Když mohou komunisté pořádat seance k úmrtí komunistického předáka Jana Švermy a odhalovat mu sochy, nebrání nám nic připomenout si událost, která se stala před šedesáti lety, přesně 8.11.1944.
Toho dne zahynul major luftwaffe, vynikající pilot a taktik, odvážný bojovník Walther Nowotny.
Nowotnyho kauze jsme se na D-FENSovi jednou věnovali.
Nowotny se narodil 7. prosince 1920 v městečku Gmünd na česko-rakouských hranicích. Jako velmi mladý vynikal nezvyklou zručností v opravách motorů. Po maturitě se dobrovolně přihlásil k Luftwaffe. Na začátku roku 1941 je Nowotny u JG54 a s ní se ocitá na východní frontě. Zpočátku létá na Bf-109 a je v něm také jednou sestřelen. V roce 1943 je jednotka přezbrojena na „butcher´s bird“ Fw-190, který Nowotnymu zřejmě přirostl k srdci. Většinu vítězných letů absolvoval v roji s piloty Schnörrerem, Döbelem a Rademacherem, díky dobré sehranosti patří jejich formace k velmi efektivním. Svoje působení na východní frontě ukončuje Nowotny s 255 sestřely na kontě a je převelen do školy stíhačů (Jagdfliegerschule 101) ve francouzském Pau, kterážto činnost jej asi příliš neuspokojovala, protože ji vykonával pouze krátce. V září 1944 velí JG 104, která se právě přeškoluje na proudové Me-262. Následně je mu přidělen úkol vést tzv. Kommando Nowotny, experimentální jednotku dislokovanou na severoněmeckých letištích Achmer a Hesepe, která měla za úkol stanovit taktiku použití natolik odlišné zbraně, jako byla hypermoderní stíhačka Me-262.
8.11.1944 se události vyvinuly asi takto. Letiště Achmer a Hesepe v severním Německu se nacházely poblíž příletových tras amerických bombardovacích svazů. Bylo možné sledovat americké čtyřmotoráky v různých letových hladinách. „Kommando Nowotny“, vyslala proti útočníkům dvě dvojice proudových stíhaček Me-262. Bojová akce se pro německou stranu nevyvinula dobře. Jedna Me-262 byla při útoku sestřelena a pilot druhé musel vyskočit. To byl první faktor, který přispěl k Nowotnyho rozhodnutí letět. Nowotny se dále dlouhodobě nacházel pod tlakem svých nadřízených, kteří nechápali tragickou situaci leteckých stíhacích jednotek na podzim roku 1944 a vytýkali jejich velitelům malou efektivitu a především nízkou odhodlanost k boji. Padala dokonce slova o zbabělosti a defétismu. Toho listopadového dne zřejmě Nowotnyho pohár trpělivosti přetekl. Údajně dojel svým osobním autem na letištní plochu, usedl do svého stroje (Me-262A-1a „bílá 8“) a chtěje ukázat, že ještě umí sestřelovat nepřátelská letadla, vyroloval na plochu. Na letišti se přináchazel na kontrole major Galland, legenda to německých stíhačů, který se snažil Nowotnymu zabránit ve vzletu. Marně.
Další dění bylo otázkou několika minut. Nowotny posunul plynové páky obou motorů Jumo-004 nadoraz a rychle dosáhnul letové výšky nepřátelských strojů. Dosáhl svého 258. a posledního vítězství nad nespecifikovaným čtyřmotorovým bombardérem, zřejmě B-17 nebo B-24. Nowotny se odpoutal od formace bombardérů a rádiem ohlásil závadu na motoru (slovy: „Scheiße, Scheiße, mein Triebwerk“, „doprdele, moje turbína“) a pak následoval pád Me-262 k zemi. Pozorovatelé z Hesepe zaznamenali na Nowotnyho letounu jednu hořící pohonnou jednotku a následný výbuch. Nowotny se údajně snažil z letounu vyskočit, ale pokus o opuštění letadla se mu nevydařil a v troskách proudové stíhačky nalezl smrt.
Popravdě řečeno nevím, co by mohlo vést Nowotnyho jako důstojníka de facto v pozici velitele Gruppe, aby se sám vrhal do takového dobrodružství. Muselo mu být přece už díky rozsáhlým zkušenostem z leteckých bojů jasné, že se i přes nespornou převahu Me-262 nad čímkoli, co byli schopni spojenci vyslat do vzduchu, nemá šanci prosadit se proti formaci bombardérů se silnou obrannou výzbrojí a stíhacím doprovodem. I u jiných profesionálních bojových pilotů však můžeme zaznamenat určitý stav selhání pudu sebezáchovy, vedoucí k fatální chybě (viz např. Josef František).
Sestřelení Nowotnyho si dodnes nárokují různé strany. Například se o jeho sestřelení přetahují piloti doprovodných amerických stíhaček Mustang s piloty britských Tempestů a Spitfirů XIV, jiné prameny tvrdí, že se stal obětí obranné palby střelců s 12,7mm kulomety ve věžích bombardérů. Dále připadá v úvahu technická závada na motorech stroje.
Nowotny nenašel ani po smrti dostatek klidu. Poslední známou iniciativou jsou trapné scénky kolem Nowotnyho čestného hrobu (nepříliš přesný překlad. Původní slovo zní Heldengrab – hrob hrdiny) na vídeňském hřbitově, kdy ultralevice požadovala postupně jeho odstranění, zamezení přístupu k němu a nakonec na dušičky blokovali k němu přístupovou cestu. Současný stav celé záležitosti je mi neznámý, ale jméno vojáka Nowotnyho bylo bráno do úst v krajně nechutných politických souvislostech. Hovořilo se o nacistickém letci (Nazi-Flieger) a celou tuto diskusi jsem až potud pokládal za přinejmenším nechutnou, zcela odpovídající ubohé úrovni myšlení příznivců ultralevice v Rakousku i jinde na světě.
