Werkstatt macht frei!

Featured Image

Sociální inženýrství slaví v naší zemi další triumf. Donutíme lidi být šikovný.

Hlavní živostenský lízač vládních prdelí Karel Havlíček dává dohromady se současným ministrem školství Robertem Plagou pracovní skupinu, která má zařídit, aby lidi nebyli lemplové. Já být řemeslník odkázaný na vlastní ruce, tak bych se asi na něj nasral, protože by se mi nelíbilo, že mi chce vychovávat za státní peníze konkurenci. Naštěstí obavy nejsou na místě, jak pochopíme dále.

Jedním z kroků, jak lidem nanutit manuální zručnost, je zavést na škole povinné dílny.  Havlíček pokračuje:

„Je to otázka legislativního zásahu. Toho, aby se během dvou let na školách začalo toto na povinné bázi učit. Student získá jakýsi respekt k hmotě, začne ho to možná bavit a bude přirozenou cestou motivován k tomu, aby šel na střední odbornou školu, kde už se bude zdokonalovat.”

Zvýraznění jsem provedl já.

Zejména mě zaujalo to “přirozenou cestou” v kombinaci s „na povinné bázi“. Přirozenou cestou v podání Überživnostníka je, že je zavřem do dílny a necháme je tvořit něco, co rozhodně tvořit nechtějí. Super. Myslím, že živnostníci měli skutečně šťastnou ruku, když do svého čela zvolili něco takového. Je vidět, že některým lidem stát úplně ovládl mozek a myslí se, že je možné nějakým legislativním aktem sáhnout lidem do hlavy a změnit jim myšlení. Přeju živnostníkům hodně štěstí s tímto latentním marxistou, nepochybuji, že tenhle trotl bude skvěle zastupovat jejich zájmy.

Musím k tomu poznamenat, že skutečný efekt bude opačný. Based on personal experience.

Na základní škole jsme samozřejmě měli dílny, jmenovalo se to “technická výchova” a trvalo to dvě hodiny týdně. Výuka se odehrávala v plesnivém sklepě Základní školy Klementa Gottwalda, co na ní byl nápis “Lenin žil, žije, bude žít”. Podle toho, jak to ve sklepech smrdělo to vypadalo, že tam Lenin už dávno zdechnul. Dnes je tam biskupské gymnázium a na budově je napsáno, že záchodová prkýnka byla zakoupena z projektu Evropské unie nebo tak něco. Halt každá doba vyžaduje svoje.

Náplň předmětu v podstatě balancovala mezi těmito třemi limitujícími podmínkami: 1. Dát žákům do ruky něco, čím se zabaví, aby učitel mohl během výuky dělat soukromé fušky školními stroji a nástroji, kterým dominovala protahovací hoblovačka 2. Dát žákům do ruky něco, čím se během hodiny nepobijou ani si zásadně neublíží 3. Je třeba vykázat nějakou aktivitu a nějak to ty dvě hodiny vydržet.

Jak byste to řešili? Špatný nápad není třeba nechat někoho vypilovat z dřevěného hranolu 10x10x30 nůž za pomoci tupé rašple. To může trvat mnoho hodin. Také uřezávání bukového špalíku tupou pilkou na kov se docela protáhlo, jedinci nadaní kombinací blbosti a vytrvalostí se současně dozvěděli, jak rozdělat oheň, zbytek si došel říct učiteli Antonínu Trmalovi o nový plátek. Dřevo vůbec bylo populární materiál, pokud je dost měkké, k jeho přetváření není zapotřebí mnoho energie a ani největší debil nenajde mnoho možností, jak se při práci zranit.

Práci se dřevem jsem se díky dílnám naučil spolehlivě nenávidět. Pronásleduje mě to doposud. Cokoli týkající se dřeva provádím s krajní nechutí. Zatímco občas z někoho vyleze upřímná věta, že dřevo je přírodní, příjemný a ušlechtilý materiál, pro mě jsou to nějaké suché pozůstatky rostlin, kterým je třeba se vyhnout, kde to jen jde. Podvědomě hledám nejrůznější příležitosti, jak se práci se dřevem vyhýbat nebo je nahradit jiným materiálem, který by nebyl dřevo. Bohužel se někdy nejde práci se dřevem vyhnout, protože přece jen ptačí budka svařená z jeklů vypadá divně, zkouším tuto práci přesunout na někoho jiného. Dřevo je dobré k topení a tím to pro mně končí. Naštěstí máme v rodině zase jiné jedince, kteří se třeba vyučili kovoobráběčem a tak jim lezou na nervy soustruhy, frézy a podobně, takže to pro mě rádi udělají a prkýnka mi nařežou. Svůj efekt to tak jako tak nesplnilo, střední odbornou školu jsem si žádnou nezvolil, stejně jako třeba houslista Šporcl, který absolvoval stejnou výuku ve stejných místech o rok dříve, případně stejně jako zhruba sto žáků každý rok, kteří to také absolvovali a do konce života už nevyrobí ani jeden svícen z ruličky od hajzlpapíru a pivního podtácku. Tolik tedy můj kontakt s hmotou a odtažitý vztah ke dřevu jako konstrukčnímu materiálu.

