Vrtěti Lacinou 4: Posudek dopravního psychologa

Featured Image

Vracíme se opět k dopravní nehodě Ing. Luboše Laciny, která se odehrála v březnu minulého roku na D1. Některé skutečnosti byly nepochybné už předtím, než jsem se celou událostí začal zabývat, například že se celá událost stala. Pak jsem se začal zajímat o detaily a tak jsem narazil na udivující rozpory.

Jedním bylo zmanipulované video, které bylo v kritickém okamžiku zpomaleno a pak zrychleno tak, aby odpovídalo médii předložené verzi. Pak rozporuplné výpovědi posádky vozidla poškozených, řidičky Urbancové a spolujezdce Sankota, a nakonec snímky stop po kolizi na vozidle, které opět nepodporují předkládanou verzi.

Psychiatrický posudek Luboše Laciny mě zajímal jako důležitý prostředek, jak se dobrat pravdy. Proč? Jen zúčastnění vědí, co se tam na místě událo, ale z pochopitelných důvodů se na jejich výpovědi nedá zcela spolehnout. Každý se dělá lepší, třeba i podvědomě. Proto mě zajímalo, měl-li řidič Superbu Lacina zřejmé sklony k takovému jednání. Sklon zabít jiného z malicherného důvodu autem (nebo jiným předmětem) nemá v sobě každý, kdyby tomu tak bylo, slýchali bychom o tom denně.

Dokud jsem výsledek expertízy neznal, zajímal jsem se například o to, zda například někdo na internetu referoval o Lacinovi, že se choval agresivně, za volantem i v běžném životě. Pokud by bylo v jeho povaze dělat takové věci, někdo s ním už musel učinit nějakou zkušenost. Skrze mediální hysterii kolem jeho osoby neexistuje patrně nikdo, kdo by o jeho kauze nevěděl, určitě by se proto někdo v rámci svého morálního deficitu neváhal podělit například o to, že Lacina trhal mouchám nožičky nebo při hře na vojáky válčil vždy za Němce. Nenašel jsem nic. Naopak našel jsem, že se na jeho obranu postavil jeho známý nebo sousedi. To mě přinutilo zaměřit se i tímto směrem.

Soud vycházel z posudku psychologa PhDr. Martina Kořána CSc., člověka s impozantním C.V. a prestižní pracovní pozicí. Posudek si od něj vyžádala PČR a měl odpovědět na otázky týkající se duševního zdraví, duševní choroby, osobnosti (i ve vztahu k řízení vozidla a řešení dopravních situací) a obecné věrohodnosti obviněného.

Znalec provedl potřebná vyšetření, celou řadu testů, jejich názvy po mně nechtějte, a na otázky odpověděl mimo jiné: Obviněný Lacina má nízkou tendenci k rizikovému chování. Nevykazuje nepřátelské tendence vůči lidem. Základní schopnost relevantní k řízení vozidla má normálníMá nízkou tendenci k riziku a vyšší míru předvídavosti. Je spíše introvertní, vyhledává klidné prostředí, psychická schopnost řídit vozidlo a řešit běžné dopravní situace je ve srovnání s běžným řidičem velmi dobráBez známek agrese, s velkou kontrolou nad vlastním emočním životem.

Není tam nic negativního kromě toho, že na konci testu byl Lacina unavený. Jinak typický pirát, že.

Až potud by se zdálo, že otázky jsou zcela a bez pochyb zodpovězeny. Pokud jsem mohl ověřit, i metodika použitá znalcem byla v pořádku a nejednalo se o šlendriánský posudek. Co však následovalo dále, bylo skutečně udivující. Pan znalec se v další části svého posudku zhostil role hledače hole nezbytné k bití psa a prohlásil, že za určitých krizových situací může i psychicky zcela normální jedinec reagovat zkratkovitě, nerozmyšleně a bez ohledu na možné následky. Nijak ovšem neupřesnil, jaká krizová situace to může být a zda u Laciny ta „určitá situace“ nastala nebo ne. Vůbec už se nešířil o tom, jak dalece je Lacina k takovému jednání náchylný. Toto jeho konstatování, pronesené na obecné rovině bez logického propojení na případ Lacinův, se pak stalo součástí odůvodnění rozsudku, který nebyl ani hypotetický, ani obecný.

Pan znalec Kořán se naproti tomu vůbec nezabýval tím, jak asi Lacina vnímal další auta jedoucí za ním, zda mohl od nich pociťovat nějaký tlak a měl vzhledem ke své povaze potřebu jim vyhovět uhnutím do pravého pruhu. Zde hraje psychologie také svou roli, někteří jedinci tomuto tlaku odolávají dobře, jiní mají tendenci se mu podvolit, jak na tom Lacina byl?

Svou znaleckou čest dal Dr. Kořán všanc ještě jednou při hlavním líčení, kdy se opět pustil do spekulací a tentokrát zavítal do vnitrozemí říše fantazie. Kořán konstatoval, že hypoteticky a obecně existuje rozdíl mezi řidiči, kteří řídí automobil vlastní, a řidiči, kteří mají auto např. firemní. Řidiči těchto firemních vozidel s nimi zacházejí velmi neurvale a ledabyle, protože to není jejich vozidlo. Existují prý také rozdíly mezi řidiči silných vozidel a starších a pomalejších vozidel, která používají běžní Češi. Nejmenovaní dopravní psychologové prý tento trend vnímají dlouhodobě. Řidiči silných vozidel si osobují právo řešit dopravní situaci sami po svém a chovají se nebezpečně, nebo alespoň v rozporu s pravidly silničního provozu, neboť se domnívají, že jejich vozidla a jejich postavení jim dává něco „navíc“. Tento „znalecký“ závěr Dr. Kořán nedoložil ani jediným faktem, ostatně to ani není možné, protože taková fakta neexistují. Jedná se o úvahy zhruba na úrovni „on to ukrad, protože je cikán a všichni cikáni odjakživa kradou“, účelová a nepřípustná generalizace, které by se inteligentní člověk s akademickým titulem měl umět vyvarovat. Dále vyslovil domněnku, že si Lacina přímo vybral místo, kde vytlačí poškozenou ze silnice a že je velmi pravděpodobné, že střet očekával a byl na něj připraven. Ani tato tvrzení něčím doložil, pro každého, kdo řídí auto, to zní maximálně nevěrohodně.

Při hlavním líčení se rozhodl Dr. Kořán operovat rovnou mimo český právní řád. Uvedl, že se domnívá, že skutečně nemohlo dojít k tomu, co vypověděl obžalovaný (ohledně přejíždění z pruhu do pruhu), protože „to co vypověděl, to ze všech těch obrazových sekvencí nemůže býti“.  Dále Dr. Kořán zapracoval na snížení speciální věrohodnosti řidiče Laciny, kdy využil toho, že Lacina po nehodě (delší dobu po nehodě) telefonicky vyhledal právní pomoc pojišťovny DAS. Z toho vyvodil, že Lacina nevypovídal pravdu a chtěl následky nehody bagatelizovat.  K takovému rozboru však nebyl znalec Kořán ani v nejmenším povolán. Navíc tím prokázal právní ignorantství a popření právní zásady, že každý je oprávněn nevypovídat a pokud tohoto práva využije, nesmí být za to trestán. Podle Dr. Kořána, když si někdo zaplatí u pojišťovny službu právního poradenství a v nouzi ji použije, má to být bráno jako přitěžující okolnost nasvědčující spáchání závažného trestného činu.

Trestní řád přitom říká v §107, odst.1, větě druhé: „Přitom je třeba dbát toho, že znalci nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky.“

Samozřejmě že soud mohl k těmto výlevům nepřihlížet. Musíme vzít v úvahu, že tyto věty byly proneseny před krajským soudem a byly proneseny s nějakým konkrétním záměrem, se záměrem ovlivnit postoj senátu, v tomto případě jednoznačně v neprospěch obžalovaného. Profesionální erudice Dr. Kořána je mi vcelku neznámá, ale za jeho osobní kvality bych nyní do ohně nedal ani ruku, ani týden staré noviny. Zeptejte se sami sebe, zda považujete takového „experta“ za důvěryhodného natolik, aby spolurozhodoval o osudech jiných lidí, o vině a o trestu. Proč se vzdělaný a inteligentní muž, který je vnímán jako veličina v oboru dopravní psychologie, rozhodne dehonestovat sám sebe takto chatrnými argumenty? Nejvíce alarmující je ovšem alibismus, se kterým Kořán uváděl svoje spekulace. Narazil jsem na udivující množství slizkých, nekonkrétních a gumových pojmů, jako například :

Je velmi pravděpodobné…

Z obecného hlediska se hypoteticky dá říci…

Jako dopravní psychologové vidíme tento trend několik let…

Je to skutečně v posledních letech obecný trend…

a konečně

…. je to i zdokumentováno nebo sdělováno i ve veřejných sdělovacích prostředcích…

