Vykořisťování

O dětské práci (až do krajnosti) jsem psal před více než rokem; reakce čtenářů byly spíše emocionální než racionální, neboť se jedná o relativně citlivé téma. Nyní bych se rád věnoval něčemu docela podobnému: Mnoho lidí vnímá jako problém „vykořisťování“ pracujících lidí v chudých částech světa; a protože tam, kde je chudoba, typicky bývá celkem běžná i dětská práce, samozřejmě se toto téma týká i dětí. Mám například kamarádku, která nechce kupovat určité produkty vyrobené zoufalými lidmi v otřesných podmínkách; tedy otřesných v porovnání s těmi, na které jsme zvyklí teď a tady.

A co vlastně míním oním „vykořisťováním“? Inu, pro potřeby tohoto textu vynechme Marxistické teorie o nadhodnotě a podobně; „vykořisťováním“ označuji to, co se jím dnes běžně myslí v souvislosti s tím, když některé firmy dovážejí ze zemí třetího světa produkty, jež byly vyrobeny lidmi daleko chudšími, než jsme my, takže jim ani nebylo nutné za práci příliš platit. Zákon nabídky a poptávky platí všude, takže kde pomalu není co jíst, tam budou lidé rádi pracovat v úmorném vedru s jedovatými výpary za skývu chleba, zatímco v bohaté Evropě jednadvacátého století mnozí pohrdnou i prací pokladní v klimatizovaném obchoďáku za několik tisíc korun měsíčně s tím, že je to otročina; na tom mimochodem neshledávám nic špatného, i já se tak živil jen do chvíle, než jsem získal lepší pracovní možnosti.

Pro racionálně uvažující jedince by vlastně k obhajobě takového „vykořisťovatele“ měl bohatě stačit tento argument: Pracují-li pro dotyčného jeho zaměstnanci dobrovolně (tedy nenutí-li je k tomu například násilím, což by bylo vážně naprosto odsouzeníhodné otrokářství), pak jim dotyčný pomáhá, neboť zlepšuje jejich životní situaci. Jak to? No přece samotný fakt, že někdo přijme nějakou práci dobrovolně (ať už se jedná o práce sebeotřesnější v naprosto nelidských podmínkách), znamená, že si tím polepšil oproti předchozímu stavu (jinak by tuto práci odmítl). Netvrdím, že takový pracovník se pak má dobře, ale díky svému zaměstnavateli se má alespoň o něco lépe než bez něj; jistě, pracovat někde šestnáct hodin denně s toxiny rozhodně není nic dobrého, ale nejspíše je to lepší než umřít hlady (minimálně pro toho, kdo tu práci přijal; kdyby tomu tak nebylo, bude dotyčný raději hladovět).

Koupí produktů vyrobených v zemích třetího světa za výše uvedených podmínek tedy tamním obyvatelům neubližujeme, naopak jim pomáháme; z toho mimo jiné plyne, že nejrůznější snahy sabotovat firmy, jež ty chudáky takzvaně „vykořisťují“, je v konečném důsledku ještě více poškodí. Proč? Inu, čím větší odbyt věcí vyrobených ve třetím světě, tím větší motivace pro podnikatele, aby se tak také živili a začali si konkurovat, což je v konečném důsledku dobré pro jejich zaměstnance; naopak menší zájem kupujících způsobuje pravý opak – zákon nabídky a poptávky platí bez ohledu na to, zda se nám to líbí, nebo ne. Tím, že si nekoupíte nějaké zboží proto, že jej vyráběly děti v Asii, ale nakoupíte místo něj jiné, vyrobené v Evropě za dodržení hygienických norem a podmínek bezpečnosti práce, způsobíte jen trochu více chudoby pro ty děti, které litujete.

Nemluvě o tom, že „otřesné pracovní podmínky“ je velmi relativní pojem; podmínky k práci většinou souvisejí s podmínkami k životu, které se zas odvíjejí od toho, jak bohatá je společnost. Dříve, když ani Evropa nebyla příliš bohatým místem (v porovnání s dneškem) byly i zdejší pracovní podmínky často dost hrozné; k jejich zlepšení paradoxně došlo po průmyslové revoluci, ačkoliv se obecně soudí opak (mimo jiné proto, že s průmyslovou revolucí je už ve školách spojovaná dětská práce, zatímco fakt, že děti dřely již předtím na polích od úsvitu do soumraku, se vesele ignoruje). Vrchol ignorantství pak spatřuji v tom, když lidé nadávají na zaměstnavatele z jiné doby či místa za to, že svým zaměstnancům neposkytují pracovní podmínky srovnatelné s těmi současnými; ať už se jedná o démonizování továrníků z předminulého století nebo hanění firem, jež dnes zaměstnávají za pakatel pracovníky z rozvojových zemí.

Pro lepší představu se pokusím vše vysvětlit na přirovnání. Uvažme velmi vyspělou civilizaci mimozemšťanů, kteří už vůbec nevykonávají manuální práci (tu považují za něco mučivého a krutého), neboť ji za ně dělají roboti; tato společnost je nesmírně bohatá na zdroje a cestuje vesmírem. Představme si, že jednou tito doputují k Zemi a někteří z nich zjistí, že je těší být v restauracích obsluhováni lidskými servírkami; s ohledem na nesmírné bohatství, kterým disponují, budou takové servírce platit v přepočtu sto tisíc korun měsíčně. Logicky se najde spousta lidí s enormním zájmem o tuto práci a budou za ni rádi. Když tu náhle se zjeví v té vyspělé civilizaci spousta dobroserů, již se budou snažit, aby tyto restaurace krachovaly v zájmu ochrany lidí; je přece nepřijatelné, aby tam servírky byly mučeny fyzickou prací za tak směšnou mzdu!

Výše uvedený příklad je velice přesnou analogií; ačkoliv pro ty mimozemšťany představuje fyzická práce téměř mučení a něco naprosto nepřijatelného, pro nás na našem stupni technologického vývoje je naprosto běžná, nemluvě o tom, že dělat servírku za sto tisíc měsíčně představuje pro mnoho lidí práci snů. Proč? No přece proto, že v porovnání s ostatními nabídkami, které má většina lidí k dispozici, je tato prostě nejlepší; úplně stejné je to pak s pracovníky z rozvojových zemí, kteří mohou dělat buď pro nějakou evropskou či americkou firmu za (z našeho pohledu) mizerné peníze v (z našeho pohledu) úděsných podmínkách, nebo být bez práce a hladovět, případně dělat něco ještě horšího. Naprosto absurdní, arogantní a především ignorantský přístup k celé věci je, když někdo neporovnává nabízenou práci s ostatními nabídkami v daném místě, nýbrž s ostatními nabídkami zde, které ale tamní nemohou přijmout; odpovídá to totiž přesně tomu, kdyby někdo brojil proti zaměstnávání servírky za sto tisíc měsíčně s odůvodněním, že v jejich civilizaci by to bylo přece otřesné, ale zcela by ignoroval fakt, že dotyčná jinak bude dělat něco ještě daleko horšího.

Závěrem bych rád poukázal na to, že ačkoliv se nám mohou z našeho pohledu zdát podmínky práce v některých místech světa otřesné (a i mně tak připadají), neměli bychom v rozhořčení, že tak někteří lidé (včetně dětí) musejí trpět, aby se uživili, zapomínat na to, jaké jsou reálně jejich další možnosti; vyberou-li si totiž dobrovolně nějakou práci, znamená to, že z jejich pohledu je to ta nejlepší volba, kterou mají (kdyby věděli o lepší, vyberou si tu). Boj proti tomu, aby tuto možnost dostali, je jen poškodí; chcete-li jim pomoci, pak kupujte zboží, jež vyrábějí, zvyšujte tržní poptávku po něm, čímž dáte prostor vzniku konkurence a skutečnému zlepšení jejich podmínek.

Související články: