Zkušenosti: Chrysler 180

Featured Image

Po přečtení recenzí starších vozidel na těchto stránkách jsem neodolal a pokusím se taky přispět. Předmětem mého testu bude Chrysler 180 (vzpomínáte, vozidlo řezníků a zelinářů sedmdesátých a osmdesátých let…).

Stejně jako většina ostatních Vás nebudu zatěžovat podrobnými technickými parametry a historií automobilky, to si každý může dohledat na internetu sám. Já tedy popíšu pouze subjektivní dojmy z tohoto vozidla.

Jak jsem k němu přišel?

Narazil jsem na něj v roce 2000 zcela náhodně v jednom autobazaru. Jedu kolem autobazaru – nabídka byla klasika té doby – Felície, Oktáfky atd. a mezitím se mi mihly před očima chromované nárazníky. V tu chvíli jsem ještě nevěděl, oč se jedná. Zastavil jsem a šel se podívat blíže. Chrysler 180,  r. 1975, od r. 1978 jediný majitel, kromě přední části původní lak (přední část byla zřejmě před léty havarovaná), počínající mírná koroze. Interiér téměř 100%. Cena velmi přijatelná, v té době na úrovni Škody 120 v horším stavu. Takže bylo rozhodnuto, přestože jsem toho dne absolutně neměl v plánu kupovat auto.

Tehdy jsem jezdil Škodou 130 (proti které dodnes nic nemám), ale sednout do Chryslera byl prostě zážitek. Mám verzi s černým interiérem (plus imitace dřeva, ostatně jako u všech ostatních), který vypadá opravdu skvěle. Zaprvé všemu dominuje prostor, zkrátka v jakémkoliv směru se můžete roztahovat jak chcete, vpředu i vzadu. Sedadla – klasika té doby, budu citovat ostatní recenze – boční vedení ať mi prdel políbí, zkrátka křesla z obýváku. Přední sedadla mají pohodlné opěrky hlavy, vzadu je loketní opěrka. Nezvyklé je, že spolujezdcova ramena nejen že necítíte, ale dokonce musíte natáhnout ruku, pokud by jste si na ně chtěli sáhnout. Bezpečnostní pásy jsou jen vpředu, vzadu tedy i s dítětem možno bez sedačky (toto má dcerka uvítala nejvíce, samozřejmě tímto nijak nezlehčuji a nezpochybňuji funkci dětských sedaček, přestože – světe div se  – žiju, přestože jsem většinu času v autě během dětství jsem trávil ve stoje vzadu uprostřed, hlavu mezi předními sedadly).  Co se výbavy týká – v té době v podstatě maximum, mimo jiné vyhřívání zadního okna, otáčkoměr, plynulá regulace osvětlení přístrojů. I ventilátor topení má plynulou regulaci otáček, dokonce jsou přítomny na palubní desce „mřížkové“ výdechy. Bezproblémově například funguje i ofukování předního skla, což u vozidel té doby (hlavně z východního bloku) není až tak běžné. Chybí jen cyklovač stěračů, u vozidla této kategorie snad i v té době být mohl.

Motor

Tak toto byl kámen úrazu mého vozidla, na původním motoru klepala ojniční ložiska, měl velkou spotřebu oleje, zkrátka před GO. Přitom je zvláštní, vozidlo by mělo mít najeto 120 tKm (i celkový stav tomuto odpovídá, zásah autobazarní buzny vzhledem k charakteru vozidla a mechanickému tachometru vylučuji), což snad není až tolik. Zanedbání údržby, nebo nešetrné zacházení bych vzhledem k tomu, že předchozí majitel (dřívějšího data narození) vlastnil vozidlo přes 20 let, nepředpokládal, takže prostě nevím. No nic, zatím to jezdí. „Zázračná“ přísada do oleje chutnala motoru stejně jako olej, ve kterém byla rozmíchána. Nicméně, jednoho dne si ojnice během jízdy usmyslela, že jí bude venku lépe. Následoval nákup druhého chryslera, na kterém již koroze pozřela i nosné prvky karoserie, ale motor byl perfektní a dodnes slouží s nulovou spotřebou oleje. Vozidlo disponuje automatickým sytičem, který (narozdíl od Favorita) zůstává v činnosti opravdu jen po nezbytnou dobu. Spotřebu jsem nikdy neměřil, protože pro mě u tohoto auta není důležitá, ale pohybuje se cca kolem 10 l. Částečně lze asi i vyšší spotřebu přičítat různým valivým odporům, protože když zařadíte u tohoto auta neutral, tak zpomaluje opravdu citelně. Možná je to dáno i motorem vpředu a pohonem zadních kol (kardan atd.) = větší ztráty. Vzhledem k tomu, že jsem svého času jezdil Škodovkou 130 a „Žigulíkem“ současně, tak se mi to zdá pravděpodobné, byl to v tomto ohledu fakt rozdíl.

