Zbraňo knedlo zelo

Featured Image

Novela zákona o zbraních doputovala velmi tiše a nenápadně sněmovnou do třetího čtení, v němž byla schválena poměrem 93:35. Užiteční mediální idioti teď střeží demokracii před Putinem a na domácí prznění ústavních práv nemají čas. Politici zase úspěšně odklonili pozornost nečekaným odporem vůči Bruselu a jeho snaze bojovat proti terorismu pomocí odzbrojení bezúhonných občanů.

Protože známe své pappenheimské, o práva střelců v tomto případě pravděpodobně vůbec nešlo, píše ve svém článku DanielX. Ze stejných důvodů hledím s krajním podezřením na část právě protlačené novely, která má umožnit policistům odebírat zbraně a provádět domovní prohlídky bez povolení.

Když loni v únoru legálně ozbrojený „střílející šílenec“ zmasakroval hosty restaurace Družba v Uherském Brodě, bylo nad slunce jasnější, že se stanou dvě věci. Jako první bude spuštěna hysterická mediální protizbraňová kampaň, plná neuvěřitelných blábolů o společenské hrozbě. Ve druhé fázi interesantní téma uchopí političtí prostituti, přivlastní si ho a pokusí se na něm zviditelnit jako ochránci občanů před militantními podivíny. Oboje se splnilo měrou vrchovatou a výsledkem je obvyklý, ryze populistický potrat, „řešící“ věci dávno vyřešené a hlavně fungující. K tradičnímu folklóru patří rovněž nezbytné přisypání do policejního měšce na výbavičku, která konečně zajistí dokonalou ochranu – policistům.

Po zlínském kraji tak krouží nová, skvěle vyzbrojená komanda, připravená pomáhat a chránit. Skutečnost, že obyvatelé tohoto žírného samosprávného celku mají zhruba stejnou šanci sejít ze světa po zásahu meteoritem, jako střelou dalšího legálně ozbrojeného šílence, nehraje žádnou roli. Bohužel na křišťálové koule pro zásahovky už nezbylo, takže pokud se ocitnete v nesprávný čas na nesprávném místě neozbrojeni, zaměstnanci policejního cirkusu pro vás udělají zase jen to, co vždycky. Oblečeni do igelitu obtáhnou vaše ostatky křídou.

Vlastnictví zbraní vyvolává tím větší emoce, čím menší představuje společenský problém. Nenápadná a mimo střelnice tichá komunita nekonformních individualistů vzbuzuje podezření právě svou obtížnou uchopitelností. Není je vidět ani slyšet, nejsou potetovaní hákovými kříži, nemají holé lebky, neřvou po ulicích „nic než národ!“ a nežádají evropské dotace. Chtějí jen, aby jim všichni dali pokoj. Uznejte sami, že to je víc než dost důvodů k obezřetnosti a apriorní nedůvěře. Průměrný občan, nazvěme ho pracovně Franta Jetel, si naprosto oprávněně večer v hostinci po shlédnutí zpráv TV Nova klade řečnickou otázku: „Proč si teda vlastně ty pistole kupujou, když nechtěj střílet Cikány, Židy ani sociální demograty?“

V takové atmosféře nelze očekávat racionální chování a to také zcela absentuje. Nahrazuje ho populismus, nekompetentnost a prostá blbost. Odpor menšiny rozumných, v čele s poslankyní Černochovou, nemohl zabránit tradičnímu vítězství spolku přátel močení na ústavní práva občanů.

Přestože v průběhu legislativního procesu z novely některé cypoviny vypadly a pokus zmr. Gabala o povinné psychotesty byl odražen, velmi kontroverzní odstaveček prolamující ústavní právo na nedotknutelnost obydlí v zákoně zůstal. Dává řadovým policistům právo dle vlastního uvážení okamžitě zabavit zbraň člověku, o němž se budou z nějakých příčin domnívat, že jeho zdravotní stav představuje riziko a v případě nutnosti kvůli tomu vstoupit do jeho obydlí. Bez razítek, bez obtěžujících cárů papíru, na základě pouhé vlastní úvahy. Zde pro ilustraci přikládám záznam pátečního jednání sněmovny, opravdu stojí za přečtení.

Buzerační potenciál tohoto ustanovení je obrovský. Zcela zastiňuje nečekaně osvícené vynětí laserových zaměřovačů ze zakázaných prvků a zrušení totalitního paragrafu o zabavování zbraní v době ohrožení státu. Na první pohled nevinně vyhlížející odstavec zdánlivě „zaceluje díru“ v zákoně. Franta Jetel mu jistě zatleská, protože sdílí oblíbené heslo orgánů činných v trestním řízení, že „kdo nic neudělal, nemá se čeho bát.“ Jak v záznamu z jednání sněmovny zcela správně argumentuje poslankyně Černochová, policie má dostatek možností, jak podobné případy řešit v rámci stávajících kompetencí. Přímo se nabízí například institut „krajní nouze“.

