Nemá-li stát přírodní nerostné zdroje, potom pracující občan představuje jediný zdroj národního bohatství a blahobytu. 26 milionů práceschopných občanů Evropské unie nepracuje.
Ekonomických procesů tržního kapitalismu se účastní dvě skupiny občanů – dva základní hráči:
– Zaměstnanci, jejichž základní ekonomickou vlastností je nekonečná touha kupovat produkty. Z této vlastnosti vyplývá ochota, resp. potřeba pracovat, ale zároveň i ochota půjčovat si peníze.
– Podnikatelé, jejichž základní ekonomickou vlastností je nekonečná touha po zisku.
Ekonomické vlastnosti těchto dvou hráčů jsou zcela chtěné, kladné a tvoří hybnou sílu, která roztáčí koloběh ekonomických procesů.
Někteří občané v určitém období svého ekonomického produktivního života spoří a vytváří úspory. Tyto úspory představují odloženou spotřebu do budoucnosti a je třeba tyto úspory půjčit někomu jinému, aby tyto peníze utratil v daném ekonomickém cyklu ve spotřebě a přesunul svoji budoucí spotřebu do současnosti. Tento jev je zcela neškodný, naopak zcela žádoucí a nutný.
Příčiny a zákonitosti vzniku hosp. recese a nezaměstnanosti vysvětlím na určitém ohraničeném teritoriu, např. nějakého státu. Zahraniční obchod tohoto teritoria budu předpokládat vyrovnaný. Dovoz produktů se rovná vývozu, to znamená jako by zahraniční obchod nebyl.
Bezkolizní cyklický chod ekonomiky na plný výkon, bez hospodářské recese, bez výpadků odbytu produktů a bez následné nezaměstnanosti je možný pouze za podmínky, že veškeré produkty vyprodukované na tomto teritoriu v daném cyklu (např. rok) budou vykoupeny, resp. prodány. Produkty musí být vykoupeny – prodány pouze za použití příjmů veškerého obyvatelstva.
Občané jako celek musí utratit ve spotřebě stejnou sumu peněz, jako jsou jejich celkové příjmy. Pokud někdo spoří, potom někdo jiný si musí tyto úspory půjčit a utratit je ve spotřebě. Jako celek občané musí hospodařit bez deficitu a bez přebytku. Rovněž stát musí utratit své příjmy ve spotřebě a musí hospodařit bez deficitu, bez úvěru, bez dluhu a bez přebytku.
Celková suma veškerých vyprodukovaných produktů vyjádřena cenami těchto produktů musí být v rovnováze, respektive musí být stejná jako suma veškerých příjmů obyvatelstva obecně.
Tato podmínka, tento princip je základní myšlenkou mého vysvětlení a základní podmínkou bezkolizního chodu ekonomiky na plný výkon, bez recese a bez nezaměstnanosti. Je to aplikace nejvyššího přírodního zákona o zachování hmoty, resp. energie, který platí všude na Zemi a platí i aplikovaný do prostředí ekonomických procesů.
Aby tato podmínka mohla být splněna, musí ceny produktů být přiměřené, nesmí být předražené oproti příjmům obyvatelstva.
Přiměřené ceny produktů jsou takové ceny, které zajistí pokrytí potřebných výrobních nákladů, přiměřenou osobní spotřebu podnikatelů, stanovené daně a dále zajistí zisk, který je nutný na obnovu výrobních prostředků. V případě zvýšeného zájmu o konkrétní produkt zvýšená poptávka může navýšit cenu tak, že zvýšený zisk zajistí nákup nové výrobní kapacity.
Naopak předražené ceny jsou takové ceny, které navíc zajistí nepřiměřený zisk, který podnikatel neutratí a není schopen utratit ve spotřebě. Předražené ceny a nepřiměřené zisky rozbíjejí základní podmínku bezkolizního chodu ekonomiky na plný výkon bez nezaměstnaných. Veškeré produkty za předražené ceny není možné vykoupit – prodat za použití veškerých příjmů obyvatelstva bez použití deficitního hospodaření občanů a bez použití deficitního hospodaření státu.
Předražené ceny produktů vytváří nepřiměřené zisky a ty tvoří základ finančních zdrojů, které jsou nazývány „investiční zdroje“ a spolu s nově natištěnými penězi jsou půjčovány státům a občanům na financování cyklického deficitního hospodaření.
