Zkušenosti: Klyjo aneb můj první frantík (Renault Clio 2. gen)

Featured Image

Po šesti letech (nemůžu říct, že bezproblémového) provozu mi zakukal rodinný Passat fdehtu. Stalo se tak náhle, a bez předchozího varování – snad jen ty horší ranní starty byly jakýmsi vodítkem….ale to v zimě nebývá až tak neobvyklé.

Tentokrát za to ale venkovní teplota nemohla – suma sumárum vstřiky KO, hlava prasklá, ojniční ložiska KO, vyklepaná ventilová sedla, prostě buď provést generálku, nebo vyměnit motor. Abych uvedl čtenáře do úplného obrazu, musím podotknout, že ročně si nad rámec spotřebáku (pneu, oleje a filtry) řekl o 15-25tKč, mezichladiče stlačeného vzduchu rval jak na běžícím páse (měnil jsem třikrát), turbo jsem dával dvakrát, tandem rovněž, zkrátka a dobře se neustále něco sralo, a já už prostě neměl sílu a chuť to dál řešit – i tak jsem s tím masochismem vydržel relativně dlouho, než jsem přijal fakt, že mým dalším vynuceným koníčkem je udržovat auto při životě. Nechal jsem ho jako „vrak“ mechanikovi za nějaké drobné, s tím, že si ho opraví, musel jsem ale akutně řešit svou mobilitu, bydlíme se ženou na vesnici, a oba do práce dojíždíme, každý svým autem a na jinou stranu. Rozpočet byl celkem napjatý, čas taky nebyl na naší straně, bylo třeba sehnat něco levného, ve slušném stavu, a hlavně rychle. Přes inzerát jsem našel třídveřový Renault Clio, s motorizací 1.2 16V (nafta už mi znova do baráku nesmí, dám na svou první a, jak doufám, i poslední zkušenost s ní), rok narození 2001, v černé barvě. Cenovka 30tKč, zimní na plechách, letní na originálních alu k tomu. Na první pohled celkem zachovalé auto, dovoz Francie 2009, poté v jedné rodině, nějaké kosmetické vady to mělo (a většinu z nich stále má). Zkušební jízda bez problému, koroze minimum (co by tam taky rezlo, když je to z poloviny plastové – ale přední blatník byl prasklý), první dojem dobrý, tak jsme si plácli, majiteli jsem vysázel žádanou částku, a následující týden jsme společnými silami auto přepsali.

A tak jsem se stal majitelem francouze, prvního v životě…a my se na něj teď společně podíváme blíž.

Pohled zvenku

Mám Clio druhé generace po faceliftu, ke kterému došlo právě v roce 2001. Mimo některých motorizací (16V v 1.2 právě od tohoto roku) se změnil decentně vzhled přední části (jiná maska a světlomety, tím pádem i blatníky, kapota a přední nárazník, tomu říkám decentní změna ), vzadu je proti předface verzi snad jedinou změnou jiný vzhled zadních lamp, dostaly čirý blinkr a zpátečku (přičemž vnější tvar zůstává stejný). Černá metalíza, tři dveře, vnější obrys je kombinací hran a oblin, neurazí, nenadchne. V provozu si ho pravděpodobně ani nevšimnete. 15“ originální kola, pneu 185/55. Délka tři metry osmdesát, šířka metr šedesát devět. V žádném jiném autě, které jsem kdy vlastnil, se mi nepodařilo natáhnout pravou ruku, a dotknout se tak čalounění spolujezdcových dveří. Fakt mrňous, městské poskakovadlo, tuhle roli zvládá dokonale. Vejde se skoro všude. Dveře po plném otevření (což je na běžném parkovišti ovšem málokdy možné) poskytují celkem velký nástupní prostor (nutno brát úměrně velikosti auta…takže v podstatě jako sedan vyšší střední třídy vpředu..Passat třeba ;-) ). Perličkou je otevírání třetích dveří, řešené zmáčknutím tlačítka, umístěného uprostřed proslaveného loga Renault – máte tak pocit, že se auto chystáte vyprstit. Úlet designéra na druhou, jinak si to nedovedu vysvětlit. Sesterská Thalia, která z Clia vychází (no, vychází….je to vlastně Clio s batohem), to má stejně. Kolega, který ji vlastní, si s námi kvůli tomu nemálo užil posměšných poznámek….teď si užíváme dva. Aneb kdo se směje nejlépe, ten se směje naposled…..

