Vzestup byrokracie a pád svobodného světa

V této mé úvaze se chci zamyslet nad tím, jestli ještě vůbec žijeme ve svobodném světě, ve fungující demokracii suverénního státu, ve světě, kde existuje svoboda slova a kde existuje férová a otevřená celospolečenská diskuze.

Nebo jsme se v poměrně krátké době posunuli do světa, kde tohle všechno rychle mizí a společnost paralyzovaná strachem, dobrovolně a nevědomky kráčí do nové totality, aniž by si byla schopna tuto skutečnost uvědomit. Představím i vizi světa, kterou prosazují globální technokratické elity a jejich byrokratické aparáty a která se časem může stát naší běžnou realitou, pokud bude současný trend pokračovat.

Zlatý věk byrokracie

Destruktivní vzestup byrokracie nelze demonstrovat lépe, než v současné pandemické krizi. Tato krize dala byrokracii na všech úrovních do ruky naprosto nevídané možnosti a není tak překvapením, že globální a níže postavené byrokratické aparáty tuto možnost využívají do poslední kapky. Není tak ani překvapením, že sledujeme stejné postupy prakticky v celé západní civilizaci (a nejen tam) a není tak důvod za tímto jednáním hledat žádné složité konspirace. Byrokratická pyramida moci funguje jednoduše. Globální zájmové skupiny propagují skrze své byrokratické nadnárodní aparáty jako je OSN, WHO atd., svoji agendu, ta je následně přebrána na regionální úrovni a implementována v jednotlivých státech. Nikdo nechce vyčnívat, nikdo nechce být černou ovcí stáda, každý byrokrat touží, stát se jednou členem elity, nejlépe té globální, postoupit na žebříčku o stupínek dál, získat výhody. Významnou roli také hraje politická korektnost, ale o tom později. Všichni tak jedou stejnou linii, především v západním světě je to tolik očividné. Když se ruší Vánoce a oslavy Nového roku, tak všude, nikdo nesmí zůstat pozadu. A tak všude sledujeme ta stejná, nefunkční, likvidační a logiku postrádající opatření, která jsou zaváděna všude a prakticky v totožném čase. V jednotlivých národních státech navíc různě vyšperkovaná kreativitou místních byrokratů, kteří se chtějí ukázat a upozornit na sebe. Mnohdy tak lze sledovat jakousi zvrácenou soutěž, kdo přijde s ještě větším nesmyslem. Není ani takovou záhadou, proč je v současné pandemické krizi likvidováno drobné podnikání a živnostníci. Je to vlastně logické a znovu není třeba hledat složité konspirace. Protože tito lidé nepotřebují ke svému životu byrokratické aparáty. Naopak. Nejradši by se těchto aparátů, které jim akorát znepříjemňují život a parazitují na nich, zbavili. Navíc tito lidé mají ještě něco, co je trnem v oku každého byrokrata a co musí být při budování nové totality potlačeno. Svobodu veřejně říkat, to co si skutečně myslí. Věřím, že i spousta zaměstnanců by se tohoto přebujelého byrokratického diktátu na různých úrovních ráda zbavila, ať už ve svém běžném životě, nebo ve svém zaměstnání. Je také potřeba si říci, že státní a korporátní byrokracie, na mnoha úrovních prorůstá v jeden celek, nehledě na to, že ve svém nitru produkují na vedoucích pozicích stejné typy lidí, kteří pravidelně mezi státní a korporátní sférou pendlují.

Iluze zastupitelské demokracie

Žijeme ještě v demokracii? Technicky vzato ještě ano. Současná zastupitelská demokracie je ale ve svém nitru již mrtvá. Navenek po technické stránce sice stále funguje a fungovat bude, ale uvnitř je již mrtvá. Připomíná tak nabalzamovaného Lenina v moskevském mauzoleu. Proč si to myslím, bych rád popsal níže.

