Zbrojáky na čokly - zpět na článek

Počet komentářů: 123

  1. http://liberec.idnes.cz/soud-priznal-rodine-12-milionu-d26-/liberec-zpravy.aspx?c=A160923_160534_liberec-zpravy_jape

    Jiný soudek, ale stejná filozofie. Disku ze je zajímavá. Šlo přece o ŽIVOT DÍTĚTE, tak se měli vysrat na postupy a protokoly a jednat podle zdravého rozumu.

    1. Imho je to důsledek filosofie přesně opačné. Na každý prd existuje předpis a je tak přísně a nesmyslně důsledně vymáhán, že člověk raději ohrozí něčí život, než by předpis překročil. A též náznak toho, co by se stalo, kdyby někdo ten „zbroják na čokly“ prosadil – naprostý alibismus, „vždyť mi toho psa schválili, takže to nebyla moje vina“.

  2. Souhlas s DFENSEM potud, ze drtiva vetsina majitelu psu s nimi neumi zachazet. Pes je jen trochu zcivilizovany vlk a geny jsou svinsky nevyzpytatelne.
    Nejrizikovejsi skupina chovatelu jsou deti a duchodci, protoze obe vekove skupiny mivaji snizenou mentalni kapacitu, oboji skupina si z neznamych duvodu libuje v problematickych plemenech, ktere nezvlada a pes pak prevezmer veleni a to je povetsinou konec.

    Vidim to na svych rodicich, kteri s postupujicim vekem totalne vyměkli a chovaji se ke psu hur nez k diteti, protoze ho neumi vubec postavit do late. Pritom je to hodny pes a jeden z geneticky blbovzdornych pripadu, ktere temer nejdou zkazit. Ale i tak se jim podarilo mu aspon vypestovat odporne zlozvyky, bezduvodne stekani, odbihani, zrani hoven, skakani po cizich lidech, zvlaste malych detech, loudeni potravy atd. Navic je to stredni pes cca 20 kilo, zadny drobek, bez voditka a bez nahubku. Sam se za toho psa stydim, ackoliv me poslechne na slovo a umi i pokrocile cviky a poslusnost, tak u me je nekompromisne porad na kratke snure, protoze se mu neda verit. Pokud jsem sam, je uplne OK, ale v blizkosti mych rodicu se uplatnuje dvoji veleni = ze si ta chluoata koule vybere presne to, co se mu vice libi, to znamena delat kokotiny a srat na me a na moje povely, zrat hovna a otravovat.

    Spousta pejskaru to ma podobne. Treba znam jednoho TOP chovatele stafforda, ktery s nim ma snad vyhrane veskere ceny, ktere toto plemeno muze vyhrat. Tuhle se tak laskyplne diva na ciziho cokla, jak skace na cizi lidi, zere jim z ruky jidlo, loudi, vystekava a srsi z nej zivotni radost.
    Tak to chvili pozoruje a povida – to je krasnej cokl a hele, jak basti toho burta, jak mu chutna, jak je veselej. Udelat to ta moje, tak ji za kazdou tu vec okamzite povesim na voditku a serezu ji holi, co se do ni vejde…

    P.S: pokud vim, tak sveho stafforda prastil mozna tak 1x v zivote a ten jeho pes by klidne skocil i do ohne, jen aby udelal svemu panovi radost…

    1. Bábi si po úmrtí dědy pořídila „westíka“ (kdo chce, nechť si vygooglí, kdo nechce představí si malou bílou kouli chlupů, v kohoutku do cca 30cm, údajně vyšlechtěný k lovu lišek a podobný havěti). Kupovala si ho jako lék na samotu, žije sama ve dvougeneračním domku, tak aby tam neměla tak prázdno. Kupovanej jako štěně s PP. Ten pes byl po dvou letech úplně zdegenerovanej. Apatickej vůči okolí, absolutně nereagoval na podněty, cizí člověk u dveří ho vůbec nevzrušoval usw. Vrchol všeho byl fakt, že přestal reagovat i na jedoucí auto. Když jel někdo k bábi po příjezdovce, musel zastavit, psa vzít, hodit za plot a pak až projet.
      Stejný plemeno si pořídila i známá, které předchozí pes v požehnaném věku uhynul. Koupila ho taky jako štěně s PP, u stejného chovatele. Nyní čtyřletej pes poslouchá na slovo i v krizových situacích (typicky jde s „páníčkem“ po ulici na volno, vidí kočku a vyrazí za ní, stačí zakřičet a hned je zpátky), nosí hračky, vyžaduje pozornost…
      Na základě těchto dvou příkladů mám pocit, že pes vpodstatě přejímá životní filozofii svého pána a chová se podobně jako on. Takže když si nevyrovnanej cholerik pořídí pitbulla, nemůže to skončit jinak, než v novinách.

