aneb Odstranění nosní mandle
Nedávno jsem byl se svojí dcerou (jako její doprovod – jsou jí 4 roky) na odstranění nosní mandle. Jedná se o rutinní zákrok, podrobnosti o tom jak se to provádí, co se kam strká a co se kde trhá lze snadno a podrobně popsané sehnat na I-netu v nepřeberném množství. Nechci se proto nejen z výše uvedeného důvodu zabývat popisem jak zákrok vypadá, ale spíše o přístupu lékařů a celkově o tom jak tento „rutinní zákrok“ dokáže zdravotnictví výhodně zpeněžit.
Začalo to ve čtvrtek ráno, kdy jsme se na 8mou hodinu ranní, která byla předem domluvená, dostavili na předoperační vyšetření. V podstatě se jednalo o vyplnění haldy papírů. Přečetli jsme si kde co o tom, jak je nemocnice skvělá, jaké má morální kodexy, povinnosti a práva pacienta, možná rizika. Zhruba v 10 hodin toto bylo hotovo, je ovšem pravda, že jsme nešli ihned na řadu, ale v ten samý čas bylo pozváno hnedle několik pacientů. Všechno nakonec proběhlo tak jak mělo a dceru uznali za schopnou zákroku. Zákrok ovšem byl naplánován na následující den ráno.
Zde je první pro mě trochu zarážející okamžik – podle regulí nemocnice jsme museli zůstat už celý čtvrtek v nemocnici a vyčkat až do pátku ráno na operaci. Nezdálo se mi to a po dohodě s lékařem jsme byli propuštěni s tím že se musíme následující den v 6.15 dostavit do nemocnice. Ovšem nemocniční poplatek 60 Kč musíme stejně zaplatit. Což o to, překousl jsem všechny argumenty které mě v ten okamžik napadly kvůli tomu, že bylo pro mě nepředstavitelné držet dítě v nemocnici, když to není nezbytně nutné. Mimochodem toto bylo výslovně uvedeno v morálním kodexu nemocnice vystaveném snad na všech nástěnkách.
Další den, pátek ráno jsme se dostavili na operaci. V 6.15 přesně jsme stepovali před přijímací ordinací, v 7 a jsme už byli na pokoji. Čas ubíhal, přicházely sestřičky a průběžně do malý pumpovali všelijaký vodičky, pak jsme se dostali na operaci. Na pokoj jí přivezli už probranou z narkózy kolem 10tý. Dál přicházely sestřičky, měřili tlak, tep, teplotu, malá byla úplně probraná, lékaři jí několikrát nahlédli do krku a zjistili že nemá žádné komplikace.
Až na jednu, podle regulí nemocnice jsme měli zůstat až do soboty do rána. Na dítě to docela doléhalo, byla nervozní, v nemocnici bylo strašně horko a hodně prachu. Rozhodl jsem se že s doktorem domluvím na nejbližší prohlídce na tom, že chceme jít do domácího ošetřování pokud je v pořádku. Prohlídka se udála v 16 hodin. Tam jsem se zeptal nejdříve na výsledky, ty byly sděleny velice neochotně. Ale v pořádku byla. Dále jsem tedy prohlásil, že bysme mohli domů, že domácí prostředí léčí a že by to pro malou bylo nejlepší. To bylo lékařem rozhodně zamítnuto. Tak jsem prohlásil že půjdeme na revers. To je asi slovo které lékaři mají rádi asi jako srážku ze mzdy. Lékař měl hnedle několik závažných protiargumentů:
– nemá čas dělat papíry
– měli jsme si na to vzpomenout dřív
– proč jsme nepoužili jinou nemocnici
Zhruba za dvě hodiny jsme byli venku. Domluvili jsme se s lékařem, že následující den ráno musíme přijít do devíti na kontrolu, ale protože mají tou dobou zrovna pohotovost, tak zaplatím 90 Kč. Zaplatil jsem následně 120 Kč za jeden den ošetření za mě a dcerku.
A poučení které jsem si z návštěvy nemocnice vzal?
Kdo vlastně stanovuje poplatky a za co se vybírají ? Není jejich systém příliš chaotický a nezneužívají ho lékaři? Vždy jsem se snažil doktorům vyhýbat. Zůstanu u toho. Zavedením poplatků se kvalita ošetření vůbec nezměnila. Továrna na peníze budovaná na strachu o naše zdraví se teprve chystá ke svému útoku, ale už teď vážně pochybuju proč platit vůbec zdravotní pojištění? Nebylo by lepší, kdyby každý platil zdravotní pojištění přímo soukromé pojišťovně, která by mu nabídla za jeho nemalé peníze služby, které by si skutečně přál?
A kde je vlastně na pomyslném žebříčku důležitosti vlastně pacient?
PS: Jsem většinou klidný člověk proto jsem si všechna sprostá slova pouze myslel jak při rozhovoru s doktorem, tak i při psaní tohoto článku.
(Zatím nikdo nehlasoval)