Politická scéna dneška je neuvěřitelně vyprázdněná. Až na pár výjimek není poznat kdo je kdo. Kdyby dnes většina parlamentních stran vytvořila vládu národní jednoty, nikdo by nepoznal rozdíl. Příčin tohoto stavu je povícero, jako jednu z nich osobně vidím v tom, že stále více legislativy je vytvářeno, navrhováno a ovlivňováno mimo parlament ČR, v obrovském byrokratickém molochu pod dohledem EK, neziskovém sektoru atd. a česká politická scéna je tak stále více degradována na spolek koňských handlířů. Nutno ale taky férově dodat, že spousta například euro unijní legislativy je vyšperkována kreativitou českých byrokratů, jejichž schopnost vytvářet nefunkční paskvily je opravdu obdivuhodná. Připomíná to až nehezky dobu, kdy o nás bylo rozhodováno v Berlíně či Moskvě v dobách nedávno minulých. V těchto dobách zde také existovala jakási iluze toho, že naši politici a představitelé o něčem rozhodují. A bohužel i tehdy platilo, že český úředník a byrokrat byl mnohdy aktivnější a napáchal více škody, než bylo nezbytně nutné. Ostatně v tomto rozhovoru nám ekonom Sedláček naznačuje, že český národní stát by měl zaniknout a stát se součástí jakési globální struktury. Český premiér dle něj, by se měl stát něčím na úrovni hejtmana. Mám pocit, že už se tak z části stalo. Politická scéna tak přitahuje a generuje požadovanou vrstvu byrokratů, kteří mají odpovídající povahové a osobnostní vlastnosti, morálku a schopnosti, aby se mohli v této byrokratické pyramidě moci udržet. Spousta těchto byrokratů a politiků tak už ani nehájí české zájmy, ale zájmy nadřazených byrokratických aparátů na evropské nebo globální úrovni. Někteří se tím už ani netají. Na nižším stupni této byrokratické pyramidy jsou potom různá ministerstva, výbory, úřady, regionální podvýbory, městská zastupitelstva, policejní prezidia, armádní štáby atd. Ti všichni sledují pro změnu pouze jedno. Naplnění svých rozpočtů. A všichni lidé napojení na tento zdroj prostředků, představují poměrně významnou část elektorátu. Každý kdo by chtěl tento systém rostoucí byrokracie změnit nebo dokonce snad omezit, by narazil na nepropustnou hradbu a riskoval by, že přijde o značnou část svých voličů. To žádný politik, který se chce udržet u moci, neudělá. Není tak náhodou, že bez ohledu na to, kdo vyhraje volby, státní aparát i nadále roste a rostou i počty úředníků. Od roku 2013 došlo k nárůstu počtu státních zaměstnanců o 35 423 osob a výdajů na jejich platy o 75,2 mld. Kč, efektivita vládního sektoru se nezvýšila, naopak v posledních letech meziročně klesá. Dokonce i dnes, v době kdy stojíme na prahu masivní ekonomické krize a stát by měl radikálně omezit své výdaje, plánuje se v roce 2021 přijmout dalších 7 tisíc státních zaměstnanců. O to více komické je dnes sledovat z části zavřené úřady, kdy lidé musí stát dlouhé fronty venku, zatímco mnoho úředníků sedí doma za 100% platu. A i kdyby náhodou volby vyhrál někdo, kdo by chtěl této stále rostoucí byrokratické hydře setnout hlavu, tak tyto byrokratické aparáty budou potichu podkopávat a sabotovat vše, co by taková vláda nebo politik udělali a takový politik by byl stejně pro neschopnost dostát svým slibům v příštích volbách odstaven. A to i za pomoci mainstreamových medií, dnes plně pod kontrolou moderních revolucionářů z humanitních oborů a globálních zájmových skupin, které je vlastní.

To vše jsou důvody, proč dnes považuji současnou zastupitelskou demokracii prakticky za mrtvou. Nemyslím si, že nějaká výraznější změna přijde z tohoto prostředí. A i kdyby náhodou přišla, udělají byrokratické mašinerie vše, aby byla tato anomálie rychle odstraněna.