A pohled zevnitř

Plastová palubní deska ve dvou odstínech šedé, s ozdobnou švindlchromovou lištou nad přihrádkou u spolujezdce (verze Dynamique), je rovněž proti předface modelu mírně upravena. Kaplička přístrojů dostala jiný tvar, nové je i upořádání přístrojů samotných, otáčkoměr vlevo, rychloměr vpravo, uprostřed nahoře ukazatel paliva (velmi surreální, ručička nejdřív padá zběsilým tempem, aby po ujetí cca 300km překročila polovinu, a po dalších 200km zůstala viset těsně nad červenou hranicí – v tu chvíli se ale ještě dalších minimálně 200km najet dá…), a teploměr chladicí kapaliny. Přístroje mají oranžovočervené podsvícení, které jde naštěstí ztlumit. Pod nimi shluk ikonek, které svým rozsvícením signalizují případný problém.

Volant je tříramenný, výškově stavitelný (v malém rozmezí) s poměrně silným věncem, docela dobře se držící. Jeho tvar je proti staré verzi Clia taktéž pozměněn, nyní má airbag tvar trojúhelníku (a je v základní výbavě, spolu s třemi dalšími brášky, spolujezdcův lze vypnout). Pod volantem jsou dvě páčky, na pravé je ovládání stěračů (směrem dolů), prstýnek pro cyklovač (otáčením se volí jeden z cca šesti stupňů rychlosti stírání), a bobek pro zadní stěrač (vypnuto, zapnuto, s ostřikem). Stiskem bobku se rovněž přepínám mezi údaji na malém palubním PC, jehož displej je v rychloměru, a který ukazuje celkové kilometry-trip-spotřebované litry-průměrnou spotřebu na nádrž-aktuální spotřebu-km najeto od posledního tankování-odhadovaný nájezd km do vypotřebování paliva-průměrná rychlost od posledního tankování, samozřejmě se jimi dá řídit pouze při pečlivém nulování údajů při každém tankování do plna, jinak jen přepínáte mezi různými čísly…. Kupodivu ani moc nekecá, spotřeba plusmínus vychází, jediné, co mě sejří, je fakt, že pokud mám přepnuto na dojezd, a rozvítí se hladové oko, čísla zmizí, a nahradí je tři vodorovné čárky – v momentě, kdy potřebuju nejvíc vědět, kolik ještě najedu. Že na palivoměr zrovna spoleh není, je snad jasné z výše uvedeného…to jsem ale trochu odbočil.

Takže, pravou páčku máme z krku, na levé se obsluhují blinkry, stejně jako v každém jiném autě, a stejně, jako pravá páčka, i levá má svůj bobek a prstýnek, prstýnkem zapínám mlhovky (přední, pak zadní, nelze zapnout pouze zadní), bobkem přední světlomety. Stiskem páčky k věnci volantu přepnu na dálkové, opětovným stiskem zpět na tlumené. Kolem řízení je to vše. V palubní desce je v místech nad středovým panelem prohlubeň, krásně se mi do ní vejde peněženka. Pod ní je displej hodin, ukazuje i venkovní teplotu (a mám pocit, že teploměr je občas až moc optimistický..ale na to to nejezdí), pak výdechy topení, panýlek s třemi tlačítky – zleva doprava jsou to centrální zamykání, spínač varovných světel, a výhřev zadního okna. Pod těmito tlačidly je rádio, bohužel, ke kvalitě originálního nemůžu říct nic, bývalý majitel ho nahradil chrastítkem od firmy LG. Pod rádiem je panel s třemi kroutítky a dvěma tlačítky, ovládání topení a klimatizace (jo, je tam!). V části před řadicí pákou je pak k dispozici popelník se zapalovačem a dva výřezy pro pití – nevím, co tam vlastně strčit, protože půllitrová plechovka s energeťákem se nevejde na výšku, káva z běžného kafematu má zase typicky moc malý průměr, tohle Jean trochu dojebal, a tak tam vozím plechovku s vůní do auta (nebudu dělat reklamu) a nabíječku pro telefon s příslušným konektorem.

