Vrtěti Lacinou 5: Co také stojí za řeč

Featured Image

Nabízím tento článek pomyslnou tečku za tématickou řadou o „vrtění Lacinou“ neboli konstrukci mediální kauzy „piráta“ Laciny. V tématu budu samozřejmě pokračovat prací na pozadí a sběrem dalších informací. Tento článek je o tom, co zbylo. Jsou to události a fakta, která se nehodila do žádného širšího kontextu, ale jsou zajímavá sama o sobě.

Rozsudek

Rozsudek první instance najdete zde. Rozhodli jsme se ho zveřejnit upravený, abychom vyhověli náhubkovému zákonu, takže se z něj nedozvíte, že řidička Mazdy se jmenovala Urbancová a její spolujezdec Sankot.

Zajímavosti kolem posádky Mazdy

Jsou formálními vítězi celé kauzy. Domnělá oběť dopravní nehody Urbancová unikla trestu za přestupek (nesprávné přejíždění z pruhu do pruhu). Dvojice Urbancová-Sankot se nevyjadřovala do médií a skvěle za sebou zametla. Sankot a Urbancová jsou také jedinými svědky Lacinovy údajné gestikulace, protože ji nikdo jiný neviděl, a ta tvoří důležitý díl skládačky, na které je vystavěn rozsudek o úmyslném trestném činu. Urbancová si navíc na tuto gestikulaci „vzpomněla“ za měsíc od události. Soud jim uvěřil, protože jim chtěl uvěřit, oba tedy snad dosáhli „morální“ satisfakce tím, že dostali Lacinu do kriminálu. Nerad bych byl v jejich kůži a nosil něco takového v sobě, ale lidé bývají různí.
 

Řidička Urbancová odcházela od soudu viditelně otřesena. Zdroj: Novinky
 
Vím ještě o jiné formě satisfakce, na kterou ve finále nedošlo. Jeden z jejich zmocněnců, buď JUDr. Š-k nebo JUDr. H-k (celá jména mám) se podle mého zdroje pokusili o „dohodu“, jejímž výsledkem měla být blíže neurčená částka v řádu stovek tisíc pro každého z dvojice v Mazdě. K dohodě nedošlo, i kdyby k ní bylo došlo, patrně by na rozsudku nezměnila nic, protože české trestní právo takhle nefunguje. Bohužel pánové po sobě nenechali žádné stopy a tak se tato informace řadí po bok jiných dohadů, ale nepředpokládám, že by mi zrovna v tomto bodě můj dodavatel lhal. Spolujezdec Sankot držel pomyslné vemeno celé kauzy skutečně pevně, o čemž svědčí jedna drobná historka. Lacina se oběma opakovaně omluvil, skrze televize, osobně, dopisem a u soudu. Nicméně neustále stál na svém, že nehodě nezpůsobil úmyslně. Sankot na omluvný dopis reagoval tak, že mu dopis způsobil ještě další psychickou újmu (k té újmě, co již měl z předtím), protože se Lacina v dopise nepřiznal, že to udělal schválně (!).
 
Každopádně, Sankot a Urbancová jsou mladí lidé ve věku 30 a 27 let. Do médií se nevyjadřují. Sankot pracuje jako architekt, Urbancová nedávno dostudovala. Zvládli to nezvykle dobře na lidi, kteří jsou mladí a nezkušení. Zejména na mně udělala dojem dodatečná „dramatizace“ výpovědí a dovedné našlapování kolem Sankotovy gestikulace směrem k Lacinovi. Nevím, zda bych to takhle brilantně zvládal, a to jsem byl na pendrekárně i u soudu určitě vícekrát než oni a měl jsem více příležitostí poznat pravidla moštárny. Osobně si myslím, že hned od počátku vzal někdo případ „správně do ruky“, protože tušil potenciál, který s sebou nese, a součástí tohoto „uchopení do ruky“ bylo také nadstandardní právní poradenství pro oba protagonisty.