Když svoboda slova umírá a nástup jedné ideologie

S tím jak byrokracie roste a dosahuje stále větší moci, která se po této pandemické krizi ještě zvýší a posílí, ovládajíc prakticky vše, od mediálního, politického či kulturního prostoru, po vzdělávací systém, kdy se byrokratům a moderním revolucionářům podařil dokončit i tzv. pochod institucemi, sledujeme i postupné ale jasně viditelné ubývání naší svobody, svobody slova, dekonstrukci právního státu, stále větší sociální rozdíly a nebál bych se to nazvat, plíživý přechod do totality. Byrokracie se tak ze své podstaty snaží o stále větší kontrolu, jednotné myšlení a poslušnost, pod pohrůžkou nových represí, pokut a názorové manipulace. Dnes je tato totalita technokratického střihu testována pod kouřovou clonou pandemie a nedělám si iluze, že to je jakýsi polygon, na kterém se testuje to, kam až mohou byrokraté a technokraté zajít, aniž by se společnost vzbouřila. Proto dnes taky významně sílí cenzura na všech úrovních, v západních zemích se za názory už běžně vyhazuje z práce, nebo je vám zamítnut kariérní postup. Tento trend pravděpodobně dorazil i k nám, kdy nemocnice Motol měla propustit svého zaměstnance, protože na Facebooku odmítal očkování a bagatelizoval současnou epidemii. To v tom lepším případě. Doba pomalu ale jistě směřuje i k tomu, že vám brzy za názory na sociálních sítích může domů vtrhnout policejní komando nebo vám sociálka odebere dítě, protože šíříte „nenávist“ či „dezinformace“. Dnes vám prozatím policejní komando vyzbrojené samopaly a beranidlem vtrhne na vaši oslavu narozenin, aby vás rozdělilo od vašich přátel, protože by vás mohli nakazit nejvíce smrtelnou chorobou za poslední dva tisíce let, jakou lidstvo pamatuje. Je to jenom drobná ochutnávka toho, čeho je a bude policejní stát schopen. Není taky náhoda, že spousta lidí veřejně drží jednotnou názorovou linii, očividné je to právě v korporátních a státních aparátech. Čím vyšší pozice, tím více jste svázáni politickou korektností, která dnes není nic jiného, než jakousi moderní inkvizicí. Každý kdo by chtěl vybočit z linie, bude pronásledován a upálen na pomyslné ideologické hranici. Je tak zaručeno, že ve vrcholných patrech byrokratických aparátů, budou lidé, kteří mají jednotné názory. Výchova a výroba těchto nových kádrů je dnes zaručena mimo jiné i pomocí různých think-tanků a mozkových trustů, které vyhledávají nové moderní svazáky, svazačky a progresivní revolucionáře, pro budování „lepšího“ světa. Ne všichni pravděpodobně bezpodmínečně sdílí jednu ideologii, ale mají strach veřejně projevit své skutečné názory, protože by to znamenalo konec jejich kariérního postupu, konec výhod. Mnoho z nich tedy nakonec své skutečné názory potlačí a přeberou ideologie a myšlenky, které jsou v tomto prostředí žádoucí. Tento trend lze pozorovat napříč celou společností.

Evropská civilizace vyrostla na soupeření různých myšlenek, názorů, ideologií, náboženských směrů a celkové dynamice. Dnešní Evropa, se snaží toto vše odstranit.