Odkládacích prostor je vůbec v autě poskrovnu, schránka před spolujezdcem je sice vysoká, ale mělká, vejde se tak základní výbava, a mimoto už zbývají pro posádku jen kapsy ve dveřích. Jsou hluboké, a větší, než se na první pohled zdají, nicméně litrová petka s pitím se nevejde. Z výbavy zmíním ještě elektrická okénka, štelování zrcátek (bobkem v řidičově madle), a výškově stavitelnou sedačku řidiče. A propos, sedačky – jsou poměrně hezky tvarované (starší verze má jiné, plošší), mají výrazné boční vedení, hlavně ty přední, díky čemuž se z nich blbě vystupuje, a pokud je člověk prostorově výraznější, bude se mu nejspíš i špatně sedět. Sedáky jsou krátké, podpora stehen nulová (měřím 180cm, a jsem spíše konfekční postavy), relativně pohodlnou polohu za volantem ale najít lze. Vzadu jsou k dispozici tři tříbodové pásy (jo, fakt, i když místa je tam tak pro dva, třetí pás je uchycený ve stropě, a dva zácvaky jsou nachystané v zadním sedáku…), přičemž sedák i opěradlo je dělené v poměru 1:2. Nevím, jestli je to výbavou, ale mám vzadu i tři hlavové opěrky, z nichž dvě stejně vozím v kufru (jinak tam dětské sedačky prostě nedostanu). Kufr…..no, kufr tam taky nějaký je. Vzhledem k vnějšímu obrysu auta se dá očekávat vysoký a mělký prostor, a přesně takového se taky dočkáte. Pod jeho podlahou se schovává rezerva, vyjímatelná zevnitř, přišroubovaná ke kastli přes plastový bazmek. Tento svým tvarem kopíruje vnitřní tvar rezervy, a má v sobě obsahovat tažké oko, klíč na kola, hever, a ještě nějaké další prkotiny, no, u mě bohužel. Plast tam je, výbava nikoliv. Jinak je kufr prázdný jak somálcův žaludek, žádné boční kapsy, nic. Jen dva šroubky v zadním čele, na každé straně jeden. Ty slouží k uchycení zadních světel, jak jsem měl poznat při výměně zadní žárovky…zde se nesundává plastová záslepka, aby se vytáhnul zácvak se žárovkami, tady se sundává zadní světlo…

Jak se s tím žije?

Auto mám asi čtvrt roku, jezdím s ním denně, a napolykali jsme spolu celkem asi pět tisíc kilometrů. Dvanáctistovka, dle očekávání, extra výkonem neoplývá (na netu lze najít dost recenzí, kde je tento motor doporučován pro svou jednoduchost a překvapivou živost, s tím prvním souhlasím, s tím druhým ani kurva omylem!), připadá mi, že plynový pedál má jen tři polohy – nic-udržujeme-mírně zrychlujeme. Na strýtrejsink si pořiďte jiné auto. Tohle je určené do města a pro příměstské cesty, do 100 km maximálně. Po okreskách drží stovku bez problémů, na dálnici se výrazněji neztrácí, ale komfort, ať už jízdní, nebo akustický, jde rapidně do háje. Při 130km/h auto točí skoro 4.000 RPM, při 150km/h je to už 5.000 RPM, a je to sakra slyšet – dílem navíc k diskomfortu přispívá svištění větru, které je v rychlostech nad 130km/h opravdu obtěžující. Aktuální spotřeba je při takové jízdě dvouciferná. Pokud se člověk smíří s faktem, že nesedlá žádného závodníka, a bude s tím jezdit plusmínus předpisově, po dálnici 20 km/h pod hranicí povolené maximálky, dá se spotřeba udržet někde pod 6l/100km. Rekord mám 5.5, ale musím podotknout, že většinou jezdím sám, jakékoliv zatížení se projeví na jízdním výkonu a spotřebě.

