Ve středu v poledne dozněly sirény k uctění památky vln tsunami v Asii, jak napsal Slušňák, zato sirény na internetových diskuzích včetně té na DF přetrvávají nadále, stejně tak jako mnohými kritizované sirény v televizních zpravodajstvích.
Nechci se zde stavit do role kritika toho, jak co je nebo není správně, i když to tak možná vyzní. Chci sdělit svůj vlastní postoj k dané situaci, který je spíše určitou výzvou.
Sám za sebe cítím potřebu postavit se čelem ke zdejším výrokům typu, že někomu není mrtvých líto, že lidí je jak sraček, tak ať pochcípaj nebo že jsou to jen vopice – měli by se postřílet, či že si za to stejně můžou sami. A zvláště k tomu, že pomoc je na hovno, protože si na těch vybranejch prachách akorát někdo namastí kapsu a já to neovlivním, protože to ovlivnit nejde a vopice tak stejně nic nedostanou a nebo dostanou a stejně to prochlastaj, protože jsou to blbý vopice, takže bude lepší, když to prochlastám já nebo za to koupím tatranky na cestu či novej digitál. Svoji potřebu cítím jako zástupce homo sapiens, tj. člověka, který přísluší ke stejnému druhu jako ty vopice v Asii nebo černý huby v Africe.
1. „Mrtvých mi není líto„
Každý z Vás musel prožít více či méně nepříjemné životní situace, počínaje obyčejnou bolavou hnisavou angínou, vážnějším úrazem nebo strachem o život v určité situaci. Všichni víte, co je bolest jak fyzická, tak psychická. Jelikož to vím i já, nemohu nikdy pronést obecný výrok, že mi není líto lidí trpících v současnosti v Asii nebo někde jinde, protože vím, že v jejich situaci bych trpěl úplně stejně. Takový výrok bych mohl říci například jen o zmrdovi, který kvůli osobní potřebě vyklátil půlku deštnýho pralesa nebo se nakalil a ve svý kárce sklátil ve 160ce hlouček na zastávce tramvaje a po půl roce dostal nevyléčitelnýho raka. Takže říkám: „Těch lidí mi líto je, je mi líto toho, co museli prožít, než zemřeli, byť mohly být jen vteřiny.“
2. „Lidí je jak sraček, ať pochcípaj, stejně jsou to jen vopice a můžou si za to sami„
Lidí je jak sraček, to je pravda. Ale chcípání lidí souvisí s bodem 1, takže jsem opět proti. Jako protivýrok bych vyslovil: „Kéž by se lidi na celým světě naučili/byli naučeni přivádět na svět rozumné počty dětí, případně takové, o které se dovedou relativně postarat!“ Pak by to s těma sračkama bylo o něčem jiném. Jestliže je už někdo narozen, netrestejme ho za to.
Někteří jedinci píší, že v Asii si nepořídili zařízení na sledování otřesů a jejich průběžných následků a tak si za to ty vopice stejně zase můžou samy, tak proč jim pomáhat? A to si jako myslíte, že v Asii je to jiný než tady u nás? To vám nedochází, vy někteří zmrdobijci a tlachači o zmrdiscéně, že i v tý Asii jsou zmrdi, který si nechávaj za státní prachy kouřit bimbasy v bordelech stejně jako v ČR? Že šance vopice z chýše u pobřeží, která se živí vytíráním hajzlů turistům z Evropy, na ovlivnění toho, jestli v jejím státě bude nějakej bezpečnostní systém, je stejná jako vaše šance, že ovlivníte to, aby se Standa vrátil zpátky k mašinfírování?
Pokud chce někdo opravdu, aby část lidí pochcípala z důvodu, že nás je „jak sraček vole“, tudíž pro korekci stavu, navrhuji, aby „se sám chcípl“ mezi prvními, neboť on na rozdíl ode mne tuto korekci lidí požaduje a tím, že je taktéž člověk, navrhuje sám svoji smrt. Kdyby se toto naplnilo, pravděpodobně by došlo k nezanedbatelnému úbytku stavu populace.
