Rallye Český Krumlov se stala konstantou mého života. Navíc se to nyní jmenuje Seat Rallye a já jakožto recidivující majitel seatů mám hned dvojnásobný důvod neponechat tento podnik stranou.
Bohužel, s každým dalším ročníkem jsem svědkem pomalého, nenápadného, ale přesto přítomného úpadku. Mění se trať, zkracuje se startovní listina a stupňuje se organizační chaos. Rallye už se dávno nepodobá tomu, co jsem zažil jako malej parchant, je to spíš nějaká organizovaná projížďka nesériovými auty před diváky a komerční podnik, podobně jako koncert Honzy Nedvěda na Strahově.
Před patnácti dvaceti lety byl na tuzemských tratích největší vodvaz Blahnův žigulík a více než dvě třetiny tvořily škodovky stotřiciítky. Tovární tým z Boleslavi se účastnil domácích soutěží a strachy rodil ježky, když se na startu objevil Jiří Sedlář se Škodou 130LR v barvách JZD Lukov. Trať rallye měla jednou tolik rychlostních zkoušek, byla asi o třetinu delší a subjektivně hodnoceno těžší. Nyní, kdy je stav techniky úplně někde jinde, zůstalo z původní trati jen jakési jádro reprezentované chronicky známými erzetami (Malonty, Soběnov, Zátoň), které se jezdí dva až třikrát po sobě. Z čeho tato soutěž čerpá koeficient tři, to je mi záhadou.
Z pohledu diváka pak kdysi vypadala účast na rallye tak, že jste přijeli k trati, někde u lesa zaparkovali auto, nalezli si nějakou pěknou zatáčku, podívali se na závody a plni dojmů odcházeli domů. Nyní absolvujete několik marných pokusů o zaparkování, jste konfrontováni s nejnižšími pudy různých ex-veksláků, autobazarních zmrdů a vytuněnců, které podobné podniky přitahují a kteří si myslí, že když mají drahé auto, že si mohou dělat co chtějí. Pak následuje davová scéna u zatáčky, kterou všichni obklopí doufaje, že je dostatečně ostrá na to, aby se v ní aspoň jeden jezdec vyboural. Poté, co se ukáže, že stabilita závodního vozu je mnohem větší než morbidní fantazie, se celá squadra rozjede na další místo. Na toto rozprchnutí obvykle potřebují asi třikrát více času a nervů, než kdyby se chovali aspoň trochu rozumně.
Marně se ptám, kdo to takhle dojebal. Já to nevím, možná to víte vy. V úvahu připadá hned několik subjektů. První mě napadají jezdci a jejich týmy. Komplikovanost trati smazává rozdíly mezi auty, když nějaký tým utratí deset mio za vůz specifikace WRC, pak pochopitelně chce, aby vyhrával. Z tohoto hlediska by bylo nejlepší, aby jezdil pokud možno po asfaltu a zatáčky jen sem tam, aby mohl využít vysokou maximální rychlost. Takové extrémy jako horizont nebo skok je lepší nechat na jindy. Ze strany pořadatelů je zase vidět maximální snaha to jezdům usnadnit. Například v Klatovech se letos místy solila (!) trať, abyto pánům neklouzalo.
Druhým podezřelým subjektem jsou Jihočeské matky, Spolek přátel vakuové pumpy a hnutí Calla a další podobné bandy ekozmrdů. Vyhledávají mediálně přitažlivé podniky a prohlašují je hlasem božím za neekologické. Argumentují dopady na přírodu a předkládají studie o tom, že jeleni mají během závodu tuhé bobky a žáby kuňkaj hrůzou. Dlouhodobým tlakem na veřejnost a starosty k trati přilehlých obcí dosahují úspěchů díky tlaku na očesání soutěže. Protože na Českokrumlovsku jsou všude možně „chráněné krajinné oblasti“ a „vzácné biotopy“, které nikdo nevyhlásil, třeba zahrada starýho Brůny, na které rostou květáky velké jako chladící věž, je třeba auta nahánět směrem dále od Šumavy směrem k Budějovicům, kde zřejmě žijou ropáci a to, co na Krumlovsku tak vadí, to je v ČB no problemo. Ne nadarmo je hlavní Jihočeská matka Kuchtová z Krumlova. Kde byly Jihočeské matky, když se rušila v jižních Čechách ROLA pro přepravu kamionů po železnici, díky čemuž se nyní valí kamiónová doprava přibližně v těch samých místech, co nyní vede trať rallye? Kde byla Kuchtová tuhle, když společnost ASA kousek od mého bydliště sesýpala kontejnery na tříděný odpad do jednoho vozu? Ale co, to jsou neproduktivní úvahy.
