Zkušenosti: Chevrolet Matiz

Featured Image

Kdo si pozorně přečetl recenzi na Peugeot 5008, zjistil, že v samém závěru článku odkazuji na jeden zajímavý vůz. No, spíše zastřešený skútr.

Jedná se o Daewoo Matiz, nebo-li Chevrolet Spark. Nebo taky Chevrolet Matiz. Koupil jsem ho za hubičku a na rozdíl od vozů z bazaru je skutečně po důchodci, který toho moc nenajezdil a včas umřel. Vozidlo bylo v době koupě 8 let staré a mělo najeto 22 tis. km. Stačilo tedy vyměnit baterii a zpuchřelé pneumatiky, rozleštit slepičince a hurá na silnici!

Můj vůz je druhé generace a vyroben byl v Koreji. Doufám, že jižně od demilitarizované zóny. I po deseti letech v provozu korejské plechy nevykazují stopy rzi. Výfuk trpí jen povrchovou korozí. Z auta nic neupadává, vše se zdá být poměrně solidně řešeno a připevněno. Odhaduji, že technologicky se jedná o vozítko zhruba na úrovni Fabie první generace. Na autě jsem najel zhruba 16 tis. km.

Obvykle design moc neřeším, ale u tohoto auta musím připustit, že vypadá směšně snad ze všech úhlů. Karoserie je nemožně krátká, vysoká a úzká. Vše korunují velká oblá světla vpředu i vzadu a třináctipalcová kola v rozích karoserie. Při pohledu z boku je to takový chrobák na skejtu.

Chevrolet Matizo, to zní podobně jako Chevrolet Camaro. Pod kapotou Matizu výhružně bzučí jednolitrový atmosférický čtyřválec s osmi ventily. Benzínový. Při předjíždění disponuji 49 kW v 5 400 RPM, resp. 91 Nm při 4.200 RPM. To vše při pohotovostní hmotnosti 795 kg. Výkon na tunu tedy činí úctyhodných 61 kW. Pokud odstraníte zadní sedačky a tankujete pouze do půl nádrže, můžete s touto veličinou ještě pěkně zacvičit. Pak už si dokážete sjednat na dopravním hřišti respekt. Slyšel jsem i o majitelích, kteří instalovali do sání fén, poladili řídící jednotku a proměnili Matize v kapesní dragster.

Při pohledu do motorového prostoru jsem nezaznamenal ani turbo, ani setrvačník s tlumičem torzních kmitů. Není tam ani variabilní sací potrubí, vířivé klapky v sání, ani posuvník či druhá vačková hřídel. Měl by se tam ale zbaběle schovávat elektricky ovládaný EGR ventil. Pod autem jsem nezahlédl nic, co by připomínalo DPF. Koncovka výfuku má tu jedinou správnou barvu, jak by přisvědčil každý pravověrný metalista.

Motor disponuje dvěma jízdními režimy – „klidný penzista“ a „nerudný penzista“. V režimu klidných otáček si pobrblává a udržuje rychlost. Auto má GPS a v tomto módu vás dokáže šipkami na displeji navigovat k nejbližší poště, supermarketu s probíhající slevou nebo předváděcí akci s obědem. Po překročení 3 500 RPM se auto přepne do druhého módu. Motor zavřeští jako bába předběhnutá ve frontě a zuřivě buší do pístů. Třináctipalcové barumky se protočí a plivou za sebe rozžhavené kusy vzduchu. Volně odložená hůl v důsledku zrychlení odletí kamsi dozadu a protéza se usídlí v jícnu. Po dosažení stokilometrové rychlosti však začne blikat červená kontrolka značící přetížení, přehřátí, přetečení a překročení povolené rychlosti a zasáhne omezovač. Pokud v servisu prokážete, že je vám méně než 65 let, omezovač vám odstraní. To už je však pro silné nátury. Auto sice papírově vytáhne až 156 km/h, ale reálně lze cestovat maximálně stodvacítkou. Při vyšších rychlostech je Matiz nestabilní, citlivý na boční vítr a motor strašně řve. Na dálnici se auto nedokáže stabilně zařadit do provozu v levém pruhu, proto je odkázáno k ploužení se za kamiony. Ve městě na semaforech však vozík dokáže díky lehkým převodům potrápit nejednoho zasmrádlého cyklistu.

