Poslední dobou stále častěji čtu a slyším, jak je stále složitější začít podnikat, jak je stále větší problém vyběhat všechna povolení, oprávnění, všechny ty papírové nesmysly, jak zápis do OR trvá neúměrně dlouho atd.
Těmto řečem jsem prostě nevěřil. Než jsem si to sám vyzkoušel.
Svoje první živnostenské oprávnění jsem si pořizoval před cca. 7 lety. Celá procedura se skládala z toho, že jsem přišel na úřad městské části, předložil jim výpis z rejstříku trestů, vylepil tisícovku, vypsal jeden krátký, jednoduchý formulář, dostal razítko, že jsem živnost ohlásil, a šel jsem domů. Po nějaké době (myslím měsíc to byl) jsem se zastavil tamtéž, vzal si živnostenský list a šel jsem. Idylka.
Další živnostenské listy jsem pořizoval na začátku nového milenia, v roce 2000. Tentokrát po mně chtěli navíc potvrzení od FÚ, že jim nic nedlužím. Zaplatil jsem tedy dlužné pokuty za rychlou jízdu, vyzvedl si potvrzení, že jim nedlužím ani kačku na žvýkačku, došel s tímto potvrzením, výpisem z RT a tisícovkou na úřad, opět vypsal papír, dostal razítko atd. Prostě stejně jako v předchozím případě, s jedinou výjimkou – sháněl jsem jedno potvrzení navíc.
Nyní jsem seznal, že paběrkovat jako zaměstnanec a příležitostný živnostník v malém nemá smysl. Začali jsme tedy zakládat s.r.o. „Jsme mladí, inteligentní, dynamičtí, máme spoustu nápadů, chceme je uplatnit, založíme si tedy firmu a vrhneme se na podnikaní,“ řekli jsme si. Varovným zprávám z médií jsme nevěnovali pozornost, postup se jeví naprosto jednoduchým, stačí obejít „pár“ úřadů a člověk má vše, co potřebuje. Alespoň tak to vypadá při nahlédnutí na postup založení společnosti. Realita je ale trochu jinde a poslední střet s byrokracií vybudovanou v našem úžasném sociálním pastátě mne donutil napsat tento článek. Došlo totiž na vyřizování živnostenských oprávnění pro společnost.
Po asi půlhodinovém čekání na chodbě Magistrátu města Brna jsme se dostali na řadu. Vklouzli jsme tedy do kanceláře v dobré víře, že za pár minut zase vyrazíme ze dveří pryč, s úsměvem na rtu vstříc lepším zítřkům. Nemohli jsme býti dále od pravdy.
Fáze 1: „Vyplňte mi formulář odpovědného zástupce.“ No problema. A již vypisuji. Formulář je jednoduchý, za chviličku ho mám vypsaný. Jediným problémem se mi jeví vypisování nechutně dlouhých oficiálních názvů čiností, jimiž se chceme zabývat. Nějak to přežívám, říkám si, že to nejhorší mám za sebou. Che che.
Fáze 2: „Vyplňte si žádost o živnosti.“ Tady začínám pomalu bublat, vypisuji tedy druhý formulář, kde jako debil vypisuji údaje, které jsou obsaženy úplně stejně na společenské smlouvě, kterou jim tam také musíme nechat. Nešť! Opět vypisuji megadlouhé názvy činností a nechápu, proč to nemohou pojmenovat nějak lidsky (hluboce lidsky? ?). Při dopsání druhého formuláře už pobolívá ruka, ovšem bolest je překonána pocitem dobře vykonané práce a bláhovou nadějí, že už to mám všechno za sebou.
Fáze 3: „Tak si to zkontrolujeme.“ Procházím naprotso nesmyslnou procedurou, kdy mnou vyplněné tiskopisy procházejí kontrolou, kde jsem zapomněl něco škrtnout, tak jsou mi přes stůl podávány vyplněné formuláře zpět, abych to tam škrtnul. Když škrtám potřetí totéž, blíží se údiv vrcholu. Proč to, k sakru, nešrtne ta osoba sama? Proč mi to podává jako v mateřské školce zlobivému dítku, které zapomnělo, že slunce je žluté a nebe modré? (Viděli jste někdy někdo žluté slunce?) Neumí snad provést tah propiskou?
O kontrolu a jeden výlet o 4 patra níže kvůli zaplacení poplatků za ŽL později nastává fáze 4: „Teď potřebujeme podle zákona vyspecifikovat, čím se vaše společnost bude zabývat.“ Tak tuto větu jsem celou nějak nepobral. Vždyť to je snad v pojmenování těch živností, ne? Myslím si, že z názvu Specializovaný maloobchod je celkem jasné, čím se chce daná firma zabývat, ne? Ovšem toto prostě neplatí pro náš bubustát. Pro jeho potřeby je třeba specifikovat, čím se daný maloobchod bude zabývat. Zda bude prodávat rohlíky či heroin. Ovšem komické je, že se dají vypsat všechny možnosti. K čemu to tedy je? Jediné, čeho tím u naší společnosti dosáhli, je, že jsem tam strávil druhou nejtupější a nejzbytečnější půlhodinu v mém životě strávenou vypisováním seznamu, který lze najít u Specializovaného maloobchodu (plus dalších živností) třeba zde – jo, komplet celý seznam sakum prdum. Ruka mne bolí ještě teď. Marně jsem se snažil přesvědčit je o své pravdě, že napíši-li tam „VŠE“, tak to splní stejný účel. Ne, musí se to psát jednotlivě jako u blbých.
Alespoň jsem se během vypisování odreagoval komickou vložkou, kdy si do této kaceláře přišel jakýsi dynamický živnostník, že mu prý mají vydat nějaký papír. Slečna úřednice mu jen zoufale oznámila, že ho asi kolegyně poslala na jeho adresu. Tak zdrceného člověka, jako byl on, jsem už dlouho neviděl. „Ale vy u mne máte 7 let starou adresu! Tam já už dávno nebydlím! Minule na to ta vaše kolegyně přišla! Kdy já se tam dostanu? Je to tam vůbec?“ Z rozhovoru vyplynulo, že živnostenský odbor ve své neskonalé blbosti někam založil napřed oznámení milého živnostníka o tom, že se přesunul do jiných vod, poté mu na tuto adresu nadále zasílali veškeré papíry. Prostě absolutní šlendrián.
Po více než hodině konečně hrdě vypluji z kanceláře. A jen se hrozím, co bude dál. Podle oficiálních pokynů chybí po doručení ŽL již jen složit vklad a zápis do OR. Tak jsem zvědav…
Jediné, co mne u vypisování budoucího toaletního papíru napadlo, bylo, že se prostě stát snaží tak zkomplikovat podnikání, aby do toho nikdo normální nešel. Aby musel mít člověk odhodlání Odyssea (nebo spíše Sisyfa?), aby vůbec začal podnikat. Protože podnikatelé jsou všechno svině, které neplatí daně. Zato takový vohnout v pracovním procesu, to je jiná liga. Ten ty daně platí chca necha, vyhnout se jim nemůže, monotónní práce pro nějakého zmrda ho akorát ubíjí a tím se stává naprosto dokonalým občanem této země. Prázdný pohled a prázdná peněženka v prospěch sociální solidarity.
(Zatím nikdo nehlasoval)