Na svůj nadšený souhlas s buzerací těch druhých si občan Jetel zcela jistě ani nevzpomene, až u něj takhle jednou v pátek večer, zrovínka před honem zazvoní policajti a seberou mu brokovnici i s malorážkou, protože se jim jeho mstivá exmanželka svěřila, že je poslední dobou nějakej divnej. Může si pak po víkendech opakovat slova poslance Tejce, že „těch 14 dní to přece každý beze zbraně vydrží zatímco se bude zkoumat, jestli je divnej, nebo není. Dokázat, že není, bude samozřejmě na něm. Během čekání na rozhodnutí byrokratů se bude moci místo lovu bažantů věnovat třeba cyklistice. Ta je dostatečně konformní, televize i politici jí podporují a lze při ní zmrzačit sebe i jiné naprosto v souladu se společenskými trendy.

Poslanec Váňa zase tvrdí, že „policie bude k zajišťování zbraní sahat jen zcela vyjímečně“ a „zneužití se neobává, protože policisté přece dokážou falešnou snahu o kriminalizaci rozeznat.“ Mluvčí ministerstva vnitra Korbel nasazuje ještě větší kalibr: „Pokud by policista zneužil svého oprávnění, dopustil by se trestného činu. Osoba, které budou zbraně zajištěny, si vždy bude moci podat stížnost.“ Poslanec a expolicista Schwarz nám pravděpodobný přístup policie osvětluje velmi transparentně: „Rád obětuji trochu demokratických práv a svobody na úkor bezpečnosti.“ „Vstup do objektu je pro mne jako pro bývalého policistu dobrá věc, pokud jím odhalím psychicky labilního člověka.“„Jestli přijde mstivá exmanželka, tak ji musím poučit, že sice k bývalému manželovi půjdeme, ale že pokud se udání neprokáže, tak naopak s obviněním nebo pokutou na krku může skončit ona.“

Zejména myšlenkový tok poslance Schwarze stojí za zapamatování. Lehkost s jakou obětuje svobody a práva druhých ve jménu imaginárního „bezpečí“, je přímo fascinující. Jak asi budou jeho bývalí kolegové „odhalovat psychicky labilní jedince?“ Mají zřejmě nějaký tester podobný alkoholovému – pašík si prostě foukne a už ho budou balit do kazajky. Také se vyloženě těším na prokazování úmyslného křivého obvinění z podivínství. Jen se divím, že tento přírodní talent není členem KDU-ČSL, prosazovaní totalitních praktik je především jejich parketa.

Velmi by mne zajímalo, z čeho vychází zjevně bezmezná důvěra koaličních poslanců v nadpřirozené morální, lidské a odborné kvality řadových policistů. Takový předpoklad by nebyl odůvodněný ani u vyšších důstojníků Armády spásy, natož u spolku proslaveného vším možným, jen ne neúplatností, morální integritou a profesionální zdatností. Na soulad tohoto paskvilu s ústavou se zákonodárci zeptali státních zástupců. Naprosto překvapivě obdrželi kladný posudek. Czechia je prostě země orgánům zaslíbená. K úředníkovi z Prdelákovic šmejdícímu nám po baráku kvůli kouři z komína, si už brzo přidáme dvacetiletého strážmistra s půlročním kursem základů práva a první pomoci, jenž na něčí udání přijde domů k sprostému podezřelému pro legálně drženou zbraň.

Čtenářům D-FENSu samozřejmě netřeba připomínat, že jakoukoliv obdrženou buzerační pravomoc začne policie zneužívat prakticky okamžitě. Tento scénář hrozí zejména v případě, že zasahující policista použije už legendární „mozkové myšlení“. Majitelé zbraní mají tedy na rozdíl od sněmovních mimoňů mnoho důvodů se domnívat, že nová pravomoc bude zneužívána některými policisty úplně stejně, jako ty stávající. Základní Murphyho zákon zní: „Co se může pokazit, to se taky pokazí.“ Dát do ruky represivní státní složce, jež už mnohokrát prokázala neschopnost zabránit četným excesům svých členů, další klacek na slušné lidi bez jakékoliv pojistky, je přesně to, co tahle země potřebuje jako sůl.


 

08.05.2016 Lulina


Související články:


12345 (273x hodnoceno, průměr: 1,16 z 5)
14 942x přečteno
D-FENS © 2016