Našel jsem ve schránce letáček Ministerstva spravedlnosti ČR. Pravděpodobným spolupachatelem je Česká pošta, s.p. Lýflet zdobí ohromný nápis Konec zapírání! s podtitulkem upozorňujícím na nový systém doručování soudních zásilek.
Tímto zvu P.T. čtenářstvo na virtuální prohlídku tohoto létáku.
Asi každý z nás zaznamenal chystanou změnu v doručování soudních zásilek, kterážto vstoupí v platnost za necelý měsíc. Leták je pravděpodobně součástí jakési informační kampaně, která nám má za cíl osvětlit, že se o nás bude stát starat zase o něco lépe. Posuďte sami:
Nová úprava přenese odpovědnost za doručení písemností na adresáta. Po přečtení této věty jsem si nejdříve chtěl objednat sanitku, následně hledal pas a snažil se emigrovat. Za zmateného pobíhání po bytě jsem trochu vychladl a pokračoval ve studiu tohoto hodnotného díla: Bude zde platit tzv. fikce doručení, to znamená, že zásilka se po splnění zákoných podmínek považuje za doručenou, i když jste si ji nepřečetli. V praxi je to samozřejmě trochu jinak, kopyrajtr zřejmě měl na mysli nevyzvedli, ale budiž. Poslední věta odstavce vysvětlujícího podstatu zaváděných změn je ovšem trhák, pravděpodobně ještě z dílny Íčka: Změna doručování tedy výrazně napomáhá spravedlnosti v této zemi.
V praxi změna znamená, že chcete-li předejít problémů s fiktivním doručením, musíte vzhledem k nastaveným lhůtám oznamovat úřadům jakýkoliv pobyt delší deseti dnů a zřizovat si novou doručovací adresu. Vypadá to, že utahování šroubů, kterým se D-FENS nedávno zaobíral má svého nástupce v podobě doručování písemností.
Pro člověka, který stát ojebává v rámci tolerantních možností a nevyhýbá se doručování písemností, je to špatná zpráva. Státní aparát řeší, jak je tomu v našich končinách obvyklé, vlastní neschopnost vynutit standardní právo přenesením odpovědnosti za svoji činnost na občana. Copak o to, na to už jsme zvyklí, ale drakonická desetidenní lhůta je na pováženou. Když se podíváte na katalog zájezdů libovolné cestovní kanceláře, drtivá většina poznávacích zájezdů trvá patnáct až dvacet dní. Takže místo obdivování památek a přírodních krás nějaké bohem zapomenuté řitě, se budete strachovat, jestli náhodou nemáte ve schránce pozdrav s doručenkou a barevným pruhem. Toliko k výraznému napomáhání spravedlnosti v této zemi.
Stát se o nás tedy v tomto případě nebude starat lépe, poručí nám, abychom se my lépe postarali o potřeby státu, tentokrát výjmečně nepeněžní formou. Samozřejmě si můžete zřídit datovou schránku, což by Vám mohlo pomoci starat se o státní potřeby soudních úředníků lépe a hlavně elektronicky, ale pak už nebudete mít šanci dostat cokoliv od soudu na papíře – potom prostě jednoduše zajdete na poštu nebo k notáři a necháte si vytisknout tzv. ověřenou kopii. Jak jednoduché a elegantní – hlavně Vám to ušetří čas. Počítač v domácnosti už nebude zdrojem zábavy, porna a zpráv. Stane se prodlouženou rukou státu a nedejbože, aby se rozbil – pokud si totiž zprávu od soudu z datové schránky nevyzvednete do deseti dnů, bude opět považována za doručenou.
Fascinující je ono přenesení odpovědnosti za doručení na adresáta. Pokud bude pošták vykuk, nemáte šanci, pokud listonošku kousne sousedův pes do prdele aniž by odbory zasáhly, opět zodpovídáte vy. Fascinující, hned vedle náhubkového zákona patří tahle konstrukce na piedestal kocourkovské legislativy.
Závěrem jedna malá úvaha, kterou předkládám P.T. čtenářstvu k rozcupvání: Lidé ojebávají stát přibližně v takové míře, v jaké stát ojebává je. Těch pár vykuků se najde všude, ovšem opět to vypadá, že bude třeba ojebávat stát ještě o trochu více. Na všem. Kruh se uzavře a stát vymyslí další náhubek.
(Zatím nikdo nehlasoval)