Zkušenosti po roce a více než dvaceti tisících kilometrech s lidovým výrobkem z Německa
Jak jsme se k němu dostali:
Již minulé léto se na našem letitém rodinném Formanovi začali projevovat větší známky koroze. Je pravda, že favoriti celkově reznou hodně, ale zrovna díra vytvářející se v prahu a podběhu, nebudila na našich tvářích úsměv. Navíc porce kilometrů překročila magické deváté objetí zeměkoule a tak jsme se i přes jinak celkově dobrý stav rozhodli faceliftovat vozový park.
Nejsme rodina zrovna milionářská a raději více utrácíme za sebe než za auto a tak byl zvoleno jen to, že auto nesmí být starší 8 let. Dalším hlavním parametrem byla velikost kufru. Přeci jen je příjemné, když můžete zavazadlo do kufru jen tak hodit a ne půl hodiny přemýšlet, jak ho tam napěchovat. Z důvodu předpokládaného většího nájezdu kilometrů se jevilo jako vhodnější palivo nafta, ale na benzin jsme ze zvyku přeci jen byli zaměřeni z počátku více.
Po návštěvě mnoha různých bazarů a prodejen jsme se dostali k následujícímu výběru: Alfa Romeo 156 Sportwagon; Volvo V40, V70; Ford Mondeo, Focus (taktéž kombíky) a pak outsideři Opel Vectra a Škoda Octavia.
Velikým favoritem byla dlouho Alfa, protože prostě Alfa… Po svezení s tímhle vozíkem jsem byl ochoten přejít i na diesel. 2.4JTDéčko k tomuhle autu sedělo. Šílené množství elánu bručícího a ječícího někde vpředu a zároveň kopajícího do zad mi naprosto uchvátilo. Kazilo to jen málo místa (196cm se někde usadit musí) a pak to, že sehnat pěkný kousek v rozumné cenové relaci nebylo v ČR dost dobře možné (mám pocit, že od té doby se situace moc nezměnila).
Po létě přišel podzim a Forman se i přes péči stále více rozpadal. Poslední kapkou bylo to, že se začal ve větším množství ztrácet olej a začínající rez na jednom z hlavních nosníků u předního podběhu. Formánek dostal řádnou očistu, vyleštění, nový výfuk, olej a byl vypuštěn do inzertního světa.
Hledání nového auta nabralo na otáčkách. Zjistili jsme, že nechceme Oktávku a Focuse. Mondeo a V70 zase bylo těžko sehnat. Alfa v té době žádná pěkná nebyla a tak nastala tíseň. Inzertní internetové servery jsme znali nazpaměť, ale pořád nebylo žádné auto vhodné. Někdy ke konci října se mi povedlo sehnat kupce na Formana. Auto si pochvaloval, dostal návdavkem zimní pneu, střešní nosiče (co s nimi jiného) a prosbu o posečkání, než koupíme nové auto. V té době se zrodil v otcově hlavě i šílený nápad, že koupíme Fabii v kombíku se super motorem 1.9SDi. Byla pravda, že jich všude bylo spousta, ale po zkušební jízdě jsme i to zavrhli.
Naštěstí se brzy objevil i náš budoucí vůz, na kterém jsme neshledali žádné vady (jen možná tu, že jsme na něj ani nepomysleli) a tak se stal na začátku listopadu po mnoha peripetiích novým rodinně-pracovním vozidlem. Je to tedy stříbrný Opel Astra Caravan rok výroby 2000 s poctivě vyplňovanou servisní knížkou, na hlínách, najetými (v té době) 114kkm, silnějším dvoulitrovým dieslem, navíc od dealera kde byl kupován a který vyštrachal na auto všechny chybky se kterými během své předchozí osmileté rodinné kariéry přijelo.
Exteriér, Interiér, Motor a jízda
Astra byla ve své době postavena jako konkurent golfu. Je otázkou jako moc se povedlo. Vzhled Oplíka je jednou z jeho silných stránek. Většině lidí se do paměti nevryl novější modely Astry a tak autu nikdo netipuje tolik let. Navíc karoserie netrpí žádnými výstřelky a proto nestárne. Začíná se okoukávat až nyní po jedenácti letech od začátku výroby. Auto máme už od výroby „vytuněno“ masivními zadními zástěrkami (nejsou povinné a byly k dodání na přání či co) a střešním nosníky, které autu co do vzhledu jen přidávají na kráse.
