Vzpomínka na nejlepšího ministra dopravy všech dob - zpět na článek

Jen pro upřesnění:

V neděli 18.12.1988 (tedy rok před Sametovým podrazem) se stále ještě viceprezident, ale už zvolený prezident George Bush setkal ve své kanceláři v západním křídle Bílého domu s Henry Kissingerem. Dále přítomni byli James Baker a Brent Scowcroft. Henry Kissinger přišel s nápadem, který ve svých dalekosáhlých důsledcích způsobil nejen Sametový podraz, ale i dnešní situaci v ČR a SR. Kissingerův nápad byl následující: „You are about to become the first president with a real opportunity to end the Cold war. Why not discreetly negotiate a deal? Gorbachev would promise not to use violent force to suppress reform and liberalization in Eastern Europe; in exchange, the West would promise not to exploit any economic or political changes that occurred there at the expense of ,legitimate´ Soviet security interests – Stanete se prvním prezidentem s opravdovou příležitosti ukončit studenou válku. Proč bychom se s nimi nemohli diskrétně dohodnout? Gorbačov slíbil, že nepoužije násilí k potlačení reforem a liberalizace ve východní Evropě a my mu za to slíbíme, že nebudeme využívat ekonomických a politických změn, které se tam dějí, proti ,legitimním´ bezpečnostním zájmům Sovětského svazu.“

15.01.1989 přilétá do Moskvy Henry Kissinger a v kapse má „soukromý“ dopis stále ještě viceprezidenta Bushe pro Gorbačova s návrhem, jak to s tou východní Evropou zařídit.

ve středu 18.01.1989 je Kissinger přijat v Kremlu Gorbačovem, za přítomnosti pouze tlumočníka a Anatolije Dobrynina, který byl předtím 23 let velvyslancem v USA, nyní poradce Gorbačova. Kissinger předal Bushův dopis a Gorbačov je nesmírně polichocen skutečností, že mu americký prezident píše už týden předtím, než může oficiálně psát na hlavičkovém papíře Bílého domu jako prezident.

Gorbačov se poradil s dvěma spolupracovníky. První byl Anatolij Černjajev, komunistický aparátčík, se kterým se znal od padesátých let. Černjajev vyjádřil úžas nad tím, že jim Bush východní Evropu předhazuje jako neohlodanou kost a podivil se „jistému rozporu: Bush slibuje kontinuitu, ale navrhuje, že by mohl změnit americkou politiku – certain contradiction: Bush promised continuity, yet suggested that he might change American policy“. Ale, to je přece báječné!

Druhým byl Gorbačovův asistent pro východní Evropu, Georgij Šachnazarov, který Gorbačovovi doporučil, aby Kissingerův plán bral všemi deseti. A tak dva lidé, o kterých lidé v Československu asi nikdy neslyšeli, Černjajev a Šachnazarov, rozhodli o komunistické dominanci nad východní Evropou i v dalším miléniu.

28.01.1989 Kissinger přijíždí do Bílého domu a informuje Bushe, Bakera a Scowcrofta o svých jednáních s Gorbačovem, Bakerovi se to celé příliš nelíbí a žádá o názor své dva experty na východní Evropu, kterými jsou Rozanne Ridgway a Thomas Simons. Oba dva Kissingerův plán odsoudí jako zcela špatný, scestný a nemorální. Oba jsou vzápětí přehlasováni Dennisem Rossem, který má za to, že jednání s Gorbačovem o východní Evropě je „common sense“. Tehdy ještě nikdo netušil, jak nám jednou Dennis Ross vyroste.

07.03.1989 Během soukromého setkání v paláci Hofburg ve Vídni se sovětským komunistickým ministrem zahraničí Eduardem Ševarnadze říká James Baker: „We really hope that you succeed – Opravdu doufáme, že uspějete“.

25.10.1989 Gorbačov v Helsinkách oznamuje to, co později mluvčí ministerstva zahraničí Gerasimov nazval Sinatra doctrine: Sovětský svaz dovolí svým vazalským státům „do it their way – dělat si to jak chtějí“, což značně připomíná Brežněvův výrok „eto vaše dělo! – to je vaše věc“.

09.11.1989 Berlínská zeď je otevřena a Bush není příliš potěšen: „I am not going to dance on the wall – Nepůjdu na tu zeď tančit“, protože se bojí, že to popudí Gorbačova.

2 – 3.12.1989 Malta Summit. Bush a Gorbačov dosahují shody (tajné) o baltských státech i o východní Evropě všeobecně: Gorbačov slibuje, že nepoteče krev a Bush slibuje, že mu v tom případě nebude dělat problémy, ať si to tam tedy zařídí, jak chce. Na Maltě jednali George Bush a Michail Gorbačov za přítomnosti ministrů zahraničí Eduarda Ševardnadze a Jamese Bakera a amerického poradce pro národní bezpečnost Brenta Scowcrofta.

Gorbačov pochopil, že žádná obdoba norimberských procesů se konat nebude a že exkomunisté budou moci pokračovat ve výkonu svojí ekonomické, manažerské, správní, právní a zákonodárné moci. Den na to, 03.12.1989, se Václav Havel v Praze setkává se dvěma důstojníky KGB v Mánesově ulici za přítomnosti svého přítele, kameramana a disidenta Stanislava Miloty a dovídá se, že bude dalším prezidentem ČSSR. Stanislav Milota tuto schůzku po dalších deseti letech potvrdil Lidovým novinám. „Účastnil jsem se jedné takové jakoby tajné schůzky s KGB v jednom konspiračním bytě v Mánesově ulici,“ řekl Milota, který se jako jeho důvěrný přítel v Havlově nejtěsnější blízkosti pohyboval v týdnech po 17. listopadu a prvních pět měsíců roku 1990 působil jako vedoucí jeho prezidentského sekretariátu. 4. prosince 1989 tiskárna politické správy Pohraniční stráže dostala rozkaz tisknout plakáty „Havel na hrad.“ Bez souhlasu komunistů se v Česku neupekl ani rohlík. Plakáty „Havel na hrad“ tisklo StB.

29.2.989 Československý parlament, obsazený 100% komunisty a jejich pomahači, volí za prezidenta Václava Havla.

03.10.1990 Východní a západní Německo se sjednocuje.

13.01.1990 „Krvavá neděle“ ve Vilniusu (Litva), patnáct zabitých Litevců

20.01.1990 „Krvavá neděle“ v Rize (Lotyšsko), sovětské „Černé barety“ zabíjejí čtyři Lotyšce.

25.10.1991 Gorbačov rezignuje a Sovětský svaz přestává existovat.

Příslušné odkazy si může každý vygooglit sám, jak jsem si to udělal já.