      1. apaticky terier = neco je hodne spatne.. snad nemoc, obezita a podobne.

        Teda nejsem odbornik na psy, ale pokud mam tu cest obcas si precist nejakou „psi literaturu“, tak mi kolikrat beha mraz po zadech, jake nesmysly se o psech tvrdi.
        Predne si pes jako socialni zvire musi vyresit 2 roviny hierarchie: pes vs ostatni psi (u fen fena vs. feny a fena vs. psi) a pes vs. lidi (tedy v presneji vlastni a cizi lidi, vlastni a cizi deti a pripadna domaci zvirata, napr. kocky). I ta nejblbovzdornejsi plemena se citi nestastna, pokud nejsou spravne socializovana. Problem se tyka hlavne malych psu s nejistym vedenim, tedy konkretne s hysterickou paninkou, ktera zacne jecet, jakmile uvidi jineho psa, tahat sveho milacka na voditku a brat do naruce. Spravne maji mit psi prilezitost se ocichat, odhadnout sve vzajemne sily a pokud jsou priblizne stejne velci stejne stari, ujasnit si dominanci.
        Samozrejme, asi neni optimalni, pokud se potkaji 2 cizi psi v tramvaji, aby si tam vyjasnili veleni. Ale proc ne treba na cvicaku nebo nekde v parku, kde se schazeji pejskari. Ono to vypada sice drasticky, ale pokud pes neni patogenni nebo nejak zkazeny, tak ujasneni si hirearchie neni krvavy souboj na zivot a na smrt, ale spise hra nervu, maximalne nejaky bodycek a do deseti sekund je hotovo. Pripadna „prohra“ neni pro psa ani zdaleka takova tragedie, jako kdyz mu je moznost souboje o hierarchii celozivotne odeprena. Nasledky na psi psychiku byvaji fatalni. Ustekana, otravna, neposlouchajici mala bestie s falesnym sebevedomim, lezouci na nervy lidem i psum, stejne jako jejich „panicci“.
        A podobne to je i v rodine tj. vztah pes vs jeho pan. V idealnim pripade je pan psa cisty alfa samec-hlava rodiny, s vyjasnenou autoritou i venku, mezi ostatnimi pejskari. Jeho pes pak vetsinou nemiva problem. Problemem jsou lidi osamoceni, ruzne zakomplexovani a spolecensky menecenni a samostatnou kapitolou jsou zeny a deti. Jejich psi byvaji v drtive vetsine pripadu patogenni jak ve vztahu k ostatnim psum (a lezou normalnim pejskarum na nervy stejne jako nepejskarum) tak i vuci cizim lidem. Je fakt smutne videt, jak si takovi lidi poridi napriklad draheho cistokrevneho loveckeho psa, ktery ma ke svym divokym predchudcum o neco blize nez ultrazdegenerovany pekinak anebo mops, protoze s pravdepodobnosti rovnajici se jistote ten lovecky pes skonci do roka a do dne utracen, protoze „byl zly a mel spatny charakter“. Preklad – debilni panove udelali ze sveho zdraveho psa dusevniho kripla, kteremu uz nebylo pomoci.

    2. Máš to podobně jako moji rodiče. Když umřel pes, co zbyl po babičce, tak si honem rychle pořídili dalšího, protože bez psa to nejde. Jenže na něj nemají čas a navíc ho úplně zkurvili svým přístupem a nevýchovou. Takže místo aby s ním trávili čas, koukaj se na televizi, zatímco pes je venku sám a kouká se do okna nebo škrábe na dveře. Taky se s ním nejdou projít, aby si označkoval ulici, takže jak může, uteče, aby si to označkoval sám. Samozřejmě na zavolání nepřiběhne, no dokud si nevočuchá a nevočůrá všecky svoje místa, tak se dobrovolně nevrátí.

      Ale na druhou stranu, není zlej na děti a nechá si od nich dost líbit. Asi proto, že je rád, že si s ním konečně někdo hraje. Když už jich má dost, prostě uteče.