Ve veřejném prostoru tak začíná převládat pouze jeden myšlenkový proud a směr, zatímco názorová oponentura je přesouvaná na tzv. alternativní scénu, stále častěji cenzurována a někdy jsou autoři „nevhodných“ myšlenek popotahováni i po soudech. Sice to není ještě tak špatné, jako v některých již dobře zavedených totalitních režimech, ale tím, jak se snaží byrokratické aparáty omezovat názory pro ně nežádoucí, nejsme od tohoto stavu příliš daleko. Sociální sítě dnes běžně bez udání důvodu mažou a blokují cokoliv, co zrovna není v aktuálním kurzu. A to i zpětně, kdy je váš účet smazán za názor, fotku, obrázek nebo cokoliv, co jste na sociální síť umístili i několik let nazpátek a kdy s tím nikdo neměl problém, kdy byla společnost tzv. ještě normální. Z veřejných i korporátních peněz jsou financování lidé, jejichž jedinou prací je, hlídat co lidé píší a sdílí na internetu, následně „nevhodné“ názory udávat a snažit se člověka, který takové názory sdílí, na všech možných informačních platformách zablokovat. Tato Cancel culture je jako rychle bující rakovina a stále roste. Kontrola je budována na všech úrovních a tak dnes existují neziskové organizace, které hlídají, jestli firmy neinzerují na tzv. závadných webech. Příkladem nám budiž spolek „Nelež“ kde nepůsobí nikdo jiný, než špičky českých kazatelů jediné pravdy jako třeba Bob Kartous nebo František Vrábel. Ten ostatně spolu se svojí firmou Sematic Vision, chrání nás, nebohé české občany, před dezinformacemi ohledně Covidu, samozřejmě za veřejné peníze nás všech. Děkujeme, pane Vrábele, že nám přinášíte světlo v této dezinformační době temna. Kdo zná metody této sorty lidí, tak si dokáže představit, jak jejich práce může asi vypadat. Sociální sítě jsou dnes plné moderních svazáků a svazaček, kteří jenom čekají na povel a se zápalem sobě vlastním se vrhnou na kohokoliv, na koho jim moderní soudruzi ukážou. Pak je takto postižená firma (ale i jedinec) zahlcena negativními hodnoceními, kritikou a nechtěnou publicitou. Ideálně potom ještě takto šikanovaným firmám nabídnou svoje poradenství, aby už dotyčná firma nikdy „nezhřešila“ a investovala své peníze do reklamy tam, kam vám tito pánové řeknou. No a to je jenom špička ledovce. Jak fungují tyto neziskovky a nejen ony, ale i různé think-tanky, by bylo na samostatný článek a rád bych se tomu věnoval příště. Absurdita toho všeho došla až tak daleko, že si vlastně dnes nemůžete být jistí, jestli vás zítra nesmažou třeba za to, že jste se vyfotili na sociální síť dva roky zpátky v černém svetru, nebo že si k vám nepřijdou dozorci jedné jediné pravdy pro výpalné, aby vaši firmě nezlikvidovali reputaci na sociálních sítích jenom proto, že jste si dovolili inzerovat tam, kde se jim to nelíbí. Ano, až sem jsme se dnes dostali.

Svoboda slova tak pomalu ale jistě mizí, naopak drábů, kteří hlídají jednotný názor, je stále více.

Sdílený komunismus a budování nového světa

Osobně jsem přesvědčen, že svět, podle představ korporátní a státní byrokracie, pod dohledem globálních zájmových skupin, směřuje k jakémusi sdílenému komunismu. Nutno ale dodat, že tento komunismus nebude pro všechny. O tom jak takový svět může vypadat, si můžete přečíst na stránkách Světového ekonomického fóra, které je jakousi výkladní skříní těchto myšlenek. Pojďme se podívat třeba na článek dánské socialistické poslankyně Idy Auken, s názvem „Here’s how life could change in my city by the year 2030“. Budu z článku citovat některé pasáže:

