Vzestup byrokracie a pád svobodného světa - zpět na článek

Rodiče mi Neználka nijak zvlášť ideologicky nevysvětlovali. Když jsem se na něco ulítlého optal, bylo mi řečeno, že to je vymyšlená, hrozně vzdálená budoucnost, že takto to nikdy fungovat nebude /termín science fiction tehdy nikdo neznal/ a bylo po vysvětlování.
O to víc bylo třeba vysvětlit některé články a knížky jistého pana Zdeňka Škody, v žáru revoluce kovaného komunisty, který ideologii sral i do knížek pro pionýry-radiotechniky a všelijaké pokusníky v tomto oboru. Tam bylo např. vysvětlováno, že speciální materiál – magneticky orientovaný, mírně uhlíkový plech – potřebný k výrobě membrány do citlivého amatérského sluchátka, dovedou vyrobit jen šikovní, ještě kovanější soudruzi ze Sovětského svazu a že my to tady ještě nedovedeme stejně, jako vyrobit malé a silné permanentní magnety, ale že nás to naši bratři Slované jistě naučí a takový kecy.
Pak se člověk od rodičů a známých, starších radiotechniků dověděl, že je to píčovina, že to dávno umíme sami a líp, než Rusák a že naše obyčejné, feritové školní permanentní magnetky, vyráběné Prametem Šumperk, se svou silou vyrovnají, ba i předčí ty „speciální sluchátkové“ AlNiCo od soudruhů ze SSSR, co údajně ještě neumíme. Přitom u nás výroba toho „sovětského speciálního“ AlNiCo materiálu už nějakou dobu jen dobíhala – neboť vyžadoval hodně niklu s kobaltem, hodně úsilí a my už dávno uměli vyrábět i pro reproduktory feritové magnety s tak silným mg. tokem, o jakém se soudruhům z Lotyšska a Litvy nejspíš ještě ani nezdálo..V Lotyšsku a Litvě převážně probíhala od A do Z výroba přenosných tranzistorových přijímačů všeho druhu, od velkých VEFů, Rig, Meridianů a Sokolů až po maličké Signaly a Zvezdočky.
Všecky jejich reproduktory měly tak mizerné magnety /ale docela dobře řešené membrány/, že do nich sovětské koncové stupně musely dodávat o třetinu víc příkonu, nežli do valašskomeziříčských feriťáků pro Dany, Zuzany, Irisy, Moniky a Dolly už v raných šedesátkách. Proto ty ruský Ge tranzistory nevypadaly jako normální tranzistory, ale spíš jako osmička imbusák a baterky to žralo jak nezavřený.

Holt když se chce, všecko jde – nejenom na koleně vyrobit citlivé, běžně nesehnatelné sluchátko, ale taky narvat tu rudou ideologii i tam, kde by ji zrovna malý zvídavý člobrda nečekal – do knížek pro technicky založené, ale nějakou ideologií nezasviněné děti.
A ještě to bylo napsaný tak, aby se děti při čtení musely rodičů na něco takhle zbarveného zeptat.
Jinak to ale byl výborný technik a improvizátor, takový McGyver z přelomu 50/60, ale na rozdíl od toho televizního, to Škodovi úplně všechno fungovalo a někdy i dost dobře.
Namátkou knížky „S tranzistorem a baterií“, „Šolim, já a tranzistory“, „Hračky a modely s tranzistory“ a několik dalších.
Zatímco tady běžela dlouho zavedená výroba téměř všeho s elektronkami /domácí stacionární RP, TV, nf technika/, tak sám Škoda byl opravdu velký propagátor polovodičů.
I jemu, jinak skutečně kalenému komančovi, je potřeba připsat díl zásluh na tom, že první, byť z mého pohledu škaredý, kompromisní „tranzistorák“, kabelkový přijímač T58, navrhla Tesla Pardubice už začátkem r. 1957, kdy měli k dispozici jen pár typů tranzistorů. A stihli vyrobit první velkou sérii pro Expo 58 v Bruselu, kde se to kupodivu líbilo a zaujalo, stejně jako spousta dalších, československých výrobků.

Škoda tím zasíral i 1-2 „povinné“ ideo-stránky tehdejšího amatérského časáku Amatérské Radio, byla to nutná úlitba režimu – koneckonců, ten časák slušně financoval, od r. 1952 do r. 1992 vydával Magnet-Svazarm.
Šéfredaktor AR Smolík, si tam Škodu doslova pěstoval, celou druhou půli padesátek až do konce šedesátek, Dokonce dostal jako jediný redaktor služebního Spartaka – na objíždění republiky, resp. závodů Tesly a psaní reportáží o výrobě některých zajímavých věcí, např. obyčejné ploché baterie, kde se při čtení té reportáže divíte, kolik je sraní s tak obyčejnou věcí, co pak zahodíme do popelnice.
Pěstovali si tam Škodu jako dvorního dodavatele těch dobrovolně-povinných dávek ideologie. Aby byli krytý a o tři stránky dále, mohli bez obav uveřejnit dvoustránkový popis nejnovějšího transceiveru Kenwood, nebo reportáž z HiFi výstavy v Mnichově.
Někdy v r. 1968 s ním ale pěkně vymetli, taková Slánského light verze a prozřel. Nepodepsal souhlas s okupací, neprošel čistkami 1969 a pak už mu pouštěli jen sporadické, čistě technické článečky, ale s mimořádně užitečnými věcmi.
Na jeho knížkách vyrostla nejméně jedna generace vzorných, ale jinak technicky velmi dobrých pionýrů. Nebýt té otřesné ideologie, tak je to čtivé i po letech, protože je to psáno celkem lehce i vtipně.

Neználek a celý ten Kvítečkov, bylo proti tomuhle otravné nezáživné čtení :D