      Psa by neměl mít někdo, kdo na něj nemá čas a kdo ho nedokáže potrestat. A to i ho seřezat, když to jinak nejde. Ten pes musí mít jasno, kdo je tady pánem.

      BTW, zmínil jsem tu nedávno ex-tchýni. Taky měla typickýho pokojovýho psa – huskiho. Byl to takovej šmejd, že se klidně v bytě vychcal nebo vysral (a myslíte, že ho někdo ztřískal do bezvědomí? Ne, ex-tchýně jen poznamenala „já to uklidim, tohle dělá furt“). Taky spal v posteli nebo na gauči, žádnej pelíšek nebo svoje místo – jeho byl celej byt. Když tam jednou za čas přijela její dcera (moje ex-švagrová), pes ji nechtěl pustit do její postele: „mami, on na mě vrčí.“

      1. Jen bych podotkl, ze ztriskat nebo vyvesit psa neni nejlepsi metoda vychovy, nebo vycviku. Ale mate pravdu v tom, ze pomer cas/kratkodoby vysledek je asi lepsi nez kdyz se psovi budete venovat a pochopite proc dela to, co dela.

        1. Pes musí hlavně vědět, že dělá něco, co nemá. Vono i zařvat na něj stačí, ale když pes nedostane ani to málo, stane se z něj kripl, kterej si dělá co chce.

          Například když pes rozkouše botu, zaslouží výprask. Štěnata to dělaj celkem často. Nebo třeba berou dětem hračky a pak je rozkoušou. Tohle třeba opět moji rodiče zkurvili, protože mu dávali starý plyšáky na hraní, takže si to spojil, že všecky plyšáky jsou na hraní. Nakonec jim to došlo, tak mu kupujou psí hračky (takový ty kusy provazu s uzlem apod.).

          Nebo psi často votravujou u stolu a čmuchají, co by se tam dalo sežrat. Opět, musí vědět, že to nemá dělat. Zařvat na něj je to minimum, když otravuje dál, tak ho švihnout proutkem.

          1. Mame rozdilne nazory na vychovu psu. I kdyz chceme dosahnout stejneho vysledku pouzivame ruzne metody. Uznavam, ze ruzna plemena snaseji hrube zachazeni ruzne, ale svihat psa prutem nepovazuji za nutne. Asi jsem mel stesti na psy.

            1. Tohle platí pro psy zkurvené nebo s debilní povahou. Na normálního psa stačí přísně promluvit, ten debilní holt potřebuje rákosku.

  3. Já bych čokly určitě omezil počtem na osobu a dostupný prostor. Do bytu ani chlup! Bojová plemena jen na zvláštní povolení podmíněné nějakým testem.

    1. Už vidím ten test: Pes domácí má v horní čelisti a) tři premoláry, b) čtyři, c) pět. Psa nebezpečného plemene poznáme podle a) žihadla, b) černé barvy srsti, c) toho že poslední dvě číslice Kategorizačního kódu psa jsou „51“ nebo „39“. Atd atd.

    2. ta analogie s tím parkováním v širším centru z toho čiší.

    3. Proč?
      Bydll jsem v poledních pětatřiceti letech v několiky bytech – od bytu v paneláku po byt ve vlastním domě.
      Tvrdím, že chovaným psům bylo a je umístění bytu lhostejné.

      1. No nejake metry ctverecni per pes by se dodrzet mohly, ale pes chce byt hlavne se smeckou, takze kdyz jsem opravoval omitky ve sklepe, tak se mi typicky polozil do bordelu nekde blizko u me, prestoze mel k dispozici celou zahradu.

  4. Povedzte Kefalín, ako si predstavujetě taký test? Já jen, že by to dopadlo bohužel jako s STK. Kdo bude zkoušet učitele?A do vlastního bytu? V čem je horší byt než barák s pididvorkem? Jak někdo začíná já bych, bil bych.

    1. Ten řidičák cyklisty už existuje. Zkoušky skládají desetileté děti. Naštěstí to není povinné a nevyplývá z toho vůbec nic…

      1. Tohle jsem absolvoval už někdy v 80. letech na základce. Dopravní hřiště, nějaká teorie a jízda a dle úspěšnosti vystaven/nevystaven jakýsi průkaz mladého cyklisty. Zpětně mi to přijde docela rozumné, aby se děti seznámily s pravidly sil. prov. Tehdy jsme byli především rádi, že to bylo místo školy….

