Přestože se považuji za častého návštěvníka DF weblogu, nejsem s to nalézt adekvátní řešení s několika střety s městapem. Nebo lépe řečeno, nerad bych byl za vola a vohnouta, takže se raději chci utvrdit, že jsou mé myšlenkové výplody nikoli projevem choré mysli, nýbrž účinnou obranou proti zbytečnému orgánu městských parazitů.
FSM mám přečtenou, nicméně si nejsem stále jistý, jak situaci optimálně vyřešit. Problém se bude zdát možná na první pohled banální, nejde však o žádný flame ani o žádost líného čtenáře o koláče, jež bez práce nejsou. Spíše mi jde o potvrzení správnosti mého přístupu, nebo naopak o sdělení, že námaha moje veskrze marná jest, protože jsa vrták, uniká mi ta která patřičná souvislost důležitá či zákonitost antizmrdí.
Jsem pražák pobóchaný a cajzl co zpívá ,(jak by řekli mí přátelé z Havlovy uličky), a po Praze si vozím zadek takřka denně. Jezdím na hulváta. Otáčím auto do protisměru přes plnou, na semaforech oranžovou zásadně projíždím, v zatáčkách s maximální rychlostí 30 jezdím alepoň dvakrát rychleji, protože při mírné akceleraci mi auto na asfaltu do zatáček drží. Občas dost pospíchám, jsem v autě vzteklý, nesnášenlivý a nebývale sprostý. Co opravdu nenávidím je zácpa způsobená levým pruhem pro taxi a bus nebo vynucenou pomalou jízdou. Nesnáším sváteční jezdce, kteří nerespektují nepsané pravidlo, že i když nejde o rychlostní silnici, pomalejší řidič by se měl držet vpravo a ne jet stejnou rychlostí vedle jiného vozdila („za 900 metrů musím zahnout do odbočovacího pruhu, tak v něm raději zůstanu. jedu akorát a nejsem na dálnici, tak co.“) Serou mě řidiči, častěji však řidičky, kteří se při držení debilního telefonu u ucha omezí pouze na hovor a řízení věnují pozornost tak ze dvou procent. Štvou mě omezovači, bezohlední cyklisté, turisté přechazející mimo přechod v tu nejnevhodnější dobu, pokud možno ještě s významnými gesty na řidiče „halt, hände hoch!“, aby skupinka natěšených důchodců mohla přejít na červenou o půl minuty dříve. Mám pochopení pro rychlejší auta a řidiče, které vždy pouštím zařazením se, ze zásady uplatňuji při zácpě metodu zipu, i když jsem na hlavní, dávám často přednost a na přechodech také pouštím, rozhodně víc než je český průměr. Vím totiž, že to dopravě v Praze pomůže. Pokud považuji prázdnou širokou silnici za vhodnou pro jízdu sedmdesát osmdesát, na padesátku z vysoka a s chutí. Neomezuji, ale snažím se užívat vlastního rozumu, který mi z neblahé zkušenosti velí, že někdy je více opravdu více, zatímco méně akorát na dvě věci, a spíše na hovno než na nic. Jezdit decánko na hulváta a s rozumem, to je v matičce stověžaté desekrát lepší, než úzkostlivě dodržovat mrzky předepsanou padesátku na Strakonické.
Princip o 10 km rychlejší rychlosti na kamerách celkem zdatně zachovávám (tacháč plus odchalka to srovnaj), někdy tento princip ignoruji (kamery), protože nemám čas chodit na pokec ke kamarádkám švestkám. Onoho dne jsem však situaci podcenil a před – dokonce i za tunelem Mrázovka jsem jel znatelně rychleji, takže mi přišel liebesbrief o překročení rychlosti. Považte, z obligátních 70 na 82, v druhém případě, po odečtení odchylky dokonce 85 km/h!! To už musela být jízda! Na předvolání k podání vysvětlení jsem hodil bobek, lidově řečeno, a dnešního dne jsem se dočkal výzvy k dostavení se ke správnímu řízení. Tedy dokonce dvou výzev, představte si! Zřejmě budu muset vysvětlit, jak to, že jsem jako provozovatel vozidla dopustil takový neomluvitelný a nehorázný přestupek, hraničící s kriminálem nepodmíněně a natvrdo. A hned dvakrát.
Věc se má tak, soudruhu strážníku. V automobilu, kde jste naměřili 82 km/h, na místě před tunelem Mrázovka, jel v autě řidič Kvaku Addo z gwanského kmene Ga, bydlištěm v Sangbe, Pobřeží Slonoviny, směrovacímu číslu se v tomto regionu nehoví. Na jeho obhajobu bych rád poznamenal, že Addo znamená africky Král silnic. Jelikož nenesu odpovědnost za činy Kvakem spáchané, rozhodl jsem se ho napráskat. Měl tu drzost, uličník, že se v tunelu Mrázovka, dle svých vlastních slov, ještě vyměnil s jakýmsi řidičem vietnamského původu. Tento řidič se dle všeho dopustil druhého přestupkového deliktu překročení rychlosti za tunelem Mrázovka. Kvak mi prozradil i jeho příjmení, jmenuje se Nguyen. Zapůjčení mého vozidla Kvakem vietnamskému řidiči Nguyenovi považuji za neseriózní a trestuhodný čin, k němuž došlo bez mého souhlasu, a žádám tímto o disciplinární trest k odnětí svobdy nejméně na doživotí jak Kvakovi, ŽÁROVIČKYtak i vietnamské rákosce Nguyenovi, zvláště přihlédneme-li k faktu, že Nguyen jel ještě o 3 km/h (sic!) rychleji než neposlušník Kvak Addo, Král silnic. Fotografie pořízená na místě činu, jež vykazuje rysy mně blízké, bude zapříčiněna nejspíše slutečností, že jsme si s Kvakem i Nguyenem velmi podobní.
