Zamyšlení nad Entropou

Featured Image

Před nedávnem jsem měl možnost vidět veledílo „kontroverzního umělce“ Černého zvané Entropa. Pokud vás zajímá, jaký to ve mně zanechalo dojem, čtete dál.

Dojem ta slátanina nevyvolává žádný. To je tím, že to není umělecké dílo, ale politická agitka. Knížák to vtipně nazval slovem „nástěnka“. Má to zhruba stejnou hodnotu, jako tzv. Husákovy kapličky – ponejvíce kovové svařence umisťované v osmdesátých letech kolem silnic, aby plasticky znázorňovaly úspěchy socialismu a to za okolnosti, kdy čím dál více lidem bylo zřejmé, že socialismus moc úspěšný není. Entropa má stejné poslání v době, kdy popularita Sovětského svazu západu upadá a chromá chobotnice musí dostávat infuze v podobě euroústav, lisabonských smluv, německých dodatků a irských záruk. S Husákovými kapličkami Entropu spojuje také použitá technologie svařování jednoduchých železných polotovarů.

První dojem: Je to veliké, robustní a ošklivé. Celá EU.

První, co stojí za povšimnutí, kupodivu nikdo českých patolízalských žurnalistů nezaznamenal, ačkoli je to nejvýraznější a také nejvíce devótní prvek celé plastiky. Modrý rám, který tvoří Entropu, tam není jen proto, aby celá ta sračka držela pohromadě. Znázorňuje zcela konkrétní věc, která je známa tomu, kdo se zabývá plasty. Podobný rám se používá tehdy, když je třeba ze stejného materiálu odlít větší počet různých plastových součástek najednou, protože jejich výroba po jedné by byla zdlouhavá. Takže se součástky ve formě vhodně seskupí a spojí kanály, kterými pak proteče plast. Licí rámeček se tomu říká a znají to modeláři, kteří staví nelétající modely letadel. Ti musí jednotlivé díly z rámečku před stavbou oddělit.

Entropou chce pan umělec říci, že se z jednotné modré evropské hmoty (např. evropských hodnot, myšlenek, byrokracie, úřednické přezíravosti) vznikly specifické objekty v podobě jednotlivých států. To je jistě inovativní pohled a jisté obrácení toku dějin, myšlenek a také financí. Nejprve existovaly členské státy, které kdysi poháněny určitými ideály vytvořily společenství (jehož hlavní myšlenka stejně již dnes skončila pošlapána v koši). Pan autor se nám tedy snaží říci, že podobně jako v podobě modelu letadla licí rámeček spojuje jednotlivé někdy značně různorodé díly, tak jednotlivé členské země jaksi pospojila společná myšlenka evropské vzájemnosti. Je to ale báječná věc, ta Evropa, když se z výchozí modré suroviny dovede vylíhnout taková rozmanitost – stávky, turecké hajzly i Draculovo doupě!  Trochu to připomíná plastiky zvané „fronta na maso“, kde se k sobě teple tulili zástupci dělníků, pracující inteligence a zpravidla výrazně vyvinutá zemědělkyně.

Aby nám to autor udělal jednodušší – přece jen jsme banda zaostalých idiotů z provincie – umístil na plastiku kus motorového rogala, protože dospělé letadlo by se tam z více důvodů umístit nedalo.

Pokud jde o jednotlivé výjevy znázorňující členské státy, asi nemá význam je rozebírat separátně, protože už to udělali jiní. Kromě toho v robustním a výrazně modrém rámu zanikají a tak si jich na dálku ani nevšimneme. Jistě znáte ty vohnoutí kecy vedené u piva. Rumuni fšichni kradou. V Rusku je to samej alkoholik. Němci jezdí mercedesama pyčo. Švýcaři jsou seriózní. Anebo – Bulhaři serou na tureckých záchodech. Všichni Francouzi stávkují. V Rakousku mají fšichni trauma z atomových elektráren. Entropa reflektuje předsudky evropsky prokádrovaného a tuzemskými pravdoláskomily kompatibilního autora s nebývalou brutalitou. Jediné, co mě při pohledu na jednotlivé součástky napadlo, byla věta – panebože, to musí bejt ale debil.

To byl tedy druhý dojem z Entropy.

Každá věc na tomto světě je výsledkem poptávky a nabídky. Tyto dva fenomény se v určitém bodě protnou a výsledkem je administrativní akt, zvaný objednávka. Vystavením objednávky dává zákazník najevo, že odebere zboží. Pak následuje vlastní proces vzniku zboží, tedy například tvůrčí práce s flexou, svářečkou a kýblem modré barvy, aby proběhlo dodání. Pokud zákazník souhlasí s obsahem a rozsahem dodávky, podepíše dodací list. Následně může dodavatel vyfakturovat. Entropa stála dvě mega. Taky musel být někdo, kdo vystavil objednávku, podepsal dodák a zaplatil fakturu. To je třetí dojem z Entropy – kdo proboha mohl objednat něco takového? Neušlo mi zděšení oficiálních míst z toho, co za výtvor to v tom Bruselu visí, pečlivě maskované za formální opatrnost a mírné nadšení, aby páni umělci neobvinili pány politiky z toho, že jsou zaostalí a přízemní, jako v případě Kaplického kniHovny. Není špatné si uvědomit, že Entropa nespadla z nebe, ani ji nestvořil malý velký všeumělec jen tak pro nic za nic, ale že byla výsledkem určité konkrétní – nikoli pouze společenské – objednávky.

Celkem vzato jsem se pobavil, když jsem četl různé články na netu, že Entropa je švejkárna, furiantství nebo že Entropa je námětem k přemýšlení. Myslím, že ani jedno z toho. Je to projev podlézavosti, shrbenosti, sumbisivity a dovednosti příznačné pro komedianty – hrbit se před každým, kdo je u moci nebo má aspoň nějaké peníze. Logické pokračování umění národního socialismu a socialistického realismu je evropský socialistický devótismus, neboli podlézání myšlenkám evropského superstátu uměleckými prostředky. Vzhledem k integrovanému protiklausovskému poselství a prohlášení autora, že tímto výplodem nechtěl urazit nikoho kromě Klause, dá se domyslet, že objednávku podepisoval nějaký velekněz z chrámu pravdy a lásky.

Dobrá zpráva na závěr. Když se vrátíme k modrému rámu, který udržuje integritu celého díla a který je také zdrojem jeho budoucího neobyčejného zhodnocení (cena železného šrotu opět začíná stoupat!), licí rámeček v případě plastových výlisků má sice svůj účel, ale nemá využití. Lidé zabývající se plasty ještě navíc připomenou, že výroba součástek s licím rámečkem je drahá, protože se na rám zbytečně spotřebuje materiál, proto je lepší od určitého okamžiku raději investovat do forem na jednotlivé díly. Mají pravdu. Ve stavebnici mají hodnotu jen jednotlivé díly, rámeček po jejich oddělení skončí v koši, maximálně si z něj modelář udělá lepidlo. EU také pomalu ale jistě směřuje k tomu, aby jednotlivé díly opustily rámeček a celé autobusy prounijních umělců na tom sotva něco změní, protože osud rámečku byl dán přesně v okamžiku, kdy byl vyroben a snaha udělat jej tu tlustší, tu slabší, pevnější, tu ohebnější nic nemění na hodnotě celku.

A nakonec osobní vzkaz panu autorovi: Země česká – domov můj, ty přizdisráči umrněnej.


19.7.2009 D-FENS

12345 (2x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
270x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:59

Reklama

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!