Nějaký přínos to mělo. Protože v mojí rodině se nacházeli vždy alespoň průměrně zruční lidé, poprvé v životě jsem viděl, jak vypadá opravdový lempl v akci. Tehdy mi poprvé došlo, že existuje určitá komunita městských dětí, které skutečně nepřeloží stéblo křížem a dílny nebyly způsobilé to jakkoli ovlivnit, pokud ano, tak spíše negativně. Neviděl jsem důvod, proč je tam nutí chodit, bylo jasné, že tady systém štěká na špatný Měsíc. Učitel Trmal propadal beznaději, frustraci z latentního rizika úrazu svěřených žáků kompenzoval občasnými výbuchy vzteku nad výtvory méně schopných spolužáků a vyhrožoval jim, že jim ty ruce urazí. Škoda že to nedokonal, lidstvu by to pomohlo.

Užitečný by také mohl být neoddělitelný partner povinných dílen, zvaný pozemky. Děti by se mohly dozvědět, jak se pěstuje řepka nebo jak se vyrobí prase ze sóji, aby byli bohatí jako pan předseda vlády v demisi.

Nová doba vnese do celé této aktivity mnoho zajímavých dimenzí. Třeba se těším, jak se podaří skloubit dílenskou výchovu a inkluzi a jak se bude řešit, že si retardovaný Pepíček proklál šídlem šourek, když jeho asistent nedával pozor. ADHD, což je jak jsem vyrozuměl dnes asi stejně časté jako angína, v kombinaci s nejrůznějšími nástroji jistě také povede k zajímavým situacím, protože ať je to jak chce, většina manuálních prací vyžaduje určité soustředění. Bezpečnostní opatření jsou v dnešní době také na podstatně rozsáhlejší úrovni, rodiče budou řádi, až budou moci zakoupit svým dětem pracovní obuv, oděv, neproříznutelné a nepropálitelné rukavice, helmu, škrtidlo a defibrilátor.

Popravdě řečeno jsem fascinován rozsahem neumětelství přítomným v populaci a jeho projevy jsou někdy tak zjevné, že člověk má potřebu jejich nositele prostě na místě ubít tyčí. Člověk občas narazí na postupy, nad kterými zůstává rozum stát. Lidé například neumí číst různé skicy a výkresy, neví, jak spojovat různé materiály, že jsou nějaké drobné rozdíly mezi šroubem a vrutem. Reklamy na různá lepidla, kterými jde přilepit tchyni ke stropu zase způsobily, že lidé zkouší slepit i věci, které na první pohled lepit nejde. Hobbymarkety jsou plné zboží, nástrojů a polotovarů, které soudný člověk nemůže nikdy na nic použít, leda by byl šílenec. Šanci na široké rozšíření mezi populací mají pouze výrobky, které je schopný používat a provozovat úplný moron. Je to důsledek změny v myšlení. Ještě docela nedávno gerontní pan prezident mluvil o budoucnosti spočívající znalostní ekonomice, kde se už neprodává zboží, ale know how, jak ho vyvinout a vyrobit. Schopnost opravit nějaký produkt, třeba auto nebo pračku, se chápe jako něco podřadného, co dělají socky, které tu věc nemohou prostě zahodit a koupit si novou nebo zaplatit nějakému ušmudlanci mechanikovi tisícovku za hodinu, aby povolil a utáhl dva šroubky. Bohužel protékající splachovač nejde opravit stažením novějších ovladačů a tak se asi někde musela stát chyba.

Bohužel se v tomto fascinujícím světě tekoucích informací o všem možném, dotykových hraček pro šimpanze a internetu věcí nějak zapomnělo na ty šmudly, co to všechno fyzicky realizují. Ti stáli stranou zájmu, jasně, ti jsou někde támhle v Číně a za pět dolarů na den to smontují těma jejich špinavýma prackama. Bohužel to nevyšlo, ostatně jako většina levičáckých nápadů, a zbyla po tom jen armáda lemplů v úzkých barevných kalhotech s lumberjack wannabe plnovousy, kteří by si uřízli nohu v koleni, kdyby měli vzít do ruky opravdovou pilu na straně jedné a méně početná, ale slušně připravená vybavená skupina těch druhých, kteří teď chtějí kasírovat. Já to rozhodně neodsuzuji, naopak, to všechno chápu jako příležitost, jak si zotročit debily. Kavárna, ajfoun, ajped a ajpod jsou sice fajn, ale jednou musí po sobě spláchnout. Zásuvka na nabíjení i-šrotu taky nebude fungovat věčně. Zaveďte ty dílny, počet lemplů nepochybně ještě vzroste o ty jedince, které se povede otrávit a ochotu manuálně pracovat z nich vymlátit již v ranném věku.


24. 02. 2018 D-FENS


Související články:


12345 (296x hodnoceno, průměr: 1,88 z 5)
26 477x přečteno
Updatováno: 24.2.2018 — 23:37
D-FENS © 2017