Na Kypru se nyní budou muset uskrovnit, zatímco v Kocourkově řešíme jiný palčivý problém. Jak utratit evropský prachy. V rámci různých regionálních rad soudržnosti, výzev a projektů řešíme, jak utrhat evropským prachům drápy. Držte si peneženky, EU jede s kopce!
1. Jižní Kypr
Vnímal jsem to pouze přes zprávy v rádiu. Česká média to nazývala „zdaněním vkladů“ a „záchranným balíčkem“. Německá média používala slovo „Abzug“, což znamená něco jako „odčerpání“ v tomto případě. Obojí mělo zakrýt, že se jednalo o krádež v režii Bruselu. Podstata problému je export problémů EU do dalších zemí. Kypr je zemí s rozsáhlým bankovním sektorem (který vznikl z důvodu nepřirozené netržní situace) a vklady v bankách jsou z velké části kryty bezcennými kyperskými a řeckými dluhopisy. Ko dosažení rovnováhy, respektive nastolení menší nerovnováhy, podmínila tzv. Euroskupina finanční pomoc Kypru tím, že Kypr „odsaje“ z privátních kont částku odpovídající asi 10%. Kypr tím měl „získat“, respektive zhodnotit svoje banky, asi o 3 mld. EUR.
Kyperský parlament se zachoval nestandardně, neevropsky, nedevótně k Velkoněmecké říši a krádež odmítl legislativně posvětit (nezbývá nežli popustit uzdu fantazii a představit si, že by se o něčem takovém hlasovalo u nás). To je důležitý moment, okrajová gubernie se vzbouřila, takže je zaděláno na humanitární vybombardování. S naprostým úžasem jsem poslouchal v německém rádiu říšskou kancléřku Merkelovou, která politovala, že Kypr nepřijal „záchranný balík“ (rozumějme: Angela politovala, že politici odmítli okrást široké vrstvy obyvatelstva). EU tak vyjevila svůj původní charakter. Jak správně konstatují ve svém vyjádření Svobodní, nelze ani opomenout to, že bez ohledu na výsledek hlasování, vláda na čas znepřístupnila klientům bank jejich peníze (což není o nic menší krádež, než kdyby jim je vzala) a znemožnila vypořádání klientů s bankou, resp. státem v rámci záruk pro případ, že by banka zbankrotovala.
Další scénář z pohledu Kypru je otevřený. Z pohledu EU, respektive jejich obyvatel, se však najednou udělalo jasno. Nyní všichni víme, na čem jsme. EU nemá nic společného s právním státem ani ekonomickým rájem, protože je to ekonomicky upadající socialistická kleptokracie. Oficiální představitelé EU a europrdelní vlády nás sice ujišťují, že něco podobného v „hardcore“ EU ani u nás možné není, jelikož situace bank je dobrá. To platí teď, a platí to každý den méně než ten předchozí. Ještě pár volebních období a bude všechno jinak. Prachy pod polštářem nejsou vůbec špatná volba a čeští občané nyní zjistí, že Singapur je docela fajn místo nejen pro dovolenou.
Zajímalo by mně, jak situaci kolem Kypru vnímá průměrný senilní eurohujer, třeba skoroprezident Schwarzenberg, anebo nějaký hejl z řad prosté veřejnosti, který v referendu hlasoval pro vstup ČR do EU.
Představitelé EU se budou snažit mocí mermo zamezit tomu, aby byť jen jediný stát z eurozóny vypadl. Ono by se totiž po čase ukázalo, že po přijetí vlastní měny ani nezmizel z mapy, ani se jeho občané neusmažili v pekle, ale život by šel dál, dokonce nejspíš lépe, protože by občané byli lépe motivovaní, měli by vlastní měnu ve svých rukou, lokální politici získali tolik populární možnost tisknout si prachy podle potřeby a tak dále. Po čase by se tak na reálném příkladu ukázalo to, o čem se pouze hovoří, totiž že se bez eura dá obejít a to by byl začátek konce měnové a poté také politické unie.