      2. A zrovna tohle bych zrovna povinné udělal. Nikoliv jako nějaký další průkaz, ale v rámci obecného vzdělání, nějakou dopravní teorii + praxi na dopravním hřišti pro školáky. Stačilo by pololetí např. místo hudební výchovy na základní škole. Podobně by se to dalo řešit s řidičáky od 16 v rámci posledního ročníku ZŠ, kdy v 9. třídě v druhém pololetí už se stejně hovno dělá, protože všichni už mají školy vybrané, tak místo některých nesmyslů by se mohli učit na řidičáky, případně by aspoň věděli, jak se v dopravě chovat.

        1. a k čemu to bude dobré? Já jsem jako dítě žádnou dopravní teorií neprošla, pokud nepočítám, že nás učili, co znamená která značka. To je v době „lesů“ značek k ničemu. V dopravě by se měl každý především chovat tak, aby ochránil sám sebe s tím, že nikdo jiný to za něj neudělá, protože to není možné. Odhadovat rychlost se nelze naučit na hřišti, raději počkat chvilku nelze učit, protože všechny blbneme tím, že mají právo na to i ono, atd. a atp. Tak snad jedině, že by se na to dala získat nějaká evropskounijní dotacička. :-(

          1. K čemu by to bylo dobré? Přesně k tomu, aby věděli, co která značka znamená, jaký je její význam na silnici a jak se chovat na křižovatce, kde žádné značky nejsou. Snad všichni se pohybují po silnici když už na ničem jiném, tak na kole, na konci základky spousta kluků sní o motorce a za chvíli dosáhnou i věku pro řízení auta. Příprava ze školy by jim ulehčila tu pravou autoškolu.

            1. Také nevím, co některé značky znamenají (jaký význam mají už ani u těch, které znám) a žít se s tím dá celkem dobře. Dítěti stačí říct, že přednost má vše, co je větší a pohybuje se. A „přípravu“ na autoškolu mi velmi „ulehčily“ jízdy ještě bez ŘP po polních cestách nebo vesnických silničkách, což je dnes málem hrdelním zločinem.

        2. To se taky obecně děje, je to pokud se nemýlím ve školních osnovách … nebo jak se to dneska jmenuje … na prvním stupni ZŠ a je na to vyhrazen patřičný počet hodin. Je to stejné jako například výuka plavání nebo lyžařský kurs.

    2. Teorie je jednoduchá, především právo. Kolik vyfasuje pokud připustí to či ono. Aby se nemohl vymlouvat, že si myslel… A pak znalost nějakých základů ubytování psa a vodění psa. Aby to bylo bezpečné pro ostatní a snesitelné pro zvíře. U řidičáku je taky nějaká technická část. No pak by prakticky předvedl ovládání psa a zvládnutí nějaké krizovky s figurantem. Není to záruka dokonalosti, ale základ by to dalo…

      1. A jak už tu někdo zmiňoval. Nikdo by to nekontroloval. Ovšem v případě průseru, hlava na špalek.

  5. Tak já přidám pohled z druhý strany barikády. Za mě platí jakej pán, takovej pes. S tím rozdílem, že pes nezvládá přetvářku. Jiný to může bejt, pokud nemá člověk psa od štěněte a pokud už si s sebou ten pes nese něco z dřívějška. Mám nalezence a stoprocentně se mu věřit nedá, protože nevím, co všechno prožil, než se ke mně dostal. S takovejma je to horší. Milej, chytrej, hodnej pes všechno, ale jsou lidi, který nemůže vystát a nesmí se cejtit ohroženej, jinak se brání. Naštěstí je to kříženec jezevčíka, takže nic, co by člověk nezvládl jednou rukou, navíc to byl ještě prcek, když jsme ho našli. Ale třeba cizí děcka k němu rozhodně nepouštím. Stejnej problém jako pejskaři jsou totiž rodiče, co si nehlídaj svoje haranty a ty se na něj pak vrhaj, i když je okřikuju, ať to nedělej. To ho rovnou beru do náručí a zvedám, aby na něj smradi nedosáhli. A kdyby takovýho je kousnul, tak hádejte, kdo za to může? Já, protože neměl košík. Utratili by mi ho a mně napařili pokutu. Neznám jedinýho psa, kterej by mě štval víc, než jeho majitel. Když je svině pes, je svině i majitel. Bojový plemena nemá moc smysl komentovat. Pokud si je člověk pořídí jako mazlíčka, pak je jasný, kde se stala chyba.