Opel je celkově dosti vysoké auto, navíc jakoby přikrčené na předek. Má to vypadat hlavně sportovně a zároveň zakrývat vysokou stavbu karoserie. Oboje se myslím designérům povedlo. Přikrčení předku pomáhá i v jízdních vlastnostech, ale o tom jinde. Přední světla zasahující i do boků karoserie jsou krásným detailem a Astra s nimi vypadá, jako kdyby se usmívala (takový happy car, i když je zamazaná od bláta až na střeše). Zajímavá je ještě oblast zrcátek a pak už je spíše klasicky až nudně postavená a člověka tam nemá co překvapit. Takový běžný kombík nižší střední třídy (teď doufám, že nekecám). Hodně Astře na vzhledu přidávají použitá kola (bez liťáků a na menších kolech než patnáctkách vypadá jako chudobka) a pak nověji dělaná kouřová přední a zadní světla (až mě přestanou bavit obyčejná, tak je seženu).
Když otevřete dveře je tam černo. Jiná barva v interiéru skoro není. Nemáme úplně super výbavu, ale 4xairbag, manuální klima a palubní počítač snad s dvaceti funkcemi se tam najdou (takové věci jako posilovač a stavitelné sedadlo a volant nezmiňuji). Auto je z mně neznáméhé důvodu vybaveno el.okénky jen v předu a pouze ABS (ASR by se zvlášť při mokru hodilo).
Veškeré plasty v interiéru jsou měkčené a mají krásnou povrchovou úpravu… většinou šahám hlavně na volant a řadičku. Auto je tak průměrně prostorné. Je jen málo aut podobné velikosti, ve kterých by si za mě někdo sednul pohodlně. V Astře je to díky vyšší stavbě jen tak tak. V předu v nekožených seslích s dobrým bočním vedením je na všechny strany místa dostatek (i na pravou nohu řidiče) a vzadu na lavici, pokud nemáte extra dlouhé nohy, taky. O sedadlech se říká, že jsou jedny z nejtvrdších co se kdy do aut podobné kategorie dávaly. Osobně mi to nevadí, do té doby, než si zapomenu něco v zadní kapse, nebo jsou na kalhotech moc vystouplé cvočky. To má pak člověk už po půl hodině otlačenou zadní část a najít rozumný posez je skorem nemožné.
Kufr má na kombi průměrných 460 litrů. Při těch kravinách co s sebou běžně vozíme je to skoro na hraně (V autě bych se mohl bez přípravy a problémů, několikrát převléknout dle přišlého počasí, posvačit připadně i přespat). Je to skoro kvádrovitý prostor a tak naskládat auto krabicemi až po střechu není problém.
Jestli jde zrovna v tomhle autě provádět aji sex, to jsem zatím nevyzkoušel. Kamarádka slíbila být pokusným objektem, ale nějak jsme se k tomu ještě nedostali. A hlavně pšt přítelkyně o tom neví :-D
A teď to hlavní. Motor spalující mazlavé palivo s továrním označením Y20DTH. Ze čtyř válců o objemu 1995ccm těží při 4300 otáčkách děsivých 100 koní.
V tomto údaji mu mohutně pomáhá turbodmychadlo s variabilními lopatkami a prý i nějaký mezichladič (co to je já nevím, internet to na mě vyflusl). Projev motoru za studena je tragicky traktorovitý. Za tepla už není tragický, a každý druhý trouba nepozná, že má před sebou diesel. Jízdní dojem je takový, že než se auto zahřeje, je to chcípák. Jakákoli pružnost je ta tam a papírové zrychlení 0-100 pod deset sekund se zdá nemožné. Stačí však ujet deset (ve městě asi pět) kilometrů a z motoru je těžkonohý atlet, který si libuje v otáčkách, ale je schopen i pomalu vyklusávat kolem volnoběhu.