Předražené ceny produktů oproti příjmům, nepřiměřené zisky neutracené ve spotřebě umožňující deficitní hospodaření, to je ten zakopaný pes při hledání příčin hospodářské recese a nezaměstnanosti. Předražené ceny jsou důsledkem dvou elementárních příčin vzniku hospodářské recese a nezaměstnanosti.
První základní příčinou je kritický nedostatek hospodářské soutěže. Hospodářská soutěž je jediný mechanismus stlačující ceny produktů.
Součástí ekonomického systému s principem volné tvorby ceny musí být princip rozvinuté hospodářské soutěž jako nutná, neoddělitelná protiváha. Oba tyto principy musí tvořit nejvyšší nedotknutelnou společenskou hodnotu.
Stupeň rozvinutosti hospodářské soutěže rozhoduje o tom, jak budou občané – zaměstnanci participovat na společném ekonomickém výsledku. Při vysokém stupni rozvinutí hospodářské soutěže participují na ekonomickém výsledku spravedlivě také občané, a to prostřednictvím nízkých cen oproti daným mzdám a naopak. Spravedlivě a lépe financovaní občané – zaměstnanci budou bezesporu masivně spořit a tyto úspory budou a musí tvořit nové, vzhledem k hospodářské recesi, nezávadné investiční zdroje.
Zhruba 70% ekonomického prostoru ovládají obrovské nadnárodní korporace a řetězce. Tyto obrovské ekonomické subjekty svojí velikostí a z logiky věci nízkým počtem soutěžících subjektů kriticky omezily hospodářskou soutěž. Ekonomický prostor, který ovládají obrovské korporace se neustále zvětšuje (likvidace malých firem) a zároveň počet soutěžících subjektů se neustále zmenšuje (fúze ekonomických subjektů).
Jsem podnikatel a z dlouhodobé podnikatelské zkušenosti nezvratně vím, že plně rozvinutá hospodářská soutěž nekompromisně sráží ceny produktů na takovou úroveň, že vzniklý zisk pokryje přiměřenou osobní spotřebu podnikatele a nutnou výměnu výrobních prostředků. Pouze v případě vyjímečné úspěšnosti může podnikatel rozšířit výrobu a nakoupit nové výrobní prostředky.
Druhou závažnější základní příčinou vzniku hospodářské recese a nezaměstnanosti je existence investičních finančních zdrojů (nepřiměřených zisků a nových natištěných peněz), které jsou masivně používány k poskytování úvěrů státům, firmám a občanům. Investiční zdroje umožňují cyklické deficitní hospodaření států a občanů jako celku, zvyšují, resp. vytváří umělou poptávku a tím se podílí na dalším zvyšování – předražování cen produktů.
Půjčování investičních zdrojů jednoznačně spoluzapřičiňuje předražené ceny produktů a zároveň umožňuje veškeré produkty za předražené ceny vykoupit – prodat a vytvořit tak další cyklické nepřiměřené zisky a další cyklické dluhy státu a občanů.
Každý rok jsou na straně investorů připisována aktiva – nepřiměřené zisky a na straně států a občanů jsou připisována pasiva – dluhy. Tímto způsobem funguje současný kapitalismus mnoho let. Období půjčování investičních zdrojů, tisknutí nových peněz a deficitního hospodaření je nazýváno „hospodářský růst“.
Zadlužování není nekonečné. V časovém bodu, kdy zadluženost dosáhne mezní hodnoty, stát a občané zastaví růst svých deficitů, resp. začnou deficitní hospodaření snižovat. V tomto okamžiku se objeví pokles odbytu předražených produktů, recese a související nezaměstnanost.
Předražené ceny produktů zůstávají, nebo klesají nedostatečně rychle. Podnikatelé ceny nesnižují, není to v jejich zájmu, ekonomický tlak hospodářské soutěže je značně nedostatečný. Podnikatelé propustí nepotřebné zaměstnance a vyčkávají.
Vzniká patová situace a bludný kruh. Vzniká zásadní gigantická patová otázka současnosti: Škrtat státní výdaje, snižovat deficitní hospodaření, nebo stimulovat odbyt produktů a pokračovat v zadlužování? Oba tyto postupy směřují ke kolapsu ekonomického systému.