    Co se týče hoven, tak nevím, jestli si uvědomujete, že se za psa platí a co to stojí. U nás je to 1200 Kč na rok za psa v paneláku. A za co je platím? Kde státu vznikaj náklady? Jenom na těch hovnech. Tak bych kurva čekal, že když půjdu kolem psího koše, že tam bude za mý prachy občas nějakej papírovej sáček a že si je nebudu muset ve velkým extra kupovat, protože tam vydržej sotva den. Ani já se nechci brodit v psích hovnech, tím spíš, že se psem po trávě chodím.

    1. Az na bojova plemena (co to je?) mi mluvite z duse. Pekne me serou rodice co jeste decko hecujou, at si ho pohladi. Pritom psa neznaji, me neznaji, nevi jestli pes zrovna ma naladu, nebo usel 20km a chce si lehnout do stinu a odpocinout. Musim pochvalit nasi obec, protoze sacky vetsinou jsou – jen jeden kos, co je vedle detskeho hriste je vecne vybrany ony se ty pytliky daji pouzit i na pisek a deti na to prisly nebo se da chytit konec a celou roli rozmotat juuu to je pepicek sikovnej.

      1. No není to dobrý označení no, já vim. Trochu jsem si to zjednodušil. Některý plemena jsou ale náročnější povahově na zvládnutí, to jsou třeba i ti jezevčíci. Dost dlouho trvalo, než se mi z toho mýho křížence povedlo utlumit takový to chování „já pán, ty pán“. Když to ale je pořádnej kus psa a ne jezevčík a nedostatečně se vychová, tak je průser na světě. Když je pán navíc zakomplexovanej magor (problémy s erekcí, pocit méněcennosti…) a cíleně ho k tomu vede, tak je to o to horší. Ale máte pravdu, plemena bojový nejsou.

        Mně se třeba strašně líbí československej vlčák, nádhernej pes. Takovej vlk s kratšíma nohama, taky náročná povaha, tvrdil chlap, co ho měl na pozemku za plotem. Ale já bych na něj neměl čas a navíc vzít ho do paneláku? To bych mu nemoh udělat. Bohužel některý lidi tyhle zábrany nemaj.

        1. Nejsme ve sporu,
          Zrovna CSV je plemeno, ktery chci, ale nemam dost casu se mu venovat, takze mam jineho psa. Je to zrovna pripad plemene, ktere vypada drsne, ale pokud ho zmlatite, tak jste to dozivotne pokazil – vlci duse a duvera je krehka vec. Ale panelaku bych se nebal, jen je obtizne a nezbytne ho naucit byt sam. Pokud budete v panelaku s nim, doprejete mu pohyb a zamestnani pro hlavu – musite ho unavit a fyzicky je to dost obtizne (plemeno ktere v testech ubehne 100 km za 8 hodin, pak si 10 hodin dachne a muze znovu), tak bude stastny.
          Podle meho je rozsirenym omylem, ze psovi staci zahrada a muze na ni byt zavreny porad. Neni o metrech ctverecnich, ale spis o tom, kolik casu mu venujete a – tohle moudro neni z me hlavy – jestli prochazky jdete prezit, nebo prozit.

      2. Myslel jsem, že bojová plemena jsou ta, kerá byla vyšlechtěna za účelem použití v hazardním průmyslu, kde lidé sází na výsledek souboje psů mezi sebou, nebo psů s jinými zvířaty.
        Měla by to být obdoba psů loveckých, tažných, služebních, pasteveckých společenských…
        Je to jinak a ačkoli se výše uvedené názvy skupin plemen bz poblémů používají, u bojových to je špatně?
        Proč?

        1. Ostatně jako bojový pes začínal i Bílý tesák.

        2. Co je a co není v ČR bojové plemena určuje zákon od zdiskreditovaného opilce Kořistky toho času myslím za US-DEU. Je to zprasenina, která s kynologií nemá vůbec nic společného. Takže mezi bojová plemena je zařazen třeba rhodéský ridgeback což je lovecké plemeno (mimo jiné na lov lvů). Důvod jeho zařazení na seznam je ten, že jeho předchůdce (je to mladé plemeno) se používal také na lov otroků. No a tady přichází překvapení, způsob lovu tohoto psa není skolit kořist, nýbrž kořist dostihnout, zastavit (třeba toho lva obklíčí smečka) a hlídat dokud nepřijde lovec s flintou a kořist nezastřelí. A na otroky se používal právě z tohoto důvodu, protože mimo jiné ten pes pokud není donucen (zpravidla útokem na něj), tak nekouše. Člověka zastaví a nepustí ho na krok, vyštěká ho, ale neroztrhá, on takovej zakousnutej otrok moc práce neodvede, takže bylo žádané, aby byl dostihnut, „uloven“ a zároveň nepoškozen. Takže označení bojové plemeno je dosti diskutabilní, ne-li úplně mimo.