Vítejte v roce 2030. Vítejte v mém městě – nebo bych měla říci „našem městě“. Nic nevlastním. Nemám auto. Nemám dům. Nevlastním žádné spotřebiče ani oblečení.
Může se vám to zdát divné, ale v tomto městě to pro nás dává dokonalý smysl. Všechno, co jste považovali za produkt, se nyní stalo službou. Máme přístup k dopravě, ubytování, jídlu a všem věcem, které v každodenním životě potřebujeme. Jedna po druhé se všechny tyto věci staly svobodnými, takže nakonec nemělo smysl, abychom toho hodně vlastnili.
V našem městě neplatíme žádný nájem, protože náš volný prostor využívá někdo jiný, kdykoli jej nepotřebujeme. Můj obývací pokoj se používá pro obchodní jednání, když tam nejsem.
Když AI a roboti převzali hodně naší práce, najednou jsme měli čas dobře se najíst, dobře spát a trávit čas s ostatními lidmi. Koncept dopravní špičky už nemá smysl, protože práci, kterou děláme, lze provést kdykoli. Opravdu nevím, jestli bych to už nazvala prací. Je to spíš jako čas na myšlení, čas na tvoření a čas na vývoj.
Nejvíc mě znepokojují všichni lidé, kteří nežijí v našem městě. Ty, které jsme cestou ztratili. Ti, kteří se rozhodli, že se toho stalo příliš mnoho, celá tato technologie. Ti, kteří se cítili zastaralí a zbyteční, když roboti a AI převzali velkou část našich pracovních míst. Ti, kdo se naštvali na politický systém a obrátili se proti němu. Žijí různé druhy životů mimo město. Některé z nich vytvořily malé samo zásobovací komunity. Jiní zůstali v prázdných a opuštěných domech v malých vesnicích z 19. století.
Jednou za čas mě štve, že nemám skutečné soukromí. Kam bych mohla jít a nebyla sledována. Vím, že někde je zaznamenáno vše, co dělám, co si myslím a o čem sním. Jen doufám, že to proti mně nikdo nepoužije. Celkově vzato je to dobrý život. Mnohem lepší než cesta, po které jsme šli, kde se ukázalo, že jsme nemohli pokračovat se stejným modelem růstu. Děly se všechny tyto hrozné věci: nemoci životního stylu, změna klimatu, uprchlická krize, zhoršování životního prostředí, úplně přetížená města, znečištění vody, znečištění ovzduší, sociální nepokoje a nezaměstnanost. Ztratili jsme příliš mnoho lidí, než jsme si uvědomili, že můžeme dělat věci jinak.

Na první pohled to vypadá jako dokonalý svět, krásná dystopie. Všichni máme všeho dostatek, nemusíme pracovat, všude je mír, můžeme se věnovat svým zálibám a koníčkům. Nedivím se, že představa takového světa, dnes přitahuje poměrně velkou část naší společnosti, především ideály naplněnou mladou generaci a nemalou část intelektuálů. To hlavní v náčrtu tohoto lepšího světa ale zazní na začátku a na konci. „Vy nic nevlastníte a nemáte žádné soukromí.“ Jste vlastně takové domácí zvířátko, které bude dostávat životní potřeby dle zásluh. To není nic jiného, než trochu jiná, progresivní forma otroctví.

O tom, že tohle není žádná utopie, konspirační teorie, dezinformace nebo snad pomatené vize pár naivních idealistů, svědčí i fakt, že progresivní levice v českém parlamentu, nejlépe asi reprezentovaná Piráty, se těmito snahami také příliš netají. Jejich snaha o zdanění prázdných bytů, nebo šmírování majitelů bytů přes jejich elektroměry, je snadno dohledatelný fakt a dle mého jenom špička ledovce, jak tito lidé smýšlí a kam až mohou zajít. Nemá to příliš daleko k tomu, že pokud například žijete ve větším bytě sami, tak vám tam časem někoho nastěhují, aby se zaplnil volný prostor. Samozřejmě v rámci ochrany životního prostředí a všeobecného Dobra. Vše se musí sdílet. Stejným směrem směřuje i elektro mobilita. Drtivá část populace nebude mít prostředky, aby si ji mohla dovolit. Auta se tak budou sdílet. Vlastnit je bude jenom privilegovaná vrstva společnosti. To je to, když jsem psal, že tento komunismus nebude pro každého. Stejně jako v každém socialistickém/komunistickém režimu, bude existovat privilegovaná vrstva lidí, která bude mít přístup ke všemu. Předpokládám tedy, že další útok ze strany byrokratických aparátů bude na naše nemovitosti, auta a osobní vlastnictví obecně. Útok na naše svobody a práva totiž už dávno začal.