Z uvedených faktů a zákonitostí vyplývá, že hospodářský růst a oživení odbytu produktů nepřijde. V minulosti kapitalistický ekonomický systém vykazoval cyklické obraty růstu a poklesu odbytu produktů. Vykoupení – prodání veškerých produktů za předražené ceny bylo vždy vyřešeno navýšením deficitního hospodaření států a občanů jako celku. Zadlužení států a občanů mezitím rostlo a dospělo do mezní úrovně. Současná světová hospodářská krize je krize mezní, škrtáním nebo půjčováním je neopravitelná. Ekonomický systém směřuje ke kolapsu, hrozí dluhová past nebo exploze nezaměstnanosti. Nelze porušovat přírodní zákon a spoléhat, že je to možné do nekonečna.
Jsme v situaci hospodářské krize, platy zaměstnanců zvyšovat nelze. Předražené ceny produktů oproti příjmům obyvatelstva, to je podstata problému. Jak donutit podnikatele, resp. ekonomické korporace snížit předražené ceny produktů na ceny přiměřené? To je základní otázka směřující na podstatu problému. Znamená to odstranit dvě základní příčiny vzniku hospodářské recese. Je to zásadní střet zájmů dvou základních skupin občanů.
Záměrně neodpovím a ponechám prostor k představivosti každého čtenáře. Tuto problematiku jsem podrobněji popsal ve své knize.
Nastolení základní podmínky bezkolizního chodu ekonomicky je řešením mezní hospodářské krize vyspělého kapitalistického světa.
¨ Veškeré produkty za přiměřené ceny musí být vykoupeny – prodány pouze za použití příjmů veškerého obyvatelstva. V této situaci zisk není možné navýšit prostřednictvím navýšení cen, protože existuje rozvinutá hospodářská soutěž a neexistuje půjčování investičních zdrojů. Zisk je možné navýšit pouze navýšením množství produktů, to znamená zaměstnáním více lidí. Všechny produkty i v navýšeném množství budou vykoupeny – prodány na základě rovnováhy mezi cenami a příjmy. Základní ekonomické vlastnosti dvou základních hráčů zajistí realizaci těchto procesů.
Tato situace představuje zásadní obrat v zaměstnanosti obyvatelstva. Produktivní ekonomická sféra začne bezlimitně vtahovat nové zaměstnance oproti současnému vytěsňování. Zároveň bude nastartován skutečný hospodářský růst.
Zadlužeností států a občanů nové materiální hodnoty nevznikly. Naopak vznikly obrovské ztráty, protože desítky milionů lidí nepracovaly a nepracují. Odstraněním příčin hospodářské krize by bylo vyřešeno téměř vše: nezaměstnanost, hluboké sociální rozdíly, chudoba, financování důchodců, zdravotně postižených, zdravotnictví, školství, začlenění národnostních menšin a přistěhovalců, …, významně by vzrostla společenská produktivita práce a celá společnost by nepředstavitelně zbohatla.
Zadluženost států a zadluženost občanů jako celku je nevratný děj. Státní dluhy splatit nelze. Občan jedinec splatit dluh může, někdo jiný si musí půjčit. Splatit zadluženost občanů jako celku je nemožné. Důkaz tohoto tvrzení prezentuji ve své knize.
Na základě znalosti a pochopení předešlého textu si zkuste sami představit scénář splácení státního dluhu. Odstranit státní deficit, bez exploze nezaměstnanosti znamená, že část produktů nebude vykoupena – prodána v daném státě, ale musí být vyexportována mimo hranice státu. Vyexportovat část produktů znamená nacpat přebytečné, předražené produkty někomu jinému, resp. přemístit nezaměstnanost na území jiného státu. Když tuto úvahu provedete na teritoriu celého světa, potom produkty musíte vyexportovat mimo planetu Zemi.
Pochopíte-li tyto zákonitosti, potom počínání těch, kteří světovou krizi napravují se jeví jako slon v porcelánu, točící se v bludném kruhu, který se rozhodl, že požár bude hasit olejem.
Přesto jsem přesvědčen, že existuje skupina lidí, která těmto zákonitostem dobře rozumí. Představte si, že jste majitelem obrovské nadnárodní korporace a majitelem obrovských přebytečných investičních zdrojů. Potom vaše uvažování bude následující: „Skupujeme malé firmy, politici nám schvalují jednu fúzi za druhou, naštěstí si ti hlupáci pořád půjčují.“
(Zatím nikdo nehlasoval)