Zkušenosti: Lancia Lybra 1.8 (2000)

Někteří čtenáři si mne možná pamatují skrz recenzi rodinného Favoritu 136L z roku 1988 (pořád ho máme a jezdí) a o něco později recenzí vlastní Felicie. Od té doby uplynulo již hodně času a během něj jsem s Feldou najel bezmála 90 000km. Jako náhradu (ač Felicii mám, jen jsem ji vedle Formanu Solitaire a Favoritu 135LS převedl do režimu „výletní“) jsem opatřil Fiata Pandu 1.2 z roku 2007, čili opět výkonově vůz odpovídající (velikostně dokonce o něco menší).

Proto ve mne stále „hlodal“ chtíč mít také auto dospělé velikosti, nějaký sedan střední třídy, se kterým bych se vypořádal s dálničními cestami a také cestami do zahraničí. A tak jsem neustále koukal do inzerátů, až jednou…

Volba padá na Itala (zase)

Konkrétní vůz jsem předem stanovený neměl. Zatímco předchozí vozy jsem vždy kupoval s tím, že „Chci Favorita“ nebo „Chci Pandu“, teď byl rozsah zájmu širší. jako první padlo mé oko na Mercedesy. Jako malý jsem doma měl dobové prospekty na různá provedení slavných W124 a W201. Líbily se mi tvary interiéru a přístrojové desky, všechno takové jemné, ale zároveň hezké a funkční. Novější verze jsem zavrhl, jelikož od určité doby se rez těchto kategorií Mercedesu směle dá srovnávat i s Felicií. Další možností byl třeba SAAB 9000 (95) nebo Rover 75, velice zajímavé auto, které upoutalo moje oko také již jako kluka, jelikož to bylo služební auto DC Barnabyho ve Vraždách v Midsomeru. Těch je však docela pomálu a asi by byl problém i s náhradními díly. A třetím základním hlavním cílem byla Honda Accord v provedení páté generace a s benzínem 1.8. Výhodou všech jmenovaných bylo, že se daly sehnat za slušné peníze ve slušném stavu, ale vždy s mnoho najetými kilometry, ačkoli ve spoustě případů to nemusí vůbec o ničem vypovídat. Nakonec jsem ale jednoho dne narazil na článek na autíčkáři.cz o Lancii Lybra. O voze jsem ponětí měl, ale nějak mne nenapadlo jej do výběru zahrnout. Auto se mi docela zalíbilo a kupodivu o něm nebylo psáno, jakože momentálně v dobrém stavu jej najdete jako kbelík plný rezavých kusů železa (viz Top Gear). Zdálo se, že by mohlo splnit vše, co od nákupu očekávám a navíc bude pohodlné, což byla také podmínka a což dnešní auta skutečně neznají. Koukl jsem tedy na inzeráty a zase; našel jsem. Sedan (ty už spíš člověk ani nevidí, kombíky ještě někde jo), motor benzín 1.8, málo najeto, původně z Německa. Neorezlé, neomlácené, uvnitř taky zachovalé. A protože i osobní prohlídka a projížďka potvrdila dobrý stav vozu, přestěhoval se za cenu menší než měsíční výplata pod mé vlastnictví.

Popis vozu

Lybra byl sedan nebo kombík střední třídy, který Lancia vyráběla od roku 1998 do roku 2005. Jednalo se o následníka modelu Dedra, který se taky dá ještě potkat na cestě, ačkoliv pochopitelně již docela málo. Já ale tuhle potkal krátce za sebou dvakrát dokonce kombíka, takže někde jsou taky. Lybra je pak vzhledově něco jako zakulacená Dedra, dvojími předními kulatými světlomety připomíná Mercedesy té doby. Jedná se o auto, které se nelíbí na první pohled, ale člověk mu časem přijde na chuť.

