Když jsem ho poprvé uviděl, líbil se mi moc.. nejdřív jsem se trochu obával že to bude dýchavičný děda, ale brzy jsem byl vyveden z omylu.. je to pěkně vostrej bejk..
Je krásný, oranžovo – červený (to aby nebylo možno jej barevně zaměňovat za žádnou zločineckou stranu.. prostě ani jedno ani druhé. Ale posuďte sami..). má bílou střechu a rámy předních světlometů, černé rámy zadních světel, oranžové blinkry…
A o koho že se jedná? No je to jasné – bakelitový Trabant 601 limuzína, r.v. 1980.
Ale pěkně popořádku: mít Trabanta byl můj dětský sen, a přestože jsem již vlastníkem jednoho zde v ČR běžného automobilu, pořád jsem hledal pro sebe nějakou pěknou hračku.. nespěchal jsem, samozřejmě, takovou vážnou věc uspěchat nelze.. až jednoho dne uviděl jsem na jedné nejmenované inzertní stránce zajímavou nabídku.. Trabant neobvyklé barvy, bez koroze, po generálce.. za částku v řádech tisíců.. majitel se za auto zaručil, takže jsem neváhal a jednoho chladného prosincového rána vyrazil vlakem z Prahy do Pardubic.. trochu jsem byl zklamán, když mi nebyl na hlavním nádraží nabídnut perník, ale zato jsem spatřil pana majitele, kterak mne vyhlíží. Na parkovišti vedle nádraží byl pak zaparkován již zmíněný vysavač. Po představení se a několika zdvořilostních frázích (s automobilem, samozřejmě) jsme nastartovali (překvapil mne krásný, živý zvuk) a vyjeli.. já jsem zatím neřídil, neboť jsem to neuměl.. cesta nebyla dlouhá, přijeli jsme na blízké parkoviště, kde mi byl nabídnut post vodiče a já s toužebným očekáváním přijal. Kdo někdy přecházel z obyčejného řazení na podvolantovku, dá mi za pravdu, že začátky jsou krušné, ale po cca desíti minutách už se to řadilo jaksi samo a já jsem konečně mohl vyjet ze začátečnického parkoviště směrem na pojišťovnu.. sem tam to při rozjezdu cuklo, nějakou dobu jsem se ještě musel na řazení soustředit, ale na místo jsme dojeli bez chcípnutí (alespoň doufám že to tak bylo,a jestli ne, tak mi to stejně nikdo nedokáže). Po nějakých formalitkách v pojišťovně jsme vypsali kupní smlouvu, já jsem předal peníze, majitel se s Trabikem téměř se slzami v očích láskyplně rozloučil a já jsem zamířil směr Praha.
Byl to krásný pocit, lidi čuměli, řidiči za mnou nadávali na podezřele namodralý kouř, no prostě nádhera.. někde mezi před Kolínem, v nějaké vesnici, se mi začal znenadání na prdel lepit zánovní mégane.. no nechápal jsem to, jel jsem šedesát, neviděl jsem žádný důvod renaultova počínání.. vždycky: nalepit se těsně na zadek, přibrzdit, akcelerovat, nalepit se na zadek a tak několikrát dokola… no srát jsem se s tím nesral, vytáhl jsem sytič a pěkně frantíka podýmil… ten začal předjíždět, až na to že to bylo uprostřed křižovatky a přes dva přechody pro chodce to bylo OK.. podíval jsem se, komu že jsem se to tak zamlouval, a ejhle – třicetiletá zmrdice v saku, cigáro v tlamě a telefon u ucha.. někteří lidé by měli být preventivně stříleni…
Během cesty ještě jedna malá příhoda, před Prahou rovinka, omezení na sedmdesát, tak jsem zpomalil a dodržoval předpisy.. během několika minut mě předpisově předjeli dva meďouři a jeden bavorák.. kdo by se taky tahal za trabantem, že..
Asi jsem se nějak nadýchal pražského vzduchu, jinak si to nedokáži vysvětlit, ale já, klidný a ohleduplný zlínský řidič, v Praze jsem se proměnil v prase.. příklad? No, vzhledem k tomu, že jsem byl autem v Praze poprvé, neměl jsem ještě tak zmáknuté trasy a nevěděl jsem jak se dostat domů.. a tak jsem trošičku bloudil.. a jak si tak z vedlejší silnice přijedu na křižovatku, najedu si do levého odbočovacího pruhu.. najednou zleva doprava jede trambus a na ceduli má název mého bydliště.. nemohl jsem samozřejmě čekat, až mi ujede, tak jsem si najel do protisměru, zprasil i auta která odbočovala doprava a frčel si to za tramvají.. stejně mi to bylo naprd protože po chvíli odbočovala do míst kde autíška nesmí.. no, prostě. V praze prasím dál a funguje to, kdybych jezdil podle předpisu tak všichni zprasí mě a já se nikam nedostanu (zlynčujte mě)..
Tak a teď už k vlastnímu popisu:
Exteriér:
Jak jsem již napsal, barva je něco mezi oranžovou a červenou, bílá střecha a některé prvky. Já teda tvrdím že je oranžový ale kamarádi mě přehlasovali…
Interiér:
Interiér mne naprosto uchvátil, neboť je až na opěradlo řidiče (to jako mě) úplně původní a nezměněný, což je zvláště u starších aut velmi žádoucí a příjemné. Prostorově bych vozidlo označil jako vyhovující (jasně, není to ochcávka, ale na tak malé auto…). Místo pro řidiče i spolujezdce je dostatečné samozřejmě pouze za předpokladu, že vzadu nikdo sedět nemůže, protože sedačky jsou posunuté nadoraz.. ono ani vlastně není příliš žádoucí aby v autě jezdili více než dva lidé, ale o tom později..