Huml dvojka s faceliftem v plný palbě

Miloslav Čihák, šéf dálničního oddělení PČR v Mirošovicích na D1, se zapsal do povědomí českých řidičů buzeračními kontrolami zimních pneumatik. Je to bdělý muž a svědomitý policista. Jeho lidé z Mirošovic Lacinovu nehodu vyšetřovali a sám Čihák vystoupil v pořadu TV Prima Krimi zprávy, kde obsáhle sděloval svoje poznatky o pachateli a jeho domnělých motivech. Podpořil spekulaci TV Prima, že se jednalo o úmyslný útok a to ještě v době, kdy neprobíhalo trestní stíhání a ani z dostupných výpovědí nic takového nevyplývalo.

Krátce nato se Čihák pokusil podojit nehodu řidiče Trpišovského. To je ten případ, který vyvolává méně otazníků, i když, ve své podstatě, Trpišovský neprováděl nic jiného nežli řidička Urbancová, byť za poněkud jiných (ale ne moc odlišných) pohnutek. V této souvislosti vypověděla jeho sekretářka, že na ní byl policisty činěn po nehodě nátlak. Trpišovský zase říkal, že sekretářku nechali někde zavřenou, vkládali jí věty do úst, říkali jí, aby si nekazila život apod. Samozřejmě to nemusí být pravda, ale také může. Policie se proti těmto vyjádřením nijak neohradila, ačkoli bych jasné a srozumitelné vyvrácení takových nařčení navíc sdělovaných v televizi viděl jako prvotní a nezbytnou reakci policejního sboru, který tak usilovně a marně bojuje o svou dobrou pověst. Kvůli chybám, kterých se Čihákovi lidé a možná Čihák osobně dopustili, pak nebylo Trpišovského možné obvinit. O Čihákovi přesto ještě uslyšíme, má dobře našlápnuto, do médií vystupuje zásadně osobně, nikoli přes policejního mluvčího a patrně se nám vyprofiluje jako Huml 2.0, neohrožený lovec dálničních pirátů.

Je Lacina v balíku?

Média se také velmi intenzivně zabývala údajným bohatstvím manažera Laciny. Jaká je realita? Profil Laciny na serveru LinkedIn najdete zde.  Lacina byl zaměstnancem pivovaru Prazdroj v Plzni. Tato firma má asi 3000 zaměstnanců a „manažerů“ jako Lacina je tam ve skutečnosti několik desítek, podobně jako je jich v každé velké firmě. Řekli bychom tomu střední řídící úroveň. Lacina takto jako vedoucí pracovník odpovídal za část oddělení odbytu, přičemž začínal jako obyčejný obchodní cestující. To jsou ti lidé, kteří jezdí po obchodech hospodách a přemlouvají hospodské, aby točili Plzeň. Lacina není tedy ani neobyčejně bohatý, ani vysoce postavený, rozhodně nemá prostředky na to, aby si koupil beztrestnost, na to je třeba hrát hned o několik levelů výše. Samozřejmě pro vohnouta, který čte Blesk a hákuje u pásu, je tohle nepřítel č.1, protože takoví lidé po něm nejčastěji chtějí práci, a tak manažerská pozice, jakkoli ne-prestižní, byla dalším faktorem v jeho neprospěch.

Proč

Celkem správnou se mi v diskusích na D-F jevila otázka, zda si myslím, že se jednalo o jakési bizarní spiknutí. To si rozhodně nemyslím. V podstatě můžeme nyní s odstupem času prohlásit, že to do sebe zapadlo jako nějaké dokonalé Lego.

Rámcovými podmínkami Laciniády byla následující témata:

1. Snaha politiků a úředníků získat podporu veřejnosti a prosadit další represe na individuální automobilovou dopravu, a to zejména
– zpřísnění bodového systému (implementováno s novelou, která začne platit od 1.8.2011)
– další zpřísnění bodového systému (navrženo poslancem Humlem, implementaci zabránil rozpad VV, nicméně návrh existuje a objeví se časem opět)
– zavedení pokut podle výše příjmů řidiče (opět dočasně odloženo, ale případ „movitého manažera Laciny“ se k tomu výborně hodil)

2. Snaha policie získat další pravomoci
– více kamer na dálnicích („kdyby tam nebyla ta kamera, tak by toho piráta nebyli usvědčili“)
– více policajtů na dálnicích, které tam ve skutečnosti nikdo nepotřebuje
– oprávnění policistů nahrávat si řidiče (Johnovy kamerky z Číny)

3. Snaha justice se rehabilitovat a opravit svoji pošramocenou pověst „správným“ exemplárním rozsudkem, který veřejnost uklidní a vzbudí dojem, že „věci fungují“. Podobně jako v případě žhářů (nikoli vrahů) z Vítkova plnila zde justice zadání vytvořené politiky a médii.