Většinou jezdím na hraně předpisů. Ostatní řidiči nicméně předpokládají, že v Matizu se nachází motorizovaný kloboučník a snaží se mě osoutěžit. Pokud mě dojede nějaký posera, který nechce předjíždět, alespoň se lepí a dává najevo převahu. Někdy mu uhnu, pak ho chvilku tailuji já a mám z toho prču.

Auto má manuální pětirychlostní převodovku, přičemž na pětku motor točí při 100 km/h cca 3 100 RPM. Řadící páka Matizu je trochu rozviklaná, ale kdo je zvyklý na Francouze, ten snadno najde dráhu rychlostního stupně. Nikdy se mi nestalo, že bych omylem zařadil jinou rychlost. Pokud jsem řadil laxně, spíše jsem počítal zuby. Rychlosti zapadají lehce, ale ve středové poloze se musí překonávat určitý odpor. Změna kvaltu vyvolá v útrobách auta roztomilé cvaknutí, asi jako by o sebe narážely ocelové kuličky. Třetí rychlostní stupeň zapadne znatelně drsněji než zbylé kvalty. Zpátečka se řadí doprava dozadu. Po městě je řazení otravné, protože se rozjedete, sázíte rychlosti, na první křižovatce vyřadíte a můžete začít nanovo. Nějaký primitivní čtyřrychlostní automat by to spravil, pak by ale auto nejspíš přišlo o tu relativní dynamiku, kterou nyní má.

Přední náprava by měla být typu McPherson, zadní tuhá se zkrutnou příčkou (nebo tak nějak). U tohoto typu vozu se jistě jedná o jeden z nejsledovanějších parametrů. Z elektronických asistentů je přítomno pouze ABS. Tlumiče se ještě neadaptovaly na potřeby moderního hipstera. Odpružení vozu je naladěno spíše na komfort. To ve spojení s vysokou a úzkou karoserií způsobuje v zatáčkách mocné náklony, ale když se zapřete do volantu a vyvažujete jako kulometčík na sajdkáře, dokážete udržet krok s běžným silničním provozem. Neříkám, že si nezazávodíte, můžete hbitě podřazovat, sázet přesné meziplyny a projíždět zatáčky pod plynem. Dokonce můžete i leckoho překvapit a vojet. To vás ale přestane bavit ve chvíli, kdy zjistíte, že třeba ve Focusu byste si to samé užili mnohem lépe.

Brzdy jsou vpředu kotoučové, vzadu bubnové. Vzhledem k hmotnosti vozu jsou dimenzované dostatečně, pro rychlé zastavení ale nesmíte pedál šolichat. Brzdný účinek srovnání s moderními auty považuji za podprůměrný.

Různě po internetu se píše, jak je interiér překvapivě prostorný. Ano, při porovnání s vnějšími rozměry je vnitřek větší, než byste čekali. Je to tak na úrovni Felicie, což znamená, že tam nacpete dva dospělé a dvě menší děti. Čtyři Korejci by si sedli s přehledem. Auto je oficiálně pětimístné, ale to byste museli Korejce vyměnit za Somálce. Sedačku řidiče nelze dostatečně daleko odsunout, takže pohodlně se usadí člověk o výšce do 180 cm. Vyšší postava se sice usadí také, ale styk s pedály probíhá pod příliš ostrým úhlem. Interiér je velice stísněný v příčném směru. To lze ovšem přetavit i ve výhodu, protože když vezete stopařku, můžete ji při řazení nenápadně ochmatávat. Pro tento účel je vhodné často střídat pětku a zpátečku. Ve vertikálním směru je vpředu auto naopak docela prostorné a na sedačku řidiče lze umístit i dvoumetrového habána. Vzadu je to horší, hlavou o strop nedrhne člověk opět do cca 180 cm výšky. To je dané tím, že střecha vzadu klesá a jednak tím, že sedáky zadních sedaček jsou umístěné výše. Vzhledem k ostatním proporcím auta relativně vysoká karoserie pouze zbytečně posunuje těžiště auta nahoru. Na druhou stranu se do vozu dobře nastupuje, protože se nemusíte moc ohýbat. Je to něco jako mikro MPV.