Pedály jsou prakticky umístěné, dostatečně daleko od sebe, pravé noze navíc nepřekáží sloupek, neboť tam žádný není.. rádio není kam umístit, ale to vůbec nevadí protože by stejně nebylo slyšet. Ovládací prvky: tak těch je po čertech málo, jsou jasné, přehledné a vyznal by se v nich možná i obecní policajt. Budík jenom jeden, ale stejně nepotřebujete vědět nic víc než rychlost, ne? Řazení je velmi pohodlné, neboť je pod volantem z pravé strany a vlastně řadím přímo od volantu dvěmi prsty.. prostě nádhera. A když už jsme u toho volantu: originál je schovaný v kufru a na jeho místě je originál volant „Rally trabant“.. takže přece jenom nějaký tuning. Sedačky jsou pohodlné, kufr dostatečný (pokud v něm teda nechcete převážet mrtvou tchýni, na to je lepší oktávfka kombík)..
Jízdní vlastnosti:
To probíhá tak:
Přijdete k vozidlu, chvíli zkoumáte kterak zastrčit klíč do zámku, pak se vám to podaří, otevřete – usednete – startujete… dobrých deset vteřin škytání vyvolá škodolibé úsměvy kolemjdoucích.. pak si vzpomenete.. vytáhnete sytič.. chvíte napětí a škytání.. a mohutný nástup zaplaší všechny pochyby a zmrazí přiblblé úšklebky.. takže zacouvat (proč jen se na mě ti volové dycky tak natlačí při tom parkování) opatrně vyjíždím, škyt a ticho.. (škleby opět naskočí).. nic nevadí, teď už nastartujeme lehce a hbitě, zasunout sytič, jednička a jedem.. než se motor zahřeje tak ho trochu potrápím, (musím se přiznat že jsem jednou dokonce zapomněl sytič dobrý kilometr zatáhnout, sem si říkal že mi to ňáko nejede).. pak přijde pár semaforů na kterých trhám asfalt (nekecám, opravdu tam jdou bez problému protočit kola s nádherným kouřovým efektem) a už to jede jak má.. když jsem s ním jel z Pardubic tak jsem zkoušel co to umí.. vytáhlo to asi sto patnáct ale rychle jsem toho nechal protože ten modrý oblak ve zpětném zrcátku byl víc než výmluvný.. taky na akceleraci si stěžovat nemůžu, a rozhodně nikoho na světlech nezdržuji.. pokud ovšem nemám dva spolujezdce.. to se totiž pak hmotnost kcháru zdvojnásobí a je to nějaké líné.. jeden spolujezdec je OK..
Jinak jízda samotná je díky měkkému podvozku docela rozjásaná, jestli víte jak to myslím.
Další informace:
Obsah: 595 ccm
Najeto: 54 000
TP do 08/07
GO motoru a brzd, nový lak, vše běhá tak jak má
Společné zážitky:
Těch zatím za ty tři týdny moc není, ale přece:
To si to takhle frčím z Bohnic směr Kobylisy hezkých sedmdesát, vpředu vidím že mi blikla červená a ostatní auta zastavují tak si říkám že by nebylo na škodu taky přibrzdit.. šlapu na brzdu a… nic.. křižovatka se rychle přibližuje.. na který pedál to šlapu? Podívám se dolů, zkusím prošlápnout i spojku, co kdyby to zabrzdilo co já vím.. aha.. spojka taky nebrzdí.. pomalu zatahuji ručku, podřazuji na 3, ručka, 2, a čerstvou zelenou profrčím třicítkou kolem rozjíždějícího se kamionu a zabočím doprava na vedlejší.. tam to frknu na parkovací místo, brzda už trochu brzdí tak to tam zastavím.. vypnu motor, zkontroluji kalhoty.. doprdele, já jsem mohl být mrtvý.. toto zjištění mne tak překvapuje že vytahuji cigaretu a stahuji ji během dvou minut.. podívám se na toho zrádce za sebe: ten tam stojí a vypadá stejně vyděšeně jako já..no tak tento zážitek nás pravděpodobně tak sblížil.. nechal jsem vychladnout brzdy, pak jsem nasedl a opatrně dojel domů.. další den už to bylo ok, jenom jsem dolil brzdovou kapalinu, jak mi poradil kamarád mechanik (no na to jsem mohl přijít i sám ne?) a bývalý majitel mi na to řekl že kdyby věděl že se něco takového může stát že by mi ho neprodával.. samozřejmě jsem mu to věřil.. od té doby jsou brzdy naprosto OK.
Na závěr:
Asi jste si všimli, že nebyla vyřknuta žádná podstatná kritika.. ale já jsem spokojený, Trabantem jezdím, když si chci vychutnat řízení, ne když se chci pouze přesunout z místa na místo.. je to úplně jiný zážitek a pocit z jízdy..
Ano. Neuvedl jsem mnoho technických dat.. najděte si to na netu.. já jsem to psal z pohledu uživatele..
U tohoto auta platí, že za málo peněz hodně muziky.. každý trabant je jiný a já jsem se s tímto hodně sblížil.. a myslím že on mě má taky rád.. i když se občas navzájem potrápíme.. ale tak to má být..
Tuto recenzi jsem nepsal pro vaše bídné potěšení.. na to bych se mohl vy…! Píšu to protože potřebuji nějaké jméno pro tohoto charismatického kusa plastu.. Navrhněte prosím. Nebuzerujte prosím v komentářích toto auto.. já ani ono na to nejsme zvědaví. Pokud mě někdy potkáte v Praze, buďte shovívaví.. každý máme svoje chvilky…
(Zatím nikdo nehlasoval)