Po zveřejnění výzvy Děkujeme, odcházíme jsem pročetl všechny informace, co se jich na internetu dá najít, prošel jsem hory diskuzí a seznámil se s názory obou znepřátelených táborů. Na jedné straně lékaři, na druhé pacienti, jejich „zákazníci“. Důležité je položit si otázku, proč se vlastně tyto dvě skupiny ocitly na různých stranách barikády. Oběma by mělo jít o stejnou věc, a tou je vyléčit (se).
V ideálním případě lékař prostě vyléčí, pacient léčbu zaplatí. Skutečnost ovšem není tak růžová. Za posledích více než dvacet let jsem prodělal několik zkušeností s lékaři. Následuje popis, pokud čtenář pracuje jako lékař a nechce se rozčilovat, ať laskavě přeskočí.
1. Rozbil jsem si ústa na kole. Vzhledem k tomu, že jsem měl i přes krvácení sílu brečet a otec usoudil, že čalounění v autě už trocha krve neublíží, sanita nebyla potřeba. Byl jsem odvezen do nemocnice, kde sestra prohlásila, že lékaři zrovna odešli na oběd a že jim krví špiním dlažbu. Po delší hádce mě otec odvezl do (dnes bohužel již neexistující) vojenské nemocnice, kde jsem byl profesionálně ošetřen.
Závěr: Jedno lízátko od hodného pana doktora – vojáka, jedna jizva a bolestivý zážitek.
2. Náhle se mi koncem puberty zvětšila mízní uzlina kdesi na krku. Obvodní lékař 2x (počkáme týden). ORL 1x (máte zvětšenou uzlinu). Infekční 3x (počkáme týden, náběr krve, výsledky). Chirurgie 1x (vyndáme, histologie atd.)
Závěr: Jsem zcela zdráv, jedna jizva.
3. Čajovna, klidné posezení s kamarádkou. Kde se vzalo, tu se vzalo nepřiměřené krvácení. Okamžitě jsem milou kamarádku sebral a vyrazil do nemocnice. Na třetí zazvonění vykoukl ze dvěří rozespalý doktor. Stručně jsem popsal problém. Doktor se vrčivě optal, zda kamarádka měla v posledních 14 dnech nechráněný styk. Po kladné odpovědi prohlásil, že je těhotná(???), a jal se zavírat dvěře. Použil jsem vlastní nohu jako rozpěru a celkem laskavě se optal, zda může provést těhotenský test. Následoval náběr krve a že prý máme přijít za hodinu. Kamarádka hodinu probrečela v autě na parkovišti, že ji vyhodí z domu a že nedodělá vysokou. Přítel asi nebyl bez závazků. Po hodině doktor opět mezi dvěřmi, test negativní, opět je zavíral. Přemýšlel jsem, kam ji tomu vyžranému praseti i přes zjevný nepoměr sil pošlu, byl jsem odtažen.
Závěr: Druhý den po rychlém vyšetření u jejího gynekologa sanita a operace v Krumlovské nemocnici. Prasklá cysta.
4. Dostal jsem kašel. Přesněji řečeno během tří dnů jsem nemohl promluvit, popojít deset metrů v kuse nebo vyjít tři schody bez záchvatu dusivého kašle. Obvodní lékař – 30 Kč. Po dotazu, jestli chci antibiotika a který typ na vlastní žádost doporučení na Polikliniku Jih. Dalších 30 kč. Rentgen plic. V pořádku, nic vám není, jděte domů. Po upozornění, že se dusím i vsedě v ordinaci, s brbláním napsána kombinace dvou silných antibiotik – 30 Kč + doplatek. Po týdnu bez zlepšení. Poliklinika po 2. Bez poplatku, sláva. Druhá antibiotika, 30 Kč + doplatek. Bez zlepšení.
Závěr: Roční léčba bylinkami, volně prodejnými léky na vykašlávání a podporu imunity a teplými obklady. Další rok a do třetího patra opět vyběhnu na jeden zátah. Ani jednou mi nebyl nabrán vzorek hlenu na rozbor, takže dodnes nevím, co mi bylo.