          1. Vzhkedem k tomu, jak to chodí ve Švejkolandu, tak bych se nedivil, kdyby roztřízení plemen dělal úředník „od zeleného stolu“ na základě nějakého snadno měřitelného parametru (výška, váha).
            Potom bude bulteriér jako neškodný ratlík a chrt Greyhound bude ostrý zabiják :-)

            1. Bullterieri se pouzivaji i na canisterapii. Jeho problem neni agresivita, ale sila kterou vas pripadne kousne.

              1. co se tyce bullterieru, pitbullu a podobne.
                1. maji v drtive vetsine nulovou agresivitu k lidem, nejvetsi nebezpeci od normalniho pitbulla k cloveku je to, ze ho ulize k smrti (coz je logicke, protoze pitbul ma stisk, ktery drti kosti a jak se jednou zakousne, nepovoli. Takze v prubehu slechteni byli psi se sebemensim naznakem agresivity k lidem nekompomisne utraceni) .
                2. maji v drtive vetsine snizenou toleranci k cizim dospelym psum (coz je logicke vzhledem k tomu, ze jsou slechteni na zapasy). At si rika kdo chce co chce, to riziko tam je.
                3. neciti skoro nic (klasicky – klidne si me panicku podrbej, kdyz ti to udela dobre, ja to nejak vydrzim). Coz je problem s motivaci, musi se pres pamlsek. A taky problem s trestem – i kdyz ho zmlatite, neciti to.
                4. jak ho nekdo zkurvi a odboura blok jit proti cizim lidem nebo diteti, neni sance ho zastavit. Ovsem toto uz neni puvodni plemeno, je to zkurvena zruda = 100% chyba majitele.

                tzn. mit tohoto psa znamena venovat se mu na plny uvazek a mit ho zvladnuteho do nejjemnejsich detailu vcetne vsech jeho specifik, aby nezakousl prvniho vystekavajiciho ratlika, co mu poleze na nervy. Vsichni lidi, kteri si pitbulla poridili v mem okoli, jsou presne tito lide, kteri to plemeno znaji a davaji mu vsecko, co potrebuje. Ale vzdy se najde nejaky debil, jako vyjimka z pravidla…

  6. Pejskaři pejskaři …
    Snad každá moje cesta parkem se neobejde bez pejskaře, který štěká na svého čokla (ironie, co?). Já fakt nechápu, na co si lidi (zejména obyvatelé bytů, bez zahrady) pořizujou psy. Každý pobyt mimo domov delší než několik hodin (nebo den, dva s hodně trénovaným psem, nevím, nejsem expert) je problém. Kam s čoklem? Pro mládé, nezahypotékované: každé stěhování se psem do nového podnájmu je problém, spousta majitelů to prostě nehodlá riskovat (a já je úplně chápu). Kdyby mi podnájemník navíc řekl, že psa nemá, a pak mi ho do bytu (v souladu se zákonem, žel bohu) stejně natáhl, tak si stejně vymyslím důvod, proč ho vyrazit. Zvyšuje to životní náklady. Narozdíl od dítěte to nikdy nebude samostatné. Nenahradí mezilidský kontakt (nejlepší jsou mentálové, co budou s naprosto vážnou, misantropicky-sentimentální tváří tvrdit, že pes je lepší přítel než člověk). Kurva proč :D

    1. … že pes je lepší přítel než člověk. Kurva proč :D
      Protoze neodmlouva, nehodnoti, nenadava, neradi, proste te jen vyslechne. Navic je rad, ze prijdes domu i kdyz je to pozdeji, nez jsi slibil. Vyciti, kdy mas naladu jit ven a kdy chces klid…

      1. Hm, mně z toho popisu vychází, že to si rovnou domů nemusím pořizovat nic a mám klid :D Nebo jdu s kámošem na pivko, když se nám to oběma hodí, a nemusím po něm v mezidobí uklízet hovna a krmit ho a venčit ho :D

