Příběh z demokratické země.
V sobotu se do Thomadorfu dostavila politická organizace Národní korporativismus. Média ji označují jako extrémistickou, z pohledu na web této organizace tak nesoudím, aspoň se mi jeho letmým pročtením nepodařilo najít nic, co by takové označení opravňovalo. Jenže situace je prostě taková, že když se někdo hlásí k vlastenectví, je extrémistou jaksi implicitně. Jediné, co s tím můžeme dělat, je snažit se to změnit.
Mám podobné akce rád. Ne snad pro jejich věcnou náplň, která většinou nebývá uspokojivé úrovně, ale rád sleduji činnost různých podpůrných skupin, které se snaží operovat utajeně a v pozadí, ale ve skutečnosti jsou nápadní jako velký žlutý slon. Lidé si často myslí, že na podobných událostech se podílejí jen demonstrující, jejich odpůrci a pořádková policie. Kdo chce, vidí ale i skupiny další. Ve hře jsou předsunuté hlídky demonstrujících, předsunuté hlídky jejich odpůrců, užiteční idioti neboli aktivisté bez přímých finančních nároků, aktivisté s finančními nároky formátu pana Cakla, mediální štáby a především tajná policie. A té tu tentokrát bylo přehršel.
Trasa protestního pochodu měla začínat u nádraží a končit u kulturního domu Slavia. Přijíždím k nádraží před druhou a koukám na to nadělení. Jako daňového poplatníka mě opět zachvacuje série různých otázek po efektivitě nasazení policie. U nádraží je totiž přefízlováno. Jen to, co vidím, představuje zhruba sedmdesát uniformovaných policajtů státních a dvacet příslušníků městské policie. Na příslušníky Geheime Stadtpolizei je obzvlášť zajímavý pohled, mají žluté reflexní vestičky a separují se od státní policie, protože se nemají vzájemně rádi. Dále je přítomna tisková mluvčí jihočeské policie Kameníková, která se zřejmě rozhodla „extrémistům“ zalíbit a na počest komika Friga opatřila svoji tvář decentní vrtsvou makeupu. Dále je tam televizní štáb TV Prima. To mně ale nezajímá, hledám, kam zalezla Antifa. Vzhledem k přípravné fázi, kterou toto hnutí propracovávalo poměrně dlouho dopředu, očekávám, že jich tam bude hodně. Ultralevice je venku, pro slušného člověka tedy není bezpečno – do rukávu tedy zastrkuji gumovou hadici zvanou pan Bambas, na opasek připínám pana Prodlužovacího, zapínám si bombernmantel*) a vyrážím do ulic. Bohužel, antifa je nikde. Podle pravidla „kde je fet, tam je anarchista“ dojdu dokonce až k Metropolu, kde je v pochodu známá budějovická supernízkoprahová šlehárna, ale nikdo nikde. Antifa tedy chybí, ale o to lépe funguje Fa. Cestou zpátky potkávám několik skiheadských hlídek. Asi nejpočetnější těleso číhá v horní části Lannovy třídy, seskupeni kolem bojového vozidla (starý Jeep Cherokee) a tvoří ho několik místních notoricky známých hololebých harcovníků spolu s několika prutce yntelygentními učilištními borci. Právě mají conflict s homelessačkou, která opodál hraje na píšťalku. Asi jim nechtěla zahrát Horst Wessel Lied, tak na sebe pokřikují. Po chvíli situace utichne. Procházím kolem baby, ta přestane pískat melodii, vyjme si flétnu z úst a pronese „náckové zkurvený“. Každopádně mě překvapuje rychlá změna z vynuceně pozitivní melodie nedvědovského stylu na tak hrubá slova, navíc nevím, zda nadává mně nebo někomu jinému, tak jí radím, ať zavře zobák.
U nádraží se nachází punkové úderné těleso tvořené jednou slečnou kyprých tvarů a třemi rachitickými pubescenty. Nepředpokládám, že by se jednalo o hlavní údernou sílu, kterou Antifa vrhla do boje, protože tyhle kašpary v oblečení ze značkových butiků by semlela do buřtů i skupina seniorů na poznávací vycházce. Každopádně tato akce se do dějin antify zlatým písmem nezapíše. Jeden hustey Antifa se pokouší diskutovat s policisty a získat je na svou stranu, jako že dělat bordel a napadat lidi by mělo být normální, zmlaťte ty lidi, protože jsou náckové, náckové jsou proto, že jsme to my řekli a hotovo, přesně tak jak to probírali s Ondřejem na tom minulým školení. Policisté ho ignorují, přesně jak to probírali na školení oni. Každá strana tedy ve hře splnila svoji roli.
Mnohem zajímavějším se proto stává sledování tajné policie. Všichni mají jakoby vojenské oblečení a bundy do pasu, aby zapadli do skinheadského davu. Dva dělají, že čekají na autobus. Fízlárna jim kouká z očí a jeden má kameru, bude se tedy monitorovat. Další dva jsou u Mercury centra, v Thomadorfu přezdívaného Führerův bunkr. Zhruba ve čtvrt na tři přijíždí zelená octavie s pražským číslem. Číslo si znamenám, nemá povinné ručení**), takže je vše jasné. Vylezou z ní další dva knechti. Jednomu je asi čtyřicet, váží tak sto dvacet kilo a je převlečený za skinheada. Vypadá kchůl a porvat se by mu jistě nečinilo problém. Na holé hlavě má několik stehů, služební černý bomber a těžký boty (snad mu to proplatili) až nahoru zavázaný. S ním je tam jeho kamarád, taky převlečenej za skina, bere si z kufru kameru a jdou se pozdravit s budějovickými tajnými. Nadporučík Skinhead i praporčík Skinhead pak společně očekávají příjezd „extrémistů“. Předpokládám však, že hlavní síla tajných je rozmístěna přímo mezi účastníky pochodu a dá se očekávat, že se k nim oba policejní skinheads přidají. Až budete v novinách číst, že někdo na nějakém koncertu hajloval, tak to byl možná právě on.
Nemusím patrně dodávat – ty kamery tam neslouží na to, aby se na ně natáčel policejní zásah, na to má zásahovka svého vlastního kameramana. Tyhle kamery používá politická policie a jsou tam od toho, aby se na ně natáčeli jednotliví účastníci protestu a pokud se mezi nimi objeví někdo nový, mohla mu být založena složka a mohlo se začít se sběrem dat k jeho pozdější denunciaci.
Vlakem přijíždějí „extrémisté“. Je jich jak do mariáše. Odhaduji, že uniformovaní policisté jsou početně zhruba v pětinásobné převaze. Kameníková honem zaujímá stanoviska a sděluje komentáře. Místní Antifa to balí, protože jim dochází, že je jich málo. A já si taky jedu po svým, protože mě nějaké pochody a projevy nezajímají.
Dohra tohoto velkopodniku, který médiím vystačí nejméně na týden, se odehrává v noci v music clubu Nexos, otřesném to kutlochu na Novohradské třídě. Tam jsem nebyl, takže pouze zprostředkovaně. Holohlavci si chtěli dopřát trochu hudebního vyžití, avšak ještě před vlastní produkcí se rozhodli očistit svoje jádro od přítomných obomberovaných příslušníků neuniformované policie, agentů aktivistů a jiné obojaké chamradě, kterou vyprovodili z prostor klubu ven. Samozřejmě že se to neobešlo bez projevů násilí, jak je v této komunitě běžné. Výsledkem bylo předvedení sedmi osob.
Proč o tom píšu? Jsem otrávený. Když zkusím jen letmo spočítat, kolik stála celá akce jen na platech uniformovaných policistů, dostávám se někam k sedmdesáti tisícům korun. Nehovořím o benzínu pro auta, amortizaci uniforem, pendreků a vysílaček a především spotřebě kapacity systému, který si tím pádem bude nárokovat další zdroje, tedy další lidi, auta a zařízení. Tohle všechno bez zřejmého dopadu na naši bezpečnost, protože tahanice mezi pravým a levým křídlem mají pro moji nebo vaši vlastní bezpečnost zhruba stejný význam jako kmenové války ve Rwandě. Dali by si přes držku, rozflákali nějaké předměty okolo, v nemocnici by je pozašívali nebo by je odvezli havrani a příště by si každej zmrd rozmyslel, jestli bude házet dlažební kostky se šátkem na tlamě. Dohledatelný přínos takové „policejní asistence“ vidím pouze jediný. Na běžného člověka zapůsobí shromážděná impozantní policejní síla jako politický nebo chcete-li zastrašovací prostředek a tak pomalu vzniká v některých hlavách nový myšlenkový zkrat. K prvotnímu vlastenec = extrémista přibylo ještě extrémista = problémy s policií, takže podle zákonů logiky tu máme vlastenec = problémy s policií.
**) vozidla užívaná policejními složkami ze zákona neuzavírají povinné ručení, což je činí snáze dohledatelnými.
(3x známkováno, průměr: 1,33 z 5)