Již základní výbava čítá mnoho prvků, které třeba ještě dneska v nějakých vozech hledáte (už má Fabie v základu ten centrál na dálku?). Má je té nejnižší výbavy, což se hned ukázalo jako výhoda. Interiér je totiž vyveden klasickou, ale kvalitní látkou a ne v kůži, takže se dochoval v pěkném stavu a není popraskaný, jako bývají podobně staré kožené. Přispívá tomu i fakt, že Lancia původně patřila starší paní z Německa a společně s následným majitelem zde v ČR, jenž ji měl rok, najeli jen necelých 93 000km. Každá Lybra prý má automatickou dvouzónovou klimatizaci, to se dočtete všude. No, moje ji nemá. Přesně v duchu „musí mít vždycky něco extra“ má ta moje dvouzónové topení; čili nastavte 17°C a víc a Lancie klimatizuje (v zimě, v létě jsem nezkoušel ještě), chtějte míň, a Lancie vám pošle to, co se nachází venku. Nicméně řidič a spolujezdec si to můžou nastavit extra, navíc jsou výdechy i vzadu. Vpředu jsou okénka v elektrice, řidič si může výškově nastavit své sedadlo, přepínačem nastavit i „vyboulení“ bederní opěrky. Výškově i podélně lze nastavit volant. Ten obsahuje airbag (celkově jsou ve voze čtyři, ještě spolujezdce vpředu a pro oba přední pasažéry i boční) a vypadá na první pohled divně, ale skvěle padne do ruky.

Prostředek je klaksón, Lybra tedy podporuje choleriky. Zvuk navíc připomíná spíš Škodu 706 RTO než osobák (nejvíc bych to asi přirovnal k Lassiteru V16 – kdo hrál Mafii 1), takže vás jen tak někdo nepřeslechne. Budíky jsou klasické konfigurace (viz foto) a v nich jsou naskládané kontrolky. Vypadá to velice jednoduše, ale v jednoduchosti je jednak síla a jednak to nakonec působí velice honosně. V noci je vše navíc krásně podsvícené, jas lze regulovat. Na přelomu milénia byly ještě často standardem kazeťáky, takže i ta „moje“ jej má. Ale nevadí, kazeta s vyvedeným 3,5mm jack konektorem to řeší v pohodě. Jinak rádio má skvělý příjem, akorát, je to Ital, takže ovládání je trošku složitější. Všechny údaje z rádia společně s nastavením a údaji palubního počítače se zobrazují na celobarevném displayi, opět slovy socialisty Paroubka „kdo z vás to má“ i v dnešní době. Zobrazují se zde i údaje o otevřených dveřích nebo poruchách, jakákoli porucha pak znamená i rozsvícení kontrolky „Check“, a to i prasklou žárovku. Je to moc pěkný, ale i v mé základní výbavě trošku komplikovaný, ale zase vše se dá dohledat a vykoumat. Poměrně ubohá je velikost přihrádky před spolujezdcem, ale co, desky s návodem k vozu se tam vejdou. Je osvětlená, takže i při vyplém klíčku není radno nechat ji otevřenou, protože vybije baterku (sice pomalu, ale přece. Jako jsem nedávno z okna paneláku pozoroval pomalu „umírat“ na parkovišti umístěnou něčí jedničkovou Fobii, kde majitel nechal svítit parkovačky. Protože když pípák míval Favorit, Felicie, tak tady ušetříme). Jednou na mne Lancie v půlce cesty v noci na dálnici najednou šíleně zapípala, až jsem nadskočil a lekl se, že se něco stalo – stalo, ale ne s vozem. Spodní display topení/klimatizace totiž ukazuje i vnější teplotu a když ta klesne pod 2°C, tak zapípá, že hrozí náledí. Tehdy mě to ale dost vylekalo a pár minut mi trvalo, než mi to došlo.

Pod kapotou (kterou drží dvě plynové vzpěry) se nachází benzínový motor 1.8 o výkonu 96kW ve starší specifikaci ještě s homologací jen Euro 2. Naštěstí, zlodějská daň již byla zaplacena. Jedná se o moc příjemný motor, jenž disponuje variabilním časováním ventilů. Vzadu je zase slušně veliký kufr a opět se světýlkem, takže i malé pootevření skýtá nebezpečí vybití baterie. Dveře se otevírají centrálem na dálku, kufr má extra tlačítko, obojí má naštěstí i zámek, kdyby najednou na cestách došla baterie v klíčku a po ruce nebyl vietnamský obchod. Podvozek je vpředu docela klasiku, vzadu se nicméně nachází víceprvkové zavěšení s pasivním řízením kol, což, pokud je náprava ve stavu, zaručuje pěkné průjezdy zatáčkami. Tolik tedy popis, co dojmy z užívání?

