…aneb neslavné ale pravdivé kriminální případy z Výběžku.
Zatím se zde nikdo detailně nevěnoval prvkům vohnoutství na poli páchání a vyšetřování trestné činnosti. Ve zmíněném regionu, pracovně nazvaném Výběžek, je koncentrace vohnoutů očividně vysoko nad celonárodním průměrem. Míra nezaměstnanosti je nějakých 24%. Dle mého názoru je to dáno kromě současných vlivů i historickým vývojem, kdy po odsunu původního obyvatelstva došlo k dosídlení Výběžku skupinami občanů, které se do té doby vyznačovaly především nízkou mírou úspěšnosti ve svých dosavadních působištích. Zkrátka, po Němcích se tam nastěhoval kdejakej ksindl.
Začněme, jak jinak, policií. Příběh, kdy zadržený nablil lečo během podávání vysvětlení (spáchal krátce předtím močení na parket místní diskotéky) na služebně do psacího stroje se stal legendou, i když příhoda, která vyvrcholila tím, že dvoučlenné osazenstvo služebny se tamtéž zamklo, zhaslo a dělalo, není přítomno, ačkoliv do oken létalo kamení i láhve, je také příznačná. Že dvoučlennou dopravní hlídku seřezalo cikánské osazenstvo zastaveného Ford Escortu není divu, cikáni byli nejméně ve trojnásobné přesile. Dramatičtější průběh mělo utkání z přelomu tisíciletí, kdy na straně zločinu úplní vohnouti nestáli. Proč došlo k narušení jinak symbiotického vztahu s místní policií zde není až tak důležité, výsledkem ovšem bylo několik hořících (a nakonec i shořelých) policejních vozů na parkovišti přilehlém ke služebně v městečku, které dalo Výběžku jméno. Komentář „náhodného svědka“ o kterém kdekdo ví, na které straně stojí, odvysílaný týž den soukromou TV v hlavní zpravodajské relaci v 19.30, byl pověstnou třešničkou na dortu: „Měli jeden minimax a lítali kolem jak idioti, i s náčelníkem“. Pokud vím, pachatelé těchto činů nikdy potrestáni nebyli, jejich identita je v místě však obecně známa (pozn. pro orgány: já ji neznám). Ale dost o policii, nemá to tam opravdu lehké.
Vohnouti nedokážou nikdy nic zorganizovat, podle toho tam vypadá i jimi „organizovaný“ zločin. Porušování zákona se odehrává chaoticky, často individuálně a bez hmatatelného prospěchu pro pachatele. Typický vohnout přestupuje zákon tím, že jede přiožralý, otuněnou Š105L v katastrofálním technickém stavu a s PB bombou v kufru, bez povinného ručení a dalších luxusních zbytečností jako emise, provedená TK a na kradených SPZ. Uhání s vozíkem ukrást nějaké kabely, ze kterých pak na obecním pozemku opaluje izolaci takovým způsobem, že nejen on, ale i všichni kdo v okruhu 4 km dýchají, mají zaděláno na rakovinu. Ve sběrně utržených 411,50 Kč za měď týž večer nahází do bedny, což ho přivede do stavu mysli, ve kterém nutkavě převrhává každou popelnici, kterou cestou domů potká. To je hloupé a nudné. Některé kuriosní skutky vohnoutů se ale vyznačují nezamýšlenou komikou:
Začněme nejmenším kalibrem, případem ležícím mezi přestupkem a trestným činem poškozování cizí věci. V městysi, známém unikátní orientací oltáře v kostele, jeden jinak vcelku soudný chlapík uspořádal večírek, myslím že u příležitosti stěhování do nového bytu. Jak už to chodí, taková zpráva se rozkřikne a vohnouti větří příležitost k bezplatné konzumaci, zejména alkoholu. Pokud se jim podaří vetřít, konzumují jak o závod – je to přece zadarmo. Zkrátka a dobře, příští den, po odchodu všech, i přespavších hostů a po provedeném úklidu, v kuchyni nového bytu stále něco zapáchalo. Zdroj byl objeven až po dlouhém a vyčerpávajícím pátrání, koho by taky napadlo, že se mu návštěva vysere do trouby. Technicky to zřejmě proběhlo tak, že hovno bylo vyloučeno na vodorovně otevřená dvířka, a stopy zlého činu byly dočasně zahlazeny jejich zavřením. Nešťastník domácí spotřebič jednoduše vyhodil. I v tomto případě je identita pachatele notoricky známa.
Populární jsou v kraji vloupání do různých maloobchodních provozoven, především pak restaurací. V místě známem největším průměrným počtem srážek v republice provozoval restauraci hospodský Koštejn, klidně ho jmenuji, nechť jeho duše odpočívá v pokoji. V pozdní zimě před několika lety z okna svého nepříliš vzdáleného domu pozoroval v pozdních nočních hodinách světlo a pohyb ve skladu své hospody, neváhal tedy, zavolal policii a sám se také vydal na místo činu. Dva výtečníci, vyrušeni příjezdem policie, dali se na útěk. Prvý, byv zadržen v blízkosti budovy a dotázán, proč že to má na rukou ponožky, odpověděl, že kvůli otiskům. Druhý, známý také tím, že se před časem nechal načapat za bílého dne na náměstí, jak na hlavě transportuje odcizenou zánovní záchodovou mísu, odhodil lup sestávající z několika kartonů cigaret ještě na pozemku patřícím k restauraci a v panující tmě se snažil přebrodit přilehlou říčku, v tom ročním čase ale notně rozvodněnou. Jaká to potupa pro prchajícího lupiče, když volá na policii „Tady jsem, pomoc!“! V místě celkem oblíbenému policistovi bylo pak vyčítáno, že vohnouta nenechal utopit. Inu, asi také nezadrží každý den pachatele, který se do erárních tepláků vyloženě těší. Po vytažení z vody byl poloutopený odveden do restaurace, kde přítomného hospodského oslovil: „Jsem strašně nervózní, dáš mi cigáro?“. Koštejn ho měl dle mého soudu v tu chvíli dorazit, možná by i něco odseděl, ale určitě by oddálil další infarkt, který ho o pár let později už stál život.
Historicky nejvzdálenější je případ vloupání do restauračního zařízení, kdy jednoho z dvojice pachatelů napadlo, že když už je v hospodě, tak by si taky dal pivo. Posadil se ke stolu a kolegu vyzval, ať mu jedno natočí, že mu z té námahy s pajcrem vyschlo. Neautorizovaný výčepní chtěl být rozverně vtipný a tak naoko zpochybnil dosažení věkové hranice osmnácti let nezvaným hostem, tak jak bývalo v tomto zařízení pravidelně obtěžujícím koloritem během řádné otevírací doby. Vrozená hravost spolu s žízní přivedla ochmelku k tomu, že svůj dostatečný věk prokázal předložením občanského průkazu, dostal pivo a večer se začal vyvíjet očekávaným směrem. Během několika hodin se kumpánům podařilo sud vyprázdnit, na naražení nového byli asi moc líní, posbírali tedy lup, jehož hodnota zdaleka nedosahovala výše škody způsobené násilným překonáváním dveří a vydali se k domovu, protože všude jinde už bylo zavřeno anebo tam byli dlužni. Vyšetřující orgány by jistě věrny zaběhlé tradici věc odložily, v tomto vzácném případě však došlo ke vzrůstu míry objasněnosti (já to slovo nevynalezl) trestných činů v okrese a i k brzkému povýšení konkrétního vyšetřujícího orgána, pachatelé byli hned druhý den dopadeni. Hospodský totiž na pípě nalezl občanku, kterou tam ti dva vohnouti zapomněli.
(Zatím nikdo nehlasoval)