Bylo nebylo, žil jeden zmrd. Konkrétně zmrd úřednický (latinsky zmrdus mamrdus kazisvětus zbytečnus hnus). Byl to takový druh zmrda ze kterého blijí i švábi. No a tento konkrétní zmrdeček byl ouřada, co dostal od rodičů krycí jméno Kryštof.
Výše uvedený úředníček Kryštof si to takhle valil ve středu ráno (jeden ze dvou úředních dnů v týdnu) do „práce“, a protože to byl správně zapálený enviromentalista, rozhodl se, že jízdou v novém dotovaném autobusu podpoří nejnovější bohulibý projekt EU na snižování objemu CO2 v atmosféře. Dnes tedy neoblékl svou aerodynamickou světle růžovou kombinézu pravidelného cyklisty, ani si nevzal vkusnou helmu model „čuráčí hlava“ a nenasedl na své věrné kolo se špičatým výstupkem umístěným asi v polovině sedátka, určeným zřejmě pro radost z jízdy. Zato nasedl do modře natřeného autobusu s několika žlutými hvězdičkami a plného podobně odpornými fangličkami rozvěšenými po celém autobusu. S úsměvem spokojeného kreténa si přečetl ceduli informující cestující, že autobus byl „spolufinancován Evropskou unií“ za standardní cenu 12 000 000 Kč, zato hlasitě skřípal zuby, když autobus předjížděli „ti zlodějští podnikatelé ve svých nadměrných SUV s jistě protekčními espézetkami a snad až zločinecky vysokou spotřebou.“
„Zdanit!“, zaznělo Kryštofovi v hlavě jak při útoku, „Aspoň bude na potřebné projekty jako hnízda pro albatrosy na každém komíně.“ Tedy ovšem kdyby nějaký náhodou zabloudil půl zeměkoule na naše území.
Kryštof tedy zdárně dorazil do roboty, zas trochu otročit. Jeho rutinní pracovní činnost se skládala ze stahování německého fekálního porna a popíjení kafíčka. Sem tam sice dostal úkol jako přenést hromadu lejster k dalším hromadám lejster, něco oštemplovat nebo při kontaktu s vnějším světem někoho zbuzerovat, ale takto vysilující činnosti se naštěstí neobjevovaly příliš často.
Byli bychom však velmi nespravedliví, kdybychom snad jen naznačovali, že se Kryštof aspoň na chvilinku poflakuje. Když měl zrovna v programu okénko, věnoval se studiu pokrokové literatury aby měl argumenty do diskuze s kapitálfašisty, do nichž pálil v každé diskuzi během pracovní doby. Jeho knihovna obsahovala svazky se sympatickými názvy jako např. Proč může kapitalismus za můj vohnoutský život?, Jiří Pehe: Člověk a legenda, Soukromé vlastnictví: Zločin proti lidstvu, Jak se kalí Evropská unie, Slávek „Holešovský vyzyvatel“ Popelka: Lekce rétoriky nebo Chcete všichni chcípnout!? Tak dál vydechujte CO2, dacani!, a s ještě sympatičtějšími tématy pojednávajícími o podřadnosti člověka na této planetě vůči všem kamenům spolu s plány na vyhlazení několika miliard nesprávných lidí. Nebo strategie pro trvalé odzbrojení obyvatelstva v díle s názvem Půjdeš na převýchovu, teroristický vyvrheli!
Kryštof měl však právě rozečtené dílo od největších myslitelů fšech dob – Slavoj Žižek, Paul Krugman, Naomi Klein, kolektiv autorů Occupy Wallstreet.
Kryštof, jsa věrný heslu „plány kapytalystů zhatí naši byrokrati boubelatí“ vyprasil se u stolu a pustil se do čtení. Z let strávených na VUMLu si pamatoval již jen materialistickou dialektiku, která se přece jen dnes už moc nehodila a bylo potřeba ji nahradit novou čuňárnou v rouše spravedlnosti. Jak se probíral textem vyskakovaly na něj všechny ty zjevné pravdy o historickém předurčení kapitalismu k porážce. Autoři prohlásili, že celé dějiny jsou protkané kapitalistickým spiknutím a uváděli velmi přesvědčivé argumenty. John Locke například mistrně naplánoval vyvražďování Indiánů bílými kolonisty, když prohlásil, že půdu si zaslouží ten kdo ji dokáže nejlépe zhodnotit (tedy kapitálfašista jak vyšitej). Kryštof se samozřejmě čtením Lockea neobtěžoval a žádné jeho dílo neviděl ani z rychlíku. Psali to však v závodním časopise Rudá vatra, tak to musí být pravda. Dále Thomas Jefferson například zabudoval do Deklarace nezávislosti kód. Když přečtete každé třetí písmeno z každého dvanáctého slova, vyjde vám „Kapitál! Kapitál! Kapitál!“. Také objevili jeho napojení na nacisty. To když v plánech Jeffersonova domu Monticella spojíte jisté body vyjde vám hákový kříž. Se slzami v očích dočetl příběh o stamilionech dobře živených Číňanů, kteří si před příchodem zahraničních firem užívali maoisticky neposkvrněné přírody. Pak je ovšem zahraniční kryptokapitálfašisti pochytali, vyhladověli a včetně jejich dětí nahnali jako totálně nasazené do továren. Kryštof zavzlykal, vstal a s chvějícím se hlasem odrecitoval správně lidově demokraticky Vám z Wallstreetu.