Převodovka je pětistupňová, se zpátečkou vedle jedničky, proti koncernovým zvyklostem se ale šaltrpáka netlačí dolů, nýbrž se tahá plastový kroužek, umístěný pod rukojetí, nahoru – tím se dá zařadit zpětný chod, a pokud jsou v činnosti přední stěrače, zadní jednou přejede okno pro lepší viditelnost, hurá! Dráhy jsou dlouhé, a řazení jako takové je poměrně tuhé (dá se na to zvyknout), a na francouze překvapivě přesné. Rychlosti jsou poskládané dost nakrátko, v praxi to znamená, že po městě lze bez kuckání jezdit na čtyřku 45km/h (točí přitom lehce pod 2.000 RPM), pětku řadit při tachometrové šedesátce, auto to bez problému pobere. Mimo město je to lenoch, předjíždění je otázka kombinace dobrého plánování a příznivých povětrnostních podmínek, výhodou je, pokud fouká do zad…pružnost na jakýkoliv rychlostní stupeň je docela tristní, ten krám prostě nezrychluje. Do kopce je nutno počítat s podřazením o jeden, někdy i dva rychlostní stupně. Je to škoda, protože podvozek na rychlejší jízdu určitě má (ale k tomu jsou určené silnější motorizace). Auto má dost krátký rozvor, a je poměrně lehké (těsně pod 1.000kg), důsledkem toho je, že na větších nerovnostech poskakuje. Podvozek mě ale jinak příjemně překvapil, na dobrém povrchu je pohodlný, a nebojím se říct, že v zatáčkách projevuje sportovního ducha – prostě drží a drží. Brzdy jsou vpředu kotoučové, vzadu bubnové, ani nevím, jestli mám ABS, zatím se ke slovu nepřihlásilo…. Nejsou nijak jedovaté, auto ale spolehlivě zastaví. Co se náhradních dílů týká, zatím jsem tedy nemusel nic moc řešit, díly jsou ale dostupné, a to hlavně cenově – je to taková francouzská Felda. Pro příklad – brzdové destičky originál 450,-, brzdové kotouče FEBI 1.100,-, čep spodního ramene FEBI 500,-, tlumič přední MONROE 970,-, spojková sada VALEO 2.700,-, rozvodová sada s vodní pumpou, SKF, 3.100,-.

Závady, překvapení, a další fíčury

Auto jsem kupoval od mladíčka, který ho měl po své sestřenici, pro něj to bylo první auto, a podle všeho si taky vytrpělo svoje. Zvenku lehce obouchané, lak má po celém autě vlásečnicové rýhy, pravděpodobně od myčky. Stropnice v autě prověšená, na volantu nějaký hustokrutý potah, sedačka řidiče mírně natržená, stahovačka u spolujezdce nefunkční, přední lampy lehce zašlé. Do dnešního dne se nemůžu zbavit dojmu, že jediná věc, kterou dotyčný řešil, bylo natření předních čelistí a zadních bubnů na červeno….auto kupodivu i takovéhoto majitele přestálo bez větších následků, a zatím funguje bez větších závad. Mimochodem, když jsem se mladíka zeptal, kdy naposledy dělal olej, potažmo rozvody (auto mělo najeto v době koupě 167.000 km, a měl jsem stejně v plánu dát auto na servis, vyměnit provozní náplně a filtry, takže jsem se ptal spíš pro formu), odpovědí byly vykulené oči a kroucení hlavou.

Výsledek? Rozvodový řemen původní, vodní pumpa těsně před smrtí, v sání byly nalezeny asi 3dcl motorového oleje, fakt, bazének pro malou gumovou kačenku…nedalo mi to, a trošku jsem googlil, jestli měl někdo podobný problém, a ano, podržte se, olej v sání je prý normální!! To se tak jednou Jean, Gérard a Louis po práci ožrali, a vymysleli si, že odvětrání olejové vany do sání je bezva nápad. Ekologie, n´est-ce pas? Mělo by ho tam být malé množství, které při jízdě na větší vzdálenost bude spáleno, ale člověk míní…klučina s tím asi moc dlouhé trasy nejezdil, výměny oleje neřešil, a olej se tak vesele hromadil…vzduchový filtr vážil odhadem tak třičtvrtě kila. Na motoru vyměneny rozvody komplet, s vodicí kladkou, vodní pumpou, všechny řemeny nové, olej, filtry, svíčky. Olej hlídám, zatím neubývá. Mimoto přišlo ještě nové ložisko do pravého zadního kola, a nějaké ty kravinky v interiéru.