Autíčko má na svoje poměry poměrně zajímavou výbavu, ve které nechybí lakované nárazníky, dvířka přihrádky u spolujezdce, kryt zavazadelníku, plastové kryty kol, posilovač řízení, 2 mlhovky, 2 airbagy, rádio s CD, 2 repráky, manuální klimatizace, elektrická okýnka vpředu, vyhřívání a stěrač zadního okna a centrál s dálkáčem. To je vše, co potřebuji na cestování do práce a kolem komína. Ovládací prvky vozidla jsou výhradně analogové včetně volantu a pedálů. Budíky jsou umístěny uprostřed palubky, před volantem jsou pouze kontrolky. Někomu to vadí, mně to je celkem buřt. Nemám ani problém, když přesednu do Peugeota 5008, který má budíky před volantem. Palivoměr má ten neduh, že v horní polovině palivo skoro neubývá a pod půlkou nastává prudký sešup. Povoz nedisponuje teploměrem oleje ani chladící kapaliny. Motor se však díky benzínovému krmivu a malé olejové náplni ohřívá už asi po dvou kilometrech jízdy. Tenký a poměrně malý volant je zcela nenastavitelný a vyroben z takového plastu, že by se ho i kuna styděla ohryzat. Je zcela kulatý a nejsou na něm žádné ovládací prvky, ani výstupky. Volant si pak můžete držet za deset dvě, ve tři čtvrtě na tři a klidně i v půl šesté. Páčky pod volantem jsou klasické. Vlevo je kombinace světla – blinkry, vpravo stěrače a netradičně mlhovky. Světla se zapínají kroutítkem na levé páčce, ale lze je mít i v režimu „furt zapnuto“. Odpadá tak šmátrání po koncernovém kolečku kdesi u levého kolena. Světla Matizu se sklápí elektricky. Tempomat či ovládání rádia pod volantem vůz nemá. Na středovém panelu je jen pár ovládacích prvků. Klimoška se ovládá třemi kolečky, jedno reguluje teplotu, druhé ventilátor a třetí výdechy, znáte to. Není příliš výkonná, přesto její aktivace citelně ukrajuje z výkonu motoru. Pedál plynu má pak gumový chod a bídnou odezvu. Přepínání vnější a vnitřní cirkulace je ruční šoupací. Dále před řadící pákou naleznete tlačítko vyhřívání zadního okna a nouzové blikačky. Plasty na palubce jsou tvrdé jako bakelit. Zrcátka se upravují manuálními páčkami. Zamykání dveří je řešeno archaickými kolíčky podobně jako u jedničkové Fábky. Elektrické stahování oken je umístěno intuitivně na dveřích. Bohužel nedisponuje funkcí automatického dojezdu. Před řadící pákou je odkládací prostor na dva kelímky. Odkládací prostory ve dveřích jsou příliš placaté na umístění čehokoliv rozměrnějšího, pouze v přední části se rozšiřují. Pojmou maximálně 0,75 l láhev, při použití kladívka i litrovku. Zde Octavia všech generací vítězí na plné čáře. Pod sedačkou spolujezdce je tajná schránka. Jednou jsem si tam uložil 3 plechovky piva a jedna se prorazila… Sedačky jsou hadrové, naštěstí prosty psychedelických motivů, jak tomu občas u malých a veselých vozítek bývá. Sedáky jsou úzké a mají minimální boční oporu. Přesto jsou sedadla tak pohodlná, že po 5 kilometrech jízdy vystupuji z auta bez známky únavy. Matiz je stejně jako VW Sharan typické rodinné MPV, takže na zadních sedačkách jsou přítomny isofixové úchyty. Jejich přístupnost je však bídná a cpát do nich autosedačku je za trest. Opěradla zadní lavice jsou dělená v poměru 1:2.