V načrtnuté dystopii zazní ještě jedna podstatná věc. Většinu naší práce převezmou roboti a UI. To se dnes reálně děje. O průmyslové revoluci 4.0 jsem okrajově psal už ve svém prvním článku. O tom jak technokraté, globální elity a jejich byrokratické aparáty přemýšlí, vřele doporučuji knihu Covid-19 Great Reset od zakladatele Světového ekonomického fóra, Klause Schwaba. Velmi inspirativní, mrazivé čtení a znovu potvrzení toho, že se jedná o agendu prosazovanou na globální úrovni z nejvyšších pater mocenské pyramidy, nikoliv o blouznění úzké, bezvýznamné hrstky technokratů.

Předpokládá se, že mnozí lidé na začátku těchto změn, kteří přijdou o práci a nebudou moci vykonávat svoji profesi- podle různých odhadů se to má dotknout cca 20-30% pracovní síly, budou přesunuti do jiné části ekonomiky. To také znamená úplně jiné platové ohodnocení a pracovní podmínky – nejpravděpodobněji to budou nižší platy, ideálně v korporátní nebo státní sféře, které budou tvořit rovněž plánovaný „základní příjem“ – na pokrytí jenom základních životních potřeb. Už dnes jsme psychologicky na něco takového připravováni, když nám je podsouváno při různých lockdownech, že nakoupit si fyzicky můžete jenom nezbytné zboží, zbytek se musí zavřít a nemáte na to prakticky nárok. Tedy pokud nebudete fungovat v digitálním prostoru. Lidé se tak stanou zcela závislí na systému – ideálně digitálním systému, kde nebudou mít vůbec žádnou kontrolu.

Teď se vraťme na začátek a podívejme se, co se děje v současné koronakrizi. Lidé jsou drženi doma, separováni. Malé a svobodné podnikání je systematicky likvidováno, zatímco korporace a velké technologické firmy přebírají stále větší kontrolu a podíl na trhu. Státní byrokracie se naprosto utrhla ze řetězu a uzurpuje si pod falešnou záminkou ochrany zdraví stále větší pravomoci, práva a zásahy do života nás všech. Technokraté dostali volnou ruku, začít aplikovat jejich teoretické modely řízení společnosti v reálu na celou společnost. Dnes a denně je nám opakováno, že návrat k normálu již nebude, společnost bude potřeba digitalizovat (což nemusí být nutně špatně, pokud to bude využito k omezení byrokracie, nikoliv k utužení kontroly a dohledu, ale tak to nebude), omezit sociální kontakty, vše kde dochází k mezilidské interakci, nakupování pouze on-line, zážitky on-line, vzdělání on-line, láska on-line, život on-line. Buďte doma, nikam nechoďte, s nikým se nepotkávejte a věřte, co vám skrze mainstreamová média říkáme. Myslíme to s vámi dobře. Vaše strana a vláda. Pod záminkou hrozby dalších pandemií bude třeba přistoupit i k větší globální kontrole populace, cestovat už nepůjde bez aplikace v mobilu nebo kartičky s QR kódem. Časem ani využívat různé služby. Bude tak větší dohled nad tím, kde jste, co děláte. Nebojte se, vše děláme pro vaše bezpečí. Pokud bych si měl trochu zaspekulovat, brzy vznikne další krize, tentokrát monetárního typu, která vytvoří tlak na zrušení hotovosti. Nedávno přechod k digitálnímu platebnímu systému oznámila komunistická Venezuela, stejným směrem kráčí také totalitní, komunistická Čína.

Buď dobrý

Psychologická výchova nových, poslušných soudruhů v nové dystopii, bude součástí i spouštěného očkování. Už dnes jsme připravováni na to, bez vakcinačního pasu, nebudete moci létat, navštěvovat kulturní a sportovní události, časem ale třeba chodit i do zaměstnání, používat MHD či si zajít na pivo. Různá omezení a znevýhodňování tak budou akcelerovat. Zde ukázka, jak to bude vypadat v českém korporátním prostředí, citace z jednoho článku:

„Očkování pro zaměstnance bude zdarma a platí to rovněž pro agenturní pracovníky a zaměstnance integrovaných firem. Firma jim slibuje motivační odměny. Škoda Auto současně připravuje vlastní elektronický vakcinační průkaz, aby zaměstnanec mohl kdekoliv a kdykoliv prokázat, že je naočkovaný.“

Je vlastně jedno jestli očkovaným poskytnete výhody nebo budete neočkované vydírat tím, že budou mít různé nevýhody. Je to stejný princip, princip založený na diskriminaci.