Těžko soudit, jakým morálním dilematům byl Nowotny sám vystaven. Faktem je, že byl voják, nikoli politik, byl tedy pouze nástrojem nacionálně socialistické politiky.
Pořád i nadále platí, že Walter Nowotny byl excelentní a odvážný pilot, a jako takový si zaslouží úctu stejně jako každý jiný voják kterékoli jiné bojující strany, který přinesl nejvyšší obět pro svoji zemi, bez ohledu na to, jaká hovada ji právě vedla. Jednoduché morální soudy, vztahující se k vysokým vojenským vyznamenáním, která byla Nowotnymu udělena, která tak často používají demagogové z řad ultralevice, nejsou možné bez širšího pochopení celé situace, která v roce 1944 v Německy nastávala. Americké a britské bombardovací letectvo se vzpamatovalo z rány, kterou dostalo na začátku roku 1944 při pokusu bombardovat Berlín a od června 1944 ničilo německá města tempem 2,5 velkoměsta měsíčně. Jednalo se přitom o kobercové strategické bombardování, dnešními terminologií bychom mohli hovořit o leteckém terorismu. Bombardování nesledovalo kromě plošného zničení žádné taktické cíle, jednalo se pouze o akt násilí na civilním obyvatelstvu, stejný, jaký se v menším měřítku praktikoval už od roku 1941 (Londýn, Coventry, Berlín). Především američtí historikové to dodnes nehodlají připustit a plácají něco o „bombardování dopravních uzlů a křižovatek pomocí radaru“, což je v podstatě to samé (přesnost tehdejších radarových zaměřovacích systémů byla asi 5km). Při náletu na Drážďany v únoru 1945 zahynulo asi 200.000 lidí (třikrát více než v Nagasaki nebo dvakrát více než v Hirošimě), možná ještě více, protože počet uprchlíků z Rudou armádou obsazovaného východního Pruska nacházejících se aktuálně ve městě nikdo nespočítal. Korigujte mé vnímání spravedlnosti v diskusi, ale za takové situace chápu jako morální jednání letět a sestřelovat, bez ohledu na to, jaké znaky moje letadlo má namalované na křídlech.
Vítězná strana má vždy tu výhodu, že má možnost přizpůsobovat dějiny ve svůj prospěch, díky čemuž je americké bombardování jen jednou z mnoha kapitol, o kterých se už nikdy nedozvíme všechno. Jako další případ poslouží řádění Rudé armády na území Polska. Bylo široce aplikovanou politikou spálené země, která byla zcela srovnatelná s tím, co prováděly Einsatzgruppen SS lokálně na území Ruska a Ukrajiny. Nebo neskutečná vlna násilí rudoarmějců na civilistech na území Německa, podporovaná toletantností nejvyššího vedení a provokativními letáky komunistického škrabala Ilji Erenburga, vedla k tomu, že v Magdeburgu stály ženy frontu na skok z mostu, aby unikly znásilnění a smrti.
Vezmu-li v úvahu všechny okolnosti, připadá mi zabývání se Nowotnyho morálkou případně čestným hrobem jako projev maximálního pokrytectví.
Dodatek 1: Nowotny a České Budějovice
Pokouším se zjistit, zda je pravda, že Nowotny chodil do školy v Českých Budějovicích. Příležitostně bývá tento fakt v Nowotnyho životopise zmiňován. Může někdo tento údaj potvrdit, případně doplnit, o jakou školu se jednalo?
Dodatek 2: Nowotnyho mašiny v 1:72
Nevím o tom, že by byl k mání model Nowotnyho stodevítky. Podla data se muselo jednat o verzi 109 E, F, případně rané verze G. Nowotnyho Focke-Wulf Fw 190A-4 vydala asi před dvěma lety pražská firma pana Tomáše Hypra Admiral pod názvem FW 190A-4 JaBo. Ještě bývá občas k dostání za nějakých Kč 300,-. Obsahuje obtiskovou verzi Fw 190 „bílá 10“ tehdy Staffelkapitana Nowotnyho v kombinaci dvou odstínů zelené a bílé se žlutými doplňky. Model je průměrný a hodnotným jej pro mě učinila právě tato varianta. Kdo nehodlá použít Fw-190 od Admirala, může obtisky oplodnit tentýž model od Tamyie například. Nowotny dále létal s verzí A-6. Me-262 je modelářsky vděčné téma. Bílou 8 nabízel před asi třemi roky Revell. Nyní ji už nenabízí, ale postavit ji není problém, stačí si obstarat obtiskovou sadu nebo stačí číslice 8. Stavebnice Me-262 od Revellu je cenově výhodná, kvalitní a sežene se k ní řada aftermarket sad, například celá nová příď s odkrytými lafetami 4 kanónů MK-108, čímž se zároveň koriguje největší nedostatek této stavebnice, totiž podvozková šachta menší než příďové kolo. Doporučení pro případné stavitele – předek se musí vážně brutálně vycpat olovem, případně ještě přední části motorů, jinak model přepadává dozadu.
Dodatek 3: Cesta do Epe
Až bude čas, zřejmě až mě zmrdi dostanou a vykopnou, chystám se do Epe. V místě, kde Nowotny crashnul, je údajně malý pomníček. Byla by velká náhoda, kdyby už někdo ze čtenářů webu na tomto místě byl, ale proč to nezkusit. Zná někdo ze čtenářů tato místa a může mi poskytnout detailnější zeměpisná fakta?
(6x známkováno, průměr: 1,67 z 5)