        1. Odpoved byla na otazku proc je lepsi pritel, nez clovek.:-) Dobre je, ze vas nikdo nenuti si psa porizovat. Shrnul bych to asi takto:
          * Pokud nevite proc, psa si neporizujte.
          * Pokud se rozhodnete si psa z nejakeho duvodu poridit, zjistete si o plemenu vse co muzete od _vice_ chovatelu a pokud nejste schopen nebo ochoten naroky splnit, psa si neporizujte nebo vyberte jine plemeno.
          * Pocitejte s tim, ze pes zije +-15 let, pokud je realny predpoklad, ze se mu nebudete moci po tuto dobu venovat, psa si neporizujte.
          * Pocitejte s tim, ze vas to bude stat penize – hodne penez – Porizovaci cena je jen prvni investice, bude chtit zrat kazdy den a veterina bude take neco nemalo stat (celkove urcite vic, nez puvodni platba za stene)
          * Pes je omezeni pri cestovani, dlouhodobe nemoci sluzebnich cestach atp. (Ubytovani, dopravni prostredky, ockovani, karantena …)
          * Pes vyzaduje vas cas _kazdy_ den.
          * Pokud porizujete psa detem, pocitejte s tim, ze vetsi cast pece a casem vsechna bude na vas (ony se deti stehuji, nebo studuji atp.)

          Neni to vycerpavajici – pes vas muze rozhadat se sousedy, lidi vas budou kontrolovat, zda po nem uklizite, cast lidi se psu boji a reaguje neprimerene…
          Spousta duvodu, proc si psa neporizovat, pokud si ho presto poridite je to zavazek na hodne let.

    2. Protože nejsou jen „mladí a nezahypotékovaní“ (ve smyslu dospělí). Pro děcka je pes skvělý v tom, že je učí zodpovědnosti. Pro staré lidi (zvlášť pokud zůstanou sami protože partner umře) je to dobré, protože pořád mají někoho s kým jsou, musí se o něj starat (ano, to je ta nesamostatnost). Nutí je to jít třikrát/čtyřikrát denně ven a tak dál.

      Jenže na tomhle webu je to zhruba totéž téma jako cyklisti. Je jedno kolik jich je normálních (a nepotkáte je protože se neúčastní dementích cyklojízd, neblokují pruhy, nejsou „angažovaní“ v debilních spolcích), vidět jsou magoři co si pořádají cyklojízdy, zabírají magistrály, a v oblečcích jak na Giro ujedou těch svých 7 km k hospodě aby se tam poprasili, a pak se motali zpět. Čehož se zase chytnou jiní asociálové, kteří pro změnou hážou machry jak se jim podařilo nijak neškodícího a nezavazejícího týpka poslat na zem, protože jsou „drsní“.

      1. No, ten argument u těch starších lidí jakž takž chápu, ono se blbě seznamuje s jinejma lidma po smrti partnera, když je člověk rád, že sejde schody. U dětí moc nevím, jak je to učí zodpovědnosti, jako při pravidelném hlídání se o něj starat? To asi ok, akorát by mě to fakt nenapadlo jako první varianta, kdybych se svoje děcko snažil naučit zodpovědnosti :).

        K druhému odstavci – mě osobně samozřejmě štvou jen nenormální, tj. co po svých psech neuklízejí venku, nebo si je nastěhujou do paneláku a nenaučej je neštěkat/nevýt apod. a pak to otravuje sousedy. Do ostatních mi naprosto nic není, komentář byl spíš o tom, že nechápu tu sentimentalitu, s jakou si pořídí zvířátko, které jim maximálně tak zkomplikuje život. Třeba takové děcko je určitě ještě větší řehole, ale zase z něj třeba jednou něco vyroste, něco v životě dokáže a navíc se o vás ve stáří postará. Pes určitě ne.

  7. Pánové, nerozumím jak můžete právě Vy, na tomto serveru, brojit za omezování něčích práv… pomůžou psychotesty nebo bodový systém ve vymýcení pirátů silnic? Nebo hysterie kolem zbrojních průkazů a otravování s psychotestama a dalším omezováním – vždyť teď hlásáte a obhajujete to samý, co Vám v jiných případech vadí! Všechno je o lidech, o jednotlivcích… Jestli bude někdo prasit nebo se chovat jako kokot v autě, se zbraní, se psem, na kole, žádná restrikce proti zbytku populace tomu nezabrání ani tomu nepomůže. Jeden kokot se zbraní, psem autem, to posere všem. Nenavážejte se do všech psů a pejskařů kvůli jednomu blbcovi ve vašem okolí. My áme psy, hlídací a doufám že i kousací, když by na to přišlo, ale v životě po nás nikdy nikde nezbyl ani malej bobek, pes je vycvičenej, poslouchá… Ale vy už evidentně máte názor, že je třeba všechny zakázat – to jste muslimové nebo co? Váš názor zřejmě nezměním, jen prosím používejte hlavu.

