A proto, že mě zatím všude dovezl, ať už to bylo za roh na Mělník k doktorovi, na dovolenou na Slovensko, do Berlína na leteckou show nebo Lipska na veletrh. Má svoje mouchy, ale o tom to tak trochu je, však by se jinak člověk nudil. Dohromady tak počítám, že mi ještě pár let poslouží.


29.5.2010 Martin Vintr

12345 (6x hodnoceno, průměr: 2,33 z 5)
733x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:58
D-FENS © 2017