Zažil jsem město jinak

Featured Image

Rozhodl jsem se obětovat něco málo času a zašel se podívat na slavnost jménem Zažít město jinak. O zážitek se zde krátce podělím.

Vzhledem k pořadatelům a partnerům akce, kupříkladu Auto*mat, Nadace rozvoje občanské společnosti, Nadace partnerství a dalším podobným bylo jasné, že se bude jednat o hodnotnou a politicky nezávadnou zábavu plnou lásky, míru, porozumění a poučení. Na výběr bylo nepřeberné množství lokalit nejen v Praze, ale i v různých koutech naší krajiny. K mému překvapení se tato slavnost nekonala ve všech krajských městech a to včetně Brna. Tamní náměstek Hollan se asi ještě nevzpamatoval z vyhazovu z knajpy a zapomněl to nechat zcela spontánně zorganizovat.

Já si k návštěvě vybral pražský Karlín, měl jsem to nejblíže a program sliboval leccos. Pro místa neznalé, Karlín byl do revoluce tovární, dříve i přístavní čtvrtí, kde se fabriky mísily s obytnou zástavbou. Nikdy neměl dobrou pověst. Když zkrachovaly místní fabriky, zbyla už jen špinavá čtvrť plná nepřizpůsobivé menšiny. V počátcích revitalizace paradoxně pomohly povodně v roce 2002, které budovy v nejhorším stavu strhly i bez nutnosti vyřizovat papírování, urychlily rekonstrukce a odplavily značnou část nepřizpůsobivé populace asi až do Ústí. Nyní se Karlín mění v administrativní centrum plné nových kancelářských budov, původní domy jsou opravovány a s přílivem lidí tu taktéž roste drobné podnikání. Vypadá to tu rok od roka lépe. Ale prosperity už je zřejmě na místní poměry dost, tak se město rozhodlo přistřihnout ji křídla další fází dopravního zklidnění – parkovacími zónami.

Celá slavnost se konala na úseku asi 150 metrů v ulici mezi obytnými domy, ze které, až na pár rebelů, byly vyklidněny auta někam do pryč. Přítomno mohlo být cca 250 lidi, část z nich na mne působila dojmem, že tam musí být. Na chodnících a parkovacích místech nyní stály všemožné stánky, v čele ulice bylo postaveno pódium. Výsledkem byla zablokována celá ulice tak, že se tam pořádně nedalo projít. Vzpomněl jsem si v na argument při rušení parkovacích míst, že tam kvůli autům nemohou projet složky IZS. Ten den by neprojel ani hasič na kole.

Průzkum sousedského setkání jsem začal hned tím nejlepším – od pódia. Probíhala tam performance skupiny umělců, která měla evokovat módní přehlídku. Po přehlídce stejná skupina předvedla naprosto psycho vystoupení, z čehož mi v hlavě utkvělo vykřikování nesmyslných slov, mávání s kartony obsahující vymyšlená slova a hlavní protagonista předvádějící šňupání koksu. Obzvláště pro přítomné děti to muselo být velmi poučné, poněvadž vystupující k tomu všemu vypadali, jako když zapomněli, že prague pride už dávno skončila.

zmj_pride

Možná jsem to nepochopil jen kvůli hladu, tak jsem se začal shánět po něčem k jídlu. Po vyškrtnutí nabídky všech pokrmů s označením bio, eko, fairtrade a podobných mi toho už moc nezbylo. Burger jsem zamítl při pohledu na proces přípravy. Tip pro kuchaře, maso vypadá lépe, když na něm není napadané listí. Celkem rozumně vypadaly grilované klobásy, ale to moc nemusím. Ještě se nabízela možnost připravit si jídlo svépomocí. Uprostřed křižovatky se nacházelo ohniště umístěné na deklu od kanálu, kolem byla vyskládána lehátka a k disposici byly napichováky na opékání buřtů. Tuto variantu jsem také zamítl, neměl jsem v rozumném dosahu zdroj buřtů živočišného původu a krom toho, ač nejsem přehnaný estét, příprava jídla nad fungujícím kanálem mne moc nelákala.

 

zmj_kanal

Když už jsem byl u toho jídla, sondoval jsem, co je v nabídce k pití. Počet stánků s vínem mě přiměl k zamyšlení, jestli jsem omylem nepřišel na vinobraní. Napočítal jsem 6 stánků s vínem, což tvořilo tak pětinu celkové nabídky zábavy. Svoji logiku to mělo, nalitý bych tu produkci na pódiu možná chápal. Dále se nabízelo čepované pivo do neekologických plastových kelímků, kafe a dnes oblíbené domácí limonády ze všeho možného. Svoji možnost využily přilehlé lokály a na již tak ucpaný chodník vystrčili židle a stoly. Aspoň zažili město jinak jejich štamgasti a projednou trávili den venku.

zmj_vino

Rozhodně nejoblíbenějšími byly stánky s různými tvůrčími aktivitami pro děti, tam byl docela nával. Asi proto, že o děti se staral přítomný personál a rodiče se mohli jít v klidu věnovat degustaci ke stánkům s vínem.

No a o moc víc tam toho už nebylo. Zaznamenal jsem tam zachmuřeně se tvářící sedící osobu s papírem před sebou nadepsaným „Báseň na přání“. Moc kšeftů očividně neměl. Dále se tam nacházel stánek s oblečením s příznačným názvem Bufet a další prodejci různých cetek. Litoval jsem absence slibované cyklodílny, chtěl jsem se tam zeptat, jestli by mi na kolo uměli namontovat motor.

zmj_bufet

 

Dojem z celé akce ? Přesně takový, jaký jsem čekal, nijak mne to nepřekvapilo. Rozhodně to nevypadalo jako akce, kterou si připravují obyvatelé v sousedství sami sobě, jak bývá občas prezentováno. Jednalo se o čistě aktivistickou akci schovanou za jakési sousedské setkání. Svědčila o tom i volba místa. Hned vedle je udržovaný park Kaizlovy sady, kde se sousedé mohou scházet (a také to dělají) místo toho, aby se povalovali na chodníku a silnici a nemusí si opékat buřty nad kanálem. Místní, pro které měla být akce údajně určena, byli nakonec biti nejvíc, museli přeparkovat svá vozidla a pak celý den snášet hluk z produkce a zápach z grilování a pálení dřeva. Salámová metoda pokračuje. Po zóně 30 a parkovacích zónách se připravuje další omezení. Vždyť podívejte se, vyhnali jsme auta z ulice a nic se nestalo, tak je můžeme vyhnat napořád. A o tom že se jednalo o sobotu, kdy tu chcípl pes, se zmiňovat nikde nebudeme. To není moje paranoia, oni se tím už ani netají.

Tak nashledanou příště, třeba u Vás v ulici.

 


18.06.2016 kunta_kinte


Související články:


12345 (215x hodnoceno, průměr: 1,21 z 5)
17 645x přečteno
Updatováno: 18.9.2016 — 21:54
D-FENS © 2016