4. Vzniklo nové mediální téma. Prostě vynalezli něco nového. To se samozřejmě hodilo nejen médiím, ale také lidem, kteří maji celkový zájem na tom, aby se obyčejní lidé na silnicích báli jakýchsi „pirátů“, mysleli si, že „auto je zbraň“ a tvořili tak poptávku po „řešeních“. To kromě politiků a „expertů“ zahrnuje i různé instituce zabývající se kvazivýzkumem, spíše řízeným deformováním faktů.

Spiknutí? Nikoli. Souhra špatných okolností. Lapidárně řečeno, Lacina byl sám a dostatečně malá ryba na to, aby jim to svinstvo prošlo.

Výroky

Přináším souhrn nejzajímavějších výroků politiků a veřejně činných osob v průběhu Laciniády.

„V případě, že podobné kauzy zůstanou nepotrestány, mohly by se silnice stát hřištěm či kolbištěm k vyřizování účtů..“ Státní zástupce Tomáš Milec při závěrečné řeči. Připomněl tak soudu, že aby nezapomněl na společenskou objednávku.
 
„Jsem rád, že soud došel k tomuto závěru. Je to skvělý signál pro všechny slušné řidiče.“ Opět státní zástupce Milec. Pro mě to skvělý signál rozhodně nebyl.

„Pokud se veřejnosti vysílá signál na tomto rozsudku – 5 let vězení a 7 let zákazu činnosti za evidentní a prokázanou agresivitu za volantem, tak je to velmi dobrý signál, mně se ten signál velmi líbí.“ Poslanec a dopravní „expert“ Huml pro ČRo.
 
„Nedovolím si hodnotit verdikt nezávislého soudu, ale je to dobrý signál, navíc oceňuji, jak se o té nehodě mluví na veřejnosti a v médiích. Trest mi přijde adekvátní.“ Dopravní „expert“ Hořín pro Idnes. Právě to, jak se o nehodě mluvilo v médiích, mi připadalo naprosto nechutné.

„Doba je uspěchaná, tlaky na člověk jsou značné a silný dopravní prostředek ve vás pocit nadřazenosti ještě umocňuje.“ Jindřich Frič z propagandistické instituce CDV v souvislosti s případem.

 „Je to poprvé, kdy člověk ve významném postavení, který je velmi dobře finančně zajištěn, skutečně půjde do výkonu trestu,“ uvedl státní zástupce Topinka u odvolacího soudu.

Ministr vnitra soudí, že to mají na svědomí zvláště manažeři za volanty silných aut, kteří bydlí na venkově, ale ráno jezdí do Prahy „vyrábět peníze“ a večer zase domů.  Z článku o tom, jak exministr vnitra John chtěl vybavit policajty kamerami.

„Mám k tomu jednoduché vysvětlení, ale vy jste šestá velmoc a já nemám šanci. Obraz o mně vytvoříte vždy vy,“ Závodník Vavřinec takto odpověděl na dotaz novináře ohledně registrační značky. Přesně pochopil, o co tady jde. Možná právě v tu chvíli také pochopil, že nečinil správně, když podobně jako pět milionů pravidelných konzumentů médií seděl a mlčel, když se provozovala Laciniáda.
 

Celkově

Osobně jsem přesvědčený, že neexistuje a) přímý důkaz b) uzavřený kruh nepřímých důkazů, které by prokazovaly, že Lacina jednal úmyslně. Rozhodnutí soudu považuji za nespravedlivé, postavené na účelové konstrukci z chabých argumentů. Tohle není rozsudek, to je hledání hole, když se chce pes bít. Zásadní problém té konstrukce je v tom, že na jedné straně argumentuje tím, že Lacina momentálně jednal ve zkratu, na druhé straně ale v tomto stavu měl chladnokrevně vypočítat, jak do sebe automobily narazily a podle pseudoznalce Kořána dokonce kalkukovat i místo, kde k nárazu dojde. To je ovšem nesmysl. Samozřejmě se nechám rád přesvědčit o opaku. A pár lidí už mě přesvědčit zkoušelo, včetně „expertů“, kteří se podíleli na zpracování posudků.

