MINORITY REPORT O INFORMACÍCH A DEZINFORMACÍCH ANEB ČLÁNEK, KTERÝ ZŘEJMĚ PRŮMĚRNÉHO ČTENÁŘE PŘÍLIŠ NENADCHNE
Poslední týdny jsme byli všichni svědky bouřlivého vývoje událostí, na jejichž počátku byla akce CZECH TEK 2005 a střet s policií přímo na místě konání akce. Konec je zatím v nedohlednu, neboť konflikt přerostl běžný rozměr excesu, jaký vyšumí během několika dnů. Začalo probíhat něco, z čeho se chce normálnímu člověku spíše blít – válka na louce se přenesla na půdu médií. Přestalo být důležité, co se ve skutečnosti stalo, ale na důležitosti naopak nabralo vše, co bylo šířeno mezi prostý lid nemající na proběhlou situaci názor. Fatka byla odsunuta a média chrlila samé skandální „investigativní news“ skoro na úrovni poplašné zprávy. Šlo o to, že nikdo nebyl schopen podat informaci o skutečném souběhu událostí. Informace a dezinformace splývaly v mediálně šířenou pravdu, tu namířenou proti technařům, tu proti policii a nakonec namířenou jak jinak – do ztracena. Média bulvární i ty, co se tváří jako seriózní, bohužel selhala na plné čáře.
V době, kdy má skoro každá rodina TV, by měl mít normální člověk alespoň elementární záruku, že bude existovat min. 1 nezaujatý zpravodajský kanál schopný podat národu objektivní informace. Ve skutečnosti si jen 1 (slovy jeden) žurnalista ověřoval informace přímo na místě. Všichni ostatní si vystačili s materiálem, který jim někdo ve vhodnou chvíli dodal a který byl obohacen účelově vyrobenými dezinformacemi, jichž bývá v době chaosu vždy dostatek. Proč ? Protože chaos, to je chvíle pro outsidery, aby se přihlásili o svých 5 minut slávy a zviditelnili se.
Míru vyzrálosti našeho národa pak charakterizovala všemi směry šířená hysterie provázená křikem bezmozků žádajících nastolení pořádku (na všech stranách, i těch politických tam nejvíce – pro přesnost). Bezmozci totiž vědí vše nejlépe, i když nikde nebyli, nic neviděli, ale vystačí si s tím, co si myslí nebo co jim kdo řekl v hospodě a dodávají si křikem sebevědomí, že si „to“ myslí správně a chtějí každého o své pravdě přesvědčit. Je nezajímá skutečnost, ale hledají pouze způsob, jak o svém názoru silou či křikem přesvědčit ostatní. Tento postup předpokládá, že ostatní se přidají buď na jednu nebo na druhou stranu ne proto, že respektují sílu názoru, ale proto, že jsou buď silnější nebo slabší. Jaksi zde není místo pro minoritní část společnosti, která preferuje fakta a názory si vytváří sama.
Pohled z druhé strany barikády je dle mého soudu důležitým střípkem mozaiky. Prosím tedy, aby si čtenáři uvědomili, že s ohledem na specifika zdroje informací není možné jít do detailu nebo po někom vyžadovat, aby uváděl informace, které patří do kategorie „classified“. Nečekám, že by to pochopili všichni, ale demagogie již bylo dost a nadchází čas bilancovat, co se ve skutečnosti stalo. Takže prosím, aby následující řádky nebyly brány jako propaganda, ale spíše jako snaha autora rozlišit podstatné od nepodstatného a čelit masové demagogii.
FAKTA A FÁMY
Zajímavou fámou je, že bezpečnostní složky o akci nevěděly. Ve skutečnosti proběhl cca. 14 dní před akcí techno party pokus o dohodu s organizátorem, aby se akce konala v jednom bývalém vojenském prostoru. Organizátor to ale odmítl. Vyřešil to podpisem smlouvy o pronájmu louky u Tachova.