3. „Pomoc je na hovno“
Radši risknu to, že z mých poslaných ubohých 200 Kč se na místo určení dostane jen 50, než abych neudělal nic a tlachal o tom, jak si možná Franta ze mě a jiných namastí kapsu (hrubý měsíční plat v ČR, byť diskutabilní, je cca 18-19 tisíc?), protože vím, že v tomto případě zřejmě jinak pomoci nemohu. Jde o to, že konkrétní žíznivá vopice neví a ani jí na tom nezáleží a není to důležité, jestli voda, kterou zrovna hltá, pochází z peněz od trhlýho lidumila, z pokryteckýho nováckýho pořadu, kterej sice zajištuje sběr peněz na charitu, ale spíše za účelem udělání si jména nebo je to jen poslaný proto, že to je někde v Blbákově móda. V konečným důsledku je to jedno, hlavně že nějaká pomoc dorazí, pokud to není pomoc z vykradení banky, což ovšem považuji za naprostou absurditu. Takže prachy odsátý nějakým zmrdixindlem chápu jako přirozený vedlejší náklady spojený s pořizováním tzv. „charitního kapitálu“. Přičemž tyto náklady se dají více či méně minimalizovat. Záleží na stupni osobní zainteresovanosti. Mám osobní zkušenosti (jako člen) z nejmenovaného charitativního sdružení, kdy jsem se mohl kdykoli jakkoli angažovat v různých projektech nebo sám projekty rozjíždět. Peníze se získávají buď na konkrétní dítě, tj. pevná částka na rok, jejíž výši si můžete ověřit u vládních institucí daného státu a nebo na konkrétní projekty (výstavba nemocnice, vodovodu, výuka zemědělství,…) od větších sponzorů. V praxi to probíhá tak, že seženete firmy „Vomáčka a syn“ a „Real Business“, předložíte jim podrobný rozpočet na 750.000 Kč a oni to zacvakaj. Každý ví, kolik bylo vybráno a následně investováno, jak projekt dopadl atd. Nehledě na to, že se nejedná o výstavbu IKEMu nebo novýho závodního okruhu Čumachr Ferárko Šel Ví Pavr, takže selským rozumem lze vyvodit, že požadovaná suma není nijak přehnaná. Členové sdružení si na drahé letenky šetří sami (je možný minimální příspěvek), případně sami ze svého vydávají během roku na různé drobnosti, počínaje izolepou a konče společným digitálním foťákem důležitým pro fotodokumentaci. Je mylné, myslet si, že jediným cílem těchto lidí je pouze bezplatné poskytování pomoci. Odtud také pramení posměšné hlášky, kterými jsou tito lidé často napadáni. Každý člověk má rád nějakou odměnu. Zde mezi nejčastější určitě patří možnost získání přátelství s podobně smýšlejícími lidmi a rozvíjení i jiných běžných aktivit, získání společníků pro cestování (mimo aktivity sdružení) do krajů kam se často lidé neodváží nebo je jim líto dát takové sumy za letenky a radši se jezdí rok co rok smažit za 15ku k Jadranu nebo na Kanáry. I samotná cesta v rámci projektu je chápána částečně jako určitý výlet, byť se jedná o práci. Někdo zkrátka dobíjí energii sluněním na pláži a jiný takovouto prací v cizí zemi. Hlavně mi, prosím, do diskuze nepiště, že tito lidé jsou Mirkové Dušínové nebo bukvice, co si je louskaj sami mezi sebou. I oni mají běžná negativa, i oni často upřednostní sami sebe třeba tím, že vole vopíchaj libovou paštiku vole, kterou zrovna potkali na ulici, místo toho, aby zrovna vymýšleli, jak se dostat ze situace, kdy v jistém přístavu stojí loď s dárky pro děti, které byly zdarma darovány a tamější vláda z nich požaduje platbu cla a situace tzv. „hoří“. Tito lidé totiž, bez ohledu na to, jací jsou, vykazují nějaké výsledky, což naopak lidé, kteří ve svém volném čase jen zevlují, byť třeba neškodí, nevykazují.
Takže moje prostá výzva zní: Neposlouchejte Slušnáky, neposlouchejte učený kecy o tom, že smrt míň jak sto milionů lidí není pro svět nijak významná, tak nemá cenu, abyste se tím zabývali, protože vy nežijete život celého světa, ale žijete svůj vlastní život sami za sebe a konkrétní pomoc někomu pro vás jako pro jedince může mít nezanedbatelný význam, nehledě na to, že pro toho daného trpícího člověka význam má.
(Zatím nikdo nehlasoval)