Aneb ekologyje v zelený metle na lýzink
Kdysi dávno se zeměkoule probudila do obzvláště nechutného dne, ježto zjistila, že jí na všech souších kromě jiného plevele vyrašili lidi. I když se občas zatřásla jako nepřizpůsobivý občan při balení nezakoupené slepice do novinové stránky s nabídkami zaměstnání, nevítaných hostů se zbavit nedokázala. Nepomohlo sucho, povodně, mráz, ani Turci, lidstvo tu prostě bylo furt. A jak se dokázalo přizpůsobit: Tam, kde bylo sucho, vznikly oázy, kde byly povodně, vzniknul eidam, kde byl mráz, vzniknul komunismus a kde byli Turci, vzniklo Bulharsko a Jugoslávie. Když planeta zjistila, že se lidí nezbaví žádnou drastickou metodou, rozhodla se zkusit alternativní medicínu. Prostě lidstvo krmit, až se užere k smrti. To se místy ukázalo jako dobrá taktika. Lidi sice nezačali hromadně praskat jako žárovky ve fábiích, ale s plným žaludkem došlo u některých jedinců kromě střevních pochodů též k pochodům myšlenkovým. Bez nutnosti starat se o přežití zjistila nějaká dobrá duše, nejspíše při pohledu na přežraného otylého dřevorubce chrápajícího vedle chladnoucí motorové pily, že i na neporažení stromu je možno postaviti sobě kšeft. A tak se naše hypochondrická planeta konečně dostala na titulní stránky a peníze do těch správných kapes.
Nikdo už neví, jak to tenkrát přesně bylo, ale říká se, že ekologii založilo celkem sto chlápků. Jeden toužil chránit přírodu, dva se potřebovali zviditelnit, tři se hodlali flákat na novém úřadě, čtyři zamýšleli hodit pár klacků pod nohy těch, kteří něco umějí. Jo a devadesát si chtělo nahrabat nějaký prachy. Většina spoluobčanů tyto výtečníky okamžitě prohlédla, takže se jim začalo říkat „Tuze líní“. Tato přezdívka byla vyslovována s náležitým despektem, což se přirozeně projevilo na špatné výslovnosti, takže dlouhodobým komolením vzniklo hovorové spojení „ Ty zelený“, časem pouze „zelený“ či „zelení“ neboli „špenáti“. Původní stovka zakladatelů se také rozšířila, a to na veletucty fanatických ochránců přírody, tisíce buzeračně-korupčních úředních cizopasníků a statisíce oblbnutých voličů.
Tak jako má hnutí v zažívacím ústrojí za následek návštěvu hajzlu, začali při soumraku věčných časů někteří cizokrajní špenátofilní hajzlové navštěvovat naše končiny, což mělo po nějaké době za následek vznik zeleného hnutí v tuzemsku. Pak se chvíli hejbala sametová škatulata, po jejichž usazení byla provedena nějaká ta odsmraďovací opatření, na která předplyšákoví soudruzi házeli komplexní bobek. Tato rozumná míra však časem přestala zdejším špenátům stačit, takže počali zasvěceně hovořit snad úplně do všeho. Aby jejich moudrým připomínkám vůbec někdo naslouchal, pronášejí většinu svých výlevů z řitního otvoru svého staršího kamaráda jménem Evropská unie.
V Německu, Francii a chcete-li také v Británii, smrděly fabriky po dlouhá desetiletí zcela nerušeně, což přispělo ke zvýšení životní úrovně obyvatel těchto států do té míry, že se jejich občané výše uvedeným vlivem přežranosti začali zajímat o luxus zvaný ekologie. Zjednodušeně řečeno: Máme dost peněz, abychom zaplatili víc za výrobky nákladně odsmraděných fabrik. Tento vývoj je zcela logický a v zóně nacpaného pupku pochopitelný, ačkoli i tam se jedná o sakramentsky drahou srandu. Aby němčíci ruku v ruce s hltači hlemýžďů následně zachovali alespoň zdání konkurenceschopnosti svých podniků, kromě odborářského socialismu náhle paralyzovaných též ekologickými předpisy, využili svého takřka neomezeného panování v Unii za účelem instalace stejně tvrdých předpisů i mimo oblast narvaného panděra, překvapivě tedy i k nám, kde v minulosti smrděly fabriky též nerušeně, avšak jejich výrobní program se řídil zejména potřebami azbukálních nadbratrů tuzemského soudružstva, což přivedlo naše hospodářství tam, kde teď je. Smradlavé období zkrátka nemohlo být v našich končinách využito ke zvýšení životní úrovně obyvatelstva, jehož valná část si dosud mnoho luxusu prostě nemůže dopřát.
Ovšem právě dopřát si luxus, na který nemáme, nám bylo výše zmíněnými staršími eurokamarády nařízeno, díky čemuž tady v blízké budoucnosti vypuknou ekologické daně, které festovně zvýší ceny pohonných hmot a energií, takže dojde například k dalšímu umělému zdražení provozu našich vrčících plechovek a také vytápění našich doupat. V širším pohledu stoupne též cena jakékoli výroby a dopravy, což jistě velmi prospěje zdejší raketově stoupající ekonomice. Výsledkem má být zřejmě ona kvalita života, kterou hlásá pan Bursík. Osobně věřím, že dotyčný skutečně kvalitně žije, když dokáže v rekordně krátkém čase splašit dvoumiliónovou dotaci na svůj zrestituovaný barokní baráček, ostatní občané tohoto státu si však kvalitu svého života tvořenou nejen gulášem se šesti a půllitrem gambáče, ale také nezávadným životním prostředím, musí zaplatit z vlastní kapsy. Otázkou navíc zůstává, nakolik jsou peníze z těch kapes vytažené, účelně vynakládány na skutečné zlepšení ekologické situace. Tak třeba: V rámci přeměny tuzemského lehce smrdutého ovzduší v čistý árijský luft, po kterém volají naše pajšly, ačkoli čistící prostředky jaksi není z čeho zaplatit, bude též podporováno zalesnění zdejších kopců monokulturou větrníku prodělečného, jenž odolává kůrovci i rozumným argumentům odborníků na energetiku či ekonomii. Někteří vysoce postavení státní úředníci, přímo odpovědní za chod národního hospodářství, ke všemu považují chystané změny fiskálního systému za nesmyslné, jako například současný ministr průmyslu a obchodu pan Urban, jenž loni v listopadu prohlásil, že „je to tahání peněz z našich kapes, které jde v důsledku proti zlepšení životního prostředí“. Občas musí rozumný člověk souhlasit i s ministrem socialistické vlády. Aby se následky řádění zelených daní přece jen trochu zmírnily, mají být sníženy některé jiné odvody, třeba sociální pojištění, což by mělo zlevnit práci. Samozřejmě pouze lidskou práci, mašiny poháněné zdraženou elektrikou tak nějak nemůžou pracovat levnějc.
Přiznávám, že nejsem ekolog ani ekonom, ale přesto si dovolím shrnout eurosocialistické poselství ekologické daňové reformy: Seďte doma na prdeli, klepejte kosu a berte sociální dávky. Kdo z vás je tak blbej, že musí něco dělat, může plácat sádrový trpaslíky, na to nejsou potřeba žádný energie kromě vaší zlevněný práce – pokud si na to teda nebudete svítit. Až půjdete s nůší na čáru prodat hotový figurky vepřům, tak neodhazujte svojí zmuchlanou občanku do škarpy, bylo by to velmi neekologické, neboť je zalitá v plastu.
(Zatím nikdo nehlasoval)