Zápisky ze spolkové republiky

Featured Image

Zapomeňte na to, až vám budou Humlové tvrdit, že v Německu všichni jezdí ukázněně. To možná bylo. Pamatuji doby, kdy byli Němci za volanty rychlí, ohleduplní a profesionální. Ty doby jsou pryč. Nyní máme buranské neohrabané Němce.

Dopravní nehoda

Celý týden jsem jezdil po Německu a ujel mnoho kilometrů, po dálnici, po městě i po Bundesstraße. Zapomeňte na to, že vás nechají přejet z pruhu do pruhu, když se špatně zařadíte, a to i přesto, že vidí vaši espezétku. Před léty nemyslitelné, nyní realita. Chovají se k sobě jako poslední kokoti. Já mám na něco právo a já mám přednost nebo já mám zelenou a já to budu uplatňovat, i kdybych se svět měl zbořit. Pamatujte na to, že budou jezdit ve vašem mrtvém úhlu a celkově že se budou chovat netransparentně. Smiřte se s tím, že pořád houkají jako Italové a nepoužívají blinkry. Kdo dokurvil řidiče v zemi s tak silnou motoristickou tradicí? Bodový systém? Multikulti? Sociální stát? Nevím.

Stojím v levém pruhu na světelné křižovatce, jeden pruh je doleva, dva rovně a jeden doprava. Semafory jsou ještě hůře odladěny než v Kocourkově, což taky nebývalo. Dva přímé pruhy jsou víceméně prázdné, můj levý se posouvá pomalu, protože za křižovatkou se hromadí auta. Někteří řidiči vjíždí do křižovatky na zelenou, ale za křižovatkou nemají kam pokračovat, takže ještě překážejí řidičům v druhém směru. Tahle mentalita „když mám zelenou, tak mám právo jet a zbytek je mi putna“ taky nebyla německá specialita. Co čert nechtěl, přijíždím k semaforu zrovna v okamžiku, kdy mám sice zelenou, ale nemám kam odbočit, cesta vlevo je zacpaná. Brzdím a zastavuji, přede mnou na semaforu zelená. Taxíkář v Golfu plus barvy sloní kosti (koho napadlo nabarvit taxíky tak nechutnou barvou?) se může dočista posrat. Nejdřív houká jako magor. Nevím, jak mu mám vyhovět, mohu pouze najet do křižovatky a vytuhnout tam, což mi připadá bezperspektivní, takže mu posílám fuckoff a stojím. Taxíkář stočí kola doprava a snaží se mě objet zprava, vysune se z řady a v tom padne rána. Narazilo do něj jiné auto, Polo nebo Golf, které jelo rovně. Můj čínský spolujezdec kříčí „eksident“. Kolem létají různé plasty, odtržené zrcátko barvy slonové kosti se kutálí po silnici až doprostřed křižovatky. Padá mi červená, aniž by se situace za křižovatkou změnila. Vystupuji, abych se podíval, zda jsem také nějakou neschytal, ale je to OK. Taxíkář vystupuje, vypadá poměrně německy, což mě překvapuje, myslel jsem, že je to Arab, Turek nebo tak něco, a nemá už žádný komentář. Jde si povídat s řidičem, co ho nahulil, asi to bude na delší diskusi, v tom okamžiku slyším brzdy a do Pola naráží další auto.

Číňan se pobavil, prý to bylo lajk in Čajna.

Hledání preclíku v Norimberku

Ubytoval jsem se v hotelu a nemaje jiný program vyrazil jsem zhruba v osm večer do centra. Bylo hezky teplo a přímo to lákalo k procházce. Pamatoval jsem si jinou z podobných vycházek, kdy jsem šel někdy večer centrem a pořád dál fungovaly stánky se zmrzlinou a preclíkama. Pojal jsem myšlenku, že si dám preclík. Co taky jiného v Norimberku. Pěkný křupravý rozříznutý a máslem namazaný preclík.

Tak jsem prošel přes Plärrer skrze Ludwigstor kolem kostela sv. Jakoba a pořád nikde žádný tradiční německý preclíky. Dokonce mi tam chyběli i tradiční německý Němci. Různé národnostní menšiny se zjevně veselily a i přes celodenní vyčerpání z pobírání sociálních dávek bylo na nich vidět, že pro ně den evidentně nekončí. Pak jsem prošel celé centrum nejdříve západním směrem a pak jsem se stočil k Hauptbahnhof. Bylo už půl desáté a já neměl preclík, dokonce jsem měl dojem, že nebudu mít preclík.

Všímal jsem si okolí a sledoval, jak ta země chudne. Auta už nejsou nablýskaná a ulice nejsou uklizené, auta jsou někdy ještě větší trosky než v Kocourkově a na ulicích se válí bordel, protože menšiny si přizpůsobují okolí svému vkusu. Všude možně jsou obchody s burkami a kebabem a haraburdím pro metrosexuály a nikde nejsou preclíky.

Nakonec se preclík našel na hlavním nádraží, to už bylo skoro deset. Unaveně působící etnicky neměcká prodavačka vypadala jako soudružka Angela Merkel, měla smůlu, že musí pracovat. Preclík byl bez másla a podobně jako všechno a všichni toho včera pamatoval lepší časy. Koupil jsem si ještě láhev Fanty a zálohovanou plastovou láhev jsem hodil do koše, což mi udělalo toho večera zdaleka největší radost.

Ta země jde do háje. Takhle to dopadne, když se nějaký národ rozhodne odčinit svůj pocit viny a adoptuje multikulturalistickou zhoubu.

Artefakty svou rozdílných sociálních států

Když se dopravíte tramvají na stanici zvanou Dokuzentrum, naskytne se vám pohled na nedostavěnou budovu, která byla součástí amfiteátru určeného pro slavnosti NSDAP. Je to ohromná a ohromující stavba. Něco jako sociálnědemokratický kostel.

Pak zabočíte doleva a jedete na sever po Regensburger Straße (rovně by byla třída Bena Guriona…) a uvidíte další monumentální budovu, ve které sídlí Bundesagentur für Arbeit. Je to ohromná a ohromující stavba. Něco jako sociálnědemokratický kostel. Narozdíl od předchozí, je zcela v provozu a plní deklarovaný účel, kterým je zprostředkování práce a zaměstnání, poradenství v práci, dohled nad rovností bez rozdílu pohlaví a etnické příslušnosti, podpora vytváření pracovních míst, výplata dávek.


17.9.2011 D-FENS
 
 
 

12345 (1x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
286x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:56
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!