Bezpečnostní složky sice monitorovaly situaci svými prostředky, ale zdráhaly se přiklonit k použití preventivních opatření. Louku u Tachova restituovali tři různí vlastníci, z nichž pouze jediný podepsal smlouvu o pronájmu. Druzí dva to odmítli. Nemám ověřeno, zda organizátor pověřil vytyčením pronajatého pozemku zeměměřiče, jak již bylo řečeno některými konkrétními svědky, ale možné to je. Obě budoucí strany konfliktu se paradoxně snažily splnit max. toho, aby dosáhli svého. Bezpečnostní složky byly ve střehu a organizátor se poměrně pečlivě připravil, aby nepřekročil zákon v rozsahu uzavřené smlouvy o pronájmu, k čemuž patřily takové drobnosti jako že použití veřejné příjezdové cesty je legální nebo že na akci bude určité hygienické zázemí ve formě mobilních WC apod. .
Jakmile bylo oficiálně vyhlášeno místo konání, začaly se dít věci. Masový přesun účastníků techno party zkomplikoval dopravní situaci na dálnici a začala se tvořit kolona. Jeden techno automobil si „chtěl zkrátit cestu“ a prorazil pletivo u dálnice, které je zde vybudováno zejména jako bariéra pro zvířata, aby nevbíhala pod kola rychle jedoucích aut. Tento moment spustil kaskádu následných kroků. PČR místo zajistila a odkazovala všechny, kdo dírou chtěli projet, zpět. Aby byla informace kompletní, nutno dodat, že PČR si na tomto místě vyslechla celkem dost urážek, i když byla v právu a přesto se nedala vyprovokovat. Následně na tyto události PČR zablokovala příjezdovou silnici, aby znemožnila příjezd účastníkům techno party, ale do médií byl vypuštěn první „džin“ – majitel pozemku prý odvolal svůj souhlas k pronájmu. Následně média informovala, že vše je jinak a majitel pozemku potvrdil, že nic neodvolal. Majitelé okolních pozemků, kteří nesouhlasili s pronájmem pozemků pro konání techno party, okamžitě podali trestní oznámení, které mělo zamezit devastaci jejich pozemků, protože se přes ně začaly valit kvanta lidí proudících na techno party.
Věci se daly do pohybu. Kdo má ponětí o zákonech, tak ví, že dá-li nějaký občan podnět trestním oznámením, PČR je povinna věc prošetřit, i když se může jednat o žabomyší válku mezi sousedy. V tomto případě se však jednalo o důležitý krok, který dal PČR do rukou skutečný důvod k zásahu. Byla provedena blesková analýza hranic pozemků podle katastrální mapy a stejně bleskově proběhlo i soudní řízení. Navenek se situace jevila tak, že PČR přestala blokovat příjezdovou cestu a na louku tvořenou jedním pronajatým a dalšími nepronajatými pozemky přijížděly další davy návštěvníků. PČR měla dostatek důvodů na své straně, aby mohla přijmout opatření k ochraně vlastníků sousedních pozemků, kteří žádali, aby PČR zamezila vstupu technařů na jejich pozemky. Technaři se nacházeli všude a organizátorovi se již situace vymkla z rukou.
Od dalšího dne zrána je již možné udělat si o průběhu zásahu poměrně ucelený názor i přes mediální dezinformace. PČR se snažila postupovat max. v souladu se zákonem, a tak s pomocí tlampačů na dodávce projíždějící po louce každé dvě hodiny vyzývala k odchodu z nepronajatých pozemků 4-mi světovými jazyky. Návštěvníci techno party se chtěli bavit a nechtěli se nechat otrávit zvyšujícím se tlakem PČR, aby se rozešli a přesunuli na pronajatou část louky.