Co říci o zavazadlovém prostoru? Ano, je tam. Aktovka a lékárnička se do něj vlezou pěkně, možná by se vešel i pátý Korejec. Basu piva tam nenacpete, musíte si koupit flašku rumu. Kuchyň z Ikea v tom nepřevezete. Pod podlážkou je umístěna plnohodnotná rezerva, tedy považujete-li třináctku za dospělé kolo. Pokud byste píchli i rezervu, můžete v nouzi nasadit kolo od kočárku.

Nádrž vozu pojme cca 35 litrů naturalu. Umístění hrdla nádrže je vpravo. Nádrž se otevírá páčkou z kabiny, jinak to nejde, tedy alespoň bez šroubováku. Samotné víčko není zamykací, západku krytu víčka jsem detailně nezkoumal, mám ale podezření, že je plastová. Škrabku na sklo bohužel výrobce neintegroval. To mě mrzí, strašně rád bych ráno přišel k autu, otevřel dveře, otevřel víčko nádrže, obešel auto, vzal škrabku a šel zpět k přednímu oknu. Nezbylo než si koupit velkou škrabku se smetákem a hodit ji do dveří u řidiče. Palubní počítač auto nemá, čili žádnou spotřebu neukazuje. Na jednu plnou však ujedu nějakých 500 km, podle toho, jak dlouho dlím v režimu nerudného penzisty. Moje průměrná spotřeba tedy činí asi 7 litrů na 100 km. A když ukážete Matizovi dálnici, odmění se vám i osmilitrovou spotřebou. Nikdy jsem však nebyl ekonomický řidič a při jízdě si nejraději prozpěvuji: „do hospody i do roboty, všude se hoděj těžký boty.“

Co všechno se na autě už pokazilo? Nic. To je neklamná známka toho, že se brzy něco pokazí.

Co je na autě super? Z výbavy nejvíce oceňuji klimošku, elektrická okýnka a dálkáč. Vehiklu chybí výchovně-ekologická elektronika, takže při nezapnutém pásu se neozývá žádné otravné pípání. Svítí jen kontrolka, ale tu si můžete punkersky přelepit černou páskou. Pokud při vystupování zapomenete klíček v zapalování, zjistíte to až při zamykání. Nic vám neradí, jak máte řadit. Pokud zastavíte na křižovatce, motor stále běží. Auto okamžitě a spolehlivě startuje i v silnějších mrazech. Z auta je dobrý výhled na všechny strany, pouze A sloupky díky skloněnému čelnímu sklu trochu překážejí. S vozem se skvěle couvá a jeho rozměry umožňují zaparkovat doslova všude. Pokud je velkoryse navrženo podélné stání, můžu si tam stoupnout i příčně, podobně jako Smart. Jistě jste si už všimli, že pokud předjíždíte cyklistu, vždy proti vám jako na potvoru jede auto. S Matizem to není problém, vlezete se tam všichni a ještě by prošla bába s otepí. Můžete objíždět i auto odbočující doleva tam, kde není odbočovací pruh. Můžete stát v podzemních parkovištích na neoblíbeném místě vedle sloupu. Jednak tam v klidu zajedete a jednak je Matiz tak krátký, že sloup necháte za sebou. Pokud jsou někde umístěny kůly, které mají zabránit vjezdu motorových vozidel, v pohodě projedete mezi nimi. Otravuje-li vás stát v koloně, složíte auto do tašky na kolečkách a dál pokračujete pěšky. Vůz působí skromným dojmem, a tak nehrozí pokuty, ani při ne zcela předpisovém parkování. Malé rozverné prdítko při vyjíždění z vedlejší řidiči při silnějším provozu ochotně pouštějí. Když zaparkujete před obchodem, můžete auto nechat odemčené a nikdo si ho nebude všímat. Pokud necháte auto nastartované, nikdo s ním neodjede.