Třetím podezřelým subjektem jsou pořadatelé, že nedovedou tak populární podnik mediálně prodat a učinit ho pro zainteresované obce atraktivním. Měli by najmout nějaké zmrdy, aby to vykomunikovali strategii, identifikovali klíčové segmenty a našli řešení. Očesávání soutěže samo je zdrojem chaosu a vzniku ekologické zátěže. Je lepší rozptýlit diváky po osmnácti erzetách než po současných devíti, protože se jich sleze méně a nadělají tam menší spoušť. Dále není vysoce ekologické nechat auta cestovat do servisu z Krumlova do Českých Budějovic, protože najedou stovky kilometrů navíc. A tak dál.
Poslední, co mě zarazilo, bylo chování Seatu jako pořadatele. Předpokládal jsem, že soutěž použijí k propagaci nového vozu Altea, podobně jako loni použili soutěž k propagaci Cordoby a předloňský k propagaci Ibizy. Nakonec se v tom ocitl faktor vohnout. Prostě dealeři Seatu v JČ měli stát v řadě v Jelení zahradě a předvádět auta! To už je ten socialismus v Čechách tak daleko, nebo jsou tak líný, nebo snad obojí, že se jim nechce dělat kšeft?
Jen zvyk mě nutí účastnit se tohoto podniku. A jednou toho nechám. Není snadné se dívat, jak to jde do kytek.
Zdánlivě nesouvisejícím tématem je záležitost zvaná Cannonball race.
Řekněme si to rovnou. Partička asociálních zmrdů dala dohromady závod, který se za plného provozu pojede bez nějakých dalších bezpečnostních opatření po veřejných komunikacích. Cílem je, aby účastník, tedy zmrd v rychlém autě, co nejrychleji doprasil z bodu A do bodu B umístěnými napříč České Republiky, a pokud možno nezabil ani sebe, ani nikoho jiného. Organizátoři se schovávají za různé alibistické fráze a policie dělá, že to má pevně v rukou, ale všichni víme, že s tím nic neudělají.
Kdybychom odhlédli od případných důsledků, mohli bychom si myslet, že je to k smíchu. Něco jako když si koupíte gumový samopal a hned si začnete myslet, že jste zelený baret. Představa, že závodník je ten, kdo jezdí hodně rychle a s plynem na zemi, je veskrze infantilní. Podstatou automobilového sportu není rychlá jízda za každou cenu, ale hledání řešení rovnice, kde výsledek = f (technické limity, bezpečnostní rizika, Newtonovy pohybové zákony, kvalita vozu, kvalita jezdce). Protože organizátoři Cannonballu redukovali celou záležitost na rychlost, nezbývá jejich podnik než označit jako demonstrativní projev dunivé blbosti. Osobně se domnívám, že se jedná o další z operací skupiny Aj Kejda, tudíž sabotážní skupiny zmrdů a vohnoutů, kteří budou terorizovat na silnicích slušné lidi.
Osobně by mě zajímalo, co to organizuje za lidi. Mám zato, že se jedná o mimořádně zhovadilou smečku vytuněnců, vesnických nevyskákanců, kterým sperma tlačí na mozek a nějakých pseudoromantiků, kteří si pořád kolem dokola pouštějí Days of Thunder s hlavním hrdinou v podání Toma Cruise, který se naučil jezdit závody poháru NASCAR tím, že se čuměl na televizi. Ani o jejich automobilech nemám valného mínění. Nejspíš se bude jednat o plečky vyrobené ještě v době, kdy se jejich řidiči pohybovali pomocí bičíku.
Chci vidět jejich protažený xichty, až se z těch jejich pseudozávodních aktivit stane průser. Před případnými důsledky nelze zavřít oči. Když někdo vpustí na nekvalitní české silnice nekvalitní adolescentní řidiče v podivných autech, může očekávat pořádnou spoušť.
Taky si rád za volantem zablbnu. Radši se o tom nebudu šířit. Vezměme si příklad – chcete ujet úsek dlouhý pět kilometrů za tři minuty, ale jezdíte jej za tři minuty pět vteřin. Ať děláte s plynem, co děláte, je to pořád nejméně tři pět. Pak začnete pracovat na zlepšení, sebe i auta. Hledáte optimální stopu, zkoušíte to takhle, takhle a takhle, až na to přijdete. Napadají vás takové věci, jako že krátká řadící páka sice vypadá cool, ale vzhledem k větší síle k řazení, delší dráze ruky a podobně řadíte třeba o desetinu vteřiny déle a to při patnácti řazeních na etapě udělá vteřinu a půl. Takže si řeknete, že je třeba téma uchopit jaksi komplexně, vezmete třeba papír a začnete sepisovat, co všechno vás může udělat rychlejší. A to je ten okamžik, kdy přichází ke slovu myšlení závodního jezdce.
Ale jet z bodu A do bodu B s plynem na zemi? To zvládne jen blbé hovado, takové, co si vymýšlí všelijaký kanónbóly.
(Zatím nikdo nehlasoval)