Fotka motoru je z inzerátu, vlastní zatím nemám.

Zkušenosti a poznatky z provozu

Nutno přiznat, že ač jsem tomu úplně zezačátku nevěřil, Lancie si mne zcela získala. Motor krásně táhne klidně až někam k sedmi tisícům (to já ale nedělám, jedině je to občas potřeba na R7 u Ruzyně, kde chybí připojovací pruh), nicméně klidně se nechá i podtáčet. Největším překvapením byl ale zvuk, kterým disponuje podle videí z youtube i dvoulitr, který si nezadá s málokterým sportovnějším hatchbackem. To skutečně v luxusněji provedené limuzíně střední třídy nečekáte. Převodovka je pětistupňová, ale šikla by se i šestka. Řadicí páka, podobně jako volant, má na první pocit divný tvar, ale naprosto ideální a řadí se velice lehce a příjemně. Řízení je taky přesné a ostré, chvíli jsem si ale zvykal, přece jenom je to moje první auto s hydraulickým posilovačem (Panda sice má, hned dvojitý, ale elektrický a rozdíl je znát). Naprostou radostí jsou pak průjezdy zatáček – ta zadní náprava je skutečně znát. Auto sedí jak přibité, podobně dobře se asi jezdí maximálně s tím Accordem, který to snad uvedl kdysi na trh. Přesto však auto disponuje jinou vlastností, kterou oceňuji nejvíce – pohodlí. Tam, kde i s moderním autem člověk cítí každou malou nerovnost najednou člověk jede, jako by snad seděl v Citroenu s jeho hydropneumatickým podvozkem. Skutečně to musí být díra, aby ji člověk cítil. K pohodlí navíc přispívá i spousta místa vpředu a ještě víc vzadu (Octavie se krčí někde v rohu a červená), k celkovému pohodlí navíc přispívá i to, že všechny ovládací prvky (páčky, přepínače) jdou lehce, ale ne moc lehce, prostě tak akorát. V autě si tedy člověk nejen užije, ale i vychutná a odpočine s v něm. Auto je také vybavené loketní opěrkou. Ta se však dá k opírání používat jen, když není třeba užít madlo ruční brzdy – ano, k použití ručky je nutné opěrku odklopit. A pak není úplně dokonalé umístění zásuvky společně s popelníkem jako vyklápěcí přihrádka na spodu středového tunelu – když do zásuvky zasunete třeba nabíječku na telefon s kabelem, tak to občas překáží řazení. Ale dá se zvyknout.

Co dodat…

V době, kdy se všude šetří, ale zároveň se cpe do auta kdejaká blbost, takže výsledkem je nespolehlivost a nepřívětivost ovládání vůči řidiči, působí auto z roku 2000 jako zjevení a nastoluje otázku, proč chtít třeba novou Octávku nebo i30, když všecko dovede nabídnout i auto skoro dvacet let staré (a kolikrát i lépe) za cenu ani ne jedné průměrné výplaty (dokonce ani té medianové). Jen bych asi dodal, že ač jsem to nečekal, auto si mne získalo snad ještě víc, než Favorit či Felicie (a kdo mne zná, ví, že jsem do těch aut blázen) a že skutečně támhle někde někde v Itálii dvacet let zpět vymysleli něco, co se snad blíží k dokonalosti, i když mnoho je zcela jistě dáno i tím, jak hezky se o něj starali předchozí majitelé. Pokud hledáte příjemné auto na běžné ježdění nebo i koníček (klidně bych ho snad bral radši, než stejně zachovalou Alfu 156), neváhejte. Najdou se ale i špatné kusy, zrovna dnes jsem potkal důchodcovský plat v docela zrezlém sedanu (ti mít Felicii, tak už snad chodí pěšky). Na závěr snad jenom – berte auta z téhle doby celkově, jak už psal i D-FENS a i Pan Vaculík ze Světa Motorů – dají se sehnat za slušné peníze, ve slušném stavu a jedná se vrchol toho, co se vyrábělo v každé kategorii, od Fobije I až po velké limuzíny. Než nám to zakážou. Tak autům zdar.

23.12.2019 Didier

Související články: