Vyšetřování případu tajné schránky, která (ne)existovala

Featured Image

Každý režim pronásleduje přízraky, které často ani neexistují. V dobách normalizované společnosti byli takovým nepřítelem agenti západních mocností. Největším nepřítelem si však byl v osmdesátých létech nesvobodný režim sám, jak dokládá případ tajné schránky ve stanici metra Muzeum, která vlastně vůbec neexistovala.

25.8.1981 byl na I. správě SNB v Praze sepsán návrh na založení agenturně pátracího svazku ,,METRO.“ ,,Důvodem založení svazku je poznatek o zjištění místa tajné schránky. Pramen viděl ve stanici metra, trasy A Muzeum, v nočních hodinách mladého muže, jak uvedenou tajnou schránku vybírá. Ohledáním prostoru tajné schránky bylo zjištěno, že na Pramenem popisovaném místě tajnou schránku lze založit. Proto navrhuji založit agenturně pátrací svazek s cílem objasnit kým a k jakým účelům je tajná schránka využívána.“

Návrh byl schválen a rozjelo se vyšetřování.

Co se vlastně ve stanici metra stalo? V pondělí 13.7.1981 ve 22:30 hod. byla stanice Muzeum na trase A poloprázdná. Mladý muž oblečený do manšestráků a modré košile přišel na nástupiště, rozhlédl se, zamířil ke třetímu pilíři v jeho zadní části. Povytáhl dlaždici ve výšce asi jednoho metru a zpoza dlaždice vytáhl balíček. Mramorovou dlaždici zasunul zpět a rychle z metra odešel. Jeho konání neuniklo pozornému zraku spolupracovníka SNB. Ten místo ohledal, zjistil, že na dlužníci je vyškrábáno ,,USA“ a věc ohlásil.

Kontrolou ve stanici bylo zjištěno, že dlaždici lze skutečně odsunout a je za ní přibližně deseticentimetrový prostor. Kontrolovaly se i další dlaždice, ty však bylo možné odsunout jen za pomoci páčidla. V době kontroly ve schránce žádný balíček uložený nebyl. Hon na nepřátelského agenta mohl začít.

17.9.1981 byla zvláštním technickým útvarem provedena montáž skryté kamery (zřejmě se jednalo o ,,fotopast“) a počítadla se signalizací. ,,Zařízení instalované na ZTÚ slouží k indikaci otevření střeženého prostoru. Počet otevření je započítáván čtyřmístným počítadlem, indikace otevření je optická i akustická. Napájení je ze sítě 220V.“ 

Zahájeno bylo i pravidelné kontrolování místa s cílem zjistit, zda s dlaždicí někdo manipuloval. A vyšetřovatelé se dočkali. Pravidelná kontrola místa dne 13.10.1981 odhalila, že k manipulaci s dlaždicí došlo od poslední kontroly dvakrát. Vyšetřovatelé tak došli k závěru, že proběhlo naplnění i vybrání tajné schránky. Bylo rozhodnuto o dalším sledování a zajištění možnosti vstupu vyšetřovatelů do stanice po skončení pracovní doby zaměstnanců. Pouze na techniku však vsazeno nebylo a schránku střežili i příslušníci SNB v utajení. A jak lze vyčíst ze záznamu ve spisu, dočkali se. 26.11.1981 prováděli dva příslušníci kontrolou tajné schránky. Ve 21.10 hod. přišli do stanice Muzeum dva mladíci, kteří začali tahat za dlaždice na sloupech, které jsou umístěny ve stejné výšce, jako tajná schránka. ,,Za účelem zjištění důvodu jejich činnosti, byly oba mladíci, v době kdy byli na druhé straně nástupiště než je umístěna tajná schránka, perlustrováni.“ Bylo zjištěno, že jde o Michala M., studenta gymnázia, bulharského státního příslušníka, a Miloslava H., jeho spolužáka. ,,Svou činnost odůvodňovali oba tím, že v září 1981, kdy začali navštěvovat taneční kurs, viděli právě na této stanici, jak nějaký mladík (20-28 let) odsunul jednu dlaždici na sloupu. Dále uvedli, že si pamatují, jak dotyčného mladíka jeden pán okřikoval, aby to nedělal. S odstupem času si nepamatují, na které straně stanice metra se to stalo. Za dlaždice tahali, protože si chtěli zkusit, zda je možné některou z nich odtáhnout.“ Příslušníci měli připravenou krycí legendu, a tak studentům oznámili, že se v metru množí krádeže a rozbíjení dlaždic, a proto byli lustrováni. ,,Oba byli upozorněni, aby ve vlastním zájmu o této příhodě nehovořili, neboť by mohli mít nepříjemnosti.“ Taková věta musela studenty potěšit. Vyšetřovatelé se ale s odpovědí mladíků zcela nespokojili, a tak se rozhodli prolustrovat si i jejich rodiče a chlapce za čas pozvat k výslechu.

20.12.1981 spustilo signalizační zařízení poplach. Ze zázemí stanice ihned vyrazili dva příslušníci a zahlédli u tajné schránky dva muže, z nichž jeden schránku právě zavíral. Jejich chování vyhodnotili jako normální, bez známek nervozity nebo pozorování okolí. Na muže byla nasazena sledovací skupina. Ta zjistila, že se jedná o studenty bydlící na kolejích v Krči Jaromíra O. a Jiřího P. Vyzpovídáni byli důvěrníci z okolí obou studentů, nepřátelské postoje k socialistickému zřízení však zjištěny nebyly. Přesto se vyšetřovatelé rozhodli zajistit fotografie obou studentů a prověřit možnosti jejich ,,agenturního obsazení.“

Po pořízení fotografií studentů vyšetřovatelé navštívili tajnou spolupracovnici s krycím jménem Marcela, která byla oním původním pramenem celého případu. Předložili ji fotografie devíti osob, mezi nimi i fotky zmíněných studentů. Marcela však podobnost spatřila u dvou z náhodně vybraných jiných osob v předloženém setu fotografií. Vyšetřovatel si do spisu udělal rukou poznámku ,,nemůže je znát z dřívějška?“

Vyšetřovatelé pokračovali v prověřování studentů. Zajímali se o jejich studijní výsledky, povahové vlastnosti a společenské postoje. U Jaromíra O. si tak vyšetřovatelé například do spisu založili informace ze školy: ,,Na jeho svazáckou práci bylo vždy spolehnutí a proto v celoškolském výboru úspěšně vykonával funkci ideově politického referenta.“

11.2.1982 došlo na první výslechy, ke kterým byl pozván Michal M. a Miloslav H. Oba vypovídali stejně – v září nebo říjnu 1981 se spolu vraceli z tanečních a ve stanici metra viděli tři mladíky, kteří vytahovali a zasunovali dlaždice na nástupišti. A když si na to po dvou měsících při čekání na metro vzpomněli, chtěli si to vyzkoušet. Krátce poté byli kontrolováni příslušníky SNB v civilu. Zmíněné mladíky by již nepoznali.

Do hledáčku vyšetřovatelů padnul také Václav V., pětadvacetiletý student, který byl při manipulaci s dlaždicemi také přistižen. StB si na něj nechala vypracovat posudek. Ten obsahoval informace o tom, že uvedený se nijak neúčastní akcí Národní fronty, spolu s matkou obývá skromný pavlačový byt a své postoje a názory na socialistické zřízení nedává znát. Styky se zahraničím u něj nebyly zjištěny.

18.3.1982 bylo přistoupeno k výslechu Jiřího P. Ten prohlásil, že s žádnou činností, která by souvisela s krádežemi materiálů a zařízení z metra, nemá nic společného, s dlaždicemi nemanipuloval a 20.12.1981 v Praze vůbec nebyl. Jeho výpověď stejný den potvrdil Jaromír O. Ten se přiznal k návštěvě kina ALFA se spolužákem Jiřím N. Poté šli na metro a spolužák mu řekl, že mu něco ukáže. Po kratším hledání ukázal uvolněnou dlaždici. Jiří N. prý vyslovil domněnku, že by prostor za dlaždicí mohl sloužit jako schránka. Není mu známo, kde se Jiří N. o dlaždici dověděl.

Vyšetřovatelé zavětřili a Jiřího N. si na 5.4.1982 pozvali. Ten k věci vypověděl: ,,Pod dojmem shlédnutého filmu jsem si vzpomněl, že již dva roky vím o skutečnosti, že jedna z dlaždic, kterými jsou jednotlivé stanice obloženy jde odsunout. Proto jsem se snažil najít dlaždici, která byla uvolněná a Jaromíru O. řekl, že to vypadá jako tajná schránka, kterou viděli v kině. Asi po třiceti sekundách, když se mu nepodařilo žádnou uvolněnou dlaždici najít, odešli na trasu C, odkud odjeli na studentské koleje.“ Výslech Václava V. stejný den nepřinesl žádné poznatky.

26.4.1982 I. správa SNB navrhla svazek na dobu pěti let uložit. ,,Svazek byl zaveden 31.8.1981 na základě agenturního poznatku, že na stanici trasy A ,,MUZEUM“ je založena tajná schránka, která je využívána neznámými osobami … Ke zjištění totožnosti osob manipulujících s tajnou schránkou byly využity ZTÚ OBRAZ a LUCERNA a schránka byla střežena pracovníky IV. S-SNB. Ve sledovaném období byli při manipulaci se schránkou zachyceni – Miroslav H., Michal M., Jaromír O., Jiří P., Jiří N., Výborný V. Na základě těchto zjištění byly se jmenovanými postupně provedeny výslechy pod legendou krádeží dlaždic v prostorách metra. Z výslechů a dalšího operativního šetření vyplynulo, že uvedené osoby sice s dlaždicí manipulovaly, avšak bez záměru předávání vzkazů či předmětů do tajné schránky. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a výpovědím studentů, lze konstatovat, že tajná schránka není využívána jak bylo původně předpokládáno k předávání informací státobezpečnostního charakteru, nebo předmětů zahrnujících podstatu kriminální trestné činnosti… Aby v budoucnu nedocházelo k obdobným poznatkům k manipulaci s dlaždicemi v prostorách metra bylo na d.p. METRO zabezpečeno jejich trvalé upevnění, které bude postupně v jeho kompetenci realizováno. Složku dokumentace navrhuji skartovat.“

Svazek č. 712831 je v archivu dostupný dodnes. Místo skartace byl 30.3.1987 ofocen (na tzv. mikrofiš) a dnes je přístupný v digitální podobě. SNB strávila 244 dní pátráním po agentovi využívajícím tajnou schránku, která nejspíše nikdy žádnou tajnou schránkou nebyla. Podobných případů zcela slepých uliček, které na sebe vázaly pozornost bezpečnostních složek předlistopadového Československa, lze v archivu najít stovky. Tento příběh dokládá, jak málo stačilo k tomu dostat se do zorného pole vyšetřujících orgánů a zadělat si na nepříjemnosti. Vyptávání ve škole, po sousedech, sledování, prověřování rodinných příslušníků a názorů… Ne vždy takové čtení spisů končí úsměvem a pobavením nad představou, jak strejdové v kabátech číhají na nástupišti na lidi šoupající dlaždicemi ve snaze odhalit v nich agenty CIA. Při sledování některých současných ,,kauz“ mě občas přepadne neblahý pocit, že doba se sice změnila, ale metody zůstávají do značné míry stejné. Jeden aktivní domýšlivý blbec ve spojení s náhodou, nevinný žert a můžete se i Vy ocitnout v hledáčku bezpečnostních služeb jako podezřelý nebo ,,sprostý svědek.“ Ale o tom třeba někdy příště.

PS: Pokud by Vás zajímalo více podobných příběhů z doby před rokem 1989, budu rád za Vaši zpětnou vazbu v komentářích.

 


11.09.2020 HoMor

12345 (285x hodnoceno, průměr: 1,07 z 5)
12 635x přečteno
Updatováno: 11.9.2020 — 23:49

Reklama

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!