Zde je třeba opět mediální dezinformace mírně doplnit. Většinu návštěvníků tvořili lidé, kteří se přišli pobavit. Ne skalní technaři, ale široká veřejnost – lidi, co pracují, platí daně a chodí do práce. Jestli si toho někdo všiml, tak se tam všichni dopravovali auty, takže ať si laskavě každý udělá názor o tom, kolik řidičů mohlo být nezletilých a kolik starších osmnácti let. Skutečná skladba většiny návštěvníků byla mezi 18 – 30 roky. Určitý podíl mladších 18 let a starších 30 let není nutné ani zveličovat ani popírat, prostě stačí držet se faktů a uvědomit si, že existuje několik tisíc či desítek tisíc mladých lidí, kteří si chtějí tímto způsobem „vorazit“, zažít si na vlastní kůži něco, o čem se mluví jako o zakázaném ovoci a pak se zase přemístit do svého světa. Je to zadarmo a stačí tam pouze zajet. Když se to někomu nelíbí, odjede za 2 hodiny nebo za 10 hodin, ale zažije to na vlastní oči a o to jde. Jestli se někomu tento druh líbí či ne, to je jen otázka vkusu, ale ne vyloženě životního stylu, jak se snaží množství neinformovaných lidí v čele s médii tvrdit. Problematická část technařů pocházela v drtivé většině ze zahraničí.
Policejní psychologický nátlak z amplionů dodávek vykonal své a běžní návštěvníci do večera opustili budoucí bojiště. Na místě zůstalo koncentrované tvrdé jádro, jehož nejproblematičtější skupinu tvořili Italové. V době, kdy PČR vyčerpala opakovaně veškeré preventivní nátlakové prostředky, dorazily speciální zásahové jendotky v počtu cca. 500 mužů. Dorazily proto, že situace houstla a protože se rozumnou cestou nepodařilo vytlačit technaře z nepronajatých pozemků. Primárním účelem zákroku mělo být vytlačení technařů na pronajatý pozemek.
Situace mezi technaři houstla také, protože část tvrdého jádra chtěla za každou cenu setrvat ne kvůli bitce s PČR, ale proto, že se nechtěli smířit s rozehnáním. Zahraniční část tvrdého jádra se však ozbrojenému konfliktu vyhnout nechtěla. Jistě každý zná mentalitu např. Němců, kteří jsou doma disciplinovaní, ale jen co se přesunou do zahraničí, dělají kravál, chlastají do bezvědomí a jsou jak utržení z řetězu. Totéž v bledě modrém platí o Angličanech, jejichž výrostci již několikátý rok pořádají weekendové tahy Prahou a jakmile se jejich pěst spojí s půlitrem piva, není na světě síla, která by je odtrhla. Kravál a bitky jsou příležitostí, jak ventilovat své frustrované životy a jak být za frajera. Zkuste si představit, jak asi vypadají rozdovádění technaři z Itálie, kteří vesele provokují kordon zásahové jednotky, který proti nim pozvolna postupuje. Těžkooděnců však nebylo dost a potom, co podcenili technaře, kteří naoko prošli okolo, aby udeřili zezadu, se raději takticky stáhli zpět.
Tady již začínala být patrná nervozita i vyhrocenost situace a začaly se objevovat chyby na obou stranách. Na scéně již nebyli žádní typičtí návštěvníci techno party, ale převážně technaři ze zahraničí, kteří si nemohli dovolit bitku doma, ale tady měli pocit, že když PČR v minulých letech nedokázala zasáhnout, tak že si na nich vyláme zuby i kordon ozbrojenců se slzným plynem. Posily zásahových jednotek dorazily z okolních měst. Do zásahových jednotek se zpravidla dostávají jen důkladně vycvičení profesionálové, kteří jsou stejně dobře vycvičení jak po fyzické, tak po psychické stránce. Ale skutečný křest ohněm nastane až při ostré akci. Ta ukáže, nakolik jsou schopní zvládnout vlastní adrenalin a ovládnout se, protože jedna malá chyba je může stát i vlastní život. V případě techno party ovšem některým příslušníkům ujely nervy a to mělo za následek mediální hysterii.