Jízda s tímhle autem je dosti zábavná. Ze začátku, než jsem se s ním sžil to sice spíš vypadalo na boj, ale poddalo se to. Sedíte v tichém interiéru, kde někde před Vámi tiše rachotí zahřátá strojovna. Zpřevodování je na dlouho a tak pokud se Vám nechce řadit můžete po městě svištět na dvojku (50km/h znamená asi 2200 otáček a rozjezd na ní je také bezproblémový). Motor má pak zároveň i dost síly na dálnici, kdy si až do 120km/h můžete nechat zapomenutou trojku, bez pocitu, že motor trápíte.
Já, který jsem jezdil povětšinou s benzíny, jsem byl u dieselu zklamán jeho „těžkostí“. Zvyk že otáčkoměr letí nahoru rychleji, než rychloměr zde neplatí. Ani efektní meziplyny s jedním šlápnutím nejdou moc vytvořit (motor se nestačí roztočit).
Do zhruba 1600 otáček, než zabere turbo, je motor lenoch. Duní a chrochtá s minimální spotřebou. Stačí, ale abyste trošku přišlápli pravý pedál a motor Vás se zhoupnutím zatlačí do sedaček nejdříve jemně a po metě dvou tisíc otáček již dosti silně. Otáčkový strop je někde u čtyř tisíc, kdy je již zřetelně cítit nebo spíš necítit tlačení do zad. Benzíňáci se možná usmějí, ale co jsem jezdil s diesely, tak tenhle je z nich asi nejvíce vysokootáčkový.
Tato otáčkovost se hodí na dálnici, kdy i při 150km/h po přidání plynu, pocítíte dloubnutí a na rychloměru zříte viditelné pohnutí rafičky.
Jízdní vlastnosti jsou dobré. Sporťák to není, motokára taky ne, ale jako rodinný kombík dobré. Pokud Astru nenaložíte chová se na cestě jako ingot. Je to tuhá kostka, s tvrdým pérováním, která se nikam neohýbá. Díky těžkému motoru jde za předkem více než je zdrávo, ale je to částečně eliminováno již zmiňovaným „přikrčením“. Jinak je Astrule nezáludná. Do smyku přechází postupně a opatrně. Nejdříve auto velice jemně zaklekne na přední vnější kolo, pak se ozvou pneumatiky, následuje korigovatelný smyk a v případě hodně ošklivého chování i opuštění zatáčky po tečně (osobně se mi to jednou omylem povedlo, ale Astra se do poslední chvíle statečně držela asfaltu).
V zimě anebo na mokru by se hodilo ASR. Pravidelně se mi stávalo, že při výjezdu ze zatáčky a přidání plynu vnitřní přední kolo ztrácelo trakci. Ono jinak prohrábnout aji na trojku není problém. Pokud správně roztočíte motor je to cholerik.
V zimě se dá perfektně vyblbnout. Díky citlivému hydraulickému posilovači totiž víte co máte pod sebou (no Forman ani MG to není, ale což). A když jsme se s jedním borcem v dvě v noci málem srazily na zasněženém a totálně zledovatělém kruháku (hezká situace, kdy s BMW udělal při kroužení po kruháku hodiny po směru hodinových ručiček a kruhák začal bokem opouštět směrem odkud jsem přijížděl) mě Astra zachránila, protože se poslušně jako terénní vůz vrhla řízeným smykem ven z kruháku na louku a zase o kousek dále zpět na cestu, bez ztráty jakékoli mechanické části. Chlapík v Bavoru se pak mohl potrhat smíchy, když jsem cestou k němu nejdřív třikrát hodil hubu, načež hlasitě nadávaje jsem se vrátil do auta a raději k němu dojel.
Zní to jako reklama, ale s Astrou je každé předjíždění za jakéhokoli počasí, i díky výkonu motoru radostí (uznávám, že s časem bych si dokázal výkon představit větší). Pokud pospícháte můžete i benzínově podřadit a s efektním zvukem vytočeného dieselu zmizet za nejbližším horizontem. Oceňuji i to, že ač diesel starší konstrukce, tak jsem nějak nevypozoroval, že by házel saze či se jinak ošklivě projevoval.
