Zbraně patří do ruky pouze policejním profesionálům

Featured Image

Zbraně patří do ruky jen policejním profesionálům, protože jsou perfektně vycvičení, absolvovali psychotesty a disponují vysokou mírou sebeovládání!

Média nám pravidelně přinášejí zprávy o tom, jak si civilní osoba ublížila při manipulaci se zbraní. Má to různé varianty. Majitel zbraně se neopatrné manipulaci postřelil. Majitel zbraně při neopatrné manipulaci střelil někoho jiného, ideálně dítě, nejlépe vlastní, protože o tom se skvěle píše. Dítě se zmocnilo zbraně a někoho střelilo, ideálně jiné dítě, aby to mělo mediální grády, klidně tři děti za sebou. A tak dále, se stále stejným závěrem: Držitelé zbraní jsou nezodpovědní, nepřiměřeně hazardují se zdravím svým i jiných už jen tím, že mají zbraně doma nebo při sobě, nejsou schopni zajistit jejich bezpečnost. Zbraně v civilních rukou tak představují ohromné riziko pro nevinné lidi a držení zbraní civilisty by se mělo zakázat, protože natolik nebezpečné věci patří do ruky pouze policejním profesionálům, kteří disponují dostatečnou mírou výcviku i sebeovládání, aby se zbraněmi zacházeli bezpečně. To jsou pak ty kampaně s prostřeleným medvídkem a všechny tyhle přehnané emocionální sračky, které nejsou k ničemu jinému dobré, než braní zbraní lidem pod falešnou záminkou.

Na palubě letadla Airbus s premiérem Andrejem Babišem na palubě došlo v úterý ještě před odletem z Bruselu k výstřelu z pistole člena ochranky. Ke ztrátám na životě ani významným škodám na státním majetku nedošlo.

Pistole údajně patřila přislušníkovi Babišovy ochranky. Na palubě vojenského stroje totiž není ochranná služba oprávněna mít zbraně u sebe, proto je před startem musí odložit do k tomu určené schránky.

Novinky popisují, že k incidentu došlo takto: „Při kontrole zbraně vytáhl zásobník, v nábojové komoře však zůstala střela a zřejmě při ráně jistoty došlo k výstřelu.“

Někdo sice může polemizovat o míře skutečné společenské nebezpečnosti fyzického útoku na Andreje Babiše, zejména pokud má rád toastový chléb, ale obecně lze tvrdit, že bezpečnost ústavních a vysokých státních činitelů představuje významný společenský zájem. Pod vlivem televizních seriálů a zpravodajství by se člověk mohl oprávněně domnívat, že ochrana nejvyšších státních představitelů bude logicky svěřena těm nejlepším ochráncům. V našem případě, že elitního agenta bude chránit skutečně elitní agent, který se ani ve snu nepokusí o sestřel vládního speciálu zevnitř.

Nicméně logická očekávání občana a skutečnost se ocitají velmi často v rozporu, jak vidno.

S tím výcvikem a sebeovládáním to asi také nebude tak horké. Popis události z Novinek nasvědčuje, pokud mu můžeme věřit, že policejní profesionál měl v bezpečné manipulaci se zbraní určité rezervy. Kontrola, evtl. vybití zbraně, v tomto případě nejspíše samonabíjecí pistole, se totiž pozestává z následujících úkonů:

  1. Vyjmutí zásobníku (tedy odstranění zdroje munice)
  2. Stažení závěru dozadu
  3. Vizuální kontrola nábojové komory, zda v ní není náboj
  4. Eventuálně „rána jistoty“, která však nedává smysl, pokud body 1-3 byly provedeny správně.

Tyto úkony je třeba provést přesně v tomto pořadí. Je to pravděpodobně nejzákladnější úkon při zacházení se zbraní a proto je s ním konfrontován každý žadatel o zbrojní průkaz během zkoušky. Kdo tento úkon nedovede správně provést, ten by pravděpodobně vůbec neměl o nakládání s nějakou palnou zbraní uvažovat, protože tento úkon je nezbytné bezchybně zvládat.

