Doprava představuje svobodný pohyb lidí, zboží a také služeb a informací, které tito lidé mohou poskytnout. Sféra dopravy se proto stává přirozeným předmětem zájmu subjektů, které chtějí získat kontrolu nad touto svobodnou činností, tedy předmětem regulací prosazovaných socialisty.
Domnívám se, že právě oblast dopravy je určitým indikátorem, jak politické strany hodlají naložit s našimi občanskými svobodami i mimo silnice a proto budu v tomto tématu pokračovat nyní již na stránkách D-F rozborem politických programů současných stran.
Politici zneužívají přirozených lidských potřeb bezpečného, plynulého a komfortního cestování a pod záminkou zvyšování bezpečnosti vnucují voličům své represívní programy, jejichž cílem je pouze prohloubit moc státu a jeho úředníků, aniž by docházelo k nějakým faktickým a měřitelným změnám k lepšímu. Tato tristní situace pronásleduje naše politické prostředí již více než deset let.
Regulace se odehrávají třemi cestami. Jednak obstrukcemi při tvorbě dopravní infrastruktury případně vyhrazováním části její kapacity pro rekreační aktivity, neproduktivní a raritní druhy dopravy (cyklistika), zpřísňováním dopravní legislativy (zde se hodí připomenout, že ČR má jedny z nejvíce restriktivních dopravních přepisů v Evropě, možná i světě) a upevňováním dohledu přímo v terénu, tedy nátlakem na policii, aby prováděla různé šikanistické akce.
Minulý díl volebního průzkumu zpracovaný pro OSBID vypovídal o tom, jak poslanci hlasovali v minulém volebním období. Dozvěděli jsme se, že poslanci strany ODS, která chtěla před volbami „navrátit silnice českým řidičům“, ve skutečnosti používali 25% svého politického vlivu k prohlubování represe. Ostatní strany si vedly už jen hůře.
T.č. parlamentní strany
ODS
V oblasti dopravní infrastruktury ODS samozřejmě slibuje voličům celou řadu zlepšení. Jedná se o obecné proklamace typu „silnice musejí být kvalitnější“. ODS ve svém programu nezmiňuje mýto pro osobní automobily ani městské mýto, na druhou stranu konstatuje, že bude třeba „najít další zdroje“. ODS se patrně jako jediná strana zabývá i otázkou úspor, kde možnosti úspor spatřuje v jednodušším vedení komunikací terénem a omezení ekologických opatření při stavbě komunikací.
Ohledně dopravní legislativy, konstatuje program ODS toto: Přísnější metr na neodpovědné řidiče a piráty silnic podpoříme změnou zákona o provozu na pozemních komunikacích.
Není nijak vysvětleno, jaká změna by to měla být a proč, jaké dopady bude mít a jak přesně bezpečnost zlepší. Prostě zpřísnit, protože to chceme. Dále: Rozvoj inteligentních dopravních systémů přispěje ke zvýšení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Navrhujeme systém jedné SPZ na celý život, SPZ vázané k fyzické či právnické osobě, nikoli nastálo k jednomu vozidlu.
Závěr: ODS je nevolitelná. ODS prosazuje další utahování šroubu a zavádění systémů velkého bratra. Dále je při úvahách o ODS jako o voličské alternativě vzít v úvahu, že vše, co ODS nyní slibuje, mohla zavádět už během minulého období jako vládní strana. Úvaha o registračních značkách má komický rozměr u strany, jejíž lokální bossové si zakládají na zajímavých numerických kombinacích značek a korumpují úředníky, aby je získali.
ČSSD
Obligátní obecné sliby o zlepšení dopravní legislativy se obsahově shodují se sliby ODS. Dokonce mají i podobnou skladbu vět. Navíc, ČSSD konstatuje význam mobility (vč. individuální) pro zaměstnanost a hospodářský růst. Dále:
Preferujeme rozvoj hromadné dopravy před dopravou individuální, přičemž za páteřní druh veřejné hromadné dopravy považujeme železnici, která je bezpečná a šetrná k životnímu prostředí.