5. Sbíral jsem borůvky, jak jinak než v lese. Do čela mě kously nějaké dvě potvory. Večer kousance začaly otékat, v jedenáct jsem zjistil, že tekoucí hnis a čerstvě povlečené polštáře nepůjdou dohromady a na naléhání přítelkyně odjel na kožní pohotovost. Lékařka zjevně rozlícená tím, že po ní někdo něco chce, deset minut nadávala, pak se na mě během minuty podívala a předepsala mi recept.
Závěr: Léčba zabrala, doktorku jsem za její chování poslal do prdele až po omluvě za vyrušování ve spánku (přesčasová práce) a upřímném poděkování za zákrok. Tohle byla moje chyba, příště se podívám na google a ten Betadine si koupím za hotové.
6. Mou šedesátiletou matku rozbolel kotník. Nevěnoval jsem tomu pozornost a řekl, ať zajde k lékaři. V tomhle věku se sem tam u mírně obézních lidí něco takového stane, špatně šlápnou… Lékaři provedli spoustu vyšetření (cca 6x návštěva nemocnice). Po půl roce a půl tuně prášků, které nezabraly, to vypadalo, že kotník a s ním i matka končí s pohybem. Prošel jsem nálezy, oteklý kotník ohmatal a protože si z doby, kdy jsem u rodičů bydlel, pamatuji jejich stravovací návyky, dostala maminka kloubní a svalovou výživu.
Závěr: Kotník se uzdravil za 3 dny. Lékařská zpráva přímo říká, že kotník NEJEVÍ ZNÁMKY OPOTŘEBENÍ.
Abych nebyl nespravedlivý, znám i tři případy, kdy lékaři dotyčnému profesionálně, bez odkladu a s úctou k zákazníkovi pomohli. Jednou zlomený krček mé devadesátileté babičky, podruhé mechanicky poškozené oko mé tehdejší přítelkyně a potřetí krevní nemoc mého otce. Pokud někdy narazím na soukromou praxi některého z těchto lékařů, milerád vstoupím a klidně i hotově zaplatím.
Jak tedy vypadá české zdravotnictví nového milénia? Diletanti vs. schopní lékaři: 2:1. Doktoři nám tvrdí, že selhávají jedinci, že se jedná o výjimky. Smutná pravda je, že tyto výjimky dávno utvořily pravidlo. Kašlu na mediální masáž, kašlu na zprávy jedna paní povídala. Mám osobní zkušenost s českým systémem lékařské péče a ten podle mě stojí až na několik výjimek za vyližprdel. Statisticky možná nemám nabraný dost rozsáhlý vzorek a dá Bůh že nikdy mít nebudu, ale zcela nekorektně si na základě osobních zkušeností dělám vlastní závěry a myslím, že jsou nás miliony.
Proč to lékaři nevidí a neví? Protože když se jdou nechat ošetřit, podají občanku či kartu pojištěnce a tam mají titul. Než jde k lékaři jejich příbuzný či dobrý známý, nažhaví telefonní aparát. Tvrdím, že nedostávají standartní péči.
V českobudějovické nemocnici kdysi zavedli systém hodnocení péče. Pacient má napsat na papír, jak byl spokojen, a vhodit do schránky. Hovadina je to z více důvodů. Jednak je většina pacientů v pokročilém věku, takže se bojí všech a všeho, zejména hodnotit lékaře, kterého budou možná někdy potřebovat, za kvalitu úkonu, natož za chování. Druhak když jsem naposled hodnotil tlusté prase z gynekologické ambulance, podepsal jsem se i s plnou adresou. Dodnes nevím, jestli prase po šichtě vylezlo z ordinace a vtipnou papírovou krabici od bot se stížností vyprázdnilo, nebo na mě prostě kašlali. Každopádně žádná reakce.