Po tom co jsem měl možnost jezdit delší dobu v „etalonu“ Škodě Octavii 1.9TDI (bez červených íček). Jsem tak nějak zjistil, že Američtí němci (rozuměj GM) byli v té době kousek dál než koncern v Čechách. Škoda jen, že to samé nelze v některých ohledech říci o Alfě (bude to asi stejně můj výběr, až na to přijde)
Kultivovanost motoru a i jízdní výkony, mě postupem času přesvědčily, že jsme vybrali auto dobře. Svědčí o tom i to, že za těch deset tisíc kilometrů jsme jen vyměnili olej a utáhli žárovku blinkru, která se na českých rovných silnicích vyklepala ze závitu ven…
PS: Zapomněl jsem na to hlavní a to spotřebu. Kamarád má Octavii. Nedávno na mě vytasil, jak jezdí za 4,2 na sto. Opel toho žere trochu víc. Těch 5,8 litru průměru není žádná tragédie a navíc za ty jízdní výkony, které jsou trochu někde jinde, rád připlatím (S octávií jsem měl děsivou zkušenost, kdy jsem ji po přibrždění kvůli kamionu nebyl schopen za žádnou cenu do kopce rozjet opět na nějakou normální cestovní rychlost. Jediné co se osvědčilo bylo být prase a rozjet ji na 150 a nebrzdit kvůli ničemu a nikomu).
Opel Astra G by D-FENS
S géčkovou Astrou jsem se celkem hodně najezdil. Byla to Astra 1.6-16V s výkonem 100PS, Edition 100, rok výroby 2000, provedení sedan. Kromě běžných pracovních cest jsem s ní přežil i některé stresové situace. Například překonání Alp při cestě Tettercity – Linz – Graz – Maribor – Novo Mesto, sám a za hrozných povětrnostních podmínek. Nebo nedotáčivý smyk v zatáčce za obcí Libínské sedlo. Astřička mě nikdy nenechala ve sračkách, což se o produkci VW říci nedá. Loučil jsem se s ní nerad. Píšu tento dodatek jako bonus pro ty čtenáře, kteří uvažují o koupi ojetého auta a nedej bože pošilhávájí po Octavii I.
Pro zajímavost, v roce 1998 stála dvoudveřová základní Astra G s benzínovou 1.4 399.000 Kč. Čtyřdvéřový sedan s motorem 1.6-16V v akční verzi Edition 100 stál hodně přes půl mega. Dali byste dnes takovou částku za auto podobných parametrů?
Astra nevypadá zrovna megacool, křivky karosérie je třeba nějakou dobu pozorovat, aby se dal vytušit nějaký estetický záměr. Design údajně vznikl dost kuriózní cestou. Soutěžení Golfa a Astry je známá věc. Když se u Opelů dozvěděli, jak bude vypadat Golf IV, zachválila je panika. Museli rychle něco udělat, protože uvedení nového Golfu a nové Astry muselo proběhnout zhruba ve stejné době. Jejich dosavadním úmyslem bylo postavit proti novému Golfu lehce upravenou Astru F, ale když viděli design Golfu IV, pochopili, že VW je tentokrát někde jinde a tvary ze začátku devadesátých let nebude možné úspěšně prodat. Začali tedy prohrabovat šuplíky a z prvků několika různých studií a prototypů nechali poskládat model externí firmu, jejíž název je lidem zasvěceným v procesech firmy Opel důvěrně znám a která jinak provádí zakázkové úpravy a přestavby menších sérií vozů OPC. Tím vzniklo auto, kterému žádný jiný Opel nebyl podobný. Věřte nebo ne.
Zvenčí se Astra zdá menší než Octavia, ale to je jen optický klam. To, co dělá z Octavie velké auto, jsou vpředu a vzadu převisy a ze stran sádlo. Vevnitř je astra větší a vzadu mohou sedět lidé s nohama. Dalším pozitivem je podvozek. Možná si někdo vybaví reklamu, jak řidič astry na zatáčkovité silnici sválně shazoval krásné spolujezdkyni ramínko od šatů, k tomu se ozývalo něco, že podvozek ladil Lotus. Nevím, nakolik to byla pravda, ale podvozek byl výborný na svoji dobu. Netrpěl obvyklou oplí těstovitostí ani nedostatkem zpětné vazby jako škodovky, nebyl sice vyloženě sportovní a v zatáčkách se auto mírně naklánělo, ale dalo se na něj spolehnout.