Tato dobrovolná/nedobrovolná vakcinace bude mít hlavně psychologický efekt, nikoliv zdravotnický. Dnes se nedozvíte, jak dlouho vás bude vakcína chránit a jakým způsobem vás vůbec bude chránit. On to nikdo zatím pořádně neví. Ale všichni vědí, že očkování je jediná cesta a jinak to nepůjde. Podvol se a my ti umožníme normálně žít. Podvol se, abys mohl pracovat v naší krásné montovně. Otrávíme ti život na tak dlouho a v takové míře, že nás budeš ještě sám prosit. Zvráceně geniální a naprosto pozvolná příprava na zavedení sociálního kreditu a celkový dohled, které budou pro nový progresivní komunismus klíčové, pouze představené veřejnosti pod jiným názvem. A to nemám s očkováním jako takovým problém, sám jich mám nespočet. Ani neupírám nikomu se svobodně naočkovat. A ani si nemyslím, že by vakcína byla nebezpečná. Problém mám s tím, co toto očkování může symbolizovat, pokud se přistoupí k postihům či znevýhodňování těch, kteří ho odmítnou. Bude symbolizovat cejch, kterým si hospodář značí svá chovná zvířata, aby prokázal, že je vlastní. Aby se kruh uzavřel, máme zde i neziskovou organizaci, CommonPass, která připravuje digitální zdravotní osvědčení, bez kterého nebudete moci cestovat, navštěvovat hromadné akce atd., fungující pod patronací Světového ekonomického fóra. Zde si dovolím ještě citovat jeden článek:

„Kolem celého zavádění očkovacích pasů krouží také velké technologické firmy. Americká mezinárodní technologická společnost IBM vyvinula vlastní aplikaci Digital Health Pass, která stejně jako CommonPass shromažďuje informace o testech na covid-19, teplotních kontrolách nebo záznamy o očkování. Informace se pak ukládají do mobilní peněženky.

Zároveň se nezapomíná ani na ty, kteří nepoužívají chytré telefony nebo nemají přístup k internetu. Několik společností v rámci iniciativy COVID-19 Credentials Initiative také vyvíjí čipovou kartu, která je prostředníkem mezi tradičními papírovými očkovacími průkazy a online verzí.“

Snad už vám dochází, kam míříme. V tomto rozhovoru nám zase Petr Franc, odborník na ochranu bankovek a dokladů názorně popisuje, jak by tento systém mohl vypadat. Budu ho citovat:

„… (vakcinační kartička) by měla na sobě QR kód, díky kterému by například hospodský přes mobil načetl data skrze aplikaci v mobilu a zjistil by: ano, to je Petr Franc, byl očkovaný, může do hospody, kina, divadla, na fotbal, koupit si letenku a tak dále. QR kód by byl jakousi bránou k informacím…….. Byl bych ale připravený na to, že v budoucnu vznikne evropská platforma, do které se náš systém už jen připojí a elektronicky propojí. Abychom byli připraveni na situaci, že například v Alpách budeme moct lyžovat za situace, kdy se prokážeme očkovacím průkazem.“

A ač jsem celoživotní ateista, vždy si při podobných úvahách vzpomenu na zjevení svatého Jana: „A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména.“

O to víc komicky působí pasáž ze stránek ministerstva zdravotnictví v sekci dezinformace:

Očkování jako totalitní nástroj

Jedna z dezinformací se zaměřuje na spekulace o povinném očkování a očkovacím pasu. Plánované očkování proti covid-19 je vydávané za povinné pro všechny občany ČR pod hrozbou tvrdých trestů, přestože Ministerstvo zdravotnictví ČR plánuje pouze dobrovolné očkování, které bude navíc pro všechny občany zdarma. V jiné variantě tohoto narativu jsou šířeny dezinformace o takzvaném vakcinačním pasu, podle kterých budou těm, kteří se očkovat nenechají, odebírány základní lidská práva a svobody.