2. Polívkova farma
Nemám rád komplikované makroekonomické studie, protože dokonale odráží přísloví, že žádný lidský plán nikdy nevyjde. Reálný život nefunguje podle teorií a hypotéz, funguje ze dne na den v proměnném prostředí a proto je lepší se soustředit na ohraničené a dostatečně malé případové studie, ve kterých lze dohlédnout počátku, konce a jednotlivých faktorů.
Média hojně přetřásala případ podnikatelského záměru komika Polívky, který se poněkud podobá scénáři jeho filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag. Nepříliš bystrý vesnický vohnout Bohuš v něm žil spokojeně s babičkou a kozou, dokud nedostal prachy odněkud zvenčí. Ačkoli to zpočátku vypadalo, že si tím náramně pomohl, ve skutečnosti se dostal do problémů, které nemohl nikdy vyřešit. Peníze shůry pro něj byly spíše pohromou a trestem, přičemž na konci zjistil, že si pořídil samé neužitečné věci, má manželku kurvu a jeho kamarádi na něj kašlou. Polívka to má podobné. Jeho firma zaměřená na agroturistiku, ubytování a restaurační služby se dlouho potýkala s finančními problémy, nedostatkem hotovosti a dlužila všude možně. Před nějakým časem musela vyhlásit úpadek. Do konkursu jí poslala stavební firma, které dlužila částku v řádu miliónů.
Tiskové zprávy většinou neuvedly to podstatné. Postavili to do polohy, že Polívka jako umělec neuměl firmu řídit, což není vůbec pravda. Polívkova farma svého času úspěšně fungovala a přinášela svému majiteli slušný zisk. Dokonce by se dalo říci, že Polívka byl průkopníkem a inovátorem na poli cestovního ruchu, a bez ohledu na to, zda farmu vedl dobře nebo ne, byl jedním z prvních podnikatelů v agroturistice a měřítkem pro ostatní. Farma měla obrat kolem dvaceti miliónů ročně. Problémy nastaly, když se podnikatel rozhodl farmu rozšířit o bazén, wellness centrum a zimní zahradu a v souvislosti s tím přijal dotaci 24 miliónů z nějakého obskurního programu EU.
Další podstatnou informací, která se nikde neobjevila, je, kdo posuzoval a schválil přidělení této dotace. Myslím, že by bylo zajímavé to vědět.
Rád bych věděl, z jakého programu EU se financují takové zbytečné věci jako wellness centra, agroturistika a cyklostezky, což jsou z mého pohledu záležitosti, které se odehrávají pro povyražení nemnoha jejich zákazníků a ti by si tento druh zábavy, pokud si ho hodlají dopřát, měli také sami zaplatit. Ale budiž, říkejme tomu sociální korupce. EU zaplatí nesmysly, které jsou sice k ničemu, ale lidé se díky nim cítí lépe, takže si EU kupuje za jejich prachy jejich loajalitu. Je to amorální, je to naprosto perverzní, ale je to uchopitelné. Doplatil na to především příjemce oné dotace. Polívka tedy přijal peníze, které se nacházely zcela mimo ekonomickou realitu jeho podnikání. Vtip je v tom, že kdyby si na výstavbu bazénu s wellness centrem a dalších takových krávovin měl vydělat nebo půjčit, pravděpodobně by si sám spočítal, že se to je absolutně nereálné udělat tak, aby investice přinesla profit, a nikdy by se do takové sebevražedné investice nepustil. Protože ale dostal prachy zvenku a prakticky zadarmo, vznikla bublina napěchovaná nereálným očekáváním, která ke komikově smůle praskla.
Socialista se může zeptat, co je špatného na tom, dát někomu peníze na nějaký bohulibý záměr. Špatného je na tom – dát někomu peníze na byť bohulibý záměr. Jsou to „otrávené“ peníze.
Nicméně další projekty v rámci „projektů“ EU v rámci „výzev“ probíhají, tragéd na Hradě vyvíjí tlak na to, aby se z EU čerpalo víc, a tak se na Kypru budou muset uskrovnit. Zatím nejsme na konci potravního řetězce, tak můžeme budovat další cyklostezky a wellness centra. EU je vlastně fajn.
(Zatím nikdo nehlasoval)