Zajímá vás, jak jsem dopadl s novým autem? Asi ano, dostávám v tom smyslu nějaké dotazy. Dopadl jsem nijak. Jezdím teď střídavě třemi staršími auty a nevidím na trhu žádné nové, které bych si s radostí a zájmem koupil.
V rámci procesu výběru, který jsem popsal zde, jsem hned zpočátku některé značky vyřadil. Například Ford nebo Toyotu. Nechci auto od firem, které vedou diletanti. Pak všechna auta z Francie. Cokoli od Škoda Auto. Na jejich produkci se mi líbí jen dvě věci: předek Octavie RS a zadek Rapidu hatchback, což nevydá na jedno celé auto. KIA a Hjondé, ne že bych proti nim něco měl, ale nemám k nim přátelský vztah, navíc zmrdiválka v dealerské síti Hyundai ve mně vyvolává odporné pocity a devótnost budějovického dealera Hyundai Fischer k městské policii ještě odpornější. Také jsem vyloučil všechna MPV, SUV a auta větší než Golf. Předpokladem byl přeplňovaný benzínový motor s výkonem 100 koní +. Plusové body byly za délku jen málo nad 4 metry a minimální převisy karosérie.
Ve hře pobyly a zůstaly:
Opel Astra. Robustní auto s atraktivním exteriérem, na kterém je nejlepší, že tak nějak z principu neobsahuje VW Bratwursttechnik. Taky neposkakuje jako většina VW, nereaguje přehnaně na brzdy a jezdí potichu. Opel má nejvíce tlačítek na palubní desce v dějinách mechanizované pozemní dopravy. Auto je poněkud rozežrané (běžně jsem jezdil za 9l/100km), což bude pravděpodobně souviset s hmotností 1430 kg (Seat Leon je o neuvěřitelných 160-200kg lehčí). Nicméně Astru jsem dosud nepohřbil, mám možnost ji koupit za dobrou cenu a cena železného šrotu roste. Ještě se k ní možná vrátím, ale bude to verze s motorem s přímým vstřikem.
Alfa Romeo Giulietta. Julča vypadá dobře. S 1350 kg hmotnosti to taky není žádný drobek. Při bližším zkoumání a hlavně za jízdy začnete odhalovat problémy, které působí dojmem, že je tam snad vyrobili schválně. Myslím, že to auto vyvinula církev pro nácvik lekcí z odpuštění. Vnitřek auta je vpravdě stísněný, ale to odpustíte, tohle je Alfa a ne oktáfka optimalizovaná na převážení konzerv do Chorvatska. Pozice za volantem je typická italská, navrženo pro lidi s dlouhým trupem a krátkýma nohama, ale když nastavíte volant do mezní polohy, tak to jde odpustit. Motor 1.4 T-Jet na základě legendárního motoru FIRE taky hodně žere a je lowtech, ale zabírá krásně plynule, s nakřápnutým hlasovým projevem a tak mu to všechno opustíte, jen si sežer těch 9 l/100km při běžné jízdě, sežer taky klidně i těch dvanáct při dynamické jízdě s přepínačem DNA v poloze D, tedy vlastně furt. Podivně to brzdí, musíte prošlápnout pedál až na podlahu, ale to taky odpustíte, brzdit beztak nemáte v plánu, protože Jeremy Clarkson psal, že ně máme zapomenout. Spojkový pedál má ergonomickou chybu, ale to jsem mu odpustil, protože jsem profesionálně defomovaný. Z auta je mizerně vidět, ale tohle je Alfa a když designér napáchal na karosérii tolik dobrého, snadno odpustíte, že zapomněl na výhled z vozu. Ve faceliftu 2014 chybí ty letecké retro přepínače ála Mini, ale čert je vem. Na nerovnostech a při razantnějších manévrech někdy odskočí zadní náprava, ale to taky odpustíte, protože to není o tolik, aby se z toho musely měnit slipy. Nakonec Julče odpustíte všechno, až na jednu věc. Auto je vysloveně oldschool, technicky i jízdním projevem. Karosérie se kroutí – platforma FIATu Bravo není právě na úrovni doby, co bylo fajn v roce 2004, nemusí být fajn v roce 2014. Je to trochu hlučné. Číslice na monochromatických červeno-černých displejích připomínají textový editor T602 a vůbec celý interiér asi navrhl Zlad. Je to takový EURO5 trip do konce 90. let; otázka je, jestli je to všechno výhoda nebo nevýhoda. Není to nepříjemné, naopak, autu to propůjčuje charakter. Vaše druhá hemisféra přitom jasně říká, že tohle prostě není dnešní stav věci. Nejsem si úplně jistý, zda to vážně chci absolvovat. Svoji roli tu také hraje to, že hrobař Alfy Romeo Marchionne avizoval ukončení výroby Giulietty (v době, kdy se začal prodávat její facelift… totální magor) a tak celé auto směřuje do minulosti o to více.
Honda Civic. Všechno je na úplně první pohled OK. Vypadá zajímavě a je v ní hodně místa. Motor 1.8 je líný a v nabídce není motor s turbem. Takže nazdar. Až si ho tam dodělají, tak se tím budu zabývat.
Seat Leon Mk. III. S novým Leonem jsem najezdil hodně. Určitě znáte tu proceduru v českých dealerstvích, kdy musíte podepsat papíry s prohlášením kvůli sprdelu a fotí si vaši občanku a řidičák a všechny tyhle sračky a pak vás nechají ujet 5 km s doprovodem. Mám známého v Rakousku, vlastní autosalón a servis Seatu. Byl jsem tam se svým současným autem na prohlídce a získal tak možnost sjet si s novým Leonem. Probíhalo to asi takhle:
„Vyzvedni si prostě na recepci klíče a jeď“
„Ty pojedeš se mnou?“
„Ne. Já mám tady práci.“
„A kdo se mnou tedy pojede?“
„No… já myslel, že pojedeš sám.“
„Kam mám jet?“
„Kam chceš.“
„A jakýho si mám vzít?“
„To já nevím, klidně zkus třeba všechny.“
Vrátil jsem se asi za dvacet minut.
„Cože, ty už jsi tady? To ti stačí na to, aby sis vybral auto? Měl by ses tomu víc věnovat.“
Tak jsem zase odjel a za dalších 20 minut se vrátil.
„Běž se ještě projet. Máme problém s tvým autem, jedno kolo se neotáčí volně. Jdi jezdit. Zkus taky tu silnější verzi, co vypíná dva válce.“
Mimochodem mě sere jedna věc. V téhle bazarní švindlzemi si prakticky nemůžete koupit nové auto v cizině, protože až ho budete po třech letech prodávat, automaticky to budou posuzovat jako nějakou plečku dotaženou na přívěsu se stromem zaraženým mezi sedadly. Autosalóny VW a spol. ho například nevezmou na protiúčet.
Jezdil jsem nakonec skoro celé odpoledne a jezdil jsem se vším, co tam měli a nebylo to na naftu. Pokud jde o jízdu, strčí Leon Julču do kapsy. Strčí tam všechno v této kategorii. S motorem 150k to má na české poměry velkou rezervu dynamiky, a když se musíte vléct za vylágrovaným dieselem z Holandska a vytížení motoru klesne pod 30%, odpojí se dva prostřední válce, aniž by bylo cokoli poznat. Motor je slyšet jen tolik, abyste věděli, že tam něco takového je. Řízení reaguje rychle, narozdíl od minulé řady, a je naprosto přesné. Taky není pravda, že průměrný řidič ošizenou zadní nápravu nepozná, jsem průměrný řidič a poznal jsem to na prvním hrbolu. Myslím, že jízdně je to nejlepší auto, co v Seatu kdy vyrobili, jen to jako tradičně zazdili jinde. Design interiéru je otřesný a vůbec nejhorší je „postoj“ auta na silnici, vypadá, jako by vzadu byla menší kola (stejné „držení těla“ má i nová Fabie). U VW se designáři přehánějí v soutěži, kdo ostřejí ohne plech a vytvoří nějaký dramaticky působící detail (a v této soutěži jednoznačně vede Kabaň a jeho filozofie bezúčelných hran), a tak jim nezbývá čas soustředit se na dojem z celku. Leon je jinak výborný stroj, ale nemá duši. V základu vůbec žádnou a ve vyšších verzích si ji můžete kousek dokoupit ve formě položek výbavy, které dělají celek méně bezcharakterním. Jinak je zcela vydezinfikovaný firemní kulturou VW a taky myslím, že je to ideální nástroj pro evropského motoristu, který už není řidičem, ale pouze operátorem vozidla a statistou ve hře emisních regulací a dopravní represe. To je asi také důvodem, proč je auto v cizině populární a hodně se kupuje, dokonce i Čechách jsou prodeje nečekaně vysoké.
Škoda, že se z Julči a Leona nedá nakombinovat jediné auto. To by byla rebelie jako hrom. Dobře jezdící dobře vypadající moderní auto, z toho by hodně lidí ztratilo klidný spánek. Taky by se to prodávalo lépe než oba dohromady.
Také jsem nedávno zabrousil do prémiového segmentu a najezdil něco kilometrů s Audi A6. Horší popelnice byl snad jen první Superb, a to byl fakt omyl na kolech. Nepřátelské, neohrabané, nečitelné, nekomunikativní auto s hromadou bezúčelných serepetek. Doteď jsem nepobral, jak může někdo zaplatit tolik peněz za takový nudný krám s arogantní vizáží.
Říkal jsem si taky, zda tohle není záměr. Zda nějaké šílené politbyro zamaskovaných cyklistických impotentů nenařídilo, že auta musejí být nejen nacpaná nesmyslnou technikou k „snižování emisí“ a ochraně nepozorných chodců, kteří jsou moc líní a blbí na to, aby se rozhlédli, když vstupují do silnice, ale také povinně musejí být hnusná a nudná. Něco jako vyobrazování nemocných lidských orgánů na krabičkách cigaret, které je přesně tak úchylné, cynické a morbidní jako celý moderní sociální stát. Nějak to podezřele zapadá do sebe.
Takový je tedy stav věci. Nenalezl jsem dosud řešení svých transportních potřeb. Doufám tedy, že mi ty tři ventry ještě nějakou dobu vydrží.
Zhruba před dvěma měsíci došlo k něčemu, co tento chmurný závěr nějakým způsobem narušilo. Jel jsem po vnějším okruhu směrem k letišti a na palubní desce se mi rozsvítila hláška, že mám závadu na světlech. Shořela ta malá žárovička H6W, která je v parkovačkách. U pumpy se nedá koupit a povinnou výbavu se mi rozdělávat nechtělo, tak jsem zajel do Servisu Srba. Než našli žárovku, narazil jsem na takovou malou věc, kterou jsem dosud ignoroval. Bylo na tom napsáno MiTo. Vzal jsem za kovovou(!) kliku (jak by řekl Paroubek, kdo z vás to dneska má) a těsně před otevřením robustních bezrámových dveří poodjelo sklo o centimetr dolů, aby se nepoškozovala dveřní těsnění. Sedl jsem si do toho a ukázalo se, že v tom prckovi je nečekaně hodně místa, tedy alespoň vpředu. Přední sklo se klenulo až někam dopředu do míst, kde skutečně neproběhly žádné optimalizace kvůli bezpečnosti chodců. Bylo mi dobře v tom malém podivně tvarovaném italském krámu, který nikdo nekupuje, ano, tento obchod bude zcela iracionální. Kdo by utratil 8000 EUR za ojeté supermini, které z vás vymlátí zubní plomby? Jednotlivé detaily vozu říkaly – navrhli mě magoři a jsem jenom pro magory, protože mě nikdo jiný stejně kupovat nebude. Ano, s motorem 1.4 T to bude hezká náhrada za 147. Udělalo to na mne velký dojem a myslím, že je to nakonec i praktické auto. Nemá velkej kufr na bedny s pivem, nedá se s tím tahat kára na ukradený dřevo a nejezdí to na ukradenou naftu, takže to nebude nikoho v Budějcích zajímat a taky nikdo nebude zkoušet z toho ukrást kola ani stěrače, protože z toho nic nepasuje na škodovku.
Závěrem si neodpustím komentář ke stavu současného automobilového trhu. Proč se vlastně vymýšlejí, vyrábějí a prodávají auta? Člověk by řekl, že se to dělá pro peníze od spokojeného zákazníka, například pro tohle, ale to už není dávno realita. Příčina není primárně v celkové filozofii současného automobilového průmyslu (kdy stát různými prostředky nutí občany koupit si nová auta, aby generoval zaměstnanost, takže auto funguje jako určitá forma daně), ekologických regulacích ani v kchatování kchostů. Příčina je, že soudobá auta už nevymýšlejí ani petrolheadi, ani nadšenci, dokonce už ani ichtylové nebo fachidioti, ale lidé bez nadšení, jejichž kreativita je uvězněna v procesních mapách velkých korporací. Také do toho kecají lidé, kteří nemají k autům vztah, pro ně je to jen produkt. Byli by klidně s to hned od zítřka navrhovat a prodávat depilátory nebo hnětače na těsto, kdyby jim jejich výrobce dal větší plat. Někdo vykořenil entuziasmus, který dal vzniknout mnoha skvělým vozům. To je důvodem, proč všude vidíme jen šeď, nedostatek invence, auta nudná jako podvečerní seriály a místo designérského sebevědomí se prosazují Kabaňovy slátaniny.
(7x známkováno, průměr: 1,14 z 5)