Zákaz kouření a etatistický coming out

Featured Image

Zákaz kouření je na spadnutí. Ovar se nechal slyšet, že státní zákazy padající na lůzu mu nevadí, protože na Hradě se bude kouřit nadále. Aspoň je upřímnej. Mě ale překvapily myšlenkové produkty jiných celebrit.

Do sněmovny tlačí svůj návrh poslanec komunistické strany ANO Vondráček (geniální doublethink z jeho pera „Já se považuji za liberálního člověka. Jenže jsou oblasti, které stát jako regulátor musí zasáhnout.“ vystihuje celou stranu myslím úplně nejlíp) a druhý zakazovací návrh vzniká na MZ ČR. Ten má být ještě lepší, protože to bere od podlahy a po dvaceti pěti letech znovu dává vzniknout cenovým skupinám. V poslední době se v ČR tempo nařizování nových státních regulací obecně docela zrychlilo a zákaz kouření to v současné atmosféře nebude mít těžké.

V souvislosti s tím jsem byl hned dvakrát překvapen tímto článkem. Zdeněk Pohlreich se kdysi profiloval svými výroky o svobodném trhu, podnikání a individuálních svobodách, což mi neušlo. Nyní je ale nutné konstatovat, že buď nadobro zpitoměl, anebo to byla jen póza. Loni jsem na youtube shlédl část nějaké jeho přednášky a diskuse, kde proklamoval, že kvalita učňovské výuky mladého kuchařského cechu se pozvedne až v momentě, kdy se do toho vloží stát. A stát by se měl starat. A stát by měl zajistit. Wow. Trochu přemýšlím, jak se urodí něco takového v hlavě zrovna někomu, kdo dříve centrálně řízený systém RaJ označoval za postupnou smrt gastronomie v Československu. Státní regulace byla takovou červenou nití celého jeho projevu. Během diskuse vyslovil i větu „abysme se dobře najedli je základní lidský právo“. Hustý.

Jeho reakce na státní zákaz kouření je zcela v tomto smyslu.

O tom, že kouření škodí zdraví, asi nikdo nepochybuje. Z tohoto důvodu bychom měli následovat příklad vyspělých částí světa a kouření v restauracích zakázat.

Na veřejných místech se už dnes nekouří téměř nikde na světě, tak nevím, proč zrovna Česká republika by měla být výjimkou.

Myslím, že se svobodou podnikání to nemá nic společného.

Pokud ale zákon bude platit pro všechny, tak jsou všichni na stejné startovací pozici, a myslím, že je to tak správně.

Tento celosvětový trend je nezadržitelný. Kouření má zkrátka zdravotní následky a o to jde především.

Co takhle nějaký analogie.

O tom, že stát by měl odebírat děti z rodin, pokud se státní orgány domnívají, že je to tak správně, asi nikdo nepochybuje. Z tohoto důvodu bychom měli následovat jeden z nejvyspělejších států světa, jakým Norsko bezpochyby je, a zavést tyto postupy také.

Palné zbraně k osobní obraně jsou fyzickým osobám prakticky zakázány téměř všude na světě, tak nevím, proč zrovna Česká republika by měla být výjimkou.

Myslím si, že komunismus byl správný a se svobodou podnikání to nemá nic společného. Zákony platily pro všechny a všichni byli na stejné startovní pozici. Myslím si, že je to tak správně.

V pevném svazku dělníků a rolníků roste štěstí a blahobyt našeho lidu. Socialistickým soutěžením k plnění plánu česká ženo, voláme tě k tvůrčí práci za lepší zítřek národa. Ať dále sílí a prohlubuje se svazek dělnické třídy, družstevního rolnictva a socialistické inteligence! A o to jde kurva především.

Pro mne překvapivým názorovým oponentem je Ladislav Špaček.

Plošný zákaz kouření by znamenal zásah státu do osobních věcí člověka. My jsme si stát zřídili proto, aby pro nás obhospodařoval věci, které si nedokážeme jako jednotlivci zařídit sami, jako třeba obranu, bezpečnost, společnou měnu nebo zahraniční politiku. Nezřídili jsme si ho proto, aby zasahoval do našich osobních záležitostí. Je pouze mojí věcí, jestli budu jíst tlusté maso a umřu na infarkt, jestli budu pít alkohol, kouřit, sportovat nebo nesportovat. Do tohoto by stát neměl strkat nos.

Zákaz kouření se tváří velice bohulibě, ale na druhou stranu je to přesně to, co člověku bere svobodu rozhodování. Já se přece můžu sám rozhodnout, třeba jestli chci skákat bungee jumping, který je velice riskantní a při kterém se spousta lidí zranila. Role státu by neměla být v tom, že takto „pečuje“ o své občany.

Každá restaurace nechť se rozhodne, jestli bude kuřácká nebo nekuřácká. A svobodný občan se poté rozhodne, do jaké restaurace půjde. Pokud je nekouření tak atraktivní, tak bezpochyby vznikne spousta nekuřáckých provozoven, aniž by stát musel někomu něco takového nařizovat. Myslím, že restauratéři sami vědí, co host vyžaduje. A tržní princip nedovoluje, aby do toho někdo vstupoval zbytečnými regulačními opatřeními.

Mimochodem najít dnes v Praze restauraci, kam byste šla na večeři a pak si zapálila, je stejně téměř nemožné. Velká většina restaurací je totiž již dnes nekuřácká. Takže tento zákon by byl jen naprosto zbytečné vlamování se do otevřených dveří.

S argumentem, že kouření omezuje také personál restaurace, nesouhlasím. Copak personál byl odsouzen k tomu, aby pracoval právě v této provozovně? V Praze jsou desítky, možná stovky nekuřáckých restaurací, kam může jít člověk pracovat, pokud mu kouření vadí. Je to otázka volby a svobodný trh tu volbu umožňuje.

K tomu kurva není co dodat.

Státní činitelé nezavádí zákazy pro blaho nějakých lidí, sledují tím vlastní agendu. Pohlreich dělá velkou chybu, že tleská strkání špinavého státního rypáku do restauračního byznysu. V ČR je soukromé podnikání v gastronomii jinak výsostnou ukázkou toho, že nejlépe vše pracuje na principu svobodného trhu, bez regulací a zásahů. Jednou se zakáže tohle a jindy zase támhleto a možná, že pak už tak tleskat nebude. Bude ale i jeho vinou, že už nebude cesty zpět.


8.3.2015 Smrtihlav

12345 (2x hodnoceno, průměr: 3,00 z 5)
268x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:51
D-FENS © 2017