ČSSD v jejím programu nekonstatuje nutnost zásahů do dopravní legislativy.
Závěr: ČSSD je s podmínkou volitelná pro ty motoristy a řidiče, kteří nemají problém s celkovým zaměřením strany, posilováním role státu, korupcí, klientelismem a celkově nižší inteligenční a sociální úrovní elektorátu ČSSD. Tyto jevy samozřejmě mohou ovlivnit společenské, ekonomické a politické poměry v ČR natolik, že se projeví i v tom, jak svobodně se budeme dopravovat.
KDU-ČSL
Volební program KDU-ČSL, jinak dlouhý, nepřehledný a nesrozumitelný dokument, začíná v kapitole dopravy zcela absurdní větou:
Naší samozřejmou prioritou je zvýšení bezpečnosti dopravy. Chceme zachránit minimálně o 100 lidských životů více, než v předchozím roce.
Ohledně dopravní infrastruktury, dostatečnou představu o rozsahu regulací prosazovaných touto stranou si volič udělá z věty „Chceme z ceny za užití dopravní cesty vytvořit silný ekonomický nástroj dopravní politiky státu. To umožní cenově upřednostňovat zejména ty druhy dopravy, které jsou z celospolečenského hlediska nejvíce žádoucí a jejichž dopravní cesta není kapacitně využita.“
Jinak řečeno, „budete jezdit vlakem a hotovo“.
Dopravní exekutivu hodlají lidovci nastavit takto: „Zásadním způsobem chceme zdokonalit kontrolu dodržování pravidel silničního provozu, především v oblasti nedání přednosti v jízdě, nebezpečného předjíždění, překračování povolené rychlosti vozidel, technického stavu a přetěžování vozidel.“
Program obsahuje ještě rozsáhlejší sadu represívních až buzeračních opatření, jejichž rozbor by si vyžádal více prostoru, než si tato zanikající strana zaslouží. Demagogický program obsahuje nesmysly a silácké formulace, které bezvýznamná KDU-ČSL není s to prakticky naplnit. Verdikt: Z hlediska motoristy naprosto nevolitelná strana, nejhorší možná alternativa z netotalitních stran.
TOP09
Ohledně dopravní infrastruktury obsahuje program TOP09 obvyklou sadu slibů, především zcela obecných proklamací.
Pokud jde o politiku bezpečnosti silniční dopravy, pak navrhuje TOP09 toto: Vláda si uvědomuje, že v počtu dopravních nehod patří Česká republika k nejhorším v Evropě. Nehodlá se s touto situací smířit a bude ji zlepšovat cestou výchovy, prevence i nevyhnutelné represe vůči neukázněným. Nápravu vidí také v odstraňování kolizních míst, oddělení cyklistického provozu od automobilového, budování obchvatů měst a instalaci bezpečnostních prvků.
Vládou je v tomto případě míněna TOP09, protože program je sebevědomě psán formou programového prohlášení budoucí vlády. TOP09 nenavrhuje explicitně žádné zásahy do legislativy. Straší řidiče „nejhorší situací v Evropě“, což není pravda. Pojmy prevence, represe, výchovy nijak nerozvádí. Oddělení cyklistického provozu od automobilového je správný prvek. V programu uvedené bezpečnostní prvky TOP09 nijak dále nespecifikuje, patrně se tedy bude jednat o radary a dohledové systémy.
Závěr: Strana je nevolitelná. Z programu je, i přes některé pozitivní prvky, zjevná snaha po regulaci a utahování šroubu. I v případě TOP09 je třeba připomenout, že exponenti této strany (Severa, Parkanová apod.) byli v minulém období v parlamentu a vládě, takže pokud chtěli něco rozumného udělat, už měli příležitost.
Neparlamentní strany
Věci veřejné
VV z porovnávaných stran předložila nejrozsáhlejší program v oblasti dopravy. Pokud jde o dopravní infrastrukturu, přichází VV s návrhem, který by měl zvýšit rychlost prováděných oprav. Firma realizující opravu by si silniční pozemek pronajímala, aby byla nucena práci dokončit co nejrychleji. VV odmítají zavedení elektronických vinět a požaduje rozšíření mýtného na silnice všech tříd, přičemž z programu není zřejmé, zda se to týká jen nákladních aut.
Ohledně přístupu ke komunikacím uvádějí VV: Preferenci a zkvalitňování veřejné dopravy před dopravou individuální. Veřejná doprava je zejména ve městech mnohem efektivnější, než doprava individuální.
K dopravní legislativě: Posílení osobní odpovědnosti majitele vozidla za to, kdo s ním jezdí (holandský nebo německý model), aby již nebylo možné se vymlouvat na „osobu blízkou“. Změnu současné podoby přestupkového řízení, kdy je řidič často trestán dvakrát a nemá možnost nápravy. Přijmeme stejná procesní pravidla jako v trestním řízení.
Dále k dopravní exekutivě: Zejména silniční doprava stále vykazuje velice vysokou míru nehodovosti a úmrtnosti. Je proto nutné se zaměřit zejména na tuto oblast. Hlavním pilířem pro zajištění bezpečnosti silničního provozu musí být prevence.
Tuto prevenci spatřují VV v odstranění přebytečných dopravních značek, zvyšování pravomocí obcí a krajů v dohledu nad silničním provozem, v úpravách přechodů pro chodce, zkrácení lhůty o vyrozumění řidiče o přestupku na 14 dnů, zrušení bodových postihů za drobné přestupky, snížení korupčního potenciálu bodového systému.
Závěr: „Program“ VV je ve skutečnosti demagogie a snůška pitomostí. Zdánlivě pozitivní body jsou ve skutečnosti samozřejmost, kterou daňový poplatník od státního aparátu právem očekává. Bezpečné přechody pro chodce a správně umístěné značky nejsou vůbec tématem pro parlamentní volby. Ostatní body v programu uvedené jsou jen pokračováním současného represívního modelu, navíc velice diletantsky formulované, prosté jakékoli argumentace a ve vzájemných protikladech (protiklad zavádění objektivní odpovědnosti a sjednocení procesních pravidel v přestupkovém a trestním řízení). Na tvorbě „programu“ se podílel „dopravní expert“ Huml, který je expertem proto, že se pohádal se svými nadřízenými u policie a pak hlásil do televize dopravní zprávy, podle stejného vzorce je Karla Mráčková expertem na meteorologii. Skutečnost, že VV hodlá zasáhnout do ústavních práv, aby dosáhla lepší vymahatelnosti bagatelních přestupků, by měla být nejen pro řidiče dostatečně otřesným signálem. Strana je nevolitelná.
Strana Svobodných Občanů
Podobně jako VV, SSO věnovala dopravě samostatnou kapitolu svého programu. Ohledně dopravní infrastruktury navrhuje SSO, aby smlouvy mezi státem a dodavateli dopravních staveb byly veřejné, což se mi jeví jako zásah do obchodního tajemství, který lze navíc snadno obejít. Svobodní jako jediná strana navrhují zrušit přidávání biosložek do motorových paliv, protože zvyšují cenu a snižují kvalitu paliva.
Zásadní se jeví tato věta: „Svobodní odmítají ideologické předsudky vůči dálnicím a individuální automobilové dopravě. Osobní doprava je výrazem svobody jednotlivce a jen každý člověk sám ví, jestli je pro něj lepší doprava individuální nebo hromadná.“
Na úrovni dopravní legislativy navrhují svobodní zrušení bodového systému pro jeho nákladnost a korupční potenciál, zrušení zbytečných omezení rychlosti, zvýšení rychlosti na 160km/h na těch dálnicích, kde je to možné.
Závěr: Strana je volitelná.
Česká pirátská strana
Strana se ve svém programu nijak speciálně dopravou nezaobírá.
Závěr: Oblast internetu a dopravy si je velmi podobná, v prvním případě se jedná o svobodný pohyb informací, v druhém případě o svobodný pohyb osob, služeb a zboží. Je pochopitelné, že oba systémy čelí snahám o socialistickou regulaci. ČPS je, pokud jde o kybernetickou svobodu, velmi liberální a tudíž nevyvolává obavy. Strana je volitelná.
Koruna česká
Monarchistická strana těšící se oblibě mezi částí redakčního jádra se k problematice dopravy ve svém programu http://korunaceska.cz/program.htm nevyslovuje a patrně nemá v tomto ohledu žádné ambice. Programové priority této strany leží jinde. Výsledkem takového postoje by byla konzervace současného stavu.
Závěr: Strana je volitelná.
Strana práv občanů (Zemanovci)
Program SPOZ neobsahuje žádné relevantní body.
Závěr: Uměle vytvořená strana vystavěná na sociálnědemokratických a komunistických gerontních kádrech podporovaných zahraničními rozvědkami těžko přinese něco zásadního, pokud jde o svobodnou dopravu. I v tomto případě se musí volič-motorista rozmyslet, zda mu jako občanovi nevadí strana, která je tvořena bývalými komunisty, důstojníky socialistické armády, vyhozenými policisty recyklovanými funkcionáři a lokální korupční sebrankou. Pro mě je tato strana nevolitelná.
Totalitní strany
Strana zelených
Poněkud překvapivým faktem je, že zelení uznávají individuální dopravu jako rovnocennou alternativu dopravy veřejné: „Chceme občanům zajistit kvalitní systém veřejné dopravy pro dojíždění za prací, do škol i za kulturou, jako rovnocennou alternativu dopravy individuální“. Zelení chtějí „využít ekonomické nástroje“ k podpoře výroby malých aut s nízkými emisemi, tedy nařizovat řidičům, čím mají jezdit.
Problematice dopravní legislativy se Zelení ve svém programu speciálně nevěnují. Za sympatickou by se dala označit snaha o jasný zákonný rámec pro používání policejních kamer.
Závěr: Čistě na základě programu by se dalo usuzovat, že volbou strany Zelených motorista neudělá chybu. Většině „zelených“ témat, jako je městské mýto nebo mýto pro osobní auta, se strana ve svém programu vyhla, protože bojuje o holé přežití jako parlamentní strana. Zkušenosti s reálnými postoji této pseudokomunistické strany k individuální automobilové dopravě však jednoznačně velí tuto stranu za žádných okolností nevolit. Rozsah, hloubka a následky regulací, které tato strana navrhuje, by vedly k vytvoření přeregulovaného, dohlížitelského a superkorupčního prostředí, které by mělo samozřejmě dopad i na možnost svobodně se přepravovat automobilem.
KSČM
Programem KSČM jsem se do detailu nezabýval. S obrovskou mírou nadsázky se dá říci, že pokud KSČM usiluje o návrat před rok 1989, může to být pro motoristy skvělá zpráva, protože tehdejší vyhláška č. 100 byla proti současnému zákonu 361/2000 Sb. vysoce liberální normou.
Závěr: Stejně jako u zelených platí, že ačkoli sám program neobsahuje nic závadného, již sama ideologie strany je natolik perverzní, že by regulovala a kriminalizovala většinu lidských svobodných aktivit, svobodnou dopravu nevyjímaje.
V souhrnu: žádná ze stran, jejíž programy jsem zkoumal, ve svém programu neuvádí městské mýto pro osobní automobily, mýtné pro osobní automobily a daň z automobilu (zelení ji naznačují). Přesto vládní strany na tomto konceptu minulé volební období pracovaly a celý projekt je nyní ve fázi konceptu. V podstatě se čeká na nový parlament, který provede patřičné legislativní změny, což je všeobecně známo. Tomuto tématu se politické strany nebudou moci vyhnout. Tím, že se ve svých programech k tomu nevyjadřují, voliče v podstatě klamou. Podobných témat by se dala najít celá řada.
Stačilo?
Pokud chcete konfrontovat své postoje s politickými stranami ještě více, než jsem učinil zde pro relativně izolovanou oblast dopravy, nabízí se tato výborná aplikace. Moje výsledky jsou zde; musím říci, že mě výstup překvapil svojí věrohodností.
(Zatím nikdo nehlasoval)