Stejně jako je chybou házet do jednoho pytle všechny účastníky techno party jako technaře, tak je chybou plivat na všechny zásahové jednotky, z jejichž řad pochybili jednotlivci. Obě skupiny tvoří de facto opačný konec spektra společnosti. Navíc určitá část speciálních jednotek je tvořená jedinci, kteří soukromě sympatizují s krajní pravicí. Jejich účast je přínosem na akcích proti organizovanému zločinu, ale v případě zásahu na techno party je spíš kontraproduktivní. Na louce natáčeli na video a fotili všichni – jak technaři, tak PČR se svým vrtulníkem a přesto, že je k dispozici rozsáhlá dokumentace na obou stranách, k ničemu to nebylo.
Běžné postupy PČR při zásahu selhaly, o politickém pozadí raději ani nemluvit. Ti, kteří se snaží dělat svojí práci precizně, se budou cítit poraženi, protože budují dobrý kredit zásahových jednotek dlouhodobě a jedna chyba jednotlivce demotivuje X ostatních. Nováčci nebo fanatici, kterým ujely nervy, to sice odnesou, ale jejich výcvik vyjde nazmar, o další práci u podobných složek ani nemluvě. Kredit PČR u veřejnosti navíc povážlivě klesl. Normální lidi, kteří zčásti schytali zásah slzným plynem nebo pendrekem, budou negativně ovlivněni díky zážitkům z ostrého ozbrojeného konfliktu a při pohledu na policejní uniformu jim buď naskočí husí kůže nebo to budou chápat jako bezmocnost občana vůči zvůli systému. Vyznavači techno hudby, kterým je politika nebo bitky u zadku, budou všemi bezmozky kriminalizováni a budou smutní, že se ocitli jako rukojmí mediální dezinformační propagandy, na níž vydělali jen nakladatelé bulvárních novin a pofidérní TV zpravodajství. Tvrdé jádro se bude chlubit svými podlitinami a tím, že je nerozkulačil ani kordon speciálně vycvičených policejních profíků.
Každému, kdo má mozek, musí být jasné, že tahle válka nemá vítěze ani na jedné ze stran, jež byly na začátku konfliktu. Speciální zásahové jednotky mají udržet nervy pod kontrolou a techno není zločin. Jedinou skupinou, která z celé akce něco vytěžila, byl bulvár, kterému se vytvořil mimořádný zisk, a to jen díky existenci enormního množství hlupáků, kteří skáčou tak, jak někdo píská.
Dodatek ke Katodově článku:
Jelikož se Katoda neudržel a postavil argumenty svého článku na svém odporu k technařům, cikánům a na snaze rozebrat můj článek CZECH TEK 2005 – BOJOVÁ FRONTA NEBO ZÁBAVA ? slíbil jsem, že se k jeho otázkám ve stručnosti vyjádřím.
Ze zběžného přečtení jsem získal podstatně lepší pocit než z důkladného prostudování. Můj názor je, že Katoda dává stejnou nálepku technařům a cikánům, protože vidí v jejich jednání souvislost, ale činí tak pouze z neznalosti problematiky. Ve skutečnosti je jeho filosofické konstatování pouze levně naroubovaná myšlenková konstrukce mezi velmi nesourodými entitami zabalená do vlastní negativní zkušenosti. Ovšem ani jeho „moudrost“ načerpaná věkem ani chvílemi dobrý postřeh nemůže přemostit afektované závěry chybné již ve své primární konstrukci a vyznívá spíš jako hlas fan clubu důchodců, pro které je cokoliv jiného než Moravanka rámus. Stručně a jasně vyjádřil Katodovy rozpory jeden z posledních komentářů pod jeho článkem, který na závěr uvádím, neboť není, co bych k němu víc dodal – vyjadřuje i mé mínění:
Porad stejna sablona: nejsem rasista, ale cikany bych strilel… nejsem fasista, ale tyhle bych vyhladil… chlastam a v pohode to zvladam… ta hudba me je ukradena, ale ti co ji poslouchaj jsou vymasteny, protoze ji poslouchaj… tohle ma byt D-FENS?? Ten clovek ma problem a nechce se lecit… nevim, jestli je tenhle vyplod soucasti terapie… (bez smajlu)
(Zatím nikdo nehlasoval)