Zemřít v dokonalém světě Ausgabe 2016 - zpět na článek

No, kdybych to měl srovnat s ´68, tak tehdy se lidi meganasrali až těsně v okamžiku přepadení státu, ještě v noci 20.8. a hned brzo ráno 21.8 to už byl takový hukot, že jsem se i bál.
Ale do té doby, fakticky od poloviny r. 67, bylo občanstvo velmi účinným legislativním i propagandistickým působením pražskojaristů /Černík, Smrkovský ad./ spokojeno jako nakrmené želvy. Byla fakticky zrušena cenzura tisku, kdo chtěl, mohl zcela volně na západ /bez deviz od státu, ale za vlastní nebyl postih/, v obchodech a nejen v Tuzexu bylo prakticky běžně k dostání západní zboží, auta, cokoliv a kdo na něj měl, mohl si koupit, co chtěl. Byly tehdy možné věci, do té doby možné jen v mokrých snech a lidem bylo poměrně fajn a byli jakoby ukolébaní, zdálo by se. Mně bylo tehdy třináct, ledacos jsem už pobíral a hrozně jsem četl-tehdy cokoliv a hodně čtu dodnes. Od rodičů jsem už tehdá věděl, že komunisti jsou fuj a o to víc mi nešlo do palice /jak by mohlo, ve 13/, že to uvolňování řetězu dělají zase komunisti, jen jedna část-ta lepší, jak mi pak vysvětlila o 6 let starší ségra, co už byla na pajdě. A ještě víc se mi mlelo v šišce, že když jsou teda komunisti fuj, tak jak to, že za nima /tedy tou lepší částí/ stojí jako jeden muž celý národ..?
Protože už prakticky od nějakých 9 jsem se začal šťourat v elektronice, tak jsem už někdy začátkem roku 67 sakra dobře postřehl v běžných prodejnách „radiosoučástek“ do té doby nevídanou věc. Některé nedostatkové typy československých elektronek a tehdy prudce se rozvíjejících, do té doby prakticky nedosažitelných polovodičů byly nahrazeny velkoobjemovými dovozy od Philipsů, Siemensů, RCA, GE a dalších renomovaných firem. A kdyby jenom to-v Praze a blízkém okolí byly volně v prodeji mikrofony a přenosky Shure, repráky Celestion pro muzikanty, v Supraphonech desky se západním RnR a bigbítem od RCA, Decca, HMV a dalších. Bylo to sice všecko dražší i o 200%, ale v normálních obchodech a za kačky! Lidi tehdy čuměli jak puci a třeba u těch součástek uvěřili až v momentu, kdy prodavačky daly na pulty převodní tabulky zahraničních typů na naše. Pro některý lidi ale v podstatě stejná situace jako dnes: „Co je mi platný, že si můžu koupit americkou přenosku, když na ni nemám“ – ale už nikdo nedodal ani si neuvědomil, že do té doby vlastně magnetodynamické přenosky v ČSSR nikdo nedokázal kloudně vyrobit. A to málo, co tu bylo ke koupi občas v Tuzexu a co tehdy Litovel do vývozních mašin musel přes PZO dovézt, bylo stejně od Shure, Elac, JVC a ještě pár dalších, co to uměli už tehdy sakra dobře.
No jak píšu-velká většina lidí byla v podstatě spokojená, měli jaktak placenou stálou práci, zdravotnictví a veškeré školství zcela zdarma, prostě skoro selanka.
O to víc jsem byl vyděšený tím výbuchem hned ráno 21.8., kdy 10m kolem našeho baráku už od pěti ráno po kostkovici valily tanky, transportéry a veškerá invazní technika, co se ježila hlavněma, namířenýma do oken jak dikobrazi, semtam se ozvala dávka, ale nikdo se nebál! A lidi jako jeden bez rozdílu rozebírali chodník, valili po nich kostky, dlaždice a co bylo po ruce, průvodní komentáře jsem tehdá pobíral jen těžko a s červenýma ušima. Ženské brečely jak děcka, chlapi měli taky červený oči a nadávali tak, jak jsem do té doby neslyšel ani vrstevníky a to už bylo co říct-smečka, do které jsem patřil, nebyli žádní ministranti. Tehdy a při tehdejším způsobu výroby denního tisku dokonce šlo dokázat, že skoro všechen denní tisk, co jsme se ségrou skoupili hned ráno a máme jej dodnes, vyšel plně aktuální! Ty partyzánské akce rozhlasáků poté, co zmrdi blokli rozhlas, to nebudu komentovat, o tom se ještě dneska dá celkem hodnověrně dočíst. V této souvislosti by mě moc zajímalo, jak by byl při něčem podobném národ informován dnes – kdyby došlo ke kompletnímu zablokování internetu, odchozích tras na satelity a tras na celostátní FM vysílače – v podstatě kompletně hluchý a slepý národ, místní rozhlas a lokální rádia bez významu, neměly by kde brát informace.
Až později jsem se dozvěděl, že bleděmodré, o dost razantnější provedení bylo už v Maďarsku 56, kdy Maďaři některé své Koldery, Šalgoviče, Hoffmany a podobné aparátčíky stihli rozvěsit v poměrně slušném počtu po těch lampách..
Dobrých 75% informací o ´68 třeba na Wiki je tak účelově zkreslených, že pamětníci plivou napalm, on je to dost obecný trend dneska, štelovat si historii po svém a zkreslovat ji. Nedočtete se tam o izolovaných konfliktech mimo Prahu, třeba o Uh.Brodě, kde jeden hrdina čímsi německým roztrhal pásy na pěti tancích, ale jak se osádky vzpamatovaly, tak to nahotovo odesralo přes 15 lidí. Je to v původní UB kronice, kterou v 69 nahradili falzifikátem a původní vytáhli až po 89, do té doby ukrytou.
Zbytečně jsem se rozepsal, omlouvám se – jen jsem chtěl připodobnit ´68 s případným dneškem, výchozí situace je dosti podobná. Lidi mají zavřené huby relativním dostatkem a nic vážného okolo teroru se tu ještě neděje. Lidi sice jsou nasraní, jsou nasraní hodně, ale je to v podstatě jen takové směšné nazlobení oproti tomu, jak doopravdicky byli lidi nasraní v 68, to se prostě nedá srovnat. Asi to opravdu bude chtít ještě chvíli počkat, aby došlo k omezení různých svobod, jako tomu bylo ještě začátkem 60.let a ještě větší vytočenosti lidí.
A tak jako vím, že v 68 bylo mezi lidmi nejmíň 10x tolik nejrůznějších zbraní, než je dneska a přesto ani tehdy je až na výjimky nikdo nepoužil. Celkem rychle všichni pochopili, že ani ten jeden plně funkční panzerfaust z půdy proti stovce naládovaných tanků nic nezmůže. Byla taková brutální síla a přesila, že by tehdy neuspěla ani naše vlastní armáda, byť si to těžko přiznáváme.
V tomto směru je dnes situace zcela odlišná. Lidi nasraní na politiky podobně, jako v 69, kdy už definitivně pochopili, že je „ta správná“ KSČ, za kterou dlouho stáli, zradila – protože ve FS nakonec mrdali ti větší, konzervativně-bolševičtí promoskevští psi. Žádná invaze dnes prakticky nehrozí. Zbývá jen ta obecná nasranost na politiky obecně, přičemž není žádný přehled o tom, kdo koho v současné vlastizrádné vládě vlastně mrdá a za koho.
Sysope, pokračuj prosím.