Pár slov na závěr

Není tedy příliš složité si představit, jak by tento sdílený komunismus, tato orwellovská dystopie a digitální koncentrák v jednom fungovali. Ten kdo si myslí, že se jedná o vzdálenou budoucnost, nebo že se nic takového nestane, nebo že to není možné, ten by se měl podívat do Číny, kde je tato dystopická společnost již budována. Takový člověk by měl otevřít oči a zeptat se sám sebe, jestli by rok zpátky věřil, že budeme téměř celý rok na obličeji všichni povinně nosit chirurgickou roušku nebo kus hadru, že si nebudete fyzicky moci koupit to, co chcete, že bude zákaz nočního vycházení, stejně jako za bolševické okupace v roce 68 nebo za nacistického teroru v době heydrichiády. Nebo že 30 let po změně režimu, zde budou pohrobci tohoto režimu znovu likvidovat svobodné podnikání a demontovat právní stát. To vše kvůli nemoci, na kterou za celý rok zemřelo necelé jedno promile z celkového počtu obyvatel ČR a kdy průměrný věk zemřelých je 79-80 let, který koreluje s průměrným věkem dožití. Kdo si to představit nedokázal a stále si nechce připustit, co se zde děje, ten se může dál utěšovat tím, že se svět brzy vrátí do jakéhosi normálu a že jeho děti budou vyrůstat jako svobodné bytosti.

Ačkoliv to tak možná nevypadá, tento můj text není ani tak obžalobou byrokracie jako takové. Ta tu byla, je a bude. Vlastně je pro fungování moderní společnosti důležitá. Jenže by měla mít jasně stanové hranice a limity, nějaké kontrolní mechanismy, které ji udrží v jasně daných mezích. Jenže mám pocit, že tyto kontrolní mechanismy již neexistují nebo jsou vážně narušeny a byrokratické aparáty na všech úrovních se zcela vymkly jakékoliv kontrole. Stejně tak to není obžaloba vědeckého pokroku a nových technologií, které se postupně stávají součástí našeho života. Jenže věda má vždy dvě tváře. Díky objevu štěpné jaderné reakce tak máme možnost využívat nový a efektivní zdroj energie, na straně druhé ale taky máme schopnost, vyhladit pomocí atomových zbraní veškerý život na této planetě. Věda tak nemusí být nutně jenom nástrojem pokroku. Dnešní adorace vědy jako něčeho, co musíme slepě následovat a nelze ji zpochybňovat, je jenom další cestou do myšlenkové nesvobody. Je to přitom sama věda, která nás ze své podstaty nutí zpochybňovat zavedená dogmata, zkoumat a přezkoumávat již jednou dané.

20.století zažilo dva brutální a násilné totalitní systémy a režimy. Patrně málokdo si ale dnes uvědomuje, že brutalita nemusí být nezbytným a průvodním znakem totality. Totalita je charakteristická především masivním zasahováním státní moci a byrokracie do klíčových sfér lidských životů. To se dnes děje stále ve větším rozsahu a nevypadá to, že by se tento trend měl měnit. Navíc se státní byrokracie prakticky sloučila s byrokracií korporátní a uzurpují si stále více prostoru v našich životech a stále větší pravomoci v tom, rozhodovat za nás, jak máme žít či co si máme myslet. Zasahování do našich životů nemusí být prováděno pouze primitivním mocenským vynucováním. Mnohem větší šance na úspěch je, použít sofistikovaných forem manipulace a názorového ovlivňování.

Každá vznikající totalita je tedy natolik silná, nakolik jsou ochotni ji lidé následovat.

A jak z toho ven? Je to vlastně prosté. Nepodřizovat se slepě byrokracii a její rostoucí moci. Bojovat všemi dostupnými prostředky proti všem nepřiměřeným byrokratickým zásahům do našich životů. A v neposlední řadě nebát se obětovat své pohodlí a výhody.

10.01.2021 Ctihodný občan

Související články: