Někteří moji známí jsou poslední dobou v depresi. Brečej jak starý želvy, že je to fprdeli, že komouši vyhrajou a takový ty kecy. Ten buran v oranžové košili je úplně rozložil!
0. Paroubex systém
Podstata úspěchu robustního burana je v tom, že se chová jako „člověk z lidu“. Normální člověk by to označil za kreténismus a pokračování teplákové kultury jinými prostředky, vohnoutům to imponuje. Na Paroubex systému vidíme, že o úspěchu ve volbách nerozhoduje nic jiného, než pocity většinového voliče.
1. Volby
Nevěřím na volby. Je to jen reality show, ve které se kurvy v kravatách schovávají za bezduché sliby, myšlenkové i alfanumerické zkratky, kontrastní barvy a populární gesta. Obracejí se na podřadné komedianty, jako Lucie Bílá, nebo nepříliš bystré sportovce (Baroš), případně se uchyluje k dezinformacím, propagandě a negativní kampani ve stylu ODS mínus.
Politik je ve skutečnosti v roli operátora nějakého velkého složitého stroje, který může různě upravovat jeho parametry, ale nemůže změnit jeho princip nebo si zkonstruovat úplně nový.
Proč? Heslovitě: rámec Evropské Unie, rámec globálního systému, tlak firemní lobby, tlak NGO (tažených zase lobby), tlak státní správy (což je zase než lobby), tlak bezpečnostní lobby (policie, armáda, zpravodajské služby). Na druhé straně rovnice ze všech uvedených faktorů stojíme my s našimi ušmudlanými volebními lístky.
Celá politická scéna je dopředu navržena tak, aby fungovala tzv. správně, tzn, v zájmu v.u. vlivů. Máme zde jednu velkou pravicovou a jednu velkou levicovou stranu. Jednu zelenou a jednu klerikální, jednu komunistickou. Většina zemí východního bloku je na tom stejně a Německo a Rakousko jakbysmet. Jak se ve hře objeví někdo jiný, postarají se média o jeho včasnou diskreditaci nebo se zdiskredituje sám.
Volební systém bohužel nijak nezohledňuje kvality voliče a tak má jeden hlas vypitý Venca Vokurka stejně jako má jeden hlas neurochirurg. S tím, že Vokurků jsou všude zástupy, zatímco neurochirurgů je jen pár. Tím je určen průběh i výsledek celé akce.
Cílový segment volební kampaně se nachází přesně tam, kde má Gaussova křivka hrbol. A to ještě v nejlepším případě. Naši volení zástupci ví, že volby vyhrávají masy a tak prostě musejí jednou za čtyři roky vymyslet pohádky uzpůsobené k tomu, aby jim uvěřil Venca Vokurka, který si dělá každý den v hospodě provádí pivní reset mozku. Používají k tomu poradce zdomova i zvenčí a agentury, které mají dispozici vohnout-control technologie z oblasti marketingu. Mají zkušenosti s vnucováním tampónů a vložek a nyní se hladce za (naše) peníze přeorientují na vnucování jiných produktů, třeba JISTOTY a prosperity.
2. System hack
Na druhé straně, když už máme tu příležitost, se vyslovit, měli bychom ji využít a ukázat nikoli politikům, kdo je tady pánem.
Tato možnost je dostupná i zevnitř (prefabrikovaného) systému politických stran.
Jmenuje se preferenční hlasy.
Životní cyklus českého (ale nejen českého, opět to takto funguje všude okolo) politika je zhruba takový:
– politik zvolen
– zaplete se s lobby
– pracuje pro lobby
– na voliče prdí.
Tak činí celou dobu kromě dvou měsíců před volbami, to se musí chvíli snažit, aby ho zase zvolili, ale je to vnímáno jen jako formalita, protože ví, že to s pomocí profesionálů nějak zmákne. Patentem na volební úspěch je umístění na čelních pozicích kandidátky, protože předpokládá, že většina voličů nevyužije možnosti preferenčních hlasů a výsledek ve volbách se pak rozpočítá podle pořadí na kandidátce. Návrat na začátek.
– vše funguje do okamžiku, než si lobby nenajde jiného, zpravidla ještě ohebnějšího a bezcharakternějšího zmrda
– pak lobby našeho politika obětuje
– a ten je recyklován na manažera nějaké významné firmy nebo senátora.
Je zde možnost, jak to dělat a ukázat pánům politkům, že to zvolení taková formalita zase být nemusí. Klíčem jsou preferenční hlasy, každý volič má dva.
Příklad jejich použití:
Dejme tomu, že budu volit ODS.
(Je samo o sobě zmrdovina daná volebním systémem, že nemohu volit dva kandidáty každého z jiné politické strany. Za běžných okolností bych dal jeden hlas ODS a jeden Straně zdravého rozumu, protože na její kandidátce je na třetím místě dirigent Chromčák, jehož výkony i vystupování je hodno obdivu. Ale protože se mi nechce dát oba hlasy SZR, zbyde mi ODS).
Na prvním místě jihočeské kandidátky ODS máme pana Toma Zajíčka, který pózuje s hejtmanem Zahradníkem na billboardech. O panu Zahradníkovi mám mimořádně nízké mínění, protože se nachází na začátku třetí třetiny výše popsaného oběhu. Pan Zajíček měl lépe zvážit, s kým se nechá fotit. Co horšího: Pan Zajíček je nyní poslanec. Poslanci ODS se v minulém volebním období moc nepředvedli a tak pana Zajíčka nepodpořím, stejně jako nepodpořím pana Michala Doktora. Už měli oba příležitost ukázat, co dovedou. Ale moc toho nebylo.
Podobným způsobem je možno vynechat všechny dámy a pány, kteří nyní sedí v poslaneckých lavicích a zakřížkovat první dva kandidáty, kteří ve sněmovně předtím neseděli.
V případě jihočeské kandidátky ODS je to o to komplikovanější, že na druhém místě máme pana Jana Špiku, který předtím sice poslancem nebyl, ale pan Špika, jinak zastupitel v Tetter city, figuroval s RZ 1C62323 na svém Audi v naší reality show ProHnilí, osvojil si tudíž také návyky správného vyžírky a ani jeho tudíž volit nemohu.
Za čtyři roky budeme řešit stejný problém a pak opět můžeme s Mirkovou partají zúčtovat. Můžeme se zeptat – splnili jste sliby, které jste dali při špektáklu pro vohnouty zvaném volební kampaň? Máme rovnou daň? Ubyla byrokracie z běžného života? Byla zrušena ministerstva, byly provedeny personální audity úřadů a z nich plynoucí optimalizace?
Ne?
Takže zase vynechat ty, kteří už dostali příležitost. I s mizivým stupněm vzdělatelnosti, který u takového zpovykaného poslance předpokládám, časem těm bystřejším dojde, že pokud chtějí nadále užívat komfortu poslanecké jídelny, musí nutně přidat.
Pokud bychom tak učinili všichni, dostanou se do sněmovny pokaždé nové tváře a ne oběhané ovarové ksichty. Samozřejmě si nově zvolení kandidáti rádi rozmyslí, zda si nechat zarazit od lobbystů anální sondu v podobě nějaké hypervýhodné nabídky a po čtyřech letech skončit. Kvalita celého systému se zvýší.
(a neříkejte mi, že je lepší volit ty, kteří už mají nakradeno, protože pak krást nebudou. Tohle není behaviorální model „klíště“, které se nabumbá a pak rok nepotřebuje žádného hostitele. Tohle je model „prase“, to žere, až dokud ho nesežere někdo další).
Je sice pravda, že snazší je patřičnou kandidátku hodit ji do urny bez úprav jako disciplinovaný sociálnědemokratický vohnout, protože nám na růžku teplá pivo a my máme hrozně naspěch. Obětovat patnáct vteřin na namalování dvou koleček a využít tak plně možností systému má také něco do sebe.
(7x známkováno, průměr: 3,86 z 5)