Příčina je patrně v tom, že Dr. Kořán neměl k Lacinově skutku ani zdaleka neutrální vztah. 2.4.2010 uvedl Dr. Martin Kořán v TV Nova mimo jiné tuto větu: „ať ten řidič je potrestán tak, aby jaksi všichni ostatní věděli, že  takovéhle chování, takovéhle jednání se nevyplácí…“ Také pronesl, že (řidič) „…prostě neunesl tíhu situace, že někdo v tak malém autíčku si dovolí jaksi zpožďovat nebo zpomalovat..“  Aniž by Dr. Kořán provedl jakékoli vyšetření, aniž by Lacinu třeba jen viděl, vyslovil závěr ohledně jeho úmyslů a motivace. A nejen to, on dokonce veřejně horoval pro jakýsi exemplární a odstrašující trest, a to v době, kdy ani nebylo zahájeno trestní stíhání. Skutečně chceme věřit, že má takovou sebekontrolu a vypracoval objektivní posudek, přestože je sám tak hluboce přesvědčen o nutnosti Lacinu exemplárně potrestat, že s tím předstoupí před řádově miliony diváků nejsledovanější zpravodajské relace?

Vůbec si to nemyslím.

Znalec Kořán neměl vůbec být ustanoven znalcem v Lacinově případu. Pokud už jmenován byl, neměl stát před soudem, protože pokud sám ví, že nemá k věci neutrální vztah, má oznamovací povinnost.

R 88/1988
ROZHODNUTÍ Nejvyššího soudu ČR  ze dne 18. 3. 1986
Dokazování. Trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví

U osoby, která pronáší výroky, z nichž vyplývá, že osobu hmotně odpovědnou za svěřené prostředky považuje již předem za vinnou, lze mít pochybnosti o její nepodjatosti ve smyslu § 11 odst. 1 zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a proto ji nelze ustanovit znalcem v trestní věci této odpovědné osoby.

Jak se říká soudnímu procesu, při kterém znalci porušují zákony? Říká se mu spravedlivý proces nebo nějak jinak?

Protože Dr. Kořán evidentně rád spekuluje a pracuje s dohady, učiním mu laskavost a dopřeju mu jeho vlastní medicíny. Dr. Kořán hledal samotné dno profesionální etiky a našel ho. Do hlavy mu nevidíme, ale možná cítil nějakou odpovědnost ve smyslu vyššího principu „mravního“ a snažil se napomoci soudu k vynesení rozsudku, který mu připadal z jeho pohledu správný nebo dokonce spravedlivý. Možná byl naštvaný, že soudy někdy rozhodují nepochopitelně a při povrchním pohledu nespravedlivě, a rozhodl se pomoci „dobré věci, přičemž „dobrou věcí“ je v tomto případě, aby někdo šel sedět. Možná je přesvědčený, že takové jednání znalce je sice nezákonné a neprofesionální, ale přesto nutné, protože účel světí prostředky a lid to chce. Možná jen usiloval o svých mediálních dvacet sekund slávy, které ve finále dostal, otázka je, zda mají takovou cenu. Pokud se domníval, že jeho dohady, spekulace a alibismus zůstanou skryty za dveřmi soudní síně, doufal marně, důkazem je tento článek. Je to smutný příběh, a to hned  několikrát. Za prvé  – něco podobného může stát komukoli z nás, každý z nás může narazit na znalce, jehož myšlení je z nejrůznějších důvodu zkaleno nátlakem médií, společenskou poptávkou nebo kariérismem. Za druhé proto, že Dr. Kořán poskytl důležitý dílek do skládačky rozsudku vzniklého na základě společenské objednávky, a takové břemeno bych já nechtěl po zbytek života nosit. Za třetí kvůli němu samotnému. Slaboučké argumenty a marně zastíraná snaha Lacinu do toho pořádně namočit budou v jeho vlastní komunitě vyvolávat přinejmenším úsměšky.

Jak mi později řekl do telefonu jeden spolupracovník v souvislosti s rozsudkem nad Lacinou, „když jsem to četl, málem se mi zastavilo srdce“. Doufám, že nikdy na profesionální rovině neuklouznu tak moc a nedopadnu tak hluboko…


13.05.2011 D-FENS


Související články:


12345 (6x hodnoceno, průměr: 1,50 z 5)
1 053x přečteno
D-FENS © 2017