    1. Nevim presne nac reagujete, ale pokud na clanek tak bud jsem cetl prilis mezi radky nebo jiny clanek. Autor podle meho spis poukazuje na to, ze se stal pruser a vohnouti opet vriskaji po regulaci a omezovani.

  8. Sama mám psa (malého vořecha), ale plně souhlasím s tím, že drtivá většina majitelů psů jsou totální vypatlanci. Náš pes byl odmalička držený zkrátka – nesmí na nikoho skákat, nikoho obtěžovat, nesmí žebrat jídlo, nesmí do ložnice, do obýváku (a už vůbec ne se drápat někam, kde sedáme nebo leháme my lidé), zkrátka se k ní chováme jako ke psovi a ne jako k plnohodnotnému členu rodiny (je to domácí zvíře, není to člověk!). Je to ale hodná a poslušná fenka – chodí u nohy, poslechne na slovo a i přesto ji vodíme většinou na vodítku, protože chápeme, že ne každý člověk ví jaká je a může se jí bát. Sebereme každý bobek, ať ho položí kamkoliv (ano, i na trávníku a jiných plochách, kde „se to nemusí“ jak mě nejednou poučoval jiný ležérní pejskař).
    Máme taky malého ročního chlapečka a proto chodíme velmi často na dlouhé procházky. Nespočítám, kolikrát jsem už kolenem nabrala psa, který po mě skákal a majitel se nenamáhal si ho odvolat. Nespočítám, kolikrát jsem viděla majitele jak drží v ruce ostentativně pytlík na bobky, ale samozřejmě nikdy žádný nesebere, protože se (jaká náhoda) vždy dívá zrovna jinam, když jeho miláček kálí. Vrcholem bylo, když se na nás přiřítili dva velcí psi, poskakovali kolem, doráželi a majitel na to z dálky hleděl a neudělal vůbec nic. Když jsem na něj zařvala ať si ty dobytky okamžitě zavolá, že tu mám malé dítě, tak mi bylo ledabyle odpovězeno: „Hele paninko, klid, jo? Klid…“ a dál nechal psy dělat co chtěli. Tato příhoda byla pro nás poslední kapkou a už jsme se též vyzbrojili..

    Vůbec, ale vůbec se nedivím lidem, kteří psa nemají, že jsou na pejskaře nas-aní. Je to opravdu chátra. Špinavci, co neseberou lejno, dementi, co nechápou, že lidé nepovažují jejich zabláceného čokla za roztomilého a už vůbec je neoblažuje, když jim poskáče oblečení, nebo když se pes velký jako tele motá kolem jejich malého potomka. Zrovna tak malá plemena jako jorkšíři dokáží být nesnesitelně otravná a vůbec ne kouzelná, jak si mnozí majitelé naivně myslí. Bohužel i v mém okolí je většina psů nevychovaných a setkávám se i s tím, že suplují děti. Smutné.. Až nás naše hafana opustí, už psa nechci. Dlouholeté spolužití s komunitou pejskařů mě z toho prostě definitivně vyléčilo.

  9. V Kanadě už zbrojáky na pse majó. Teda na pitbule v Montrealu, vod zétřka.
    Tons of pit bulls may be euthanized in Montreal next week due to ban http://www.huffingtonpost.com/entry/help-support-save-rescue-pit-bull-ban-montreal_us_57ed8482e4b024a52d2dfb97?ncid=engmodushpmg00000004 via @goodnews
    Ve stručnosti, v Montrealu je zakázaný kupovat nebo dostat pitbula. Gdo už ho má, musí ho nechat vočipovat, vykastrovat, donýst výpis z trestního rejstříku a zaplatit extra $150. Jinak mu ho zeberó a utratijó.
    Celý to začalo, dyš pes roztrhál ženskó. Ten pes ale býl – boxer. Jo, demokracia.

Komentáře jsou uzavřené.

D-FENS © 2017