Tedy ty zbraně, které lid svěří do rukou vybraným a vyškoleným kádrům. Přímo lidu zbraně do pracek nenáleží, to se rozumí samo sebou. Ještě by se našel nějaký nekalý živel, který by je využil úředně neschváleným způsobem. Jako třeba při obraně svého života.
Kryštof byl i pilným studentem ekonomie. Kombinací studia těch správných autorů a své úřední praxe dospěl k revolučním poznatkům. Bohatství se tvoří zde na úřadech! K této originální úvaze jej inspirovali členové Greenpricks, jež zjistili dotazníkovou metodou, že elektřina vzniká v zásuvkách a proto tedy nejsou zapotřebí žádné atomové a uhelné elektrárny! Už si představoval předávání Nobelovy ceny ve Stockholmu.
„Dámy a pánové, produktivní veřejný sektor živí parazitický soukromý sektor!“
Své návštěvy hodlá využít ke studiu tzv. švédského modelu. Obecně se předpokládá, že naváže na své dřívější teoretické poznatky a zjistí, že bohatství spadlo z nebes když v roce 1932 převzali moc sociální demokraté. Na otázku jak je možné, že se Švédsko začalo samo vyhrabávat z marastu již koncem devatenáctého století zapojením se do mezinárodní dělby práce a že před nástupem socanů šlo již o zemi, v níž měli občané jedny z nejvyšších příjmů na světě, odpověděl, že nejspíš půjde o nějaký zákeřný kapitalistický úskok a pokud k takovému nárůstu bohatství vůbec došlo, bylo to v důsledku předtuchy příchodu socanů na scénu. Již teď jeho výzkumy ukazují, že střední třída před rokem 1932 neexistovala a vůbec střední třída se rekrutuje z příjemců sociálních dávek (mimo jiné úředníků). Očekává se tedy, ve světle jeho žhnoucích vědomostí, zavedení nobelovky za sociologii.
A aby toho nebylo málo, Kryštof je ještě ke všemu aktivista! Je to vůbec reálný člověk nebo se tu někdo pokouší stvořit legendu pro další generace? Jeho aktivistický život začal velmi prozaicky. To takhle jednoho dne projížděl na kole ve své růžové kombinéze a po trase zrovna probíhal festival Love Parade. Někteří z jeho účastníků popletení Kryštofovým růžovým vzhledem, začali jej zvát do průvodu. Zprvu se sice bránil, ale když ho jeden homosexuál odzbrojil slovy „Máš doma akvárko? Ne? Tak jsi buzerant!“ pokrčil rameny a přidal se do průvodu.
Nebo také organizoval stávky úředníků. Ty byly sice ignorovány pravicovými médii, ale stály aspoň za ten dobrý pocit. Existuje několik málo fotek z celé akce. Banda slizounů drží transparenty s nápisy: „Lepší pracovní podmínky! Kratší pracovní dobu! Méně zodpovědnosti“, „Jsme lidé, ne otroci!“, „Třinácté a čtrnácté platy pro všechny!“ nebo „Jsem samý mozol! (na zadku)“.
Ten největší slizák pak drží megafon a zřejmě vyřvává hesla do oken úřadu vlády, kde se to s nějakou činností také zrovna nepřehání.
Takový je hrubý profil Kryštofa – úřední pijavice, udavač, militantní enviromentalista, co by nejradši zakázal vše, na co Al Gore jen pomyslí, podporovatel toho, aby vám stát diktoval jak nazývat svazek dvou lidí, eurohujer prvního řádu, jenž se už vidí jak vykonává úkoly, které mu zadá soudruh Barroso, revoluční ekonom chápající, že snídani má každý den na stole díky regulacím a jeho osobní buzeraci příslušníků soukromého sektoru, odpůrce individuálního držení zbraní (a vlastně čehokoliv individuálního) a člen sdružení za vznik Ministerstva pravdy, vše jen pro obecné blaho. Prostě a jednoduše nejnižší forma života, doufající, že se jednou vyšvihne a stane se vzorem pro další vohnoutské euroovce.
(2x známkováno, průměr: 3,50 z 5)