a co mně přitom napadá…
Pro ty čtenáře, kteří se nehodlají spokojit s povrchním pohledem médií na „kupčení s akademickými tituly“ na právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, doporučuji přečíst si celý článek Vladimíry Dvořákové na jejím blogu. Komplementem k němu je zpráva, kterou vypracovala akreditační komise ministerstva školství v červnu 2008, tedy více než před rokem. Z článku Vladimíry Dvořákové je dobře vidět celá geneze případu.
Co obsahuje zpráva?
Komise zpochybnila uznávání studia z předchozích škol, zejména v celoživotním vzdělávacím studiu a následném bakalářském studiu, které absolvovali mmj. policisté, a shledala další chyby v doktorském studiu, zejména v tématech, obsahu a rozsahu doktorských prací a složení komisí, které je hodnotily. V květnu 2009 měla škole skončit akreditace pro doktorské studium, ministerstvo by se pravděpodobně zdráhalo ji obnovit, pokud by škola nereagovala Příjímací zkoušky komisi také zaujaly, pojmenovala „backdoor“ v případě neprůhledného přijímacího řízení na jeden obor, kde nebyly zveřejněny podmínky přijetí. Vedení školy tak mohlo přijímat podle vlastního uvážení a taky tak činilo. Klíčový bod vidím v odstavci „nostrifikace“, kdy škola bez pevných pravidel uznávala vzdělání z jiných škol, napříkla vzdělávací instituce Vysoká škola Karlovy Vary, o.p.s. nebo škol mimo území ČR, přičemž škola ještě navíc poskytovala těmto subjektům prohlášení, že předchozí studium na nich uzná. To by ovšem, při respektování platného zákona, vůbec neměla být schopna paušálně zaručit.
Jak se se zprávou pracovalo
Přestože komise měla pochybnosti, udělila škole v květnu 2009 dvě akreditace pro občanské a trestní právo, které doplnila i krátkodobou akreditací pro právo obchodní. Nač si trhat játra, že – mají tam sice bordel, ale my budeme dělat, že je to ještě OK. Pak se ale „nějak komisi doneslo“, že akreditace byla udělena na základě nepravdivých údajů, a začala svoje rozhodnutí přehodnocovat. To bylo v červnu 2009. Skandální informace tedy byly známy, ale nebyly sděleny veřejnosti. Zde ovšem začíná být patrné, že někdo měl zájem na tom, aby se to provalilo a léty zaběhaná praxe skončila.
Pokračování
Celá story vyvrcholila „zjištěním plagiátu“ mezi diplomovými pracemi. Podle slov rektora Průši, která dosud nedementoval ani on sám, se jednalo o provokaci řízenou vedením fakulty, která měla odhalit vnitřního nepřítele. Ten vnitřní nepřítel nebyl nikdo jiný, než ta osoba – spíš zájmová skupina – která měla zájem na tom, aby novodobý VÚML v Plzni skončil. „Našel se“ „snaživý student“, který plagiát „zjistil“ a informoval o něm média, „snaživý novinář“, který jej předal policii – a zbytek známe sami. Výsledkem bylo zjištění, že na plzeňských právech vystudovaly různé osoby za podezřelých okolností práva. Média povětšinou zůstala u povrchního konstatování, že se jednalo o politiky a celebrity. Daleko důležitějším poznatkem a klíčovým faktem k pochopení celé události je, že k titulu tamtéž přišla celá řada policistů, příslušníků BIS, vysokých státních úředníků a osob z městských a regionálních správ.
Proč to všechno?
Podle mě existuje interpretace celé události, které se příblížila sama Dvořáková, když prohlásila, že se jednalo o organizovanou činnost, jejímž cílem bylo napumpovat mafiány do významných pozic. Zapomněla blíže rozvést, kdo vlastně byli ti mafiáni.
Že se na vysokých školách studuje kromě forem běžných také formou korupce a klientelismu, je věc známá a bežná. Některé studenty lze vyhodit, jiné nelze vyhodit, některé nelze nepřijmout. Kromě vlivných rodičů, jejich známých a známých jejich známých se uplatňují ještě jiná hlediska. Rómy většinou nelze vyhodit, arabské studenty jen někdy, asi když dělají pro nějaké rozvědky. Někteří studenti studují, protože je tam BIS poslala. Je to jeden z průvodních znaků banánové republiky. Musíme mít na paměti, že zhruba třetina všech studentů se hlásí na vysokou školu s přesvědčením, že budou pracovat ve státní správě, kde jsou na dosažené vzdělání navázané platy a postup v pyramidálních strukturách úřadů, takže „dodělat nějakou vejšku“ považují za nutnost ve své kariéře. Například Vysokou školu evropských a regionálních studií v Českých Budějovicích, kde najdete skutečně enormní procento policistů mezi studenty.
V tomto případě se však jednalo o pokročilejší systém. Každý státní aparát má aktuální vládnoucí garnituru a pak kádrovou rezervu. Tu rezervu má proto, aby bylo kde brát, když je vládnoucí garnitura obměněna nebo odstavena. Tento mechanismus má zabránit tomu, aby se v případě náhlé změny politického systému v důsledku například nepříznivého výsledku voleb prostě zaměnily jedny osoby za druhé a nedošlo k nežádoucí infiltraci klíčových pozic osobami stojícími mimo systém. Každý režim proto o své kádrové rezervy dbá a umožňuje jim přiměřený rozvoj, například formou odměňování, vzdělávání nebo motivace. Starostka Chomutova Řápková, co si nevzpomíná, kdo byl její vedoucí diplomky, nebo starosta Prahy 5 Jančík jsou typické kádrové rezervy, budou „vytaženi“ nahoru, až se současná garnitura ODS opotřebuje, což bude poměrně brzo. Komunistický právní kurz pro právníky „rychlokvašky“ nebyl nic jiného, bylo potřeba novou generací nahradit starší generaci právníků, kteří nechápali, že obhajoba je součástí obžaloby.
Jednalo se o jednu z těchto přípravek, zdaleka ne jedinou. Mechanismus děkanských výjimek umožňuje používat jako přípravky pro osvědčené kádry i jiné ústavy, například primátor Brna Onderka byl za jistých mimořádných okolností přijat ke studiu MBA na VUT Brno. Starší garnitura se v tomto případě asi obávala té novější a tak je vyřadila preventivním úderem. Je také třeba mít na paměti, že absolventi plzeňské Sorbonny budou ve své další „profesionální“ kariéře dobře vydíratelní právě tím, jak vystudovali.
Možné efekty
Kádrové rezervy to jistě pociťují jako škodu, protože právnické vzdělání otevírá dveře na vedoucí místa na úřadech a ve státní správě. Ke zveřejnění jmen „rychlostudentů“ nedojde, protože by tím bylo dekonspirováno několik agentů BIS a především několik desítek vlivných osob. Odnětí akademických titulů není možné. Nepadnou žádné tresty, protože se vždy a beze zbytku prokáže, že příslušní studenti legálně vystudovali. Děkan Kindl bude dále doma opatrovat svého mazlíčka medvídka mývala, částka 250 tisíc kocourkovských za jeden rychlotitul pravděpododbně zajistila dědečkovi slušný standard. Institut odvolání při přijímacích zkouškách ani děkanské výjimky nijak přehodnoceny nebudou, protože by tím utrpěl korupční potenciál vysokých škol. Celkově, pokud chceme společnost s velkým vlivem státu a jeho struktur, musíme počítat, že takové a podobné excesy budou normální a na denním pořádku.
Pro zajímavost
a na dokreslení úvah uvedených v textu se ještě podívejme, na jaká témata napsali diplomové práce současní mocní.
Mgr. Stanislav Gross (ČSSD), bývalý premiér, vicepremiér, ministr vnitra: Vývoj českého bankovnictví v transformačním období, PFUK. Diplomová práce měla 33 stran a byly v ní v podstatě opsané zprávy ČNB, které Gross dostával z titulu své funkce. Nebyl z toho vyvozen žádný důsledek.
Mgr. Bohuslav Sobotka (ČSSD), bývalý vicepremiér, ministr financí: Vývoj sociální demokracie v českých zemích, PFMU. Ačkoli Sobotka vystudoval práva, jeho diplomová práce je na historické téma, navíc ještě s širokým pojetím a na 52 stranách. Sobotka si diplomku pojistil správnou volbou vedoucího DP, byl jím sociální demokrat Koudelka.
Ing. Zdeněk Škromach (ČSSD), ministr práce a sociálních věcí: Konstrukce silnoproudého motoru, VUT
Ing. Milan Urban (ČSSD), ministr průmyslu a obchodu: Kování výkovků z plechu, VŠB
Prof. Ing. Václav Klaus, CSc., prezident: Vývoz náhradních dílů ke spalovacím motorům, VŠE
PhDr. Lubomír Zaorálek (ČSSD), předseda Poslanecké sněmovny: Pojetí člověka u Dante Alighieriho, FFUJEP
JUDr. Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu: Ústavní systém Italské republiky a pokojný přechod k socialismu, PFUK. Rychetskému se jistě zpracovávané téma velmi hodilo při rozhodování o Lisabonské smlouvě.
JUDr. Petr Ibl, bývalý poslanec a šéf poslaneckého klubu ČSSD: Dodržování zákonnosti ve výkonu vazby, VŠ SNB. Do roku 89 byl členem KSČ a od roku 1994 je členem ČSSD. V devadesátém roce se stal ředitelem věznice Praha-Ruzyně. Rok nato byl odvolán a nastoupil jako velitel směny do věznice Pankrác. O rok později, v roce 92, mu byla podle našich informací nabídnuta pozice náměstka ředitele věznice.
Mgr. Ing. Michal Kraus, bývalý poslanec a nyní opět kandidát: Vliv optimalizace výroby na produkci kyseliny dusičné, VŠCHT, Politické mechanismy projednávání, sestavování a schvalování státního rozpočtu, FSVUK
Ing. Mirek Topolánek, bývalý předseda vlády a senátor: Přímost a přímočarost úběžnostního dalekohledu Zeiss 01, VUT
MUDr. Mgr. Ivan Langer, bývalý místopředseda sněmovny a ministr vnitra: Právní pomoc v ČR a ve vybraných evropských státech, PFUK
JUDr. Zuzka Rujbrová, poslankyně, KSČM: Psychologie výslechu mladistvých, PFUJEP
Ing. Miroslav Kalousek, předseda TOP09 a poslanec: Světlocitlivé materiály pro rentgenovou a elektronovou litografii, VŠCHT
(Zatím nikdo nehlasoval)