Můj soukromý výzkum ženského pohlaví se dostal do dalšího levelu. Nyní vám nabízím pohled do – možná – „ženské duše“?
Toto je rozhovor z dnešního rána v tramvaji číslo 7. Tři dívky, holky, ženy – věk odhadem 23, pod nánosem válečných barev se i 13-letý beránek stane „ženou-vampem“, si povídaly. Omlouvám se jim, ale ten rozhovor se prostě nedal přeslechnout. Zazněly tam slova jako semestr, diplomka – pravděpodobně studentky. Každopádně hlavní nit rozhovoru vedla kolem zážitků ze včerejšího večera stráveného v klubu Solidní nejistota. Solidní nejistotu znám, byl jsem tam jednou nebo dvakrát jako doprovod, a tvrdím už nikdy více – představuje to tam pro mě navoněnou bídu. Holky byly oblečený „normálně“, nic extravagantního, byť ověšené logy známých výrobcu. Sám jsem byl schován za novinami, takže to nebylo tak okaté, a poskytovalo mi to perfektní krytí. Následující řádky jsou přepis toho nejzajímavějšího co si zapamatovala má mozková schránka – dá se to brát jako odkaz na Out to get me re-loaded.
Dejme jim fiktivní jména – Lenka – blondýnka, Jana a Petra – brunetky s melírem. Akce se – jak vyplynulo z rozhovoru, účastnila Lenka s Janou. Petra hltavě nasává každé vyslovené písmenko.
P: Tak jak to včera probíhalo?
L: Ty vole, včera to zas dopadlo. Za barem byl ten příšernej otrapa, vypadá jak Dejvid z Bejwoče, svaly má teda dobrý, to jo, ale jinak je vypatlanej. Pořád mě zval na panáka.
J: Mě taky, koupil mi tři, dostal za to pusu a měla jsem klid.
L: Kolik si tam platila?
J: Asi pade, kupovala jsem si cigára.
L: Cože? Ty si ze mě děláš srandu!! Já tam nechala čtyři stovky!!!
J: No, když se chceš napít, a neutrácet, musíš tomu něco obětovat. Nesmíš se na ty pitomce dívat jako na hajzly který chtěj jenom sex, i když to tak je. Zve Tě na pití – tak to přijmi, jeho boj že chce utrácet. A když Ti to začne bejt nepříjemný – od čeho tam maj vyhazovače? Sahne Ti na zadek, daš mu facku a už letí.
L: Co si vlastne pila?
J: Potkala jsem tam Aničku, stála tam s teplou matonkou – chudák holka, ta si snad chlapa nikdy nenajde. Chvíli jsme povídali – to bylo když do tebe hučel ten Arab, nechala jsem si připálit od jednoho kluka, celkem sympatickej, zeptal se co pijeme. Anička chtěla něco říct, tak jsem ji předběhla a řekla že Mojito. A ten trouba přines dvě. Jedno tam stojí snad 150, nevím přesně. Chvíli jsme povídali a pak to přines ještě jednou. Vypili jsme to a Anička s ním šla pak tancovat a já šla za tebou.
L: Ty seš hustá. Proč má někdo takovou kliku?. Ten arab mi koupil jedno martini a pak už jsem si to cálovala sama.
J: To není o klice, já to beru jako obchod. A…
L: To ze sebe uděláš štětku?
J:Jakou štětku? Říkám, že to beru jako obchod. Chlap je zákazník. Já prodávám. Prodávám to jak vypadám. Když se mnou chlap chce bejt a povídat si, ať mi zaplatí pití. Pár milejch slov, dva tři svůdný pohledy a nemusíš platit vůbec nic. Cena za to je že když si jdete zatancovat, obírá tě, mačká – pověsím se mu kolem krku, obejmu a je happy. Když začne bejt dotěrnej, prostě zmizím nebo ho zmizej vyhazovači.
P: Jasně, dopřát jim na chvíli ten pocit že sbalili pěknou roštěnku a budou mít druhej den o čem vyprávět. A i když se s ním nevyspíš, stejně rozhlásí že jo a bude spokojenej.
L: To je hustý oblbování. Ale pořád je to skoro to samý jako bejt štětka. Když mi ten chlap není sympatickej, nechci aby na me sahal.
J: Seš moc velká cíťa. Já mam peněz relativně dost – záleží jak se táta vyspí. Ale když mi pití zaplatí někdo jinej a udělá to rád – tak proč utrácet?
L: Na to bych asi neměla žaludek. Dyť ty chlapi tam byli odporný, proč jsme tam vlastně šli?
J: Šla jsi tam za Tomášem. Kterej se k tobě nehlásil a pak se zdejchnul.
L: No jo, Tomáš….. ale když von je tak krásnej……..
J: Je to děvkař. Kouká mu to z vočí.
L: To není pravda. Vím, že se to o něm říká ale nevěřím tomu.
J: Já s ním spala, ještě před tím než jsem vás seznámila. A po mě spal s asi dalšíma pěti holkama.
L: Proč si mi to neřekla?……….
……
Přijíždím na zastávku, vystupuju a rozhovor se mi v hlavě přehrává jako gramofonová deska – pořád dokolečka. Zažívám směsici pobavení, rezignace, uspokojení – ne že jsem to vyslech, ale že mi bylo z úst ženy potvrzeno to co, o čem se člověk jen domníval, že by to tak mohlo být. A bez žádný otázky. Neříkám že se to týká všech ženskejch – kde bysme asi teď byli – ale asi se to bude týkat žen které by se nechaly označit za „zmrdice“. I když takhle by se to taky nemělo generalizovat. Věc další byl slovník těch holek – kapitola sama pro sebe, vydala by taky na článek. Přístup k věci – Jana se prezentovala jako chladná vypočítavá mrcha, Petra přizvukovala, Lenka s každou větou přicházela o zbytky ideálů který v ní vydržely.
V úterý jsem byl na pivu s kamarádem, bývalým kolegou. Probírali jsme – jak jinak – ženský. A on nadhodil dobrou otázku – co přináší ženská do vztahu?. Na chlapovi se chce aby slušně vydělával – časáky jsou plný rovnoprávnosti, ale jen do chvíle kdy dojde na lámání chleba a otevírání peněženek. Aby zajistil bydlení. Aby měl auto. Ale aby měl velký auto – ona bude jezdit malou Corsou nebo Microu – neumí parkovat a na rodinu bude jeho kombík. Ale to už tu bylo. Takže se ptám znovu: Co přináší a s čím vstupuje ženská do vztahu?
That´s the question……………………. Třeba to pak dá smysl.
(Zatím nikdo nehlasoval)