Že se ve zdravotních pojišťovnách krade všichni tušíme, někteří z nás vědí. Někteří vědí jak moc. Jestli mého informátora jednou vyhodí, napíšu o tom článek, do té doby budu jen kroutit hlavou. Naneštěstí lepší hospodaření pojišťoven a více peněz na platy lékařů nijak nezlepší poskytovanou péči. Učitel, kterému přidáte, také nenaučí víc. Zvýšení tarifních mezd není motivace. Potřebujeme kvalitní systém, který roztřídí tupé líné svině od kvalitních doktorů, ty první pošle na úřad práce s řádným doporučením a ty druhé náležitě odmění a vytvoří jim podmínky pro práci. Na rozdíl od většiny na tomhle serveru si nemyslím, že takový systém nemůže zavést stát nebo že jediná dobrá nemocnice je privatizovaná nemocnice. Nebylo by možná od věci zavést v našem systému něco jako odpovědnost. Lékaři, soudci, učitelé, pokud neudělají naprosto fatální chybu (typu zašít nůžky do pacienta nebo stěžovat si na nadřízeného) žádnou faktickou odpovědnost nemají. Čím těžší je pracovníkovi prokázat chybu, tím tvrdší by měl přijít trest, jinak se šlendrián vyplatí.
Mně jako pacientovi tedy vadí tři věci. Za prvé je to chování doktorů. I kdybych naprosto netušil, co je napsáno v nálezu, neměl internet nebo se nezajímal o svou léčbu, chování velké části doktorů je naprosto neakceptovatelné. Zadruhé je to neschopnost, viz výše. Za třetí je to fakt, že v době, kdy se hospodářství nedaří a situace je napjatá, přicházejí lékaři s v pořadí druhým útokem na peněženky lidí. Po zavedení poplatků v ordinacích a lékárnách přichází běh na státní kasu. Mohli bychom pak například zvednout DPH, ne? Chtěl bych vidět, jak funkcionáři LOK zvednou zadky ze židlí a jedou vysvětlit na třeboňsko šičkám z bývalého Otavanu, že potřebují víc peněz. Kdyby to hodlali udělat, ať mi dají prosím vědět, přidám se k lynčujícímu davu. Kdyby naopak chtěli vymlátit všechny doklady z VZP a zaplatit nezávislý audit nejlépe u zahraniční renomované společnosti, přidám se k nim a možná i finančně přispěju.
Podle mě jsou lékaři fajn řemeslníci, někdy jim jde práce líp, někdy hůř. Dělají chyby, za které málokdy nesou odpovědnost. Pracují v teple, i když je pravda, že se o šichtě málokdy vyspí déle jak tři hodiny, jak zaznělo v dikuzi k jednomu z místních článků. Znám pár těžších a rozhodně dost odpovědnějších prací. Pokud chtějí jít do Evropy, šťastnou cestu přeju. Za sebe musím říct, že snad kromě chirurgie a antibiotik málokdy zvládnou víc, než slušná babka kořenářka.
Ještě co se týká platů, nenašel jsem než tento článek a pro základní porovnání ČR/UK ještě tento starší přehled. Posuďte sami, jestli lékaři jsou ti, kdo může nejvíce bědovat nad současným stavem v ČR. Ustoupíme lékařům, budeme muset ustoupit učitelům, znovu separátně zubařům, IT pracovníkům ve státní správě, sestrám, pošťákům, řidičům autobusů, celým drážním odborům a co je nejhorší, nakonec i úředníkům.
Za mě tedy děkuji, odejděte. Buď tu někdo zůstane, nebo mi vraťte zdravotní pojištění a dejte mi do ruky bloček s předpisy. To co moje praktická lékařka zvládnu taky a možná se komerčně pojistím na Slovensku.
*pokud není uvedeno jinak, všechny srážky se systémem se staly v Českobudějovické nemocnici akciové s.
**jestli mi zbyde trocha volného času, napíšu sem pro změnu něco smysluplného o stravě. Snad vám takový článek pomůže a budete lékaře potřebovat co nejméně.
Omar
(Zatím nikdo nehlasoval)