Nepovedl se motor, respektive pohonný agregát jako celek. Motor měl podobné vlastnosti jako většina šestnáctiventilů bez variabilního sání nebo proměnného časování ventilů, zabíral tedy až ve vyšších otáčkách. Dlouhá převodovka mu ubírala na elánu a svoje vykonala i větší kola akční verze. V nevyváženosti pohonných agregátů tak mohl soutěžit s konkurentem Octavií 1.6 SR 55kW, která měla naopak tupý motor a krátké kvalty. Kdo nepochopil, jak se věci mají, kritizoval u Astry 1.6 špatnou akceleraci, já s tím problémy neměl. Otáčkoměr byl většinou někde až za rohem. To se projevovalo vyšší spotřebou – většinou kolem osmi litrů na 100km – a také vyšší spotřebou oleje. Jezdil jsem i s Astrou s motorem Twinport 1.4-16V, ta výše popsaným problémem netrpěla a v rychlostech konformních k platné legislativě uháněla – na ten zdvihový objem – jak z praku. Novější provedení téže jednotky bylo označované Twinport se montovalo do verze H a mělo výkon 77kW, prý už těmito problémy netrpí.
Jinou spornou kapitolou byl interiér. Byl bez fantazie a ukrutně technokraticky plastový. Nevím jestli konstruktéři firmy Adam Opel někdy absolvovali nějaké školení o pojmech akustika a haptika. Zavření dveří vydalo ránu, jako když se zavírá víko od popelnice. Chod většiny tlačítek a páček byl prostě podivný. Tlačítka vydávala různé rány a škruňkání, některá tlačítka jakoby se chtěla propadnout do palubní desky. Přístrojový panel byl podsvícen žárovičkami s bílým světlem jako u stodvacítky. Svoji funkci to plnilo a nikdy se tam nic nerozbilo, ale v tomto ohledu koncern pana Adama bude dohánět VW asi sto let. Standardně se rozbíjel displej palubního počítače – displej s oranžovými znaky v takové jako boudě uprostřed palubní desky, který v sobě slučoval palubní počítač a ovládání rádia. Elektronický systém generoval s oblibou falešné poplachy, navíc ještě multilinguálně. Někdy psal „Bitte Bremslicht prüfen“ nebo tak něco a jindy „Check brake lights“. Vždy ale vše svítilo. Řazení se vyznačovalo dlouhými drahami a pocitově připomínalo felicii, s tím rozdílem, že u felicie nebo favoritu se dá řadit rychle, zatímco Astra vyžadovala trpělivost. To pochopitelně zhoršovalo dynamiku jízdy, protože když řidič při zrychlování z 0 na 100km čtyřikrát po 0,3s řadí, pak to prostě trvá o 1,2s déle…
Ikona fanoušků koncernové produkce Golf IV, některými jedinci pokládaný za nejzdařilejšího golfa forever, však Astru G nedeklasoval. Průser nastal až při duelu oteklé Astry H a otylého Golfa V, kdy byl Opel doslova zadupán do země.
Je to asi tak, že vozy od GM jsou trochu od sekery. Sice nezklamou, ale taky nepotěší, prostě dělají svoji práci. Taková lopata na kolech. Projevuje se to dodnes. Opel Insignia, nový produkt zrozený kvůli tomu, že Opel doprasil hned několik generací Vectry po sobě, vypadá dobře a recenze jsou nadšené z gay prvků, jako automatické rozpoznávání dopravních značek. Když jedete za ním, vidéte pod kufrem trubky výfuku a různé armatury jako u Toleda z roku 1995. Hoši z Rüsselsheimu prostě pokaždé něco nedomyslí, jinak by to nebyli oni.
(2x známkováno, průměr: 1,50 z 5)