Negativa? Karoserie je zbytečně vysoká a posunuje tak těžiště auta nahoru. Spolu s malým rozchodem kol to je kombinace, která limituje svižnou jízdu. Pokud chcete jezdit ekonomicky, musíte využívat úzké pásmo otáček mezi 2.000 RPM a 3.000 RPM. Na nižší otáčky auto nejede a na vyšší zase žere. Jak už jsem uvedl, reálně lze cestovat maximálně stodvacítkou. Brzdy by mohly být účinnější. Páté dveře se dají otevřít pouze klíčem nebo táhlem z kabiny. Když nesete nákup, musíte šmátrat po klíči a vsunovat ho do zámku pod divným úhlem. Při zavírání se pak musí chytit plech, neboť schází jakékoliv madlo. Proto raději kufr vůbec nepoužívám a ani nevím, co v něm mám. Sedačky nejsou příliš rozměrné a nejdou pořádně nastavovat, stejně tak volant. Řazení by mohlo být přesnější a řadicí páka kratší. Ocenil bych zamykání dveří tlačítkem a nikoliv kolíčky. Ideální by bylo automatické zamykání po rozjezdu. Přední stěrače jsou orientovány klasicky a při stírání dole mezi nimi zůstává poměrně vysoký nesetřený „zobák“, který mě tahá za oči. Kontrolky před volantem svítí natolik silně, že v noci je to na obtíž. Otravná je hlavně indikace dálkáčů. Rádio má slabý příjem. Čistě městský provoz s sebou přináší nutnost pravidelného dobíjení akumulátoru.

Matiz vypadá natolik neškodně, že ostatní řidiči se s ním nebojí srazit. Takže kliďánko jezdí na červenou, nedávají přednost v jízdě a nepoužívají blinkry. Auto zatím zažilo dva souboje, naštěstí s fightery obdobné váhové kategorie. První střet byl s rezavou Škodou Felicia, kdy poločas rozpadu soupeřovy výzbroje se výrazně urychlil, zatímco Matiz se jen lakoval. Podruhé jsem kolidoval s Hyundai Getz, u něhož protivník odepsal nárazník a Matiz se podruhé lakoval. Při svých vyjížďkách ale potkávám i další ryze městská vozidla. Například naftové Audi Q7 řízené maminou v teplákách. Nebo naftové Volvo XC 90 řízené maminou v legínách. Při parkování před školkou si pak musím dát bacha, neboť dveře Matizu mají tloušťku kolem 5 cm.

Matiz je cílený jako městský samohyb pro jednoho až dva lidi, který se díky svým rozměrům v ulicích cítí jako cyklista na chodníku. Mimo město se hodí hůře a na dálnici se trápí. Pro městský provoz je auto dostatečně výkonné a slušně vybavené. Motor se nehonosí úsporností, ale snad by mohl být pro svou jednoduchost spolehlivý. Jediná skutečně slabá stránka tkví v bídné aktivní i pasivní bezpečnosti, což se však ve městě tolik neprojeví.

Sex v Matizu jsem dosud neokusil. Manželku s sebou nevozím a stopařky mě vždy přehlížely se shovívavým úsměvem a mávaly na auta za mnou. V evropských reáliích by však auto mohlo posloužit pouze pro převážení deky. Uvnitř auta bych si uměl představit nanejvýš korejskou družbu. Nebo somálskou swingers party.

 


12.03.2016 Slušňák

12345 (183x hodnoceno, průměr: 1,18 z 5)
9 705x přečteno
Updatováno: 12.3.2017 — 22:36
D-FENS © 2016