Stojím u hlavní ve městě s levým blinkrem a čekám, až se udělá v obou směrech kolony mezírka mezi auty, abych se tam mohl namáčknout. Domů to mám asi 4km, kousek Prahou, kousek mimo a pak naše vesnice. Netrvá dlouho a před pomaleji se rozjíždějícím náklaďákem je delší mezera, že jsem se nemusel ani nějak extrémně rozjet.
Míjím benzínku a náklaďák nevidím, protože místo něj ve zpětném zrcátku je najednou tmavé starší BMW. Jeho styl jízdy mi trochu zaujal. Nebyla to ani jízda, spíš křečovité poskoky. Dlouhá mezera a vzápětí se mi lepí na kufr. Kolona dál popojíždí po hlavní s věčnými přechody a semafory. Krátím postávání pohledem do zrcátka, kdo může takhle divně jezdit. Na hlavě řidiče za mnou dominuje bílá kšiltovka, ten k tomu křečovitě potahuje z cigarety, pořád se někam ohýbá, jako by hledal něco na podlaze. Proto je ta jízda tak divná. Lepší se ho zbavit.
Konečně moje odbočka. Do mírného ohybu nebrzdím, naopak přidám plyn. Auto se svižně rozjelo. Netušil jsem, že s kšiltovkou máme stejný směr a jak se později ukázalo, skoro stejný cíl. V zrcátku vidím, že kšiltovka jede zase za mnou. Přidání do zatáčky způsobilo, že jsem mu trochu ujel, což kšiltovka evidentně těžce vydýchávala. Silnice je ale hodně hrbatá a já i moje auto ty hrby špatně snáší, jedu pomalu, za chvíli mám tedy kšiltovku znovu na kufru.
Konečně konec města a s tím končí i hrbatina.
Šlapu na plyn. Bez podřazení, v pohodě. Kšiltovka stejně mizí i v zrcátku. Dojela mi až v další pro mne cílové vesnici, protože hned na kraji dost razantně brzdím. Hned u cedule je totiž přechod, který rozděluje nebo spojuje mateřskou školku a parkoviště pro maminky. Kolem školky jede jako magor opravdu jen magor. A já mám zase jednoho přilepenýho na kufru. Školkou začíná i končí zastavěná část a začíná asi 300metrová polní proluka před skutečnou vesnicí. Kšiltovková ješitnost cuká volantem doleva, půlku jeho auta vidím v levém zrcátku. Jsme v obci, dlabu na něj, jedu 50, navíc poslední metry vždycky využívám k ochlazení turba před odstavením do garáže. Tak mi v tý proluce předjel, udělalo mu to dobře. Vzápětí zpomalil na mojí rychlost, chvíli jel přede mnou a o pár metrů dál odbočil k nějakému domu. To se neobešlo bez toho, že jsem musel skoro zastavit. Neva, jsem zvyklej….
Kšiltovka večer v hospodě:
Woe, kémo, jsem dal evo. Koukám jedu za náklaďákem a evo před nim, Woe, dám náklaďák a jedu za nim. Woe, provoz jako kráva, Woe to trvalo. Von vodbočil, Woe já taky, Woe to byl smyk, Woe, estě teď mi z toho lepí. Woe, pak konečně, šláp jsem na to, Woe, bávo vystřelilo a vypadalo to, jak když to evo stojí. Woe jsem king.
(Zatím nikdo nehlasoval)