Je prakticky vyloučeno, aby při takto prováděné kontrole zbraně „v nábojové komoře zůstala střela (sic)“, jak uvádějí Novinky, protože stažením závěru dozadu současně dojde k vyhození náboje stejným mechanismem, jako jsou vyhazovány vystřelené nábojnice při pracovním cyklu během střelby. Ten vám pak možná spadne pod nohy, což nevypadá moc pro, ale pořád je to lepší než nechtěný výstřel. To by však nenastalo za té okolnosti, že by měl mechanismus vyhazování závadu, a proto je nutné se při kontrole vybití zbraně po stažení závěru dozadu podívat výhozným okénkem dovnitř, zda se tam nenachází náboj. Jinými slovy, nestačí jen tak zaverglovat závěrem jako to dělají ti úžasní policisté v bedně v modrém pornu celý večer, a pokud to tak uděláte u zkoušky a komisař si toho všimne, tak vás taky vyhodí.

Jak si nejsnáze přivodíme výstřel při kontrole zbraně? Záměnou bodů 1 a 2, tedy stažením závěru vzad ještě před vyjmutím zásobníku. Za to se taky od zkoušky bez pardonu vyhazuje. Tohle je tak trochu inherentní bezpečnostní chyba mechanismu většiny samonabíjecích pistolí, ale jinak to nejde. Výrobci zbraní na to reagují různými prvky vizuálního managementu jako výstražníky, ale tato zařízení nejsou moc populární.

Existují taková jednoduchá zařízení, která jsou určena právě k eliminaci zbytkového rizika v prostředích, kde se vybíjejí zbraně. Jmenuje se to „vybíjecí zařízení“ a je to v podstatě silnostěnná trubka vyplněná nějakou hmotou, ve které projektil rychle ztratí hybnost. Třeba pískem. Hodí se to tam, kde se obtížně hledá bezpečný prostor, tedy třeba v interiérech, na střelnicích a tak se divím, proč si profesionálové na bezpečnost nepořídili tuto věc do jejich francouzského letounu.

Poté, co bylo letadlo zasaženo palbou policejního profesionála, odmítl pilot letět, dokud nebude prověřen stav stroje. Armáda byla požádána o vyslání náhradního stroje, legendárního křápu Bombardier Challenger z Havlových dob. Stroj však mohl být přistaven nejdříve za šest hodin. Doufejme, že nás při tomto stavu armádní připravenosti nenapadne nějaké nepřátelské vojsko, a pokud ano, tak že toto vojsko bude pohybovat dostatečně pomalu, aby jej bylo možno zastavit ještě před Prahou. Vítány jsou pěší jednotky, maximálně jezdci na slonech.

Sestřely letadel zevnitř mají v české historii pevné místo. V devadesátých letech došlo k nechtěnému výstřelu na palubě letadla Tupolev Tu-154, kterým se přepravoval ministr vnitra Baudyš. Projektil proletěl podlahou prostoru pro cestující, zasáhl palivovou nádrž a její obsah začal unikat do prostoru pro zavazadla. Letadlo muselo nouzově přistát. Některé zdroje tvrdí, že se zbraň nacházela v držení samotného Baudyše, který měl ke zbraním pozitivní vztah. Policejního profesionála by to neomlouvalo ani tak, protože neexistuje žádný racionální důvod k tomu, aby svěřoval nabitou zbraň do cizích rukou.

Snad je to jen můj dojem, ale mám pocit, že policejní profesionálové i s jejich dokonalým tréninkem přistupují ke zbraním lehkovážně v míře, jakou by civilní uživatel netoleroval. Jako příklad poslouží policejní blb, který si na airsoftovou akci donesl „plnotučnou“ zbraň, kterou následně v lese ztratil. Tam ji našel jiný retard, údajně také policista, který ji považoval za airsoftovou a jako takovou ji také použil, přičemž střelil jiného účastníka do hrudníku. To se skoro vymyká běžnému chápání, říkáte si, jak blbý musí asi člověk být, aby něco takového udělal.

Ale jinak jsou to samozřejmě perfektně trénovaní profesionálové, kteří prošli náročnými psychotesty.

Dobrá zpráva? Nešťastná náhoda existuje! Není pravda, že všechno špatné udělal někdo schválně a patří za to potrestat. „To je náhoda, to se stane“, komentoval to chráněný agent. Doufejme, že tento přístup Andreji Babišovi a jím ovládaným médiím vydrží, až se stane nějaká nešťastná náhoda civilnímu držiteli ZP a rozjede se další kampaň proti civilním držitelům zbraní, ve kterých jím ovládaná média tradičně excelují.

 


01.06.2019 D-FENS


Související články:


12345 (263x hodnoceno, průměr: 1,05 z 5)
16 830x přečteno
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!