Je možné, že mi bude milé správní řízení předhazovat i nespočet parkovacích deliktů, jako je stání na modré nebo tři metry od přechodu místo povinných pěti. Vozidlo jsem ve všech případech zapůjčil opět Kvakovi, jehož příbuzenstvo prý vybily africké gangy mačetami, proto má Kvak jiné starosti než parkování na modré.
Aby toho nebylo málo, byl jsem dnes chycen městapem kvůli žárovce. Nesvítila mi levá přední potkávačka. Štěstí přeje připraveným. Dnes jsem byl ovšem za totálního vola.
Zmr. bengovi jsem otevřel okénko.
bengo: dejte mi doklady od vozidla.
já: A jaké konkrétně chcete?
bengo: No to máte vědět ze zákona, řidičský průkaz, občanku, technický průkaz a zelenou kartu.
(vida, to jsem nevěděl, že řidičák a občanka jsou doklady od vozidla…)
já: Tak se vás snad můžu zeptat, ne?
strýc bengo odnáší všechny doklady do polískár ochcáfka, nevypadá to, že by mi je chtěl vrátit hned.
bengo: Nastartujte motor a zapněte světla. Víte, že vám nesvítí přední světlo?
to byla nejspíše řečnická otázka, aneb od teď mlčeti zlato, mluviti průser. btw. jsem to opravdu nevěděl. jdu to očekovat.
já: vždyť mi to svítí…
bengo: svítí vám jen obrysové, nesvítí vám přední potkávací světlo.
Jsem to vůl. je tma jak v prdeli, takže z metru mi přišlo obrysové docela silné, ale stejně. možná kdyby si švestky na ochcávce vypnuli tu světelnou sirénu, která mě tak příjemně oslepovala, možná bych se necejtil jak při výslechu na gestapu.
já: tak jsem opravdu nevěděl. (ale teď už vážně držím hubu)
Strejda bengo mi řekl, že si mám okamžitě žárovku vyměnit. suveréně jsem šel do kufru pro žárovky, věděl jsem, že je mám, krásně srovnané… a ouha… nedávno jsem se šťastně oženil a při čištění interiéru auta jsem neprozřetelně dal část povinné výbavy jinam, resp. důsledek je, že máme teď v jednom autě žárovky dvoje, v druhém žádné. moje blbost. a za blbost se platí. nebo ne?
Po dlouhém čekání dvou polišů a mém marném hledání krabičky s žárovkami, se ptá
bengo: tak máte ty žárovky nebo ne?
Přiznávám s velkou nechutí, že nemám, musím s pravdou ven…
bengo: tak to máte za dvě stovky pokuty.
Tos uhod. nemyslím na fakt, že za 2 kila za neúplnou výbavu jsem dopadl ještě dobře, ale jsem prostě hulvát z prahé valé. ale hlavně jsem teď socka, která nemá 2 kila v portmonce, pač je hladov prožral v číně s kamarádem hodinu předtím a výplata v nedohlednu. na složenky seru.
já: chci to dát do správního řízení.
bengo – mě mile překvapuje, a i když má nasupený výraz rozzuřené divoké svině, nechce ani žádný podpis. asi poliš kouká na D-fense a ví, že by ode mě stejně autogram nedostal.
Nakonec, jak když má v hubě vroucí kyselé zelí, skrz zuby oznamuje (šlechetný jest to čin), že když se pro auto dnes vrátím, že mě uvidí a chytí. to mě dostal do kolen..
„to mi jako vyhrožujete? proč mi to říkáte? já bydlím kousek odsud, nemusíte mít strach.“ výraz v jeho tváři připomíná Clinta Eastwooda „This is the most powerfull gun .357 Magnum, you punk!“
„a můžu s tím aspoň popojet tam, abych to přeparkoval?“ nerad bych si pro auto jel na odtahové parkoviště.
„to si odtlačte, s tím jezdit nemůžete.“
aha, šlo o padesát metrů v 11 v noci na prázdné slepé ulici, ale halt musim teď tlačit.
„a tady můžu parkovat?“ ukazuji na místo, kde stojím.
¨“vidíte tu snad někde zákaz zastavení?“
Aha, tak díky za školení, dnes jsem podruhé za debila. nevadí, když mi auto nevykradou cikáni nebo cajti, snad do rána na tom tmavém zákoutí do rána přežije, než přinesu žárovičky.
Dobře, k meritu věci: v případě radaru už mi u správního řízení díky zmr. Humlovi nepomůže odmítnout výpověď, takže volím strategii afričana Kvaka z Pobřeží Slonoviny.
V případě žárovek na prekluzi nesázím, protože jsem strejdu benga evidentně dost nasral. Fakt, že jsem mu dával novomanželskou přestřiženou občanku mou situaci stejně asi moc nezlepší. Má smysl podávat odpor, když jsem takový tydýt? Víte, pochybuji, že jsem někoho ohrozil, jsem přesvědčen, že ne, zvlášť když mi auto teď spokojeně hnije a žárovky tam hned dám. Co jsem tedy zvoral je, že jsem si to nenahrál vše na videozáznam. Poliš mě sice nepoučil a hovínek, která z něj lezla nadělala pěknou hromádku, ale nemám jak to dokázat.
Kdyby někoho v komentářích napadla nějaká spásná myšlenka, díky. I v případě, že bych se měl jít bodnout, nemá-li odpor smysl.
(Zatím nikdo nehlasoval)