Jízda

Vozidlo není nejmenší, takže samozřejmě i něco váží (celková hmotnost 1520 kg) , ale motor o výkonu 71 KW si s ním dokáže poradit. Na svou dobu a navíc v konkurenci jiných vozidel v ČSSR bych řekl výborně. Motor je celkem solidně odhlučněn a navíc má na rozdíl od dnešních aut příjemný zvuk, ne nějaké pištění. Jízdní vlastnosti se odvíjí od koncepce motor vpředu + pohon zadních kol. Pérování je měkké (francouzské auto), rychlý průjezd zatáček nedoporučuji (stejně je u tohoto vozidla naprosto zbytečný). Převodovka je samozřejmě (bohužel) čtyřstupňová, motor by pětku určitě utáhl. Řazení není moc přesné a má dlouhé dráhy, ale koho to u tohoto auta zajímá… Je třeba řadit pomalu, nebo s meziplynem, jinak můžete přepočítávat zuby. Obzvláště podřazení z 3 na 2 i při minimální rychlosti chce cit. Ale toto může být vada mého konkrétního auta.

Brzdy

Brzdy disponující posilovačem celkem postačují, ale přesto tady můj selský rozum nechápe. Kotouče jsou nejen vpředu, ale dokonce i vzadu. To sice není na škodu, ale u tohoto řešení je vždy problém s ruční brzdou, která díky tomuto řešení nemá nejlepší účinnost. Navíc je vozidlo vybaveno jednookruhovým brzdovým válcem (později už snad byly i dvoukruhové) a tudíž vzhledem k tomuto by měla být i ruční brzda být opravdu plnohodnotná. Zkrátka nechápu – na jedné straně kotouče vzadu, na straně druhé jednookruhové brzdy.

Tak to nějak shrneme

Pro mě bylo důležité, že vozidlo je v podstatě v původním stavu.

Dnes už je toto auto tak nějak raritní, srovnávat s auty dnešní doby nelze, ale (tady fakt nejde být originální, tak si půjčím slova jiných) toto auto má prostě duši. Je docela sranda zaparkovat například před hypermarketem, tam Chrysler opravdu razí. Někteří si jej pletou s Cortinou, což je u  laika celkem pochopitelné.

 
Vlastnit toto vozidlo v sedmdesátých letech v ČSSR bylo asi opravdu kůl. Vozidlo stálo v Tuzexu, myslím, cca 110 tKČS, což byla palba. V dobových inzerátech se i exempláře staré 2-3 roky pohybovaly v těchto cenových dimenzích. Zřejmě to bylo způsobeno tím (pouze se domnívám, doby před rokem 89 jsem prožil pouze jako dítě), že k bonům neměl každý přístup a tak „tuzexové“ auto pro některé lidi dostupné jen z „druhé“ ruky za koruny a prodávající si byl toho samozřejmě vědomi.

Nějaký ten závěr

No zkrátka, do práce jezdím naftovou Thalií (no a co?), ta mi pro svůj účel naprosto vyhovuje. Ale když se chci o víkendu projet krásným autem a mít z jízdy zážitek, tak vytáhnu Chryslera (nebo Wartburg 311, ale o tom až příště).


31.5.2010 Petr

12345 (5x hodnoceno, průměr: 1,20 z 5)
1 615x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:58
D-FENS © 2017