První věc, která po přivezení ze servisu letěla do popelnice, byl ten potah volantu. Zůstaly po něm stopy lepidla, částečně jsem je odstranil, nicméně, volant se začal lehce „drobit“ (tváří se, že je kožený, ale nežeru mu to, je to prachsprostá guma, k tomu místy zteřelá). Oprava bude jednoduchá, koupil jsem použitý volant za tři stovky, a protože ani ten nebyl v kdovíjaké kondici, a navíc jsem zvyklý mít v autě pod rukama kůži, nechám ho pošít. Svěšená stropnice mě celkem stolicovala, tak jsem napsal na pár inzerátů, kde se nabízelo Clio k rozborce, a za tři stovky jsem koupil jinou. Zřejmě původně určenou do modelu před faceliftem, ale po lehké úpravě nakonec pasovala. Pro demontáž stropnice je ovšem nutné sundat z ní sluneční clony, madla, prostě všechno, co ji drží „nahoře“ (krom lepidla). S madly konkrétně byl problém – a tady budu nekriticky obdivovat koncern. Kde němec použije šroub, případně šroub a matku, tam narve francouz plastovej nýtek. V případě stropních madel to nebyla tak docela pravda, ale řešení to i tak je docela debilní. Do karoserie je udělaný čtvercový otvor, do něj je zasunuto plastové vodítko madla, které v zasunuté části obsahuje kovový plošňáček se závitem. Po zašroubování šroubu a jeho dotažení se celé plastové vodítko zdeformuje, a tímto způsobem madlo ve stropě drží. Asi se nepočítalo s tím, že ho někdy někdo bude chtít demontovat….ve zkratce, ven to šlo těžce, zpátky vůbec, tak jsem po půlhodině sakrování mrskl všemi plastovými madly do pole (výhoda krajního pozemku na vesnici ;-) ), a díry ve stropnici přelepil šedou pěnovkou na oboustrance…než vymyslím něco lepšího.

Poslední závadou, kterou jsem řešil, pokud nepočítám samovolně se rozsvěcející kontrolku airbagu v sedačce řidiče po jejím pohybu (elektrika nikdy nebyla silnou stránkou žabožroutů-opraveno napružením kontaktů v konektoru, zatím je klid), bylo padání auta do nouzového režimu. To se mi takhle jednou po cestě z práce rozsvítila kontrolka žhavení (jo, žhavení v benzínovém autě :-D ), auto ztratilo tah, a já byl nucen zastavit u krajnice. Po opětovném nastartování vše v pořádku. Dojel jsem domů, opět použil Google, a zjistil, že se takhle projevuje opotřebený snímač polohy plynového pedálu. Je řešený chodem čtyř kartáčků po čtyřech drahách, v krabičce přimontované pod volantovou tyčí. Stačí vytáhnout, rozebrat, dráhy očistit, kartáčky napružit. Jak prosté, milý Watsone. Samotný úkon byl jednoduchý, největší oser je dostat tu jednotku ven, protože v malém autě je ke všemu přístup jak k penězům. Nicméně, podařilo se, jednotku jsem rozebral, vyčistil, složil, a zatím funguje.

Závěr:

Hledal jsem auto na cca dva roky, ideálně takové, které bude spolehlivě jezdit, málo žrát, a pokud se něco pokazí, bude levné ho opravit. Našel jsem ho v Cliu? Nejspíš ano, po čtvrt roce těžko soudit, ale z toho, co jsem zatím řešil a zjišťoval, by mě v průběhu následujících měsíců nemělo nic zásadně překvapit. Jasně, má svoje mouchy, největší z nich je pravděpodobně původ a celkově francouzský přístup, z toho moc nadšený nejsem, a to, jakou mírou se na něm podepsalo těch pár předchozích majitelů, se dá taky jen dohadovat. Komu takové auto doporučit? Asi někomu, kdo chce malé a nenáročné druhé auto do rodiny, někomu, kdo hledá auto do města, nebo třeba studentovi, kterého finančně nezruinuje ho držet při životě. Můj konkrétní kus má slušnou šanci vydržet déle, jak další dva roky, nicméně po těch dvou letech se nejspíš bude hledat něco plnohodnotně pětimístného, čekáme s manželkou třetí přírůstek…jsem si ale celkem jistý, že to nebude francouz. Na koncern jsem momentálně taky docela alergický, takže to bude muset být něco italského, nebo japonského, případně jiného původu. Plnohodnotně pětimístné znamená tříbodový pás vzadu uprostřed, a dost místa pro tři dětské sedačky. Můžete doporučit v diskuzi ;-)


06.05.2017 PlusOne

(autor je bývalým členem VW Clubu Czech Republic )


Související články:


12345 (71x hodnoceno, průměr: 1,92 z 5)
9 015x přečteno
D-FENS © 2017