Byl jsem zpočátku neutrální a bylo mi to svým způsobem jedno. Chápal jsem to všechno jako součást kocourkovské reality. Kdybych parafrázoval jeden filmový výrok, Země je kulatá, nebe je modrý a lidé lžou. K určitému zlomu došlo, když jsem četl, co vypovídal u soudu znalec Kořán. V tom okamžiku mi došlo, že tohle už je moc. Od toho okamžiku jsem ztratil schopnost dívat se na celou událost objektivně. Také jsem pochopil, jaké pocity měl asi můj zdroj, který do případu od počátku viděl víc než já a jeho morální zásady mu velely nenechat si to pro sebe.

Také jsem si dopisoval nebo se setkal s několika novináři, někteří vyhledali mně, některé zase já. Překvapilo mě, že mají docela dobré informace a pokud chtěli dělat barter, neměl jsem skoro co nabídnout. Například fotky auta měla snad každá významnější redakce. Ptal jsem se, proč nezveřejní fotky auta nebo stanoviska Lacinových příbuzných, kolegů, přátel a dokonce učitele z gymplu, kteří se postavili na jeho stranu. Odpovědí mi bylo, že nedostanou prostor k zveřejňování takových informací. Jinými slovy, média se musela držet generální linie. Jediný, kdo si dovolil trochu vybočit, byla redaktorka Vokurková z Týdne, která zveřejnila rozhovor s Lacinovou manželkou. Za to se na Týden snesla kritika „spravedlivě rozhořčených“ čtenářů, kteří časopis podezřívali, že je pod vlivem velkého inzerenta Prazdroje.

Byl jsem svědkem emotivních výlevů poloinformovaných a čtvrtinformovaných občanů na téma piráta Laciny (např. zde). Nemám jim to za zlé. Není prostě možné získat 100% představu na základě 20% informací, navíc ještě nekvalitních. Svým způsobem na tom byli lépe, protože ignorance is bliss. S některými jsem hovořil. Skoro každý si vybavoval video z Primy, ze kterého „mu to bylo všechno jasné“. Začal jsem u své ženy. Té jsem jednou u snídaně sdělil, co vím, fakta bez komentáře, pouze na konci jsem poznamenal, že média už tak často lidem lhala a že by odteď začala mluvit pravdu? Postupně jsem tento postup aplikoval ve svém okolí i na další jedince. Nikdo se se mnou nehádal a všichni změnili názor.

Každopádně několik z těch, co Lacinu za ten rok a něco s chutí odsuzovali a použili ho jako piedestal pro svoji morální velikost, se nejspíš také dostali do situace, že způsobili nehodu, někomu způsobili škodu, někoho zranili nebo nedejbože zabili. V tom posledním případě, kdybych měl možnost volit, zda chci být obětí „úmyslného“ útoku „piráta Laciny“ nebo neúmyslného jednání počestného občana, který věří novinám, volil bych to první, protože Lacinovy „oběti“ přežily a  bez zranění.

V „Laciniádě“ jsme ve skutečnosti prohráli všichni. Za prvé, vznikla nová behaviorální norma, ježdění podle Sankota a Urbancové. Prostě buďte asertivní vychcánek a pak ze sebe udělejte oběť. Nejdřív někoho ohrožujte nebo aspoň omezujte špatným přejížděním z pruhu do pruhu. Pak na něj ukazujte sprostá gesta. A pokud do vás pak už z jakéhokoli důvodu ten dotyčný narazí, je to nejen jeho vina, ale je to dokonce úmysl, protože se určitě chtěl pomstít. Za druhé, každý můžeme být „lacinizován“, tzn. vyvláčen médii a tím v podstatě odsouzen, protože ten následný soud v soudní budově bude už jen formalita, při které jde pouze o zajištění hole na bití psa. Touto holí mohou být například posudky zaujatých nebo přímo podjatých expertů nebo výpovědi pečlivě „zpracovaných“ svědků.

Tohle je tristní odkaz, který po celé kauze zbyl.
 


24.06.2011 D-FENS
 


Související články:


12345 (3x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
766x přečteno
D-FENS © 2017